Last Hardrock Outsider

MASTODON - Hushed And Grim

Předně, „Hushed And Grim“ je z mého pohledu mistrovským dílem a skutečným vyvrcholením dvacetileté pouti jedné pozoruhodné metalové grupy z americké Atlanty. Není tomu tak však jen díky gigantické délce a objemnosti právě zveřejňovaného materiálu, jehož stylistickou koncepci určují vlastnosti jako velkolepost vyznění, hloubka, uhrančivost, ale také pošmourná atmosféra vyvstávající ze vzpomínky hudebníků na svého manažera Nicka John, jenž zemřel v roce 2018 v souvislosti s rakovinovým onemocněním a byl do té doby pevně spjat s kariérou a růstem MASTODON. Kapela měla již mnoho let blízko k epičtějším strukturám, právě v tom však neotřelost novinky nevězí. Vždyť již v roce 2009, prostřednictvím alba „Crack the Skye“, MASTODON navždy vstoupili do ranku výpravněji pojaté metalové hudby, které byla vlastní pestrost, atmosféra a progresivita. Důležitější se mě jeví ona vyhlazenost a písničkovější naturel skladeb generujících především hloubku. „Hushed And Grim“ laťku bezesporu posouvá a otevírá onen metal s umělečtější nadstavbou zas o něco širšímu poli posluchačů. Zjišťujeme, že častěji než kdykoliv dříve si letošní skladby pohrávají s ponurými a tesknými náladami, jsou vedeny v nepříliš rychlém tempu, působí vrstevnatěji, příběhově a prostor v nich dostává kytarová akustika.


Nová deska atlantských zkrátka působí rockověji, je nakloněná i uhrančivě vyklidněným motivům, otevřená i mimo rámec striktně metalového prostředí. MASTODON s vyspělostí ostřílených skladatelů dávají definitivně zelenou posluchačsky vstřícnějším polohám a to aniž by popřeli umělecký aspekt věci. Naopak je posilován onou uklidňující soumračností díla. Deska však bez problému obstojí i mezi rockovým mainstreamem současnosti, natolik jsou skladby charismatické a od prvních poslechů chytlavé. Ve výsledku je zásadní hloubka, které bylo docíleno i díky znamenité produkci. Tu si vzal na triko zkušený studiový mág, kdysi zodpovědný za práci na veleúspěšných albech Petera Gabriela, ale také kalifornských šarlatánů TOOL, producent David Bottrill


Ještě než se dostaneme k skladbám samotným, dovolím si zde předestřít, že zrovna nejsem příznivcem těch nejzběsilejších skladeb, jakými se MASTODON ve své minulosti prezentovali. Vždy mne u nich lákala spíše ona epičnost a plynulé kypění ne až tolik rychlých skladeb. I z toho důvodu bych řekl, že zrovna letošní materiál působí, jako by byl nahrán přímo pro mne. Právě Bottrillův profesionální cit a s mainstreamem koketující rockový feeling celé věci pomohl. Ve všech těch hlubokých písních nalézám poslechový všehomír nedovolující polevení koncentrace. Desku, na které se toho děje opravdu moc, si tak v celé její objemnosti užívám.



Album zahájí dvě ze tří nejtvrdších skladeb. Blížící se bouři signalizuje již vehementní víření Dailorových bicích, ze kterých na svět vypluje úvodní kus „Pain With An Anchor“, song bezesporu dravý, ovšem také pestrý, vlastnící nemálo pozoruhodných momentů, ať už se jedná o hlukovější kytarové stěny dokreslované čirými tóny, tak pěvecká rozmanitost udržující pozornost posluchače na nejvyšší možné míře. Následuje riffová smršť „The Crux“, což je asi úplně nejtvrdší věc na desce. I přes svou nespoutanost si zde kapela, se zručností sobě vlastní, vyhraje i s hypnotickou střední pasáží plnou táhlých nápěvů a kytarových sólo preludií. 


Trojka „Sickle And Peace“ jen podtrhuje názor, že máme co do činění s velmi pestrým a nápaditým materiálem. Djentově švitořící kytarový riffík s rytmikou přesnou jako švýcarské hodinky rozehrává mašinerii dokonalosti. Skloubení lákavé melodiky, citu a progresivistických ambic generuje tento velmi zajímavý a posluchačsky vděčný song, který zajisté patří k tomu nejlepšímu, co MASTODON kdy vypustili. Hypnotizující klávesový úvod skladby „More Than I Could Chew“ připravuje prostor pro čarokrásnou výpravu, která se posléze děje nejen prostřednictvím pomalého tempa, mohutných riffů, dechberoucího groovu a rozmáchlého hlasové projevu nejlepšího pěvce v kapele, bubeníka Branna Dailora, ale má v sobě i značnou dávku správně temné atmosféry.


Pokud se na chvíli zastavíme u tématu zpěvů, na rozdíl od koncertů si na deskách MASTODON vždy dokázali výborně poradit a ono střídání hned tří zpívajících členů jim vždy šlo ku prospěchu. Nejinak je tomu letos, takže právě vokály vydatně přispívají k pestrosti a zajímavosti písní. V „The Beast“ dochází na vstupy skvostné kytarové akustiky inspirované americkým jihem a country prostředím. V pomalejším tempu se pokračuje i v případě „Skeleton Of Splendor“. Její uhrančivost a temnou atmosféru umocňuje právě mocný hlas zpívajícího basáka Troye Sanderse. V její druhé části dojde i na setkání s vesmírným nekonečnem, respektive klávesovými motivy floydovského naturelu. „Teardrinker“ reprezentuje to nejvstřícnější. S předstihem vypuštěný singl je asi nejchytlavějším songem na albu, který tíhne k melodice středního proudu a hitovým ambicím, zkrátka taková osvěžující zpěvná záležitost pro příznivce zavedených rockových institucí. Jsem rád, že se podobný song, zabírající na první dobrou, na desce nachází. Naopak „Pushing the Tides“, coby ona zbývající třetí tvrdá a rychlá skladba z celkových patnácti, spíše připomíná dávnou minulost MASTODON a svou zběsilostí, změnami temp a chaotičtější strukturou, navozuje vzpomínky zhruba na časy desky „Blood Mountain“.



Kapitolou samou pro sebe jsou výtečná kytarová sóla Brenta Hindse a Billa Kellihera, dost často vycházející z bluesového podhoubí hard rocku, zde snad ještě více než kdykoliv předtím posilují onen rockový naturel a opravdovost desky. Jakoby hudebníci odkojeni tvrdší scénou po dvaceti letech definitivně zahodili předsudky a jali se konečně ztéct ty nejvyšší možné mety v rámci klasicky rockového muzicírování. Žádné náznaky a inspirace, ale definitiva, u které si na sludge, hardcore and post-metal kořeny MASTODON ani nevzpomenu. 


Devátá „Peace And Tranquility“ je skladbou stojící na rozhraní právě mezi určitým neklidem starší tvorby a hladivě snovými pasážemi současnosti. Hloubavá „Dagger“ potvrzuje, že právě ony pomaleji vedené a hlubší pěvecké rejstříky kapele nesmírně sluší. Ponurý song postupně mohutní a dojde u něho v rámci aranží i na vstupy exotických nástrojů z oblasti Blízkého a Středního východu, což skladbě ještě přidá na uhrančivosti a halucinogenní náladě, vesměs u mne rozněcující představu pohupující se nekonečné karavany. Melancholické skladbě „Had It All“ je vlastní jakási zvláštní osudovost a platí za další z vrcholů alba. Řadí se rovněž k sérii skvostných temných balad udávajících ráz celé této, bezmála devadesátiminutové nahrávce. Dailorův krásný nápěv je umocňován kytarovou akustikou a tajemnými klávesovými tóny. Riffující „Savage Lands“ představuje pro změnu křiklavější polohu. Song je veden v o něco vyšším tempu, než je u většiny zdejších písní obvyklé. Jde však z mého pohledu spíše o méně nápadnou záležitost.


