Last Hardrock Outsider

MARGO - First I Thought Everyone’s Staring ...

„First I Thought Everyone’s Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared – All the Creatures I Met Sitting on the Back Seat and How to Deal with What I’ve Learnt“ – přesně takhle se jmenuje debutní a podle mého názoru stále ještě aktuální album projektu MARGO zpěvačky a skladatelky Anety Martínkové. Stejně jako v případě sólové desky Milana Urzy jen přeposílám dojmy z hudby, která si mě našla na nemetalových toulkách po netu a okamžitě získala melodiemi, perfektním provedením a silným emočním nábojem. V rámci nepravidelné rubriky „Ušima metalisty“ se tentokrát budu snažit stručně popsat svět výsostně ženský, který mi je navíc vzdálený jak stylem hudby, tak i generačně. Přesto, nebo snad právě proto ho teď navštěvuji čím dál častěji. Jedná se totiž o únik do sfér absolutního prožitku, ve kterých pro posluchačovo ego nezbývá vůbec žádný prostor. Zapomenout na realitu a sebe, oddat se krásné hudbě a plnokrevnému cizímu příběhu, který nevydírá otravnými extrémy, protože ho nezištně vypráví silná osobnost. I díky tomu si člověk nepřipadá jako šmírák, což u podobně intimních desek někdy hrozí.



Už samotný fakt, že mluvím o studiovém debutu mladé umělkyně v podobných superlativech, hovoří za vše. Její loňský vpád na českou scénu nejlépe charakterizuje koncertní záznam pořízený v Radiu Wave. Při jeho sledování sice neposloucháte naprosto perfektní výkon, gradující a strhující vystoupení však určitě. Zmíněný vpád je současně návratem domů, a to po zjevně inspirativním studijním pobytu ve Státech, kde v oboru sebevědomí odjakživa působily největší kapacity. Aneta v zemi zaslíbené talentovaným solitérům naštěstí nezůstala a přinesla si odtud nejen autentické hudební a jiné zážitky, ale též profesionalitu v přístupu, s níž souvisí i cit pro výběr spolupracovníků typu (kalibru) Tomáše Havlena, tedy základní prostředky bránící vzniku hudební vaty. Vždyť je to tak lehké, vlastně stačí umět skládat, mít melodie, přitažlivý alt a dát dohromady partu muzikantů schopných přetavit originální vizi v adekvátní vibrace. Jestliže jsem výše psal o vzdáleném světě, stačí pár tónů, něco začne tát a pocit distance či apriorního odstupu postupně mizí. Každá píseň má jinou atmosféru podřízenou příslušné americké „momentce“. Aneta evidentně ví, kdy má zmáčknout spoušť. Výsledkem jsou silné černobílé motivy kolorované hudbou, tryskající odněkud, kam máte přístup zejména tehdy, když začnete uvolněně poslouchat.


Co MARGO hrají(je)? Intelektuální moderní pop, art pop, řekl bych, nebo pop pro zadumané romantické duše s ideály. Zdánlivě neokázalá jemná hudba stavící na výrazných vokálních linkách, kterým se podřizuje vše. Silně koncentrovaný tok emocí tak neruší absolutně nic. Předpokládám, že právě takový byl cíl produkce. Podtrhovat motivy, umocňovat nálady, dávat vyniknout hlasu, který vypráví, konejší i naléhá. Téměř v jakémkoliv okamžiku, a s výjimkou poslední v podstatě instrumentální skladby, plní tento úkol řada vyhrávek, popř. samplů, perfektně vybalancovaných s „přírodnější“, chcete-li tak rockovější rytmickou sekcí. Síla desky tkví právě ve vyrovnanosti silné produkční stránky s nosnými nápady! Díky Anetě prostě bylo co produkovat. Stačí pár poslechů a všechny písně odhalí svou osobitou krásu, aniž by se ovšem úplně vydaly. Objevovat lze tudíž dlouho. Jediný „problém“ činí relativně krátká hrací doba. V takto koncentrované podobě nemá výsledek daleko k „pocitovému headshotu“. Doporučuji předem naprogramovat opakování, čímž se vše vyřeší. Na druhou stranu tak přijdete o finální dojem z harmonicky uceleného díla a z jeho velice pomalého odeznívání. Z obdobného důvodu bych považoval za hřích vytrhávání jednotlivých písní z přísného dramaturgického konceptu, nedej bože jejich řazení do nějaké vlastní konzumní kompilace.


Využití předlouhých názvů skladeb asi nebude originální, jedno nicméně považuji za jisté, Anetu stoprocentně neinspirovali staří BAL-SAGOTH.:-) Jednotlivé glosy posluchači dílem pomáhají, dílem přispívají k navození těch správných asociací. V dalším se dá odkázat na již poskytnuté rozhovory. Muzika je každopádně plně životaschopná i bez detailní znalosti témat. Máte proto na výběr. Buď pátrat, získat komplexní představu a užívat si (nejen) hudebního porozumění a kvality sdílení, nebo se vydat na vlastní cestu za doprovodu pohlcující intimní hudby. V případě druhé varianty můžete prožít své vlastní prozření, event. mít hřejivý pocit, že stále existuje někdo, kdo vám prakticky nezištně propůjčuje svůj svět. Třeba k tomu, abyste si užili příjemné chvíle, později nahlédli a zvnitřnili fakt, že spousta lidí ve Vašem okolí má své hořké, v lepším případě hořkosladké osudy, ve kterých může sehrát roli životu prospěšného sladidla právě hudba…, MARGO. Osobně nakonec preferuji mix obou nastíněných variant.


20.02.2020Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz