Last Hardrock Outsider

MINDWORK - Mysl znovu probuzená (rozhovor)

Pražská progresivní metalová kapela MINDWORK se po sedmileté hibernaci ozývá s několika zbrusu novými songy, které jsou zachyceny na jejich právě vycházejícím EP „Cortex“. I při paměti staré etapy jde o další vývojový článek na jejich progresivně laděné pouti. V pozměněné sestavě tedy určitě vznikl materiál, co rozhodně stojí za poslech a představuje band s obnovenou chutí do možná i další etapy existence. Z nahrávky je totiž cítit nejen skladatelský a hráčský vývoj, ale i opětovně probuzená vitalita. Na všechno možné okolo aktuálního dění jsem se ptal osoby nejpovolanější, šéfa spolku, zpěváka, kytaristy a skladatele Martina Schustera. 


MINDWORK o sobě nyní dávají vědět prostřednictvím EP „Cortex“, máme to chápat jako jednorázovou záležitost nebo jde o zahájení nového období kapely, se kterou se již fanoušci před lety rozloučili? Vzhledem k tvým projektům FACE THE DAY nebo MARTIANS už jsem považoval tuhle kapitolu za ukončenou.


Já nechávám budoucnost MINDWORK zatím otevřenou. Co vím určitě, je, že bych rád naše pojetí metalu představil posluchačům naživo. Myslím, že MINDWORK má nyní nejsilnější sestavu za celou existenci kapely a byla by škoda toho nevyužít.

Co se týče nahrávání další muziky, tady jsem trochu zdrženlivější. Je to pro mě dost časově náročné, takže pokud se do procesu víc nezapojí někdo další z kapely, budu se do toho asi těžko dokopávat. Mám takový nápad vydat v budoucnu ještě jedno EP a pak to vydat společně s Cortexem na vinylu, ale neber mě za slovo, uvidíme, co nám budoucnost přinese.

Každopádně si myslím, že nové období MINDWORK jsme skutečně zahájili, ať už koncertem na Střapovo narozeninách v říjnu minulého roku, což bylo první vystoupení MINDWORK po 7 letech, a především právě vydaným Epkem.



Jak dlouho v Tobě představa obnovení MINDWORK zrála a bylo složité dát dohromady novou sestavu a vše připravit do finální podoby, kterou nyní slyšíme na nahrávce? Můžeš představit své spoluhráče?


Ta představa ve mně nijak dlouze nezrála. Obnovení MINDWORK vyplynulo z prostého faktu, že materiál, který mám připravený na další album mé druhé kapely FACE THE DAY, vyžaduje jiný styl bubnování, než jakým vládne můj dlouholetý hudební souputník Filip Kittnar. Dohodli jsme se tedy, že album nabubnuje někdo jiný. A abych s Filipem i nadále udržel hudební spolupráci, napadlo mě obnovit MINDWORK. Sestavu pak doplnil Jirka Rambousek, který na EP nahrál většinu kytarových sól a Dominik Vozobule na basu. Oba jsou velice schopní hráči a studenti Konzervatoře Jaroslava Ježka. Kluci už s náma hráli v rámci koncertů FACE THE DAY, takže se v podstatě jen prohodil název kapely a jelo se dál.

Sestava je jedna věc, ale vytvořit nějakou novou hudbu, je samozřejmě věc druhá. Samotné skládání, nahrávání a mix byl poměrně náročný proces.


Jak jsi s „Cortex“ spokojen? Případně, můžeš nám přiblížit proces vzniku nových skladeb? Kde se materiál nahrával, případně masteroval a co ti jeho tvorba dala? Šlo o hladký proces a nebo běh na dlouhou trať?


Já jsem velmi spokojen. To, co mělo být původně jen takové menší připomenutí v podobě smělého singlu, se nakonec přetavilo ve svébytnou nahrávku, i když jen ve formě EP.