Zádumčivost „Gobblers And Dregs“ podtrhuje hlubší Sandersův vokál. I díky temným kytarovým stěnám patří skladba k nejtypičtějším položkám alba. Jakoby v sobě koncentrovala ty nejlepší vlastnosti aktuálního kompletu. Parádně se jeví i onen znělý, toolovsky vedený kytarový riffík, který zhruba někdy v polovině časomíry písně započne své nonšalantní odkrajování. I epická balada „Eyes Of Serpents“ nemá nejmenší chybičku, zvlášť když dojde na vstup oněch mocných nápěvů. Závěrečná „Gigantium“ je však ještě lepší, představuje totiž vše shrnující overturu. Nejen temnota, ale i skladatelská vynalézavost z ní činí velké finále. Těžkopádný groove a meluzínu utvářející vřeštivé kytarové tóny se zde mísí s melodikou, umocňují tak ráz odzbrojujícího rockového díla. Hudba MASTODON zřejmě nikdy nebyla tak blízko přirozenému projevu kolegů od BARONESS a zároveň se nikdy nevykazovala takto temnou velkolepostí. „Hushed And Grim“ je tak mistrovským dílem amerického metalu, kterému, z mého pohledu, k dokonalosti neschází zkrátka vůbec nic.


15.11.2021Diskuse (16)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Smolik
19.11.2021 13:56

Hodně povedené, Crack the Skye nepřekonáno. O patnáct dvacet minut zkrátit, ořezat o to zbytečné (no, ona tam vata prakticky není, ale asi bych hledal od šesté skladby dál) a potom by to bylo za 95% a nejlepší jejich album. Takhle je to prostě dlouhý.... Každopádně - Symbolic je jen jeden :-) . Zrovna o víkendu jsem ho poslouchal, to album má jednu jedinou chybu, do Empty Words je nevýrazná basa. U Empty words si ji najednou uvědomím, už jen proto, že to s ní začíná. Obávám se, že Mastodon takovým milníkem nebude, byť je to opravdu povedený soundtrack k podzimu :-)

 

Stray
19.11.2021 11:46

Ancient Mariner: Já neříkám že to tak je, ale že to tak cítím, takže třeba máš pravdu, ale.... Mě se prostě Hushed and Grim líbí ještě víc než Heartwork, Symbolic, October Rust, Draconian Times, Awake, a to mám tyhle alba opravdu hodně rád, všechny za 100% ...můžu zmínit další a další top věci z devadesátek.
Deska, o které jsem si jistej, že je lepší než Hushed and Grim je až Ozzyho No More Tears ze srpna 1991, no a pak 1990 : Rust in Peace od MEGADETH rovněž, Empire od QUEENSRYCHE také, no a samosebou JUDAS PRIEST Painkiller.

Top3 alba MASTODON:

1.Hushed and Grim
2.Crack the Skye
3.Once More Round The Sun

 

Ancient_Mariner
19.11.2021 07:52

Stray: Ale no tak ... Hushed and Grim je vynikajuci album, ale tvrdit, ze je lepsi ako Symbolic, Rust In Peace alebo Heartwork? Toto su absolutne zaner definujuce albumy a absolutne top nahravky v ramci tvrdej gitarovej hudby. Hushed and Grim je "len" (zamerne v uvodzovkach) dalsi z mnozstva vybornych albumov. Uz sami Mastodon to podla mna zvladli aj lepsie na Crack The Skye. Na novinke uz jednoducho chyba ten moment prekvapenia, ked sa z divokych metalistov stali prog rockeri.

