Last Hardrock Outsider

MASTODON - Emperor Of Sand

Atlantských MASTODON si cením především pro jejich setrvalou skladatelskou formu a nadžánrovou zajímavost, protože o jejich tvorbě už se dlouhá léta dá říct, že nese punc originality, což ovšem není myšleno tak, že by ona originalita byla snad vytvořena na úkor pohodové poslouchatelnosti. A byť jejich zvuk vždy vycházel z několika žánrových škatulek metalu a rocku minulosti a byl spřízněn, jak s progresivní scénou vycházející z tvrdších proudů metalové scény, ale také se stoner rockem/sludgem či vzdáleně souvisel dokonce s hardrockou/heavymetalovou klasikou, vždy v sobě nesl punc osobitosti, na které kapela nelpěla nějak mimoděk, samoúčelně a bezdůvodně. MASTODON si zkrátka s nikým jiným nespletete. Mám rád jejich hutný zvuk i jejich košatější fáze plné kytarového zdobení a kouzel, přesně k této poloze totiž na novince dochází, a tak je nová deska právoplatným pokračovatelem dosud nejbombastičtější výpravy atlantských, která vyšla v roce 2009 pod názvem „Crack the Skye“. Jakkoliv se MASTODON posléze snažili o navýšení melodického aspektu své tvorby, jejich další alba „The Hunter“ a „Once More ´Round The Sun“ přes svou mainstreamovější produkci přeci jen postrádala onen esprit neobyčejné události a byla výrazněji přikloněna k přímočařejším písním. S novinkou „Emperor Of Sand“ jakoby čtveřice znovu zatoužila po košatějším zvuku, a tak je aktuální materiál, navzdory stále vynikající poslouchatelnosti a totálnímu přebytku skvělých melodií, vlastně jedním z jejich nejprogresivnějších děl. Obdivuji jejich způsob nadhledu v komponování v rámci vlastního pohádkového světa a to, jak tahle parta právě nyní dokázala složit podobně složitou hudbu zejména z ingrediencí, které jsou vlastně velmi líbivé a vyloženě uchu lahodící. Vlivy rocku sedmdesátých let se zde znovu střetávají se skoro až thrashmetalovými výpady, ale vše je uhlazeno a zvukově vycizelováno do typicky snové podoby. Z mého pohledu je tohle šílené album adeptem na nahrávku desetiletí.



Na rozdíl od „Crack the Skye“ se většina skladeb pohybuje v rámci rozumné časové stopáže a ona progresivita netkví v délce a rozmařilosti jednotlivých kusů, naopak písně si zachovávají čitelný ráz, a přestože onu rock´n rollovou jednoduchost má v sobě nakonec jen pilotní singl „Show Yourself“ (jinak asi nejméně zajímavá píseň), i ostatní nabízejí dobře poslouchatelné motivy, výtečnou gradaci a nápadné výjezdy k refrénům, jenž jsou často předesílány vrstevnatými party, vyhrávkami a hvízdavými kytarovými sóly. Zvuku MASTODON vlastně také prospívá, že hned tři členové se dokáží zapojit do pěveckých partů, a přestože nejde o bůhvíjak školené zpěváky, má hlas každého svou typickou originální barvu a kombinací všech dostávají ony skladby další rozměr. 


Celkově na mne právě nová deska působí po zvukové stránce nejpestřeji a zároveň nejhitověji ze všech. Co se bombastičnosti a vlivů art-rocku týče, pravda, možná trochu zaostává za „Crack the Skye“, ale zas ne o moc. Naopak bych řekl, že některé pasáže svou technickou vycizelovaností atakují motivy třetího alba „Blood Mountain“ z roku 2006, ale to se týče jen několika věcí (viz. např. zběsilá „Andromeda“). Mě osobně se nejvíc líbí naducané vály jako „Sultan´s Curse“ nebo „Ancient Kingdom“, „Roots Remain“ nebo „Steambreather“, které naprosto sebejistým způsobem deklamují to nejlepší z historie této skvělé kapely. Zlatavé logo MASTODON má tak potenciál ještě mnoho let zářit do dálky, protože, jestliže se stále budeme dočkávat podobně skvělých alb, mám pocit, že tahle kapela brzy nebude mít na světě soupeřů, jakkoliv z koncertní zkušenosti s ní vím, že naživo jejich projev poněkud ztrácí onen studiový lesk a není všechno zlato, co se třpytí. Tak jako tak, zde máme naprosto skvělou a neprvoplánovou nahrávku prvotřídního metalu.


Zvuk současných MASTODON zmohutněl a nové songy nejen že působí divočeji a agresivněji, než ty z předchozích dvou řadovek, ale byla jim ponechána i ona aranžérská zdobnost a dostatek prostoru pro melodické vyhrávky a zpěvové linky, čemuž samozřejmě napomáhá fakt, že kapela je tvořena čtyřmi silnými osobnostmi, protože každý ze členů je pro celkový zvuk sec sakra důležitý. Jediný hlavní vokály nezpívající člen, kytarista Bill Kelliher, se podílí zejména na riffové mase a patří mu velká část celkové hmoty skladeb, zatímco Brent Hinds (se svým nakřáplým hlasem a psychedelickým cítěním) je jako doma během nejrůznějších snových pasáží a sólování, či jiného kytarového kouzlení, on je zřejmě nejvíc zodpovědný za tu část tvorby MASTODON, která mnohým přijde zvláštní a originální. Zpívající baskytarista Troy Sanders nejenže patří k nejaktivnějším ve skladatelském procesu, ale jeho hlas patří k základním poznávacím znamením těch nejintenzivnějších kusů jejich portfolia, letos je to třeba otvírák „Sultan´s Curse“, „Ancient Kingdom“, „Precious Stones“ nebo „Scorpion Breath“. Jeho oborem je natlakovanost, k čemuž přispívá zhutněním zvuku svým čtyřstrunným nástrojem. No a konečně velkým trumfem jejich sestavy je bubeník Brann Dailor, jehož hra nepostrádá dynamiku, ale na druhou stranu oplývá i obrovskou technickou vyspělostí, nápadnou prostorovostí, která dělá ze songů této kapely pověstně panoramatické výpravy. Skvělou vlastností Branna je i jeho zpěv, jenž začal používat až někdy v roce 2009 od alba „Crack The Skye“. Jeh hlas je ze všech členů nejmelodičtější a oblažuje uši fanoušků nejzpěvnějšími refrény, co vůbec v repertoáru této kapely jsou. Letos mne od něho velmi oslovila hutná „Steambreather“ a zběsilá „Andromeda“, kterou poněkud odlehčil vynikajícím refrénem.


Velmi silné a rozmanité album, které z mého pohledu patří zcela jistě (spolu s „Crack The Skye“) k vrcholům diskografie MASTODON zakončuje osmimiminutová epopej „Jaguar God“, song rozjíždějící se pomalu v akustickém rozpoložení, aby následně získával na tempu, síle a atmosféře a postupně vygradoval v strhující finále. Jestli nějaká metalová kapela dnešních dnů stále ještě umí dělat nadčasová alba, umělecky dotažená a navíc skvěle poslouchatelná, pak jsou to především MASTODON. Strhující jízda!


04.04.2017Diskuse (45)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

prasezlesa
03.06.2017 14:47

To mně se na nich právě líbí, že jsou tak na půli cesty mezi obyčejným člověkem a rockovými hvězdami. Řekl bych, že právě to jim umožňuje se natolik soustředit na hudbu a produkovat takovéto nahrávky.Každopádně souhlas, že fungují jako tým - někdy tak rok nebo víc zpátky vyšel článek, podle kterého Brent Hinds v nějakém rozhovoru řekl, že další album Mastodon bude dvojalbum - že prý jedno z alb napsal on sám (a moc to podle toho, co říkal, nevypadalo zrovna na metal) a druhé zbytek kapely. No, docela jsem se tehdy zděsil a jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo a že si sólovku vydá asi sám.Jinak ještě připomínka k těm koncertům - ty stojí imho vcelku za prd. Každopádně to je dáno tím, že ono se asi jde dost špatně zároveň hrát komplikované a rychlé melodie a do toho zpívat. Zatímco ve studiu si můžou zvukové stopy nahrát odděleně... Každopádně jsem rád, že kvůli koncertnům nenahrávají jednodušší písničky, aby se jim pak lépe hrály. Existují kapely, které s tímto při skládání písní na alba kalkulují.

 

Stray
03.06.2017 14:17

Jaký menim stanoviska? Mastodon posloucham a kupuju od roku 2006, i hodnoceni jejich alb bylo vždy nadprůměrné. Jen nemám pocit, ze by z jejich řad vzešel někdo jako Angus Young, James Hetfield nebo Bruce Dickinson. Na to jsou ti kluci vlastně docela obyčejní. Jde jim to jako týmu, ale individuálně by značku spíš poškodili.

 

prasezlesa
03.06.2017 13:54

Ale prd provokace. Jen mě fascinuje, jak měníš stanoviska. A Metalopolis čtu minimálně, takže bych se za čtenáře zrovna nepovažoval...

 

Stray
28.05.2017 22:28

Prasezlesa: Laciné provokace od podobného mizery (anonymni ctenarske krovi Metalopolis) mne dávno nerozhodi.

 

prasezlesa
28.05.2017 18:14

Ale ale, nahrávka desetiletí? Hele, kdo to ještě nedávno měl na Mastodon kecy, jak je to skupina bez silných osobností atd.? :-)

 

Subeer03.05.2017 19:04

100% beze slov... na tomhle albu, je opět, vše co mám na hudbě rád...nadšen opravdu, zvovu, nadšen... važení..naprostý maskr... I fell into a pit of liesI tried to dig around the other side, and much to my surprise I was to blame for all the rain...všem těch burničkám, co si každý ráno snaží přemalovat ten svůj ksicht na nějaký ten doporučený obličej...

 

Meres
19.04.2017 16:40

Mastodon som si nepustil už veľmi dlho a minulý album som aj vynechal, ale túto novinku som si pustil a baví, takže dobrá práca. Viaceré momenty, ako sóličko v Roots Remain či refrén Word to the Wise sú super.

 

Valič
08.04.2017 13:42

Já se soucitem a empatií žádný problém nemám, což je asi trochu zvláštní u člověka, který vyrůstal na kapelách s texty typu "I taste your blood as it showers from my blade.", "None have ever won my game, crucified them all in flames." nebo "If you can´t eat it or fuck it, then kill it!" :-)

 

Stray
08.04.2017 12:51

Píšu zas z mobilu, tak se nediv těm blbym tvarům některých slov. Vždy se to samo nějak přepíše.

 

Stray
08.04.2017 12:49

Mě ten singl Time for Bedlam moc nevzal. V pondělí to už budu poslouchat. Nechá se překvapit. Kropis chystá Kotzena, wuxia Hypnos a já pokukuju po poslechu několika věcí okurkove sezóny: Place Vendome, Danko Jones, Quiet Riot, i když bych nejradši ještě měsíc poslouchal ten nové Mastodon.