Last Hardrock Outsider

MORBID ANGEL - Domination

Určitě kromě floridských MORBID ANGEL existuje ještě pár dalších popředních kapel metalové scény, u nichž se většina fanoušků shodne na jednom díle z diskografie, které představuje jakýsi pomyslný vrchol jejich dráhy. Z mého subjektivního pohledu je právě tím hrotem album nazvané „Domination“. Chápu a dovedu si představit, že to celá řada deathmetalových fanoušků slyší trochu jinak, přeci jen žijeme v době názorové různorodosti a tolerance, ale podle mne právě tohle dílo spojuje veškeré přednosti amerických neznabohů. Trey Azagthoth byl tou dobou již natolik svébytným skladatelem/ kytarovým střelcem a jeho hra se tak stala natolik originální a charakteristickou, že o tom nebylo nutné do dnešních dní pochybovat. Kakofonické pazvuky, vřeštivá sóla a šílené disonanční riffy se táhly prostorem jako magmatické plástve z rozteklého kovu a ohně. A to Trey svůj hráčský progres hodlal na dalších albech ještě rozvíjet, byť je mi jasné, že právě většinově méně skousnutelný ráz tvorby MORBID ANGEL po odchodu Davida Vincenta bránil jeho mistrovství pronikat k fanouškům s takovou lehkostí jako právě v době „Domination“. V onom památném létě pětadevadesátého nevyšlo na světě lepšího deathmetalového alba a tento subžánr se právě v onom okamžiku nacházel v momentě dopadu velké ručičky pomyslných hodin osudu ke dvanáctce, pro death metal definitivně skončilo období hojnosti, byť samozřejmě nová alba vycházela dál, nové kapely vznikaly a vše pokračovalo, jen už to prostě nebylo v takovém stylu jako do té doby.

 

 

Album „Domination“ je definicí dospělosti death metalu jako subžánru, který za deset let urazil cestu od undergroundu a prvních neumětelských pokusů všech svých pionýrů na zářivý trůn mainstreamové metalové produkce. Dokonalé dílo extrémního metalu, které bylo nahrané v domovském Morrisoundu v Tampě. Spojilo v sobě rychlost, energii a nekompromisní přístup debutu „Altars Of Madness“, s dekadencí a chorobnou atmosférou „Blessed Are The Sick“, stejně jako mělo veškerý zápal,  žánrovou ujasněnost, zkušenost a profesionalitu, ze kterých dva roky předtím vzešlo album „Covenant“. Floridský deathmetalový kolos se dokonce v té době vykazoval svou nejsilnější sestavou, na každém postu stál osobitý muzikant. O hlavním kytaristovi posedlém klasikou a metafyzickými zákonitostmi již řeč byla, jeho dlouholetý kumpán, Pete Sandoval, platil rovněž za světovou bubenickou extratřídu (nejen díky rychlosti), David Vincent byl stále tím pravým lídrem, o kterém nebylo nutné pochybovat a navíc se tou dobou k trojici připojil další originální muzikant, kytarista Erik Rutan, jenž se stal vedle Azagthotha další posilou v celkovém vyznění.

 

 

Erik Rutan zde nebyl jen nájemnou silou, jakýmsi druhým kytaristou, který by slepě a bezmyšlenkově přehrával na koncertech party, jenž byly složeny někým jiným, ale vydatně se podílel i na vzniku nových skladeb. Celkově se podílel hned na čtyřech – u fantastické „Eyes To See… Ears To Hear“ je podepsán jako Azagthothův spoluautor, čemuž odpovídá i střídání se o zdejší kakofonické spletence, jenž coby bublavá kytarová sóla dotváření ornamentálnost skladby, na dalších třech věcech – Nothing But Fear“, „This Means War!“ a „Hatework“ mu již patřilo výhradní autorství instrumentální složky songů, přičemž texty všech skladeb na „Domination“ pocházely (jako již tradičně) z pera Davida Vincenta. Zbytek skladeb na albu pak byl dílem Azagthothovým. Co je typické pro tohle na dlouho poslední album MORBID ANGEL s Davidem Vincentem u mikrofonu je nadpřirozený (kdyby nešlo o death metal napsal bych psychedelický… dost možná by to vylepšilo slovo psychotický), jakoby snově pokřivený zvuk kytar, které zde opravdu působí jako nástroje, jejichž zvuky si plíživě linou éterem a které rozeznívá samotné peklo.


 

 

Samotní MORBID ANGEL na „Domination“ kombinují více svých uměleckých podob a sice tu nekompromisní, ortodoxně deathmetalovou, kterou reprezentují divoké a rychlé skladby jako „Dominate“, „Nothing But Fear“, nebo doslova dokonalé hymny „Dawn Of The Angry“ a „This Means War!“, s umělečtější, zákeřnější podobou, kde se songy pomalu plazí a rozechvívají posluchače pomocí tónů utvářejících jakési prapodivné a nanejvýš děsivé symfonie. Do této kategorie patří jedovaté scenérie jako „Where The Slim Live“, „Hatework“ nebo naprosto dokonalá „Caesar´s Palace“, která v tomto ohledu představuje absolutní vrchol nahrávky. Dle mého nejlepší deska MORBID ANGEL v jejich historii představuje naprosto výživné, komplexní a umělecky dokonalé deathmetalové dílo.


25.01.2015Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos03.12.2017 20:14

https://www.youtube.com/watch?v=i8ZpJ4lvEs8

 

J.Rose
02.12.2017 18:35

Nějaké názory na aktuální desku? Já zatím slýchám samá superlativa.

 

Demonick26.01.2015 12:21

10/10