MORTIFILIA - The Great Inferno

70%

Explozivní a ve starém žánrovém duchu hraný death metal je součástí povedené novinky od sušické čtveřice MORTIFILIA nazvané „The Great Inferno“. Album bylo nahráno v květnu letošního roku ve studiu Hellsound u Honzy Kapáka a na ploše rozumných třiatřiceti minut nabídne devět strhujících a zvukově vypiplaných kousků, na kterých je znát ujasněná představa o koncepci díla, která však nestaví jen na brutalitě, ale je jí vlastní i nápadný prvek melodiky, ale rovněž i léty vybrušované instrumentální řemeslo. Skladby drží výtečně pohromadě a působí dojmem semknutého kompletu, ze kterého žádná položka přímo nevyčnívá. Z každého okamžiku této vyzrálé desky je znát, že se kapela v tomto ranku pohybuje už nějaký ten pátek. Songy jsou stylově otextovány v angličtině Janem Petričkem (v bookletu se však nachází i stylově přepracované české verze). V rámci lyrické složky a na podkladě okultně-mytologické obrazotvornosti se to zde hemží samými přeludy, ďábly, démony a prapodivnými postavami.

Líbí se mi, jak materiál vyznívá plasticky. Zvuková stránka je zkrátka povedená a nekloní se na stranu žádného extrému, důležitá je velmi dobrá poslouchatelnost a pečlivá práce. Kromě výborně zpracované instrumentální složky skladeb, která v rámci 90´s death metalu staré školy dokáže předložit i vyspělé party vycházející spíše z temných odnoží klasického heavy metalu, je určujícím prvkem zvuku i growl lídra souboru Františka Knetla. Ten mne svou barvou mnohdy připomene hrubý vokál Marca Greweho, někdejšího growlera od germánských neznabohů MORGOTH v časech jejich skvělých alb jako byly „Cursed“ či „Odium“. Je poznat, že se MORTIFILIA pohybuje na scéně již nějaký ten rok, působí ve vší serióznosti a vyhraně, tak jak by to mělo být u matadorů vycházejících z deathmetalového podhoubí bujných devadesátých let. Materiál dýchá energií zatápějící pod kotlem více než plameny v ohnivých zahradách, o kterých se doslechneme v jedné ze skladeb. Kapela možná nepatří k nejznámějším extrémním spolkům u nás, ale musím potvrdit, že za jejich prací je znát kvalita a i díky přítomnosti melodiky jistá originalita a hlavně srdeční zaujetí.

Sbírce dokonale poslouží i krátká stopáž, neboť se v jejím průběhu MORTIFILII daří koncentrovat do alba to nejlepší, čeho je momentálně schopna. Album se prakticky za tu půlhodinu nezadrhne a skvěle prosviští ďábelským terénem, zdobeno výstavní kytarovou prací plnou bytelných riffů či lahůdkových sól, a samozřejmě také pevnou rytmikou. Setkání z přízraky tak může pro leckterého metalového posluchače být spíše příjemným zážitkem. 

Jak už jsem výše zmínil, deska působí vzácně vyrovnaně a žádná skladba z celku nevyčnívá, přesto bych zde upozornil na několik favoritů, kterými se v průběhu několika poslechů u mne staly skladby: „Il Gran Vermo“ - překypující neurvalou divokostí, dále pak hlubinné ponory do lůna pekelných nočních můr  - ať už zmíním strhující řež „On the River Of Pain“ nebo osudově démonizující pochod „Wolves At The Door“. Deska dokazuje, že i v roce 2021 může vzniknout klasicky deathmetalová hudba po vzoru žánrových produkcí devadesátých let a pořád má šanci udělat radost. Na druhou stranu jde o materiál určený striktně fanouškům žánru, materiál, který si neklade za cíl oslovit i ty, co stojí vně deathmetalového hájemství. Přidanou hodnotu tak slyším v dobře odvedené práci, nikoliv v něčem, co by mohlo působit nově a nadžánrově. I to však není málo. Bytelných 70%.

16.09.2021	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz