Last Hardrock Outsider

LUNO - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 14.ledna 2014

Plzeňský koncert LUNO byl zvláštní zejména díky tomu, že šlo o úvodní a jediné akustické vystoupení v rámci jejich aktuálního celorepublikového turné, jenž nyní právě probíhá. Vlastně jsem podobně nastylizované Divadlo Pod Lampou vidět zcela poprvé. Na ploše před pódiem, kde jindy postávají návštěvníci odhodlaní zapařit, se ten večer nalézalo zhruba deset řad židlí. Určitě jsem tedy nebyl proti pohodlnějšímu způsobu sledování. Pražská indie kapela LUNO tedy zahájila turné za účelem propagace svého nejnovějšího EP „Lifecycles“ a již tento akustický koncert, kterým se vlastně celá karavana dala do pohybu, naznačil, že půjde na české poměry o mimořádně povedenou událost, což bylo patrné z každé minuty jejich hodinového setu. Přestože šlo pouze o pomalé, melancholické a na atmosféru dost orientované skladby, nemůžu říci, že by mne koncert někdy přestal magnetizovat a zajímat. Zpěvačku Emu Brabcovou jsem onehdy v roce 2002 začal registrovat, tehdy působila v řadách nadějných indie rockerů ROE DEER. Tehdy se o ní mluvilo jako o budoucnosti české nezávislé scény. Mezi ROE DEER (kde působil rovněž její současný spoluhráč Šmity) a jejím současným působištěm účinkovala rovněž šest let v kapele KHOIBA, u které došlo i na určitý mezinárodní úspěch. Dnes je tu však zhruba čtvrtou sezónu LUNO – mrazivá to psychedelická suita pohybující se na hraně alternativního pop/rocku a ambientu. Kdo by u nich hledal inspirace islandskou scénou, našel by je určitě. Kdo kupříkladu britskými RADIOHEAD, byl by vlastně úspěšný rovněž. Jejich akustický set s objemným klavírním křídlem a nefalšovanou basou jsem si plně užíval, zvlášť když došlo ve vypjatějších pasážích na hlas hlavní protagonistky proplouvající nad tlumenými rytmy, jasnějšími klavírními tóny, popřípadě deformující absolutní ticho. Musím přiznat, že v určitých fázích mě běhal mráz po zádech, to když se komorní koncert přesouval doslova do pozice strnulého dusna, co posluchače uhrane takovým způsobem, že by ten večer ve velmi slušně zaplněné Lampě bylo slyšet i špendlík dopadající na podlahu. Onen klavír jako stěžejní nástrojový prvek tak zde coby tlukot srdce ukrajoval z časomíry s neochvějnou jistotou každému z nás stejně. Mimořádná záležitost.





09.02.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz