MASTER´S HAMMER - Jilemnický okultista

90%

Jilemnice je malé městečko položené na úpatí Krkonoš. Oplývá typickou podhorskou, klidnou atmosférou, nezkaženou globalizací nebo přílišným civilizačním ruchem. Najdete tady spoustu zajímavých památek jako jsou Zvědavá ulička plná horských chaloupek, zámek s muzeem lyžování nebo obří Krakonoš, kterého tu každou zimu na náměstí uplácají ze sněhu. Narodili se zde spisovatelé Jaroslav Havlíček a Jan Weiss a nedaleko v Hrabačově žil slavný lyžař Bohumil Hanč, který v roce 1913 tragicky zahynul při závodech v Krkonoších.

Tohle všechno o Jilemnici najdete v průvodcích a turistických prospektech. Chybí v nich ale další, a pro nás metalisty velmi důležitá informace – že si tohle podhorské městečko vybral Franta Štorm jako dějiště dema a druhého alba MASTER´S HAMMER...

Cesta do Podkrkonoší

Jak už jsme si řekli minule, po vydání debutního alba MASTER´S HAMMER přehodili výhybku a začali tvořit poměrně odlišnou hudbu. Opakovat koncept „Ritualu“ by pro kapelu zřejmě byla absolutní nuda a tak se raději pod Štormovou taktovkou pustili do něčeho, co se do té doby v Československu a možná ani v metalovém univerzu nikdy neobjevilo – do metalové „operety“. Do koncepčního příběhu, textově, graficky i duchovně nastylizovaného do klasické hudby, tak, jak byla prezentovaná někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století. A situovaného do Jilemnice.

Na otázku, jak se pražská metalová kapela proboha dostala k Podkrkonoší, najdeme odpověď v rozhovoru z osmého čísla kultovního fanzinu Darkness Actual – Franta prý do Jilemnice jezdil s kámoši ze školy, chodili tady po hospodách a po výletech. Při těchhle toulkách Štormovi začal v hlavě růst příběh, odehrávající se právě zde, v kraji horalů, blouznivců a lidových okultistů, kteří v dřevěných chalupách na svazích horských velikánů vyvolávali duchy. Lesy, studivé počasí a věčný déšť a sníh asi byly pro Frantu mocnou inspirací, protože nakonec vytvořil libreto o krkonošských spiritistech, kořalnách, falešném hejtmanovi, plánu ukrást poklad, spravedlivé odplatě i tragickém osudu všemi opovrhovaného sluhy. Příběh je psaný jazykem evokujícím starobylou češtinu, působí velmi zábavně, uvěřitelně a rychle vtáhne do děje, takže postavy jako Satrapold, Atrament nebo Blether, které se ve vyprávění objevují, si posluchač rychle vezme za své.

Demo nebo album?

Teď ovšem to hlavní – muzika. Ta přesně zapadá do celého konceptu. Po vzoru klasické hudby se skladby nesou plus mínus v podobném tempu s jistou dávkou záměrné monotónnosti (v tom nejlepším slova smyslu), ovšem opatřené spoustou rytmických lahůdek a vynikajícími melodickými nápady – prvotřídními kytarovými riffy a spoustou různých klávesových parádiček, které muziku házejí opravdu až někam do sféry klasického umění. A přitom je to stále pořádně hrubý metal. Velmi důležitý je také Štormův hlas, který podle potřeby střídá různé polohy a výrazy a celou dobu udržuje posluchače v napětí a očekávání věcí příštích. Každá píseň je tak samostatným svojským dílkem, ale zároveň součástí celku, který vytváří onu – jak MASTER´S HAMMER říkají – „klasickou operetu o třech dějstvích“.

Co se týká nahrávání, šli na to MASTER´S HAMMER úplně jinak než u „Ritualu“. Vybodli se na Monitor a nahrávku si natočili sami – ve studiu Ivories u Vlasty Vorala, který teď už byl řádným členem kapely. Jde vlastně o demo, i když má spíš atributy desky – je nahráno velmi kvalitně ve studiu, s perfektním zvukem, profi obalem a celkově na vysoké úrovni, takže bychom ho mohli považovat za víc než demonahrávku. Jenomže protože vyšlo jen na kazetě a po něm přišla ještě druhá verze, je první varianta „Jilemnického okultisty“ prostě demo a hotovo.