 

Stray
18.11.2021 22:32

Svýho času jsem nechápal haló okolo alba The Hunter, které mě přišlo jako krok zpět oproti promakanému Crack the Skye, bylo prostě moc přímočaré, ne moc epické, dnes tu desku z roku 2011 beru normálně v průměru diskografie, považuji jí za lepší než první tři alba MASTODON (tam je zajímavý, že Leviathan 04´ mám nad Blood Mountain 06´ (zpětně druhá nejhorší věc, poslední samo debut).
Ano, vysvětlovat netřeba, prostě se mě to děsně líbí, kdyby jejich hudba operovala v míře podobné DREAM THEATER hlavně s instrumentací, na rozdíl od stávajících vrstev melodií zpěvů a atmosféry, tak by mě to zanechalo úplně lhostejného.:-) U kapel jako DREAM THEATER nebo CRADLE OF FILTH si tu desku poslechnu, může to být totálně suprově udělaná věc, promakaná a v tradici zvuku a stylu těch kapel, ale to že je to perfektní jenom konstatuju a už to nepotřebuju poslouchat víckrát, po dvou posleších to odložím a už se k tomu nevrátím, prostě takhle zhotovené perfektní práce mě nechávaj úplně chladnym.

 

Pekárek
18.11.2021 22:16

Recenze na webech vesměs dost pozitivní, tady je ovšem hodně setřeli:

https://pitchfork.com/reviews/albums/mastodon-hushed-and-grim/

Co mám od nich alba, tak se mi líbí, nejvíc zatím Crack.

 

Majk
18.11.2021 22:05

Stray: Máš pravdu, vysvětlovat netřeba a bylo by to zbytečné. Na všechna tebou vyjmenovaná alba by byla moje odpověď opačná než tvoje.
Ta deska má ksicht, má sdělení a má formu, a přesto mě v podstatě nechává lhostejným.

 

Stray
18.11.2021 21:58

Majk: Vysvětlovat klady aktuální hudby MASTODON někomu, kdo se touží pořád pihnit v další a další produkci DREAM THEATER a spatřovat v tom "čosi viac" prostě nemá vůbec žádnej smysl, ty dva náhledy na tvrdou progresivní hudbu se diametrálně liší...já akorát vím, že jsem Hushed and Grim srovnával s jednotlivýma albama roku a až do roku 1991 prostě vždy MASTODON vyhrál.:-) Příklad: 1996 - Je lepší October Rust než novej MASTODON? NE! 1995 - Je lepší Ozzmosis, Symbolic nebo Draconian Times než novej MASTODON? NE! 1994 - Je lepší Youthanasia, Crüe 94, Superunknown, Awake než novej MASTODON? Tady jsem trochu zatrnul, páč všechny to měli dost těsný, ale Mastík je nakonec všechny položil! :-) 1993 - Je lepší Sound Of White Noise, Heartwork, Bloody Kisses, Icon, Edge of Thorns než novej MASTODON? Samozřejmě že ani jedna není lepší...prostě je to geniální věc! Mimochodem s mastíkem by prohrála i Černá METLA, Justice i Seasons in the Abyss!:-)

 

Alda
18.11.2021 21:11

Majk - jsem s Tebou na jedné lodi, neb... kolem Mastodon bylo velké hype v roce 2009 s deskou "Crack the Skye" prý super věc.
Zkoušel jsem to a...nic. Další desky jsem už ani neposlouchal/nezkoušel, ani tuto novou jsem neposlouchal. Zřejmě to není hudba pro mě :-) ale když se to lidem líbí, tak je to fajn.

 

Majk
18.11.2021 14:59

Čtu ty nadšené reakce, poslouchám desku a jako vždy - jdu proti proudu.
Prostě jsem to nepochopil. Ještě pár poslechů tomu ale dám.
To jen tak na okraj, abych vám tu nadšenou seanci trochu "připepřil":-)

 

J.Rose
18.11.2021 13:22

Je opravdu skvělá. Naposledy mě takhle chytlo asi album The Wake, od Voivod.