LUCA TURILLI´S RHAPSODY - Prometheus - Symphonia Ignis Divinus
Při pohledu na název alba a koneckonců i na obal nejnovějšího počinu Lucy Turilliho se mi vybaví kruté zklamání z filmu Prometheus režiséra Ridleyho Scotta. Pod bombastickým vizuálem se skrývalo jedno velké nic, což je do značné míry i případ tohoto alba. Cinematic metal, pompa až na půdu, našponovaný soundtrack k hollywoodskému velkobijáku. Přesně takhle si to Luca Turilli vysnil, naplánoval a zrealizoval. V tomhle punktu albu nelze vyčítat nic. Problém není ve formě, nýbrž v obsahu. Přesněji řečeno, v naprosté absenci jakéhokoliv obsahu. „Prometheus“ je totiž ukázkovým příkladem díla, které velkohubě pompézním zpracováním zakrývá fakt, že nemá absolutně co sdělit. Kolik podobných „symfo-metalových“ desek už jsme slyšeli a čím se od nich tenhle počin odlišuje? Snad typicky italsky znějící ricchiandpoweriovskou kantilénovou a odporně kýčovitou melodikou? Děkuji, ale nechci. Čím víc tohle album poslouchám, tím je mi jeho načančaná velkohubost otravnější a opravdu nevidím jediný důvod, proč se k němu po dopsání téhle recenze vracet. Nedávno se na těchto stránkách rozjela celkem rozvášněná debata o novém album žánrově spřízněných NIGHTWISH, které jsem se taky zúčastnil. Asi bych se neoznačil za vyloženého fanouška Finů, ale nepopírám, že několik jejich desek mám a čas od času po nich s chutí sahám. Netrpím žádnými intelektuálními předsudky, k smrti miluju například MEAT LOAFa a jeho klasiku „Bat Out Of Hell“. Rozepisuju se tady o tom z jednoho prostého důvodu, abych dokázal, že apriori nemám nic proti pompě jako takové, ale musí fungovat jen jako dochucovadlo, nikoliv základní výrobní matérie. Což je bohužel případ právě tohoto díla.
| 16.06.2015 | Diskuse (0) | wuxia jindrich.goth@gmail.com |
 |