Obsah nahrávky z února 1992 přinesl muziku výtečné kvality – ať se jedná o kteroukoli skladbu. Jestli opravdu musím vyzdvihnout některé kousky, pak určitě masivním riffem provázený „Já nechci mnoho trápiti již pánové váš sluch“, hitovku „Můj hejtmane...“ nebo kultovní „Já mizérií osudu jsem pronásledován“. Vynikající jsou kromě řádných skladeb ale i „výplňové“ tracky – intro alias „Předehra“ nebo instrumentální „Mediální kresby“ a „Litografické kalendáře“, které disponují omamnou mystickou atmosférou. Celkem má demo devět položek a i podle stylizace obalu je první verze „Okultisty“ vlastně zkrácená varianta celého projektu.

Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla!

Po vydání dema se MASTER´S HAMMER nakonec přece jenom dohodli s Monitorem, který jejich nový počin alespoň distribuoval v obchodní síti. O kapelu se ale začala zajímat ještě jiná firma – francouzští Osmose Productions, pozdější undergroundová veličina, u které své zásadní desky vydaly například blackmetalové hvězdy ENSLAVED, IMMORTAL a MARDUK. Tím bylo zaděláno na druhou verzi „Jilemnického okultisty“ – nahrávala se na podzim 1992 opět u Vlasty Vorala a vyšla – tentokrát už jako plnohodnotné album – mezinárodně u Osmose a pod pařáty kapely pro československý trh. „Jilemnický okultista“ alias „The Jilemnice Occultist“ (nesmíme zapomenout na komickou chybu firmy Osmose, která z Jilemnice udělala Filemnici :) předkládá materiál z větší části logicky už známý z dema, celý příběh je ale tentokrát zkompletován a dokončen. Chybí sice původní instrumentálky, ale přibyly čtyři nové skladby, takže album nakonec dosahuje počtu jedenácti položek. Tu poslední z nich – „Suchardův dům (v Nové Pace)“ – můžeme přitom vnímat jako bonusový track, který nemá s příběhem nic společného, zato se inspiruje jednou zajímavou stavbou v Podkrkonoší.

I když většina skladeb je stejná jako na demu, jde o naprosto odlišnou nahrávku – songy i celý koncept totiž dostaly nové aranže, dynamiku i skladbu, hodně se změnily například klávesové pasáže, všemožná intra, mezihry a podobně. A protože už původní verze „Okultisty“ byla navýsost kvalitní, máme tak nakonec k dispozici vlastně dvě různé variace na jedno téma. Každý z fanoušků si může vybrat „svoji“ verzi – mně osobně víc lahodí ta původní, ale možná je to spíš síla zvyku. Každopádně je projekt „Jilemnický okultista“ opět totálním solitérem, který se zapsal do tuzemských a snad i globálních metalových dějin. Pomohl k tomu i pro metal naprosto netypický obal – Franta vytvořil zátiší opět evokující zašlé časy – na epesním otománku najdeme fajfku, prastarou elektrickou kytaru, cylindr nebo turistického průvodce v luxusním řemeslném provedení.

Bonus pro pocestné

Není na světě zrovna moc desek, které by mezi metalisty tak zpopularizovaly určitý kraj, jako právě „Jilemnický okultista“. Koneckonců, celé se to zrodilo na základě Frantových toulek Podkrkonoším a tak se můžeme do těch kouzelných míst podívat i my. Třeba do jilemnického zámku, kde dnes nenajdeme hejtmana Satrapolda, nýbrž krásné muzeum s expozicí zachycující starého ducha Krkonoš. Za návštěvu stojí i další místa spojená s „Okultistou“ – třeba průrva řeky Jizery na Riegrově stezce mezi Semily a Železným Brodem, kde z lávky připíchnuté na skále koukáte přímo na vodní hladinu, do které se ve skladbě „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ měl vrhnout nešťastník Blether. Ony to vlastně nejsou žádné divoké vody, nýbrž klidný tok spoutaný přehradou, ale scenérie skalního kaňonu je uchvacující, takže proč si tu pěkně dramatickou představu kazit. Když navíc projdete Riegrovu stezku z jakéhokoli směru, vždycky na konci čeká stylová hospůdka pro odpočinek i poveselení. A kdybyste toho ani tak neměli dost, zajeďte do Nové Paky, kde v místním muzeu mají expozici věnovanou podkrkonošskému spiritismu a prohlédněte si slavný Suchardův dům s fasádou plnou sgrafitových psaníček a sepsaných životních mouder – těch, která najdete citovaná v textu závěrečné skladby „Jilemnického okultisty“. Věřte, že takový poslech i výlet stojí za to!