MINDWORK - Cortex

80%

Technický death metal ve stylu CYNIC a dalších neměl v Česku nikdy velkou odezvu. Fanoušky lze aktuálně počítat spíše na desítky a prognóza není dobrá. Ne že by to bylo jinde o moc lepší. Neodbytné otázky tudíž dorážejí. Kdo by takovou hudbu dnes ještě poslouchal? Žádný příběh, žádný trendový přesah, žádná naléhavá výpověď, žádná agrese ani bolestínství. V prvém plánu jde o procítěné muzicírování, proč tedy nehrají rovnou jazz? Protože je moc těžký nebo snad o ničem? Protože jazz prostě není metal? Nastává tedy definitivně temno? A bylo vůbec někdy světlo? Tak trochu, měli jsme SCENERY, PESSIMIST, VUVR, později alespoň skvělý DEATH revival, resp. DEMIURG, a také pražské MINDWORK. Posledně jmenovaní právě teď vykřesali jiskru. Nečekanou a v panující temnotě tím pádem takřka oslepující. I když nedává naději na změnu, krásně zahřeje na duši.

Nové EP „Cortex“ dokáže na řadu ze shora uvedených otázek přesvědčivě odpovědět. Potvrzuje také několik výše zmíněných postřehů, a to nejen svým názvem, orientovaným „do hlavy“, resp. až někam mimo ní; ale hlavně, HLAVNĚ se poslouchá takřka samo. Přišel čas odhlédnout od rozvibrovaného okolí a nahlédnout dovnitř – sebe, a to pěkně v poklidu. Možná právě v nevtíravém hudebním „nitrozpytu“ a jeho poctivém, zároveň však v nepřepjatém sdílení lze najít kouzlo daného stylu i v časech nynějších. Přirozeně působící snaha o navození stavu meditace, na jejímž konci vidíte obraz člověka – chápající lidské bytosti, v horším případě vyděšeného pozorovatele, nikoli pouze arogantního tupého hajzla. Za pozitivní náladu, vyvolanou navzdory temným lyrickým námětům, můžete poděkovat technicky vytříbené a absolutně soustředěné komunikaci s nástroji, odehrávající se v metalových kulisách, vymalovaných na podkladě tvrdšího fusion. Odhalení vnitřního světla a světa, které nevydírá.

Pokud bych měl z průvodní promo zprávy vybrat jednu jedinou větu, která by vystihovala můj dojem z poslechu, vykašlal bych se na strohé informace a citoval tuto: „Doufám, že vás poslech našeho nového EP bude bavit stejně tak, jako nás bavilo ho vytvářet.“ Z nových skladeb totiž radost z tvorby i samotného hraní a nahrávání doslova vyzařuje. Přesto některá fakta zmíním. Martin Schuster je zpěvák a multiinstrumentalista, který už nějaké ty zkušenosti, třeba právě ve zmíněných PESSIMIST, posbíral. S MINDWORK natočil dvě (nejen) kritikou ceněná alba. V roce 2013 se dotyční ovšem rozpadají. Loňský comeback vyústil ve studiové práce a natočení aktuálního ípka. Svůj umělecký potenciál Martin v mezidobí rozvíjel pod hlavičkou projektu FACE THE DAY. Na říznější polohu progresivního metalu nicméně nezanevřel. Právě „Cortex“ dokládá, že odkaz DEATH a CYNIC pro něj stále představuje inspirativní hudební formu, která ho může posouvat. Možná o něco méně jako muzikanta, avšak – v určité životní fázi – více jako člověka, a to „i kdyby ho to mělo jen bavit“. Dotyčný zde přitom ve velkém stylu úročí vše, čím si umělecky prošel. Zapomeňte na všudypřítomnou rozbolavělost sytých lidí, dopřejte si duševní hygienu a hudební kultivaci.

Ještě než přejdu ke konkrétnější charakteristice nového dílka, podělím se o jeden zážitek. Po letmém poslechu několika momentů ze skladby „Depersonilized“ jsem si řekl, že bych mohl být drsný. Přípravu na recenzi jsem tudíž zahájil vzpomínkou na kultovní album „Focus“ od CYNIC. Neslyšel jsem ho víc jak dvacet let. I s odstupem doby mě zase nadchlo; nejvíce jeho unikátní atmosféra, nápaditost a nadčasovost. Upřímně řečeno, v případe MINDWORK jsem proto čekal propad. Jenže k ničemu podobnému nedošlo. Skoro by se dalo říci, že se zmíněná příprava postarala o ideální nastavení – „zacílení“. Tvůrčí vklad ukrytý v „Cortex“ jsem poté vycítil takřka okamžitě. Nový materiál si mě záhy omotal kolem prstu svým humanistickým nábojem („strachem o člověka“), soucitným smutkem, promyšlenou kompoziční stránkou a také jemným, ale neochvějným důrazem na klasickou instrumentaci. Citelně mu v tom pomohl zvuk, který se všem těmto prvkům podřídil. Dokonce i některé mohutné nástupy působí spíše sametově než drtivě a uchu přímo lahodí. Mezi nástroji panuje vzorový balanc. Stále lze bez problému sledovat kterýkoliv z nich a kochat se. Za zmínku určitě stojí fakt, že bicí se nahrávaly v renomovaném Svárově, což rozhodně není studio specializující se na tvrdší styly. Myslím si, že věrný Martinův souputník, bubeník Filip Kittnar, může být spokojen. Mastering slovutného Jense Bogrena nasadil zvukovému hávu korunu. Když už tak už.

Řešit jednotlivé skladby nedává moc smysl. „Cortex“ je při vší své pestrosti velmi sevřený (předkrm?). Duch CYNIC a progresivní fáze DEATH zde ožívají v plném lesku. Pár momentů poznáte. Uvedené chvíle bych nazval rituální úlitbou kanonizovaným vzorům. Klavírně pojaté intro „Beyond Cortex“ s úspěchem evokuje jakýsi vyšší level vnímání a pak dorazí nádherný metal, v „Depersonalized“ personalizovaný např. sólem hostujícího Bobby Koelbleho, nemusím představovat, že? Každá z trojice skladeb následujících po intru splňuje extrémně náročná měřítka daná povahou předlohy. Tohle není až urážlivá kravina typu „Twisted Prayers“ od GRUESOME, tady se pracuje s respektem a pod tlakem vlastní(!) invence. Vypíchnout bych mohl jakékoliv procítěné sólo, celou řadu riffů, baskytarový pulz např. v „Grinding the Edges“ a kvalitu melodických vokálů. Nejvíce si cením hráčské uměřenosti, která nikdy neruší pocitový tok a silnou melodickou složku. Mým tajným tipem je „Last Lie Told“, v níž se staré ukázkově spojuje s něčím novým. Martin nejen zde permanentně dokazuje, jak dobře svým vzorům rozumí. Nebojím se říci, že zas o něco víc, dokonce si dovolil i jejich decentní aktualizaci. Slabiny? Kvalita harshe? Velmi brzy jsem si na něj zvykl. Odlišný, popř. hrubší a silnější projev by navíc mohl posunout hudbu jiným než žádoucím směrem. V této chvíli mi proto vadí jen absence fyzického nosiče s příslušným záznamem. Na úplný závěr tudíž ordinuji trochu dnes tak populární demagogické analogie: DEATH i CYNIC na nich svou hudbu přeci vydávali, ne?!:-) Doufám, že se nějakého toho kotouče nakonec dočkám.

11.01.2021	Diskuse (10)	Pekárek hackl@volny.cz