Last Hardrock Outsider

LOUDNESS - Hrom zahřměl na východě (profil)

Když se na počátku osmdesátých let dala v jiho-japonské metropoli Ósace dohromady heavymetalová kapela LOUDNESS, nikdo by se tenkrát nenadál, že to sebranka ovlivněná západními vzory, a po celou dobu existence vedená talentovaným šestistrunným ďáblem Akirou Takasakim, dotáhne doslova a do písmene ke třiceti řadovým deskám a k pozici jediné metalové kapely ze Země vycházejícího slunce, která se kdy dokázala alespoň na pár let prosadit ve Spojených státech amerických a všeobecně v anglo-americkém světě. Došlo k tomu mezi roky 1984-1992, přičemž první čtyřletka z těchto osmi let je braná jako zlatý věk LOUDNESS. Začátky byly samozřejmě složité, ale japonským samurajům a trpělivým muzikantským vytrvalcům nescházela pokora a pracovitost, stejně jako vynikající instrumentální výbava, ale také neuvěřitelně charismatický hlas frontmana Minoru Niihary. Vůdčí dvojici Akira Takasaki (kytara)/ Minoru Niihara (zpěv) na kvartet od začátku doplňovali ještě baskytarista Masayoshi Yamashita a bubeník Munetaka Higuchi. V této sestavě vlastně LOUDNESS fungovali až do roku 1988, tedy do doby kdy už byli na metalové scéně světoznámým pojmem a jejich cesta se začala ubírat spíše z kopce. 




Ruku v ruce s nesporným zápalem a touhou posouvat význam své kapely, došlo však i k určitému množství přešlapů, takže když v onom roce 1988 přemýšleli co a jak dál, nenapadlo je nic lepšího, než pod touhou stále upevňovat svou pozici ve Státech vykopnout svého zpěváka Minoru Niiharu a nahradit jej rodilým Američanem Mikem Vescerou, jenž měl tou dobou zkušenosti z působení v kapele OBSESSION a později v devadesátých letech se zapsal pěveckou účastí na dvou řadovkách Yngwie J. Malmsteena - „The Seventh Sigh“ a „Magnum Opus“. Z dnešního pohledu byl právě tohle moment, kdy se LOUDNESS pomalu a jistě loučili se světovým děním, neboť poněkud vypočítavé tahy zkrátka fanoušci neradi a pokud jde o těleso s podobně atypickým původem, jsou na ně obzvlášť jejich krajané háklivý a v posuzování podobných kroků neshovívavý. Nicméně LOUDNESS se ani v dalších letech nevzdali a vytrvale působili na scéně až do současnosti, byť se sestava několikrát na určitých místech proměnila a v roce 2001 do ní dokonce zpětně naskočil ztracený syn Niihara, ale i na čas odejitý basák Yamashita. Kytarista Akira Takasaki je do dnešních dní jediným členem LOUDNESS, který palubu nikdy neopustil a jeho kapela letos slaví pětatřicet let na scéně. Pětatřicet let vyplněných bezmála třiceti řadovkami, z nichž většina vyšla pouze v Asii a málokterý český fanoušek měl tu trpělivost se po těchto deskách pídit a vytrvale je naposlouchávat. Pro americkou hair-metalovou scénu, na kterou zde letos cílím, je nejpodstatnější období mezi roky 1984-1988, kdy se LOUDNESS velmi dařilo a zařadili se mezi zdravě nabuzené komety metalové scény, vyžívající se v divokých účesech a stavějící svou tvorbu na heroickém výraze a dramaticky nastylizovaných, čtyřminutových hymnách s refrény majícími potenciál rozbouřit haly. 


