MORTAL KOMBAT - Trhání srdcí v rytmu techna

V poslední chvíli uskočil kotoulem do strany a letící ohnivá koule ho jen těsně minula. Po dopadu zůstal klečet na všech čtyřech a žhavý projektil za jeho zády explodoval při nárazu do kamenné sochy, ztvárňující prince Gora, v nadživotní velikosti. Pomalu zvedl hlavu a nenávistným pohledem si prohlížel svého opodál stojícího soupeře, který opět vzýval sílu k dalšímu ohnivému útoku. Ne, tohle musí ukončit. Z kleku se přemístil do podřepu a použil svou moc. Dotek jeho dlaně vytvořil na zemi táhlou, třpytivě se lesknoucí ledovou plochu, sahající až na dosah svého soka. Provedl prudký odraz a naskočil na nově vzniklou, zrcadlovitě lesklou dráhu. Jako divoký jezdec na bruslích, se velkou rychlostí blížil ke svému úhlavnímu nepříteli. Během jízdy spojil dlaně k sobě a náhle mu mezi nimi vyrostl obrovský ledový meč. Jeho nepřítel se chystal vypálit další ohnivou střelu a pak použít úhybný manévr… pozdě. Čepel ledového meče proklála jeho brnění na hrudi, roztrhla mu srdce a zády, skrze páteř, vyjela ven. Hladké vítězství!

Patřím ještě ke generaci dětí, co se s partou proháněla městem na kolech, lezla na stromy a lupou pálila mravence, případně krk spícího kamaráda. Po večerech nebo za deštivých dnů už jsem ale rád usedal k jedovatě zářícímu monitoru a vstřebával opojnou sílu PC her. S pomocí klávesnice a myši jsem se vydával do virtuálních krajin a s dvouhlavňovou brokárnou posílal hordy krvelačných démonů zpět do pekel. Ve škole padla kule? Nevadí, stačilo Grand Thef Auto, baseballová pálka, pár polygonových civilistů, promenádujících se po chodníku a frustrace z nepovedeného dne byla rázem v tahu. Samozřejmě mi nebyla cizí ani herní série brutální mlátičky Mortal Kombat. Stačilo s kámošem usednout ke stolu, zapnout počítač a nad vychlazenou sklenkou Kofoly se oddávat příjemným kratochvílím. Trhání srdce z hrudního koše, flambování protivníka ohnivým dechem nebo uražení kebule za pomoci spodního háku. Jo, to byly časy.

Když se nám tehdy ještě jako mladým klukům dostala do rukou formou VHS stejnojmenná filmová inkarnace této legendární PC hry, bylo naše nadšení téměř hmatatelné. Věčný béčkař a vášnivý hráč Paul W.S. Anderson v roce 1995 přivedl na svět velice dobře a hlavně stylově natočenou kravinu s nadupaným soundtrackem. Nic víc, ani míň. Jenže to stačilo, neboť režisér to zkrátka uměl prodat. Nedávno jsem si film připomněl a ten mix tuposti a zábavy, okořeněný špetkou osudovosti, funguje stále dobře, což se ovšem nedá říct o jeho pokračování z roku 1997. Při pouhé vzpomínce na Mortal Kombat 2: Vyhlazení od režijního řezníka Johna R. Leonettiho, začnu divoce hyperventilovat a rukou automaticky šátrat po ručníku, neboť bílá pěna vytékající z úst, pokrývá celý povrch mého obličeje. Otřesné triky, vrcholně hloupé dialogy a nechtěně srandovní akce. Leonetti musí být jedním z pekelných jezdců apokalypsy, jinak si to dodnes neumím vysvětlit.

Prakticky ihned po tomto nezdaru toužili fanoušci původního filmu po nápravě nebo rovnou restartu. Byl to ovšem běh na vskutku dlouhou trať. Sem tam se objevil nějaký ten kraťas nebo fanouškovský filmeček, ale plnohodnotný biják byl dlouhou dobu v nedohlednu. A popravdě se není čemu divit. Bojové filmy dnes zkrátka netáhnou a díky zmiňovanému otřesnému pokračování se filmové studia značky Mortal Kombat začala štítit, jakoby snad měla moc přenášet pohlavní choroby. Nicméně, po řadě odkladů a problémů z financováním se věci jednoho dne daly do pohybu a koncem roku 2019 započalo natáčení nového filmu. Nemělo jít o pokračování, ale úplně nový start s neokoukanými herci. Režie se ujal Australan Simon McQuoid, o kterém nevím absolutně nic. Snad jen, že jde o zapáleného příznivce herní série a film se snažil od začátku koncipovat jako jeden velký fanservis. Ladění do asijského stylu, převážně asijští herci, přítomnost ikonických postav a ano, krev! Tvůrci lpěli především na přítomnosti takzvaných fatalit, což je v zásadě velice brutální doražení nepřítele na konci souboje. Otázkou zůstává, zdali jsou návaly velkého množství digitální krve a věrnost herní sérii tím pravým klíčem k úspěchu. Jaký tedy film je?

