Last Hardrock Outsider

MASSACRE - Back From Beyond

Je krásné jaro roku 1990, je mi patnáct a zrovna poprvé ohromeně naslouchám muzice, jakou jsem do té doby neslyšel. Chorobná atmosféra, dunící masa kytar, vřeštivá, kvílící sóla a hlas při jehož prvním vyslechnutí tuhne krev v žilách, to všechno a ještě hromada energie navíc. A zvrácené melodiky pochopitelně, té prohnilé melodiky co na mne působí jako balzám. „Pull The Plug“, „Left To Die“ nebo „Open Casket“, tohle byli DEATH  s obzvláště silným DNA, v dobách svého druhého alba „Leprosy“, jednoho z nesmrtelných milníků celého žánru.  S dalšími odvážlivci krátce na to obdivujeme fotografii kapely v jednom z německých Metal Hammerů. Ten tlouštík s přerostlou ofinkou nás fascinuje, hned nás napadá, že jde stoprocentně o bubeníka, protože od té doby, kdy známe podobu Witchhuntera ze SODOM, tak nějak podvědomě tušíme, že bubeník je v kapele vždycky ten tlustej. Mýlíme se. Šlo tenkrát samozřejmě o Ricka Rozze, kytaristu, který v době kdy jsme o jeho existenci začali mít povědomí, již nebyl součástí této bandy, to všechno jsme se dozvěděli ovšem až po pár měsících. Mezi tím již DEATH vystoupali na absolutní vrchol s albem „Spiritual Healing“ (dle mého dodnes jejich nepřekonatelným).


 

Rok na to se tři čtvrtiny sestavy DEATH z období „Leprosy“ (kromě Ricka Rozze ještě Terry Butler a Bill Andrews, kteří se mezi tím stačili rozhádat s Chuckem Schuldinerem) znovu setkávají, aby pokračovali v něčem, co kdysi dávno v hloubi osmdesátých let načali. Svou původní kapelu MASSACRE, kde kromě nich působil ještě growler Kam Lee, dotlačili na jaře 1991 k debutové desce („From Beyond“). Album se setkalo s výtečným ohlasem a dodnes rovněž platí za jeden z milníků old-schoolového death metalu. Pro mne je však jeho význam trochu menší než ten, který přisuzuji starým albům DEATH, nicméně je stále velký. Kapela však přes úspěch debutu neměla příliš dlouhého ani uceleného trvání, takže vlivem jistých osobnostních půtek a neshod, to za více než dvacet let dotáhla k několika rozpadům a ještě k druhému, hodně nepovedenému albu („Promise“) z roku 1996, které vlastně bylo albem prý osobnostně velmi problematického Kama Lee. Dnes jsou MASSACRE bez něho a ještě bez svého zakladatele - bubeníka Billa Andrewse, který dal ke comebacku svolení, znovu po kupě a výsledkem ročního snažení je třetí fošna, která navazuje na odkaz legendární prvotiny, což je patrné již z jejího názvu – „Back From Beyond“.

 

Přejděme tedy rychle do dnešní doby, protože rozbor nového a dlouho očekávaného díla MASSACRE je tím nejdůležitějším smyslem článku. Za prvé se jedná o desku, která je určená především starým fanouškům, kteří pamatují na období rozmachu death metalu. Z tohoto pohledu musíme k celému materiálu přistupovat. Old-schoolové postupy jsou sice hozeny do nového, pravda trochu jednoduššího, ale i zvukově mohutnějšího mustru, ovšem, že jde o death metalovou desku pro věrné a léta obeznámené, pozná snad každý. Nejde o žádný znevažující experiment jako onehdy v případě „Promise“. Skladbám nechybí patřičné zanícení, dynamika, moderní sound ani atmosféra, ovšem je pravdou, že zde trochu postrádám větší počet neotřelých nápadů, zkrátka něco, co by posluchače upozorňovalo, proč je dnes dobré poslouchat zrovna nové MASSACRE a ne něco jiného z totožného stylového ranku. Zkrátka a dobře všechny skladby jsou si vcelku dost podobné, takže když první song nastoluje určité podmínky, zbytek materiálu proběhne v totožném provedení.

 

Nejvýraznějším znamením skladeb jsou tak jednoznačně vřeštivá kytarová sóla Ricka Rozze. Nevím jak to ten chlap dělá, ale jeho nástroj rozeznám mezi tisíci, čehož si opravdu cením, protože jsem zastáncem teze, že je mnohem důležitější dostat do hudby výrazný osobností otisk, než být technicky školeným muzikantem. Právě studiová sterilita se novému materiálu vyhýbá zejména v momentech, kdy tento chlápek tahá za páku, nebo jí po vzoru Kerryho Kinga uvědoměle krotí. Výsledkem jsou klokotavé, hvízdavé tóny, kterých se nedokážu nabažit. Vrací mne totiž čtvrtstoletí zpátky.

 

Z původní sestavy je zde kromě Rozze již pouze dlouholetá stálice deathmetalové baskytary Terry Butler, který kromě DEATH a MASSACRE spojil svou kariéru rovněž s OBITUARY, ale působil mnoho let i v řadách SIX FEET UNDER. Novými členy jsou vokalista Ed Webb a bubeník Mike Mazzonetto. První jmenovaný upoutá velmi silným a dobře srozumitelným hlasem, který se kromě tradičně nízkých poloh nebojí pořádně zavřeštět, ostatně tak jak to předvedl hned v úvodu „As We Wait To Die“. Jeho projev není určitě tak hluboký jak ten od Kama Lee na debutu, ale protože jsem Leeho asi nikdy úplně nedoceňoval, nemám pocit, že je horší. Dle mého šlo o dobrou volbu. To co mne trochu vadí je malá nápaditost skladeb, které jsou si vlastně hodně podobné.

 

Právě song „As We Wait To Die“ patří spolu s „Remnants Of Hatred“, nebo třeba ještě „False Revelation“, k položkám, které trochu pošilhávají po houpavých hardcore tempech, ale protože to celé MASSACRE dokáží vkusně a nenásilně zakomponovat do deathmetalového válu, není to výrazně rušivé ozvláštnění. Celý materiál se pohybuje ve velmi jednotném rozpoložení. Zkrátka poměrně přímočarý, patřičně natlakovaný  a určitě ne zas až tak rychlý (v mnohém svou houpavostí album připomene právě výše zmíněné SIX FEET UNDER) death metal staré školy, profesionálně zhotovený, skvěle ozvučený, takže lze říci – jasná sázka na jistotu. Nejzdařilejší skladbou je zjevně titulní song „Back From Beyond“, kde ojediněle probleskne i nějaká ta chorobná melodie. K této skladbě byl zhotoven comicsový videoklip, o jehož úmyslu pobavit prostřednictvím hektolitrů stříkající krve nepochybuji, ale na druhou stranu tuším, že se bude u přísné deathmetalové obce tak trochu míjet účinkem. Mám pocit, že fanoušci této hudby zrovna nejsou zvědaví na nějaké srandičky.

 

„Back From Beyond“ je prostě dobrým deathmetalovým albem, vzývajícím staré pořádky, ovšem na druhou stranu ničím výjimečným, co by dokázalo na dlouho pauzírující legendární kapelu strhnout větší pozornost. Mám pocit, že dnes podobných nahrávek vyjdou ročně desítky. MASSACRE určitě nezklamali, ale rovněž ani nijak výrazně nenadchli. Kdo nejste přímo death metalovým fanouškem, můžete si z hodnocení odmyslet 10%.

 

 


26.03.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz