Last Hardrock Outsider

MORBID ANGEL - Altars Of Madness

Death metal jako jeden velký stylový fenomén, jehož kontury se počaly formovat zhruba od poloviny osmdesátých let, prošel za těch třicet let mnoha proměnami, obdobími hledání, rozmachu, vlády, stagnace, úpadku i současného ustálení. Mezi průkopníky samozřejmě patří i floridští andělé, kteří zhruba po pěti letech od založení (v letech 1983/84) vydávají svůj v mnoha ohledech nepřekonatelný debut „Altars Of Madness“, který se stal odrazovým můstkem pro novou stylizaci smrtelného žánru, přechodem od hororové „gore“ tématiky k jeho techničtější formě, tolik oblíbené v průběhu první poloviny devadesátých let. Prvotina MORBID ANGEL je podle mne třetím death metalovým zápisem, který o notný kus posunul žánrové hranice. Prvním zábleskem byl debut kapely POSSESSED - „Seven Churches“ (1985) a druhým pak dvojka DEATH - Leprosy (1988) (přičemž prvotinu DEATH – „Scream Bloody Gore“ (1987) osobně beru stále jako album, které představilo pouze to, co dva roky před tím presentovali konkurenční POSSESSED).



MORBID ANGEL byli kapelou silných osobností a vynikajících muzikantů, v jejichž čele stál jako poznávací znamení výrazný frontman David Vincent. Blonďatý anděl smrti nejen, že dokázal při koncertech strhnout velkou část pozornosti sám na sebe, ale ještě navíc stihl obohacovat hudební tisk nejrůznějšími sebevědomými hláškami. Trojice rarachů sekundující mu za zády ho nikdy nenechala na holičkách a zhusta ládovala černá polínka pod kotel smrtícího monstra. Zejména pak nerozdělitelnou dvojici tvořící jádro kapely, jmenovitě kytaristu a mozek kapely Treye Azagthotha a chlápka s hispánskými kořeny a nezastavitelnou smršť u bicí altilerie, Pete Sandovala, šlo vždy považovat za motor MORBID ANGEL. Druhý kytarista Richard Brunelle, který u „andělů“ vydržel do konce roku 1992, stál vždy tak trochu v jejich stínu. Ještě zde můžu zmínit, že v době vydání debutu „Altars Of Madness“ přichází dvojice Vincent/Sandoval s kultovním albem jejich původní grind/deathové kapely TERRORIZER, které se dodnes těší velké oblibě.


Album „Altars Of Madness“, od počátku do konce vroucí satanskou tématikou, poměrně vzdálenou od pozdních téměř filosofických témat, startuje nadčasovou deathmetalovou klasikou „Immortal Rites“ – mocnou, hrdě znějící skladbou, která na dlouho dopředu definovala styl MORBID ANGEL . Následuje smršť „Suffocation“, kde jsou thrashmetaloví králové SLAYER jako velké vzory MORBID ANGEL posunuti k daleko větším extrémům. Vrcholem alba je „Visions From The Dark Side“, skrze níž se dostáváme do temných síní paláce stínů k samotným oltářům šílenství, kde trůní na křesle z lidských kostí satanáš Vincent obskakován obscénními konkubínami, udělujíc poslední příkazy umírajícím. Následuje další vysokorychlostní death metalová klasika „Maze Of Torment“, snad nejznámější skladba raných MORBID ANGEL. Strašidelná „Chapel Of Ghouls“, v jejíž druhé půli dojde i na hororovou orchestraci, nás zavádí mimo tento svět, do jakési haly poznání, kde slizké stěny zdobí ohavná torza kdysi v míru žijících uctívačů rajského království beránka božího. Skutečné obrazy šílenství na Vás křičí z vysoko položené klenby a vy si přejete utéct, zmizet, zemřít. Rouhačství však pokračuje – „Bleed For The Devil“, „Damnation“ a „Blasphemy“ – extrémní kulometná tempa střídají mohutné riffy, nad nimiž vřeští spletence kytarových sól a posluchač je paralyzován nezaměnitelnou černo-černou atmosférou. Vysvobození přichází po závěrečné „Evil Spells“, která Vás rovněž neušetří masakrující tortuře.


Tvorbu MORBID ANGEL ohraničenou alby „Altars Of Madness“ a „Domination“, považuji v US death metalu za vrcholnou a dodnes nepřekonanou. Debut díky svojí neotřelosti a schopnosti ve své době posunout hranice extrému, dvojku „Blessed Are The Sick“ (1991) hodnotím za trochu jiný pohled na věc (zpomalení) a chorobnou atmosféru, trojce „Covenant“ (1993) nikdo neupře upřímnou divokost a setrvání na již vyslovených hodnotách a konečně čtyřka „Domination“ (1995) je souhrnem toho nejlepšího co kapela v období s Davidem Vincentem vyprodukovala. Zkrátka „deathmetalový opus magnum“ jak má být.


Recenze vyšla již před časem na www.metalopolis.net


01.01.2015Diskuse (18)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
30.06.2017 22:21

Stejně to dopadne tak, že se Vincent postupně přerodí na reinkarnaci Lemmyho... už má nakročeno, jenom ocvočkovat klobouk

 

Stray
30.06.2017 21:40

Někdy je prostě lepší nechat všechny věci minulosti za sebou, ne kvůli úspěchu, ale prostě pro pocit sebe samého.

 

Pekárek
30.06.2017 20:59

Za mě pohoda:), dobrou US country jsem nikdy nepohrdnul. A Morbidi zas konecně natočí album, který se mi bude líbit.

 

Stray
25.06.2017 23:23

Haha...to je borec, já ho prostě chápu, chce hrát, co ho momentálně baví, kytara senzační, ale tak dobrej songwriter jako Michal Tučný asi David v tomhle hudebním ranku nebude. :-)

 

Valič
25.06.2017 22:57

Kurňa, co to je? https://www.youtube.com/watch?v=tQysB8XLtGg

 

Demonick24.01.2015 12:49

9,5/10

 

Valič
08.01.2015 15:14

Z lednových novinek mě kromě těch Sylosis a The Crown taky moc titulů nezaujalo. Určitě si poslechnu nové Napalm Death, Venom, Hate a Marduk, ale nemůžu říct, že bych se na to nějak zvlášť těšil. Celkem jsem zvědavý na nová alba od Subterranean Masquerade, Callisto a Satans Host.

 

Stray
08.01.2015 12:34

Právě že ten novej MARILYN MANSON znovu za moc nestojí a prodlužuje řadu svých nic moc alb na čtyři, recenzi napíšu, ale nebudu její tvorbu hrotit, letos zatím nic, ani ANGRA mi nepřijde jako soubor, do jehož poslechu nové desky přistupuji nadupán. Chci si v lednu poslechnout SYLOSIS, THE CROWN, U.D.O., BLIND GUARDIAN a ještě jakýsi tuzemský projekt STROY, jehož název mi přijde podezřelý :-), ale hudebně to z ukázek zní vcelku dobře. Mám mít strach?

 

DarthArt
08.01.2015 11:40

Ještě otázka... nový Manson stojí za řeč? Já jsem asi před dvěma roky slyšel cosi tehdy aktuálního a byla to příšerná nuda...

 

DarthArt
08.01.2015 11:39

Ale jo, třeba se to i takhle myslí. U mne to naopak nemá význam žádnej, spíš jsem chtěl vyjádřit že někdo v kapele skvěle hraje, ale je to trochu jiná pozice než ten, který to vymyslí. I když je to samozřejmě relativní, nosný riff může být jen půlka z celkového stavu skladby (kytaristovy kudrlinky, zvuk apod.).