V zásadě na pohodu, tedy za předpokladu, že během sledování otupíte mozkové buňky alespoň šesti plechovkami vychlazené Plzně. Pravda, očekávat hluboké myšlenky a dějové veletoče u filmu podle herní předlohy, zaměřené primárně na valchování ksichtů, by bylo asi trochu naivní. Ano, příběh tu je a čerpá inspiraci z mytologie herního světa, ale o nic komplikovaného věru nejde. Zlý čaroděj z paralelní dimenze chce s pomocí svých přisluhovačů ovládnout svět lidí. Ten zase pro změnu chrání borec jménem Lord Raiden, co se za pomoci blesků teleportuje z místa na místo a získává na svou stranu vyvolené bojovníky. O osudu lidstva tak rozhodne speciální turnaj kde se proti sobě utkají ti nejlepší bitkaři z obou světů. Nad příběhem opravdu nemá smysl dlouze hloubat, důležitá je tu především zábava. V zásadě platí, že pokud si postavy vyměňují lokty, masírují těla nekompromisním nožním diktátem, či po sobě metají firebally, tak je vše v naprostém pořádku. Díky erkovému ratingu se navíc dočkáme i nějaké té utržené končetiny nebo střívka, mávajícího z otevřené břišní dutiny. Jinými slovy nic, co by dnešní dvanáctiletá děcka neznala z Facebooku, či odpoledních zpráv na TV Nova. I tak ale dávka nekorektního násilí potěší.

Horší už je, když postavy otevřou ústa a s vážností otce Fury, začnou pronášet vzletná moudra o záchraně světa nebo síle vnitřního ducha. Režisér se zkrátka snažil od původní verze z roku 1995 co nejvíce odlišit a pojmout svůj film úplně jinak. To je na jednu stranu chvályhodný přístup a nemám v tomto ohledu v zásadě nic proti, kdyby to ovšem bylo ku prospěchu věci. Jednou z největších slabin nejnovější filmové mlátičky je právě fakt, že se bere příliš vážně. Vypadá to komicky a nevěrohodně. Dialogy jsou tupé a chybí jim větší dávka nadhledu. Tento nešvar částečně zachraňuje přítomnost vulgárního hovada a nekulturního prasete, jménem Kano (Josh Lawson). Ten hláškuje jedna báseň a spolehlivě si veškeré scény krade pro sebe. Jinak ovšem urputná snaha tvůrců o epičnost a osudovost vychází spíše na prázdno. Přesně tohle uměl Anderson daleko lépe vybalancovat a nedělal ze svého filmu něco, čím nebyl. V jeho odlehčené, pohodové verzi, funguje paradoxně i ta osudovost a mytologie světa daleko líp.

Nechci ale snímku jen křivdit. Cítím v něm srdíčko i fanouškovský zápal, což se rozhodně cení. Například úvodní scéna je beze sporu skvělá. Dost dobře představuje i vrchol filmu a jde také o jedinou část, kde ta sázka na vážnost a epičnost fungují na výbornou. Pochvalu si zaslouží i samotné souboje, které jsou vlastně stěžejní složkou filmu. Jsou dobré, velice přehledně natočené, mají solidní choreografii a celkový tah na branku. Na estetickou kvalitu a nápaditost z filmové série John Wick ale zapomeňte. S herci je to tak padesát na padesát. Joe Taslim (Sub-Zero), Hirojuki Sanada (Scorpion) nebo již zmiňovaný Josh Lawson, jsou typově dobře vybraní a odvádějí více než slušnou práci. Se zbytkem je to o poznání horší. Bůh hromu Lord Raiden se může snažit sebevíc, ale co si budeme povídat, herec Tadanobu Asano není Christopher Lambert. Triky představují spíše průměrný digitální bordel, co vykresluje kýčovité fantasy kulisy, sloužící jako křoví pro krvavé strkanice. Předpokládám, že s pětapadesáti mega se toho asi vyčarovat více nedalo. Hudbu už si nepamatuji. Zaměnitelné duc duc techno, absolutně bez energie. Žádné Mortal Kombat se tedy nekoná.

Finální resume? Jako neškodná blbost po náročném pátečním dni, kdy se člověk s odjištěným lahváčem v ruce sesune na gauč, to funguje více než dobře. Fanoušci herní série budou patrně také spokojeni. U příznivců původního filmu už si ale tak jistý nejsem a hledači kvalitní filmařiny si můžou dát rovnou odchod. Solidní krvavé béčko bez přidané hodnoty, které se bere zbytečně moc vážně. Hodně slabých sedmdesát procent nebo silných šedesát. Víte co? Dám si na Xboxu jeden ostrý zápas s manželkou a když prohraju, zaokrouhlím to směrem dolů. Tak zase za týden přátelé. Příště se podíváme na jednu kultovní klasiku z devadesátých let.

Hodnocení: 60%

25.06.2021	Diskuse (6)	J.Rose DeathVale@seznam.cz