Workoholická píle této kapely učarovala už od raných osmdesátých let, rokem založení je uveden 1981, takže když si kapely všimli v roce 1984 u vydavatelství Columbia, měla již na svém kontě čtyři alba, z nichž to tehdy poslední - „Disillusion“ zaujalo anglo-americké hledače natolik, že jej japonská kapela brzy přehrávala pro celosvětový trh. Největšího úspěchu po celém světě však LOUDNESS dosáhli až s řadovkou následující, kdy v roce 1985 předložili prostřednictvím stáje Atco Records natolik kompaktní a hymnickou heavymetalovou sbírku, že bylo mnohým záhadou, jak je možné, že japonská kapela může stát za tak vyšlechtěným a západně znějícím heavymetalovým albem, plným skvělé osmdesátkové instrumentace a chytlavosti. Deska se jmenovala „Thunder In The East“ a zapůsobila na scéně skutečně silou hromu, jenž právě zahřměl kdesi na dálném východě. Byl to moment, kdy se z LOUDNESS na metalové scéně stalo na pár let velmi známé těleso. Však kdo by z tehdejších metalových fanoušků neznal takové šlágry jako „Crazy Nights“ (neplést s hitem od KISS) nebo „Run For Your Life“? A i když se následujícím velmi solidním albům jako „Lightning Strikes“ nebo „Hurricane Eyes“ kvalita rozhodně nevyhýbala, a to i vzhledem k časté koncertní podpoře za oceánem a celkovému cílení zejména na komerční americký trh, kapela již úspěšnosti hromového alba nedosáhla. 




Největší devízou nejen zlatého věku LOUDNESS byl vynikající kytarista Akira Takasaki, jehož rychlé prsty inspirované hrou virtuózů typu Yngwie J.Malmsteen dodávaly skladbám švih, LOUDNESS však neměli nikdy potřebu svou tvorbu dělat přeplácanou, takže se jejich skladby velmi dobře poslouchaly a působily do jisté míry hitově avšak nestrojeně. Druhou silnou stránkou byl pak zpěv Minoru Niihary, jehož hlas možná trochu připomínal Joey Tempesta z EUROPE a zněl možná lépe, než kdyby byl dotyčný pěvec rodilým Američanem. Zkrátka vlastnil zajímavé zabarvení hlasu a určitý druh energie, jež posilovala tvorbu Japonců. S následujícími alby „Soldiers Of Fortune“ (1989) a „On The Prowl“ (1991) už nastal obrat popularity i nápaditosti směrem dolu a kapela přestala být neměnnou a soudržnou jednotkou, dokonce, jak už jsem výše zmínil, došlo na výměnu Niihary za Michaela Vesceru a vše se jaksi pokazilo, nicméně kapela překlenula i krizová devadesátá léta, kdy došlo k bezpočtu personálních proměn a ztrátám nahrávacích smluv. Zajímavostí zůstává, že od roku 2000 dokázala tahle parta pilných asijských včelek nahrát pro domácí japonský trh dalších třináct řadových desek a to aniž by se v Evropě po jejich výtvorech kdokoliv nějak zvlášť pídil.


23.04.2016Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
25.09.2016 13:34

To Stray + Spajkmrkni sem http://kamil-tom.webnode.cz/news/x112/

 

Stray
23.09.2016 21:49

Asi napisu Krescendo Records ohledně vyplacení bonusů za propagaci. U Japonců by podobné snahy mohly projít. Ty to maj v hlavě taky krapet mimo těžiště. :-)

 

spajk
23.09.2016 21:33

Začal jsem pěkně od píky jako Bluejamie. Birthday Eve a Devil Soldier od Krescendo Records za krásných 116,-/ks. Asi to tady ale přestanu číst, protože za ten měsíc co aktivně čtu, jsem pořídil přes 30 CD :-) Crazydiamond ve mně probudil 2 roky úspěšně hibernovanou sběratelskou vášeň. No co. Kdo šetří, má plnou peněženku, ale zase si nic neužije. Nevím, jak je to s prodeji CD vs LP, ale přijde mi z vlastní zkušenosti, že CD které byly před 5 lety dostupné za krabku cigaret, dnes stojí 2x tolik a všeobecně mizí za skladů. Abychom se za 10-20 let nedočkali situace, že na trhu bude spousta LP, protože je to IN a CD formát bude skomírat. Bylo by to vskutku absurdní, ne?

 

Bluejamie65
27.04.2016 19:50

ad změna vokalisty - Znova jsem si po letech poslouchal Soldier of Fortune. Nevím, jestli je to kvůli nostalgii, ale i když chápu, že byla narušena kontinuita a dost se změnilo vyznění, přesto to nemůžu brát jako horší album. Zní to velmi dobře i tam, kde se chraptí. Balzám na duši, navíc to má citelně "starostětsky" poctivý základ = lásku k Deep Purple a Whitesnake.

 

Bluejamie65
25.04.2016 21:31

Já jsem poslouchal z cívky hlavně Soldier of Fortune - 89 a On the prowl - 91 a netušil tenkrát, že jsou to Japonci, líbilo se mi to moc a liboval jsem si v tom, jak si to udržuje vztah k tradičnímu heavy, což zřejmě plynulo z jejich lpění na dobré kytaře. Taky mě vzrušoval ten zpěvák, což už ale byl Vescera. Dalo by se říct, že ty dvě alba, co mi přišly tento týden Devil Soldier a Birthday eve jsou ještě mnohem ortodoxněji tradicionalistický heavy bez ozdob a s důrazem na dobrou solovou kytaru, což je zatím první pocit. Další poslechy budou až o víkendu:-(. Pokusím se pořídit si i další, pokud budou za "evropské" ceny.

 

Daveyy24.04.2016 14:55

V současné době chrlí Loudness téměř rok co rok album ovšem jsou to monotonní opakování jejich staré šablony v modernějším (tvrdším) provedení. A bohužel neni to ničím zajímavé. Ale ty osmdesátky si dodnes rád poslechnu a nenudím se!

 

Stray
24.04.2016 14:04

Řekl bych že jo, ale zároveň dodávám, že valnou většinu jejich alb vůbec neznám. Kdo je na tom jinak? Desky z let 1984-88 určitě splňují parametry na zařazení se do oné glam-metalové horečky, u LOUDNESS vše umocněno metalově vypiplanou kytarou, jinak jednoduchej beat, ječák a hymničnost jako u desítek jiných. Jako první bych doporučil "Thunder In The East". Zatím letos rozebráno asi 18 kapel z vlasovitého hnutí osmdesátých let, ať už profily (RATT, ...a řada jiných), několikadílné profily (MÖTLEY CRÜE) nebo prostě recky na jednotlivá alba (DEF LEPPARD), celkový počet připravovaných kapel je 54. Dnes večer nebo zítra přijdou na řadu WHITE LION, dále pak KEEL (obě kapely jednodílný profil), pak si rozebereme W.A.S.P. ve čtyřdílném povídání, BON JOVI budou samostatné recky na prvních pět řadovek, EUROPE třídílný profil a budem na konci května u čísla 23 kapel. Těch zbývajících 31 kapel budou z velké části jednodílné profily (vyjímkou budou třeba ALICE COOPER, EXTREME, SKID ROW, ...možná POISON a CINDERELLA kde dojde na jednotlivé recky desek - u COOPERA samozřejmě jen desek z přelomu osmdesátých a devadesátých let, psát recku na "From The Inside", "Flush The Fashion" nebo "Dada"? To opravdu neproběhne), takže si myslím, že do konce 2016 to stíhám. :-)

 

Bluejamie65
24.04.2016 11:29

+ dotaz tzn. to nejsymbiotičtější a nejústrojnější propojení s evropským chápáním heavy metalu a hairmetalu je tedy na albech „Thunder In The East“,„Lightning Strikes“ nebo „Hurricane Eyes“???

 

Bluejamie65
23.04.2016 20:38

The Birthday Eve a Devil Soldier přišly tento týden, na Audio3.cz je ještě několik jejich cd za evropskou cenu (tzn. do 500)