Proces vzniku byl asi vcelku klasický, takže teď to bude chvilku nuda. Tak tedy: na začátku bylo pár kytarových riffů, k tomu nějaká zpěvová linka, poté základní kostra skladby s nástřelem bicích partů. Když do této podoby dozrály všechny 3 songy a s Filipem jsme dali dohromady finální podobu bicích partů, booklo se skvělé studio Svárov Lukáše Martínka. Za den to tam Filip nasekal a mě čekal velmi kreativní a záživný proces editace bicích partů. Postupně jsem pak přehrál všechny demo kytary do finální podoby, začal vymýšlet nějaké další aranže a řešit s Dominikem basové linky, které jsme v mém home studiu nahráli. Mezitím jsem z Jirky usilovně tahal nějaká kytarová sóla. Ty si nahrál sám u sebe doma a pak mi je jen poslal přes internet, prostě klasika.

Když přišel na řadu zpěv, zjistil jsem, že vlastně nevím, o čem ty songy budou. Poradil jsem se s Filipem a ten mi řekl, že hlavně ať to není o vesmíru, že tuhle tematiku využívá 80% prog/deathových kapel. Nějak z toho nakonec vyplynula témata, točící se kolem psychiky člověka, čímž jsme se tématicky přiblížili k naší debutní desce Into the Swirl, když o tom teď tak přemýšlím.

Vypadly ze mě tedy 3 texty, nahrál jsem zpěvy a začal to pomalu mixovat a zároveň řešit nějaké dovychytávky a tak. To je mimochodem velká výhoda domácího mixování – občas totiž vypluje na povrch že nahrávce něco chybí až v procesu mixu, takže můžeš cokoliv donahrát nebo zeditovat. Mimo bicí a Jirkova sóla, se tedy vše nahrávalo u mě doma, kde jsem nahrávku i smíchal. Hotový mix jsem pak poslal do Švédska Jensu Bogrenovi na finální mastering.

Samozřejmě, že to bylo dost práce, ale řekl bych, že to byl poměrně hladký proces, nikam jsme se nehnali, v současné době stejně není ani moc kam se s kapelou hnát. Takže fajn, mám z toho zpětně dobrý pocit. Celkově mi to dalo asi hlavně sebejistotu, že jsem schopný svépomocí vyprodukovat solidní nahrávku.


Ze skladeb je znát určitý vývoj, herní vyspělost, ale rovněž také láska k podobné formě progresivní metalové hudby. Nedovedu si představit, že by podobným způsobem uchopil své dílo muzikant, který by neměl oddaný vztah k legendám žánru DEATH a CYNIC. Jak velkou roli tyto kapely hrály v souvislosti s vaší novinkou? Byli jste jimi ovlivněni před deseti lety, cítíš ten vztah stejně i v současnosti?


K DEATH a CYNIC nás každý přirovná už od debutu Into the Swirl, je to takové stigma, které si už s sebou potáhneme zřejmě navždy. Na Into the Swirl to bylo určitě oprávněně, z té desky je hodně znát, kdo je naším vzorem. Ale já mám pocit, že jsme se od té doby někam posunuli a upřímně říkám, že když si Cortex poslechnu, mimo závěrečné Grinding the Edges (kde to bylo cíleně), tam DEATH ani CYNIC moc neslyším. Možná ještě trochu v sóle Depersonalized.:)

Samozřejmě, že ten vliv tam je, já jsem na těhlech kapelách hudebně vyrůstal, ale pokud se mě ptáš, jakou roli mají tyto kapely v souvislosti s naší novinkou, řekl bych, že menší, než kdy dřív. Já jsem tu muziku tentokrát nikam netlačil, prostě jsem to nechal plynout a pozoroval, co z toho vyleze.



Z vlastností materiálu bych vypíchl jeho vrstevnatost, podporovanou jednotlivými složkami instrumentace, které dodávají výsledku na životnosti. Spolehlivá a pestrá rytmika, kytarové riffy svou hravostí zaplňující prostor a především kytarová sóla, která mě zde přijdou svěží, dodávající výsledku jiskru a potřebný jas. Například ony výjezdy v „Last Lie Told“ se jeví z mého pohledu báječně.


