MONSTER MAGNET - Spine Of God

80%

V době, když se uprostřed nevzhledného a průmyslem poznamenaného New Jersey dávají v roce 1989 MONSTER MAGNET dohromady, je dvaatřicetiletý Dave Wyndorf již dávno zkušeným rockovým matadorem, byť probíjející se po klubech východního pobřeží bez výrazného úspěchu. Hned v prvním roce existence kapela realizuje dvě dvoupísňová dema „Forget About Life/I´m High On Dope“ a „I´m Stones/ What Ya Gonna Do About It?“, na které brzy naváže singl „Lizard Johnny/ Freakshop USA“ vydaný u malé nezávislé značky Circuit Records z Long Islandu. Všechny tyto výše zmíněné pásky MONSTER MAGNET nahrávají v původní tříčlenné sestavě, kterou kromě Wyndorfa tvoří ještě John McBain, který na ně kromě kytary dodá i všechny basové party, ale také občasně zpívající bubeník Tim Cronin.

Poslední zmíněný člen však brzy odchází a je nahrazen hned dvojicí hudebníků starajících se u MONSTER MAGNET v celé následující dekádě o rytmickou složku, jmenovitě je to bubeník Jon Kleinman a baskytarista Joe Calandra. V této čtyřčlenné sestavě vzniká EP „Monster Magnet“ vydané u německé značky Glitterhouse Records. Na nahrávce už se nachází několik položek využitých později pro potřeby debutové desky „Spine Of God“. Debut nakonec vychází až o rok a půl později, na sklonku roku 1991 u Caroline Records, kteří si zprvu kapelu testují prostřednictvím dalšího singlu „Murder/ Tractor“.

Ihned po vydání alba „Spine Of God“ se MONSTER MAGNET zařazují po bok dobových hrdinů alternativního rocku, jenž tehdy začíná cloumat pilíři bombastické stadiónové scény osmdesátých s veškerou vehemencí. Kapely jako SOUNDGARDEN, HOLE, DINOSAUR JR. nebo SMASHING PUMPKINS čekaly tou dobou na svou velkou příležitost a tvořily jádro zaoceánské klubové scény, brzy se prosazující výrazným způsobem do povědomí posluchačské veřejnosti procházející značnou generační výměnou. Právě čtveřice z New Jersey je v letech 1990 a 1991 prototypem surového rocku, který v sobě kloubil potenciál psychedelického blouznění experimentálních kapel sedmdesátých let jako HAWKWIND, hrubého proto-punku jak od Iggyho smečky THE STOOGES a v neposlední řadě i hardrockových a heavymetalových veteránů hřmotného soundu jako BLACK SABBATH.

Kolem kapely se vynořuje mnoho kontroverzních zkazek a veřejnosti nezůstanou utajena ani drogová extempore předáka Davea Wyndorfa, ale také některých jeho nezvedených kumpánů, kteří se svého šéfa snaží nenasytně dohnat. Zhulenci, jak se podobným muzikantům začalo na úsvitu devadesátých letech říkat (a jejich styl byl tímto pasován na stoner-rock), však měli docela dost ujasněnou představu o svém konání, neboť MONSTER MAGNET už tenkrát patřili k velmi koncertně čilým a ambiciózním formacím, jejichž vystoupení budila respekt svým nasazením a nespoutaností.  Také skutečnost, že se do role producentů debutové desky pasovali samotní členové kapely, konkrétně dvojice Dave Wyndorf/ John McBain, mohla udělat na leckoho dojem. Kdo čekal rozvláčnělé rozjímání na motivy halucinogenních rockových tripů dekády zvonáčů, dlouhých vlasů a kotlet, nebyl sice daleko od pravdy, ale MONSTER MAGNET přeci jen působili více jako kapela s cílem. Deska „Spine Of God“ byla totiž dobovou esencí stoner rocku, kapelou později prezentovaného v o něco heroičtější, hvězdně rock´n ´rollové podobě, předkládané s veškerou macho stylizací a mocným bouřlivým zvukem. Album je vlastně destilátem mnoha zásadních vlastností žánru, na kterých se posléze nejen MONSTER MAGNET pohybovali, tolik vzdáleni od anti-hrdinů z nezávislé kytarové scény, reprezentované podzemními klubíkáři od SubPop, levicovými intelektuály a bůhvíjakými dalšími alternativci.

MONSTER MAGNET měli vždy velmi blízko k metalové scéně a fakt, že si je později velmi oblíbily i takové hvězdy jako METALLICA, MOTÖRHEAD, MARILYN MANSON nebo THE CULT svědčil o jejich potenciálu. V rovině skladatelského potenciálu sice „Spine Of God“ působí vedle pozdějších nahrávek jako neobroušený kámen, na kterém je ještě hodně práce, ale i tak nahrávka nepostrádá své hodně spontánní kouzlo a upřímnost. Skladby jako démonický monolit „Pill Shovel“, nervní singlík „Medicine“, vyklidněná poloakustická „Nod Scene“, kde se Wyndorf dostává po svém „do pohody“, ale také z EP již známá píseň „Snake Dance“ nebo halucinogenní výlet „Ozium“ odkazující až kamsi na éru květin a pohádkového surrealismu, svědčily o nemalé nadějnosti tohoto amerického souboru, který se měl v nastupující desetiletce stát velkolepým. V roce 1992 vychází ještě druhé EP „Tab“ a z kapely krátce na to odchází kytarista John McBain a je nahrazen po nějaké době velmi výrazným členem, kytaristou se silnými bluesovými kořeny, Edem Mundellem, který s Davem Wyndorfem na patnáct let vytvořil nerozlučnou skladatelskou dvojku. Průlom přichází v roce 1993 s druhou řadovou deskou nazvanou „Superjudge“, ale o tom až příště.

23.08.2018	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz