Boomer Space

MINISTRY - AmeriKKKant

Mám za to, že neustálé prodlužování kariéry americkým MINISTRY rozhodně nepřidává, protože rovněž novinka „AmeriKKKant“ neplatí za bůhvíjak nezbytné hudební dílo. Vlastně stejně jako tomu bylo u několika jí přímo předcházejících desek. Beru to však tak, že Al Jourgensen po smrti svého kytaristy Mika Scaccii nechtěl vyklízet místo, navíc si zjevně uvědomil důležitost této značky pro určitou zajištěnost svého dalšího života, vždyť se svými MINISTRY strávil již více než pětatřicet let a je jediným hudebníkem v sestavě, který byl u všech etap této legendy. To se pak logicky těžko končí nebo cokoliv na svých zvyklostech mění. Když jsem jej v předchozích letech viděl dvakrát na festivalu Brutal Assault, nepřišlo mě to zrovna jako prezentačka kondice a příčetnosti. Letos je na soupisce znovu, v průběhu dekády již potřetí.

 

Už album „The Last Sucker“, které v předchozí desetiletce uzavíralo anti-bushovskou trilogii, mělo být posledním kusem v diskografii MINISTRY. Nahrávka působila vedle předchozích bezchybných jízd „Houses Of The Molé“ a „Rio Grande Blood“ však jaksi zbytkovitě, ale pořád se jednalo o důstojné zakončení nějakého příběhu. Přitom k thrash metalu tou dobou tíhnoucí MINISTRY, měli tenkrát energie na rozdávání, a kdyby Jourgensen o brzkém konci sám nemluvil, nikoho by to v oné době asi ani nenapadlo. Ostatně sarkasmem naplněná témata motající se stále okolo osoby ďábelského „W“ měly tenkrát pořádnou šťávu, takže proti nim dvě návratové placky „Relapse“ a „From Beer To Eternity“ působily jaksi nemístně. Novinka „AmeriKKKant“ situaci nemění, akorát posluchače utvrzuje, že všechno zásadní už jsme od této kapely slyšeli dávno. MINISTRY sice znovu více tíhnou k noiseové podobě zvuku a elektronika hraje dominantnější roli než v minulé dekádě, ale skladby oproštěné od metalových prvků a skrz na skrz prošpikované samply, těch nápadů valné úrovně vlastně ani moc nemají. Celkově působí jako snůška repetetivně vyřvávaných politických sloganů do nějakého kraválu, jakých má za sebou tahle kapela už hromadu.


 

Zatímco MINISTRY se dnes zbavují metalové části svého zvuku, nic jim nebrání v podepsání smlouvy s největším metalovým vydavatelstvím Nuclear Blast, jehož jsou dnes poprvé stájovými koni. Stejně tak Al Jourgensen do sestavy přijal několik hudebníků z tohoto stylového ranku – viz. rytmika Tony Campos (baskytara) a Roy Mayorga (bicí). Jen doplním, že kytary krouhají Sin Quirin a Cesar Soto a klávesy obsluhuje John Bechdel.

 

Novinka se názorově veze na (pro MINISTRY již tradičních) protirepublikánských postojích a hlavním jejím aktérem je tentokrát další viditelný zloun – Donald Trump. V textech se to hemží narážkami na velkohubost a herecký talent hlavního klauna. Takže už od intra „I Know Words“ (sampl: we´ll make America great) posluchač může tušit, že bude v tomto směru docela sranda. Jenže té naopak moc není při střízlivém zhodnocení nového materiálu a jeho invence. Ten se jeví docela monotónně a nemá švih klasických prací kapely. Určité kouzlo má na intro navazující „Twilight Zone“ s nasamplovaným zvukem foukací harmoniky ve vygradovanějších fázích. Jde zjevně o soundtrack k rozpoložení velké části společnosti, které následovalo poté, kdy v amerických volbách zvítězil někdo, jenž je až komiksově přehnaným zosobněním všeho, co i tahle kapela nenávidí. Sílící Říše zla zkrátka nenechává Jourgensena lhostejným, i když jak již dlouho pozorný fanoušek tuší, jde o hru, během které se akorát účelově posiluje jedna názorová linie patřící odnepaměti k značce MINISTRY.


„Victims Of A Clown“ je další z proti-trumpovských skladeb a zřejmě jeden z vrcholů alba. Současní MINISTRY to opravdu nepřehánějí s nějakou rychlostí, materiál zní po mnoha letech vlastně docela loudavě, jakoby po vzoru alba „Filth Pig“ hrál spíše na atmosféru a vyvolával svým soundtrackovým charakterem potřebné pocity. Jedinou rychlejší skladbou je „We´re Tired Of It“ a v jejím případě, po pravdě, nejde o nic světoborného. Ve skladbách jako „Game Over“ nebo „AmeriKKKa“ se zmiňují zhoršující se poměry ve společnosti, ať už jde o Trumpa a jeho laciná populistická gesta (hodně jeho slov je znovu nasamplováno a libovolně poházeno celým materiálem), permanentní napětí vyvolávané hrozbou jaderné války nebo narůstající rasistické a nenávistné tendence. Docela krátce zaujal chorál „Wargasm“, kde se však, bohužel, do zblbnutí prodlužují právě ty nezajímavé noisové fáze, ale i song s názvem „Antifa“, tak nějak automaticky náležící do všeho, co je zde ke slyšení. Tahle poslední zmíněná věc naopak působí, jako by snad šlo o nějaký zbytek z časů „Psalm 69“. Z mnoha písní nemám totiž pocit, že by se, kdy dříve, dostaly na regulérní desku.

 

Z mého pohledu určitě nejde o vyloženě slabou desku, ale od MINISTRY už jsem zkrátka slyšel několik mnohem lepších kusů. Album je pravděpodobně lepší než dvě předchozí, ale určitá vyčpělost je z nahrávky rovněž cítit, což ještě umocní docela laciný cover díla. S přivřenýma očima tedy 60%.


06.04.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
16.04.2018 13:52

70% Podle mě to kapela měla zabalit už po výborném albu Rio Grande Blood. Novinka sice není ani zdaleka takový propadák, jak jsem čekal, ale neumím si představit, že by v dnešní době podobný materiál oslovil někoho jiného než pamětníky „starých zlatých časů“.