Nevím, co myslíš těmi výjezdy, ale Jirkovo sólo v Last Lie Told je geniální!


Tvé growl podání je z mého pohledu tuctové a působí ve srovnání se nejznámějšími formacemi žánru jako plagiát. Co si budeme namlouvat, určitě nebyla šance překonat Schuldinera nebo Mameliho. Chápu, že pro to, aby bylo docíleno požadovaného výsledku, musel si se vrátit v čase a na tuhle výrazovou hru přistoupit. Asi nemusím dodávat, že Tvůj čistý vokál z dalších projektů považuji za mnohem lepší a originálnější, jenže MINDWORK asi vyžadují něco úplně jiného. Jak ty tuhle stránku vidíš?


Pokud bych si myslel, že je nějaká poloha mého hlasu tuctová a navíc plagiát, na nahrávce bych jí pochopitelně nepoužil.

Vidíš to evidentně jinak, ale já jsem ten poslední, od koho by bylo vhodné ti tento názor vymlouvat.


Přejděme dál k nahrávce. Materiál sebou nese v lyrické složce i určitá poselství, týkající se existence jedince a vývoj jeho duše v rámci moderního, mnohdy přetechnizovaného a odlidštěného světa, můžeš témata nějak přiblížit? Co si chtěl textovou náplní díla sdělit především?


Neřekl bych, že tam jsou nějaká poselství, to ne. Souhlasím, že se texty týkají existence jedince, ale ne nutně v souvislosti s přetechnizovaností.

Depersonalized je o existující psychické poruše, která postihuje kolem 1% procenta lidské populace. Depersonalizace se projevu jakýmsi odtržením jedince od svého těla. Tvé tělo, hlas i dotek, jakoby patřili někomu jinému. Tato porucha se může objevit po požití nějakých halucinogenů nebo třeba i jako důsledek hlubšího stresu.

Text Last Lie Told je trochu odlehčenější a pro MINDWORK hodně netypický. To z toho důvodu, že je to jediný náš text, kde lehoučce figuruje politika a taktéž lehoučce gore tématika. Zkrátka je to o psychicky narušeném jedinci, který už má dost neustálých lží, které slyší od vysokého politického představitele své země. Rozhodne se ho tedy unést a trošičku ho potrápit ve své domácí dílně.

Grinding the Edges je o tom, jak destruktivní vliv mají na psychiku člověka toxičtí jedinci, kteří ho obklopují.



Jak to vypadá s Tvou muzikantskou budoucností v nejbližší době? Přijde na řadu dlouhohrající materiál i od MINDWORK? Jak je to s Tvými dalšími projekty? Odhaduji, že potáhneš paralelně aktivity všech tří svých kapel? Zkrátka a dobře, co může posluchač od Martina Schustera očekávat v roce 2021?


Celá deska MINDWORK mi v tuhle chvíli připadá dost nereálná, to v dohledné době určitě neklapne. Živé hraní teď není moc v kurzu, takže s MINDWORK tento rok asi nic moc. S Martinem Spacoshem máme komplet hotovou desku v rámci naší kapely MARTIANS. Dávali jsme to dohromady hodně dlouho a s výsledkem jsme moc spokojeni. Teď řešíme ještě obal a taky jak vůbec uchopíme vydání. Stylově je to trochu jinde, než jsme zvyklí se pohybovat, takže nám chybí kontakty a v podstatě je to takové hledání, co s tím materiálem udělat dál. Pokud na Crazy Diamond občas zavítá fanoušek RADIOHEAD nebo PORCUPINE TREE, tak bych ho na MARTIANS rád upozornil. A pak mám rozdělanou desku mojí kapely FACE THE DAY, je to taková srdeční záležitost, s kterou už tak nějak žiju od roku 2019 a myslím, že ještě chvíli bude trvat, než to dokončím. Viděl bych to na konec tohoto roku.


22.01.2021Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Drrrr
24.01.2021 10:37

Hezký rozhovor :)

 

Pekárek
22.01.2021 12:12

Fajn rozhovor, to vinylové EP by bylo super. Přimlouvám se.