Last Hardrock Outsider

MARTIANS - You Are Here

O svém indie projektu MARTIANS mě perfekcionalista Martin Schuster informoval již skoro před třemi lety, debutová deska „You Are Here“ (album k poslechu zde), na které v průběhu té doby nárazově pracoval spolu s Martinem „Spacoshem“ Peřinou, vychází právě v těchto dnech. Výsledek se povedl, je dle tradice obou hudebníků velmi dobře řemeslně zpracován a svým decentním kouzlem předesílá i nepopiratelné umělecké ambice, jakkoliv nechápu a nejsem příznivcem stavu, kdy muzikant prezentuje každé své nové dílo pod jiným názvem projektu. Ve srovnání s dalšími Schusterovými kapelami FACE THE DAY a MINDWORK jde o křehčí, zasněnou a ve všech směrech pocitovou záležitost, která čerpá to dobré z oblasti post-rocku a intimněji vyznívajících kytarovek a mohla by klidně sloužit jako hudební soundtrack k Saint-Exupéryho Malému princi. 


Když tak desku MARTIANS poslouchám, opravdu jako by přede mnou odhalila strohé panorama pusté planety, která člověka ohromí svou uhrančivou atmosférou, vjemovou neobyčejností, ale zároveň i chladným neprobádaným prostředím. To však posluchače nevědomky nutí k větší bystrosti a uvědomění si všech těch detailů, které v sobě ve výsledku poměrně přímočaré,  většinou na akustické kytaře a stylových aranžích stojící písně mají. Nedokážu říct, zdali jsou zrovna Martinovi oblíbení RADIOHEAD stežejními inspirátory tohoto projektu (spíše bych to tipoval na Stevena Wilsona či kanadské VAST), na to mě MARTIANS připadají ke konzervativnímu posluchači o dost vstřícnější, spokojme se tedy s tvrzením, že jde o poměrně komorní, avšak do detailu propracované kytarové písničky, cílící zde především na silnou pocitovost. Tahle skutečnost je předeslána již prvním songem „A Soul Of New Days“ a vydrží až do závěrečné, deváté skladby „Goodbye Song“, k nějakému vzedmutí či zdynamičtění pulsu nahrávky nedojde, což beru pochopitelně jako záměr.



Dost často mě při poslechu napadalo srovnání s určitými fragmenty práce nejen Stevena Wilsona, ale uvědomil jsem si i určité styčné body s motivy,  jaké vetkli na přelomu milénia do své hudby irští giganti U2. Čeho si na MARTIANS cením, je ona míra vkusu, s jakou je na desce vyvážen poměr mezi ústřední kytarovou a zpěvovou složkou a podpůrnými zvuky a prvky. Aranže ani na moment nepůsobí nátlakově, a tak deska přes svou perfekci nikdy nesklouzne k přeplácanosti. 


Pokud bych měl hodnotit jednotlivé skladby, ty na „You Are Here“ drží poměrně kompaktní čtyřicetiminutový celek. Jen asi o polovině z nich jsem přesvědčen, že by mohly obstát i vně tohoto celku, jako silné skladby sami o sobě, které by měly šanci na jméno MARTIANS v širším měřítku upozornit. Mezi nejvýraznější kusy samozřejmě patří druhá „Deceiver“, což je inteligentně pojatá hitovka, s jasnou strukturou a silným nápěvem, který je schopen se zapsat posluchači do povědomí. 


Následné dva kusy „Freedom Ahead“ a „Abusing The Muse“ posléze ještě umocní onu naléhavost a kumšt autorů. Můžete si zde všimnout, kterak na sebe MARTIANS vrství různé kytarové party, doplňující zvuky, echa, hlasové ozvěny a doprovody, či v neposlední řadě klávesové podkresy kolikráte přinášející exotickou náladu východních dálek (zachytil jsem part evokující novodobé OPETH). Díky těmto impulsům není možné „You Are Here“ shrnout do množiny průměrných zívánek. Mám totiž pocit, že se i v takto komorních skladbách pořád něco děje a nahrávka se tudíž dokáže odměňovat v delším horizontu. Schusterův hlas má v sobě stále onu střídmě vedenou naléhavost, ale i mladické odhodlání, které je však prosté oné vulgární odvazovosti či klišovité rockové manýry. Martin bude vždy reprezentovat to inteligentnější, co si pod pojmem zpěv v tuzemském rocku můžeme představovat.


Na nahrávce je poznat, jak moc si s ní autoři vyhráli. Přestože jde o komorní záležitost, skladby vkusným způsobem posluchači odhalí svá do detailu propracovaná zákoutí. Ve skladbě „Worm Nest“ dojde k zabudování počítačových partů, které určují rytmický tep tohoto netradičního a dost možná jediného odtažitého kusu na desce. Ten jinak okouzluje právě onou neživotnou atmosférou a dochází uvnitř něho na časté vrstvení různých postranních hlasových partů, ech, ruchů a podpůrných kytarových motivů. Pokud se MARTIANS dostávají na půdu alternativy, pak je to zřejmě právě tady. Naopak „Leave Me Alone“ patří svou dokonalou vyhlazeností a skladatelskou kvalitou k dalším vrcholům. 


Že je Martin Schuster šikovným autorem neprvoplánových skladeb, je mnohým známé, stejně jako je zřejmé, že u Spacoshe ve studiu vzniká pouze stylová kvalita. Debutová deska MARTIANS tak naplňuje mnoho předpokladů pro vznik stylového a s vkusem zpracovaného materiálu. Přes hodnocení, které se možná někomu může zdát jako nižší než u jiných projektů obou Martinů, si však stále myslím, že právě před MARTIANS se může nacházet velký prostor k hudebním dobrodružstvím a rovněž také potenciál k vývoji a růstu, dost pravděpodobně ještě většímu než u jakéhokoliv jiného Schusterova projektu.


07.12.2021Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
07.12.2021 20:45

Pro mě samozřejmě povinnost. Očekávání jsou velká a recka je spíš podtrhla. S tím, že by se do budoucna mohlo jednat o zásadnější platformu pro další posun, souhlasím. Asi to bude potřebovat víc poslechů...

 

J.Rose
07.12.2021 13:55

Článek opravdu navnadil. Asi to o víkendu prubnu.