Last Hardrock Outsider

LITA FORD - Time Capsule

Metalová královna z dob hudební nadvlády MTV Lita Ford se již poněkolikáté snaží navázat na svou někdejší úspěšnou kariéru a to prostřednictvím již třetí post-comebackové desky „Time Capsule“. Svůj komerční vrchol má však zpívající kytaristka hodně dávno za sebou, konkrétně tedy zhruba osmadvacet let. Tenkrát v roce 1988 uspěla se svou třetí sólovou deskou nazvanou jednoduše „Lita“. Kdo by však od ní dnes ještě čekal podobný návrat plný hitových singlů a nezapomenutelných šlágrů či dokonce duetů s Ozzym? Vždyť téměř šedesátiletá hudebnice, která se mezi roky 1995-2009 věnovala rodině a pověsila profesionální kariéru na hřebík, má dnes úplně jiné ambice a cíle, než tomu bylo v době divokého mládí a spolupráce s managementem Sharon Osbourne. Rovněž hudební klima je zcela jiné, o trendech, módě ani nemluvě. Tahle deska ale na něco podobného vůbec nehledí a budí u mě dojem sbírky, která vznikla pouze z toho důvodu, že jí zkrátka autorka měla chuť nahrát. Lita má stále rockovou hudbu v srdci, a tak je zde stále s novou sadou písní.



Když však poslouchám její novou desku, působí přesně tak, jak bych od současného alba Lity Ford očekával. Převládají zejména odlehčené rockové písně v pomalejším tempu, dost často jde o kombinaci akustických kytar a nějakého toho hlasitějšího sóla, jež rozvíří prostor ve třetí čtvrtině většiny z tří až čtyřminutových skladeb a nad tím vším je pevně usazen její charakteristický hlas. Skladeb je na albu deset a musím bohužel přiznat, že mne žádná (snad tedy až na jednu) zas až tak nenadchla, tedy aspoň tak, jako tomu bývalo u skladeb této hudebnice v dávné hardrockové minulosti.


Z písniček je sice poznat pohoda, ale tohle zrovna asi není to pravé, co od klasicky rockové hudby v první řadě očekávám a co by mi nějak zvýšilo tepovou frekvenci. Zapáleněji než několik skladeb v okolí vyznívá třeba druhá „Killing Kind“, ta je opatřená ležérním tempem a vypjatějším refrénem, vše postupuje v houpavém tempu nad lehkým závojem hammondů a Lita se zdá být v dobrém rozpoložení. Zaujme snad ještě „Rotten To The Core“ opatřená svěžími riffíky, ale i svižný rockec v závěru alba „Anything For The Thrill“ nebo povedená balada „King Of The Wild Wind“, tu osobně považuji za snad nejpovedenější song letošní albové novinky. Když tuto skladbu poslouchám po několikáté, jsem přesvědčen o tom, že je tomu tak. Velmi dobrý song bez ohledu na to, zdali jde o baladu či nikoliv, zdali jde o píseň reflektující rockovou hudbu sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých let nebo současnosti. Vcelku zbytečně se zde jeví dvojice instrumentálek „Little Wing“ a „On The Fast Track“. Asi holt nejsem příznivcem instrumentální hudby. Chvályhodná je přirozenost a absence potřeby hrát si na puberťačku nebo dokonce dračici. Co Litě nesporně zůstalo z minulosti, je pevný a patřičně drásavý hlas. Její tak trochu vyzývavý pěvecký projev má dle mého velké kouzlo, stále. Deska na mne působí vcelku příjemným a hodně osobním dojmem, ovšem o nějaké zvýšené hladině adrenalinu nemůže být vůbec řeč. Věřím však, že si své posluchače Lita Ford stále najde a to i čtvrtstoletí po boomu své popularity.


Nejlepší skladba: „King Of The Wild Wind“


13.05.2016Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz