Last Hardrock Outsider

MONSTER MAGNET - Monolithic Baby!

Vlastně musím říct, že recenze na šestou řadovou desku „Monolithic Baby!“ od MONSTER MAGNET byla v březnu 2004 mou úplně první prací pro web Metalopolis, a protože tou dobou kapela rovněž koncertovala v Praze, přihodil jsem k tomu i report z této akce a letmý profil jejich historie a zahájil tak své osmileté působení v tamním prostředí. Co tedy s odstupem čtrnácti let říci o této nahrávce, díky které se kapela mohla poprvé počítat mezi soubory vydávající u německé značky SPV? Nová kapitola v historii MONSTER MAGNET byla zahájena, ale stylově kapela neuhnula ani o milimetr a neslevila ze svého poctivě dunivého soundu a rockového přístupu. Zvuk byl, pravda, tentokrát méně vytuněný a odpovídal spíše živelné realitě koncertních vystoupení. Silácký rock´n´roll evokoval sedmdesátá léta, podaný však byl v modernějším vyznění. Fanoušci, kteří hudbu kapely uznávali do té doby, byli jistě znovu spokojeni. Album s producentským vedením Scotta Humphreyho a taktéž Davea Wyndorfa působilo jako ořezané na kost, až k samotné podstatě rocku. Jde o desku, která je od začátku do konce hlavně o macho-rockových vypalovačkách a má tak svým způsobem trochu dál k psychedelickým výletům z první půle devadesátek, kdy kapela kouzlila se songy plnými jinotajné atmosféry.

V roce 2004 bylo zkrátka jisté, že MONSTER MAGNET už zřejmě nikdy nenahrají fošnu tak halucinogenní jako „Dopes To Infinity“, tak dravou a hitovou jako „Powertrip“, či tak skladatelsky a zvukově dotaženou, velkolepou a podanou s nadhledem starých rockových pardálů jako byla „God Says No“. Nechtěl bych zde vůbec tvrdit, že se v případě „Monolithic Baby!“ jedná o průměrnou nebo, nedej bože, špatnou desku, ale na poměry MONSTER MAGNET je „Monolithic Baby!“ sázkou na jistotu a opakováním již zjevných zákonitostí.

Ze skladeb bych rád vypíchl několik stěžejních kousků. Úvodní Slut Machine kolem Vás prosviští, aniž byste zaznamenali jakýkoliv něčím obohacující a invenční nápad, ale pořád jde o dobrý nástup v neurvalejším stylu. Druhá „Supercruel“ už je jiná káva, střední tempo, divoké riffy, razantní frázovaný refrén, který se díky svému repetetivnímu charakteru dokáže zarýt. Prvním vrcholem desky je pro mne třetí a řádně rozmáchlá skladba „On The Verge“, která upomene na titánský monolit předchozí desky – skladbu „Cry“. Čtvrtá věc a pilotní singl  „Unbroken (Hotel Baby)“ je kolovrátkovou hitovkou, která však postrádá sílu dřívějších tutovek jako „Space Lord“ či „Heads Explode“, ale pořád nejde o nějaké nedopatření, ale spíše o odlehčující rockovou hitovku. O páté „Radiation Day“ se dá říct to samé, co o „Supercruel“ – poctivý riffový standard ve středním tempu. Druhým vrcholem alba je dle mého šestá „Monolithic“, jejíž znělý riff upomene na pradávný hit od Teda Nugenta „Cat Scratch Fever“, avšak pochopitelně v mnohem hutnějším podání, zde dokonce vyzdobeným fenomenální refrénovou katarzí. 

 

Sedmá „The Right Stuff“ je zde jedinou vyloženě rychlou jízdou, za to však parádní. Prostě skladba, co za sebou nechává sežehlou zem, a která má všechny předpoklady stát se klasikou motorkářského rock´n´rollu po vzoru Lemmyho legendárních MOTÖRHEAD. Jde vlastně o předělávku skladby od Roberta Calverta z roku 1974, kterou se kdysi prezentoval dokonce David Gilmour a která vyšla v rámci konceptu „Captain Lockheed And Starfighters“. Je tam zkrátka vše od macho stylizace až po precizní muzikantské řemeslo, včetně častého kytarového sólování a bezchybné rytmiky. Dvojice Ed Mundell/ Phil Caivano je ostatně na albu ve výtečném rozpoložení a Dave Wyndorf má vše pod palcem a zpívá s jistotou letité rockové legendy. Album je prvotinou pro novou rytmickou sekci, jmenovitě Michaela Wildwooda (bicí) a Jima Baglina (baskytara). Už s nimi posléze MONSTER MAGNET absolvují celosvětové turné.

Do konce nahrávky nám však chybí ještě několik položek, následující dvě totiž platí za další silné skladby – klenutá „There´s No Way Out Of Here“ se vzedme z téměř balady až do podoby naprostého uragánu a narůstá během své délky v hřmící a divokou pecku, své kouzlo má však i energická „Master Of Light“. Zvolnění přijde až s lehkou a na poměry MONSTER MAGNET krátkou skladbou „Too Bad“, aby bylo album zakončeno dvěma ne příliš vydařenými kompozicemi „Ultimate Everything“ a „CNN War Theme“. V bonusové části některých vydání se objevila dokonce předělávka „Venus In Furs“ od THE VELVET UNDERGROUND. Celkově sice „Monolithic Baby!“ nepatří k nejlepším kusům diskografie MONSTER MAGNET, ale ve srovnání s konkurencí si udržuje stále vynikající úroveň a hlavně, jde dodnes o nejprodávanější desku MONSTER MAGNET na území Německa, za což zřejmě mohla podpora od jejich nové vydavatelské stáje. Z dnešního pohledu album působí jako nový začátek, od kterého se američtí vytrvalci odrazili skrze určité těžkosti, jinak související s personální nestabilitou, kolísavým zdravotním stavem Davea Wyndorfa a několik dalších méně úspěšných alb, až k poměrně dost solidní současnosti.


20.09.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Subeer
21.09.2018 11:04

Jo, tak tohle album hodně žeru. Pro mě, jedno z jejich nej… těžce pulzující rockový adrenalin, neskutečně to frčí. Několik nesmrtelných chorálů a vůbec se nedivím, že se to v Německu tak chytlo, je to až kýčovitá „macho“ jízda a to tam mají rádi. Mám to s tím zeleným odstínem a bonus DVD, který stojí za to. Příští týden už začínám sjíždět jejich diskografii, déle už čekat nemohu.