Last Hardrock Outsider

MEGADETH - Super Collider

Mezi uctívači thrash metalu vzbuzuje existence „Big Four“ tolik dávek pravidelných emocí, že by se stěží všechny daly narvat do čtyřiadvacetihodinového vysílání jedné nejmenované komerční televize. Chtě nechtě, současný stav u kapel METALLICA, SLAYER, ANTHRAX a MEGADETH neustále vzbuzuje enormní zájem. A nechme stranou, že kolikrát už ani nejde o muziku jako takovou. Díky mamutím možnostem mediálního průmyslu, si jak fanoušci, tak i muzikanti, rutině přivykli na onu letitou a oboustrannou reality show, která, jak je všeobecně známo - must go on. S letošní trochou do hudebního mlýna přispěchal pracovně nejpilnější MEGADETH a to v podobě čtrnácté dlouhohrající desky, jejíž název „Super Collider“ možná trochu odráží vztahy kapely s vydavatelstvím Roadrunner Records, které zaštítilo emisi předchozích třech, dosti diskutabilních, opusů. Ačkoliv se z mého úhlu pohledu nejednalo vůbec o žádnou katastrofu, jež by nějak významně pokálela předchozí hudebně velmi pestrou a velmi ceněnou diskografii živoucí legendy, tak se skutečně nedalo ubránit jistému pocitu z mistrovsky zvládnutého přežvýkávání jedné a té samé slámy. Ani tohle mi však nebránilo, abych ohodnotil čtyři roky starou riffovou gala přehlídku „Endgame“ maximálním počtem bodů. Dokonce jsem s větším uspokojením přijal vůči fanouškům (hlavně Japoncům) poměrně drzou polovýběrovku - „Th1rt3en, která navzdory tomu přinášela jisté hudební kouzlo okamžiku, společně s pevně napnutým Mustaineovým prostředníčkem před ksichtem výše jmenovaného labelu.



Plavovlasý kabrňák Dave proto založil svojí vlastní vydavatelskou firmu Tradecraft, dále pak nelenil a vyjednal své družině angažmá, které odpovídá potřebám jeho nemalého ega. MEGADETH se tak záhy stal dalším členem početné Universal family, což je především vidět na opravdu zajímavě zpracované grafice a bookletu alba. Tohle vše v limitované verzi, která alternativně nabízí přední obal v 3D a navíc dvě bonusové skladby, jež vskutku stojí za hlubší ponor do peněženky.


Dalo by se říci, že „Super Collider“ přináší hudebně nejrozmanitější materiál od dvojice ne příliš vřele přijatých desek „Risk“ a „The World Needs A Hero“. Novince koketérie s mírnějšími polohami a občasným hardrockovým vyzněním („Forget To Remember“) dosti sluší. Je vidět, že Mustaine, s malým přispěním ostatních členů tělesa, umí vyjádřit své hudební cítění i jinak než děsivou rychlostí přehmatů na kytarových pražcích tužených mocnou rytmikou. Přestože se samozřejmě hurónskému riffingu nevyhneme, tak znatelná změna se dostavila i ve stavbě některých skladeb. Tyto jsou gradovány pozvolněji a je kladen větší důraz na atmosféričtější vyznění, sem tam využívající smyčcové podkresy, viz. např. výtečný tandem - „Dance In The Rain“, jinak song s účastí doprovodného hlasu Davida Draimana z DISTURBED, a pak vyloženě odpočinkovou „Beginning Of Sorrow“. Na tyto skladby navazuje „The Blackest Crow“, což je věc vedená ve středním tempu, navíc se silným country nádechem. Aktuální kolekce samozřejmě nabízí i vymakané klasické kytarové ataky, na které jsme byli zvyklí z posledních let - „Kingmaker“, „Don’t Turn Your Back“ nebo v podobném duchu zdařile předělanou „ Cold Sweat“ z dílny THIN LIZZY. Konečně i bonusy, řízná „All I Want“ a „A House Divided“ (obohacená morriconeovskou trubkou), by docela slušně zahojily některá pronikavě bolavá místa standardní rozpisky.


Těmi jsou především „Built Of War“, což je sice slušná řezačka, která však v refrénu až přespříliš (jakoby „čínsky“) kopíruje šest let starý a o trochu odlehčenější vál „Gears Of War“. Dále pak textově vyloženě laciná, ale i poměrně hudebně odbytá a vůbec nejslabší položka - „Off The Egde“. Zde také nutno poznamenat, že texty jako takové, kdysi dávno významná zbraň Mustainea, letos poněkud ušly na lesku (další ukázka např. „Burn!“). Jako reálný problém se mi v dáli rýsuje živá prezentace vokálních partů aktuálního materiálu. Nemyslím si, po loňské zdrcující osobní zkušenosti na koncertě MEGADETH, že by principál s kytarou kolem krku něco podobného se ctí opravdu uzpíval. V nových skladbách, při stažených kytarách a rytmice, hraje jeho specificky sípavý vokál velmi často vůdčí úlohu. Zde si tedy Američané (ne)vědomě koledují o koncertní průšvih. Každopádně, jak vyřčeno výše, show pokračuje a opět musím konstatovat, že mě MEGADETH nezklamali, protože i přes veškeré zmiňované mouchy stojí „Super Collider“ za nejeden (u mě spokojený) poslech.


18.06.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com