Last Hardrock Outsider

MEGADETH - Ani o krok zpět 4/12

Těsně před započetím prací na třetím studiovém albu, jenž později dostalo název  „So Far, So Good... So What!“ a vyšlo hned zkraje roku 1988, byli MEGADETH  zase jednou v dezolátním stavu. Přeci jen tempo, které kapela nabrala po úspěchu jejich druhé řadovky, se ukázalo být poměrně velké, v porovnání se vším co měli doposud za sebou. Navíc těch drog už bylo příliš mnoho. Na zlomové kroky týkající se zbavení drogové závislosti však prozatím nesebrali Mustaine s Ellefsonem dosti odvahy (sebereflexe). Jak už jsem psal v předchozím díle, na konci turné k „Peace Sells, But Who´s Buying?“ vyhodil Mustaine ze sestavy kytaristu Chrise Polanda i bubeníka Gara Samuelsona, což sebou samozřejmě neslo určité pročištění vzduchu, protože atmosféra na konci posledních koncertních tras nebyla příliš dobrá. Bylo však třeba rychle hledat náhradu, tak aby tempo chodu věcí nepolevilo.


Chuck Behler byl vlastně již dva roky u MEGADETH technikem, který se staral o Samuelsonovu bicí soupravu, takže když později sám naskočil do sestavy a prokázal své schopnosti, všichni si oddechli, protože odpadla povinnost někoho neznámého hledat nebo dokonce vyhlašovat konkursy. Kytaristu Jeffa Younga angažovali rovněž velmi narychlo a dalo by se říci díky náhodnému setkání. O jeho angažování dnes Mustaine tvrdí, že měl původně v plánu vzít do MEGADETH jistého talentovaného kytaristu, který se však v průběhu času ukázal velmi nespolehlivým, ovšem skrze něj potkal právě Younga, jenž dával dotyčnému kytarové lekce. Mustaine tedy Youngovi jen tak mezi řečí nadhodil, aby se přidal k MEGADETH, přičemž ten souhlasil, byť svým herním pojetím, stylovým zaměřeními či hair (slušňáčtějším) metalovým vzhledem zcela nezapadal. Mustainea později neiritovala pouze jeho náklonnost k více melody rockovým stylům, ale třeba i jeho úhledně sestříhané kadeře do účesu, jakým v osmdesátých letech vešel ve známost třeba Joe Lynn Turner.



Narychlo poskládaná sestava vydržela jen necelé dva roky, ale album „So Far, So Good... So What!“, které tato parta reprezentuje, se podle mého názoru povedlo. Na producentské židličce nakonec vedle Mustainea stanul jistý Paul Lani. Celý koncept desky jakoby byl posedlý myšlenkou na ohrožení naší planety jejími samotnými obyvateli a jejich neuváženými a ve velké míře bezohlednými kroky. Vize konečného světového chaosu nabírala realistické podoby díky tehdejším hrozbám globálních válečných konfliktů, nepřetržitým atomovým strašákům a zároveň uvědoměním si lhostejnosti mnohých Američanů k důležitým politickým tématům konce osmdesátých let. Vždyť už jeho netradiční název mluví za vše.


Nahrávka startuje majestátní instrumentálkou „Into The Lungs Of Hell“, díky které se zřejmě kytarové duo snažilo hned na úvod pochlapit, aby zažehnalo obavy z toho, že nedávno odejitý Chris Poland bude pro slibně rozjetou kapelu nenahraditelný. Rozpoutání světového požáru ve strhující „Set The World Afire“, jako zřejmě nejdravější a v podstatě i nejstarší (skladba vznikla zhruba v době, kdy šli MEGADETH do studia za účelem nahrávání debutu) písni kolekce, směřuje neústupně k válečnému stavu.


Stylové je pak uvedení punkové klasiky „Anarchy In The U.K.“ – zde s nepatrně pozměněným textem, za který si to Mustaine od mnohých punkerů ještě nějaký ten rok vypíjel. Song je samozřejmě oděn do bombastičtějšího, mnohem více metalového kabátku a v podání MEGADETH je tvrdší, velkolepější. Jako čtvrtá přichází na řadu podceňovaná klasika a Mustaineho noční můra - „Mary Jane“. Naprostým vrcholem alba jsou však poslední tři písně – zrzkova osobní pocta pro tragicky zemřelého spoluhráče z časů jeho působení v METALLICE, Cliffa Burtona – „In My Darkest Hour“, na které byl po několikáté v historii MEGADETH použit úspěšný skladbový model se změnou tempa v její polovině (zatímco výpravná první půle skladby je volnější, ve druhé nastává hotové peklo), nenávistný hlen „Liar“ a „Hook In Mouth“ kritizující americkou cenzuru, která zejména díky organizaci P. R. M. C. známé především díky nesmyslným soudním procesům s mnoha hudebníky, pošlapala zákon na svobodu slova.



Album přes počáteční nadšené reakce fanoušků úspěšnosti předchozího počinu „Peace Sells, But Who´s Buying?“ (1986) nedosáhlo. Předchozí dílo bylo přece jen opatřeno o něco zdařilejší produkcí a větší mediální propagací v podobě velmi známých klipů. Já však považuji toto jediné album MEGADETH, nahrané s Jeffem Youngem u kytary a Chuckem Behlerem za bicí soupravou, za velmi kvalitní. Jde o originál v rámci celé diskografie kapely, žádné pozdější album již neznělo podobně nahalovaným způsobem. Na druhou stranu je třeba připomenout, že ty největší události a alba tuhle nažhavenou kapelu teprve čekali, stačilo počkat pár let, to již však v sestavě nebyli Behler s Youngem. Koncerty na podporu „So Far, So Good… So What!“ byly zatěžkávací zkouškou, kterou své zdraví nešetřící kapela zcela úspěšně neunesla. MEGADETH museli navíc odstoupit z karavany MONSTERS OF ROCK 88´a došlo i na první odvykačky, kdy se v roce 1989 David Ellefson ze svých trablů naplno vysekal a naopak Mustaine své prohřešky týkající se tvrdých drog pouze oddálil.


01.02.2014Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
05.08.2017 19:46

Zdenos: Ať si Gerre ty blivajzy klidně chlastá. Mě jen zaráží, že s podobným "coming outem" přišel zrovna frontman kapely, která se svými texty, obaly, videoklipy a vůbec celkovou image snaží více než třicet let vzbudit ve svých posluchačích dojem, že funguje čistě na chmelové bázi a to pivisko jim snad teče i doma z kohoutků v koupelně (z rozhovoru vyplývá, že Gerre sice pivo občas pije, ale pouze to, co kapela dostane zdarma na koncertech). Mě to přijde podobné, jako kdyby třeba Glen Benton najednou přiznal, že celý život tajně miluje Ježíše. :-) Fanoušků kapely je mi celkem líto. Ti chudáci si teď musí připadat jako hrdina divadelní hry Hodina pravdy:
https://www.youtube.com/watch?v=GA6vkcqm_5Y&t=14s

 

zdenos05.08.2017 14:56

tak ta série metalových videí o podobných riffech je celkem zábavná (tak trochu ANTI-megadethovská :))) Některé jsou si hodně podobné, jak píšeš. Něco dokázalo i překvapit. Moje oblíbená dvojice riffů je bizarní - Arakain - Prominte slečno / Six feet under - Shadow of the reaper :) Zpěvák TANKARD tedy pije dobrej kentus :)

 

Valič
04.08.2017 22:57

Jo a omlouvám se za ty chyby (mělo tam být „příkladem“, ne „případem“). Mám teď trochu problém se na to psaní soustředit. Testoval jsem tu nějaké ty cidry, abych zjistil, co na nich ten Gerre má (viz můj komentář u novinky Tankard). Jsem z toho ale nějaký zmatený. Nejen, že ten sajrajt chutná jak šťáva z kompotu, on taky navíc vůbec nepění. :-(

 

Valič
04.08.2017 21:33

Dřív mi tyto věci trochu vadily, ale postupem času jsem zjistil, že podobných případů existují stovky a často i u mých nejoblíbenějších kapel. Každopádně jsou mi sympatičtější muzikanti, kteří se k tomu otevřeně přiznají jako třeba Mikael z Opeth ("Naše kapela krade ráda a často.") než ti, kteří si vymýšlejí trapné výmluvy, kterým mohou věřit snad jen jejich nejzaslepenější patolízalové (krásným případem je třeba Quorthon a jeho: "Manowar jsem nikdy neslyšel, za všechno může bubeník."). :-)

 

Valič
04.08.2017 21:22

Pokud někoho baví hledat v metalu takovéto náhodné podobnosti (ať už s uvozovkami nebo bez), doporučil bych mu hodně zajímavou sérii videí Metal That Sounds Like Other Metal:
https://www.youtube.com/watch?v=adukrwHY09s&list=PL22CB0014DD675294
Věřím tomu, že v hodně případech se opravdu jedná o náhodu (a někdy tam ani žádnou velkou podobnost neslyším), ale párkrát se mi stalo, že mi čelist spadla údivem až někam do sklepa (a to jsem obě ty srovnávané skladby třeba už dvacet let znal a nikdy jsem si na nich ničeho podezřelého nevšiml). :-)

 

zdenos04.08.2017 21:14

to takovej Kolinss přiznal vypujčku od Assassin (1987 tuším), do songu Apokalypsa. Napsal mi to do chatu jednou :) A za to si ho vážím :)

 

Valič
04.08.2017 20:42

Hned ta následující pasáž zase jako by z oka vypadla další srdcovce (1:37): https://www.youtube.com/watch?v=9MsiHRPiXCI
Strýček Tom nedávno tuto "náhodnou" podobnost komentoval následovně:
"I had never heard it. I think there is a guitar part that is the same, or whatever… I had never heard it. I would never… if you are a guitarist, you can come up with an idea and sometimes you can think you heard it before, and you do some research or whatever. If we find out the riff is the same, we’re never going to use it. Well, Frank Blackfire came up with this guitar riff. I had never listened to this band, there were so many bands at this time… Frank would never say "Oh, I like this guitar riff, I’ll take it for SODOM.” He never did it. And we as a band would never do it.”
http://www.voicesfromthedarkside.de/Interviews/SODOM--11049.html

 

zdenos04.08.2017 20:30

no jejda, pravda. Další srdcovka, ale uvědomil jsem si tu podobnost až teď.

 

Valič
04.08.2017 20:24

Zdenos: Ten riff se asi líbil více lidem (překlikni na 0:25): https://www.youtube.com/watch?v=h-x59ON5Q88

 

zdenos04.08.2017 00:34

Ve chvíli, kdy jsem poprvý v životě slyšel klíčovej riff skladby ,,In my darkest hour' , následující po tý úvodní brnkačce, v čase 0:51, jsem začal milovat nejen Megadeth, ale i thrash metal. Podle mě jeden z nejlepších pěveckých výkonů Mustaina. K profilu Megadeth na CD - jeden z vůbec nejpovedenějších pro mě.