Boomer Space

LEPROUS - Malina

Nevím, zdali se stále dají norští LEPROUS považovat za progresivní metal, mě osobně vždy zněli úplně jinak než všechny ostatní kapely z téhle škatule. Na druhou stranu jde každopádně o rockové těleso s nemalými tužbami po objevování svého originálního prostoru. Poté co jsem se letos stal jejich fanouškem a zpětně si sehnal tři řadovky, zajímala mne logicky i novinka. Parta okolo zdatného pěvce Einara Solberga však i letos potvrzuje neobyčejnost. Jak známo, kromě svého novo-romanticky znělého vokálu, dodává právě Einar kapele ještě další výrazný prvek jejich zvuku, neboť ovládá klávesy. Nové songy působí o dost přímočařeji a vzdávají se oné zdlouhavější, technicky vycizelované nadstavby v instrumentální složce minulosti. Solberg je, společně s kytaristou a druhým původním členem Torem Oddmundem Suhrkem, zodpovědný za značnou část skladatelských prací a celkové řízení tělesa.


Předně chci říct, že z předešlých alb mne bezkonkurenčně nejvíc uchvátila třetí deska „Coal“, zatím co následnou čtvrtou řadovku „The Congregation“ už jsem bral jako ústup z melodické ambicióznosti a její docela rušivé náklonnosti k techničtějšímu projevu, s častějšími zvraty temp skladeb, jsem až tolik nepropadl. Z tohoto úhlu pohledu jsem za novinku „Malina“ velice rád, vrací totiž Norům do jejich zvuku synthy-popovou lehkost, velkolepé melodie a jistou dávku zenové vyklidněnosti. Většina oněch prog prvků jejich dřívejší instrumentální složky se jakoby náhle rozplynula ve vesmíru a onen jimi generovaný neklid podlehl pomíjivosti. Pečlivě krájená instrumentace a skoro až djentově usazené jemno-zurčení zde totiž tvoří pouhou kulisu k tomu hlavnímu, a tím je hlas Einara Solberga prostupující prostorem decentně obohacován instrumentací. Bylo tomu tak sice vždy, ale zde je jeho dominance nejmarkantnější. Z tohoto pohledu mne vůbec nezajímá, že LEPROUS už dávno nejsou metal, protože to co na nich obdivuji, je právě ona popová složka a schopnost vygradovat svůj projev prostřednictvím velmi naléhavých až dojemných melodií.



Na novince je totiž úplně jedno, jestli ten který dotyčný song platí za komorní věc, kde Einarův hlas podbarvuje pouze klavír a lehká smyčcová aranže, a nebo jde o monstrum, které graduje v majestátním refrénu rozprostírajícím se nad skalisky okolo pověstných norských fjordů, derouc se k vrcholům světa. Tohle album od LEPROUS má prostě charisma a neskutečný švih, což už sama o sobě potvrdila pilotní skladba „From The Flame“, která mne dostala už někdy na začátku léta. Zbytek desky za ní sice mírně pokulhává, ale pořád jde o znamenité album, které Nory stále více přibližuje tomu, co kdysi dávno v jejich krajině představovali především A-HA. Zdá se vám to neuvěřitelné? Možná. Nicméně do těchto popových hvězd LEPROUS stále chybí určité potykání si s obecnějším typem songů, což je na druhou stranu dobře.


Ano, to co se mi na LEPROUS nejvíc líbí, je jejich popová stránka. Tohle nebudu zastírat. Jsem potěšen, že v „Leashes“ Einar žongluje s hlasem, jakoby si nedávno vyslechl jedno ze dvou starých alb českého synthy-kultu z přelomu osmdesátých a devadesátých let - OCEÁN, ve snaze podchytit jisté fragmenty z linek Petra Muka, líbí se mi dramatické pojetí zjevně nejdravější a nejrozervanější skladby kompletu („Mirage“), těší mne stálá forma složit chytlavou melodii, co má potenciál se zarýt („Illuminate“) a opravdu mám co dělat emocionálně odolat dojemným partům zdejší komorní overtury („The Last Milestone“). Leckdo by sice mohl namítnout, že tahle deska už zní poněkud vyčichle, ale dle mého tohle může tvrdit jen člověk, který pro sebe prostě nepotřebuje přímo hudbu LEPROUS.  Neuznat je hodnotnými jen z toho důvodu, že už v minulosti nahráli lepší desky, se mě jeví jako zbrklé. Tahle deska je prostě bez zádrhelů, přímočará, chytlavá a melodická, a sice v tom jejich typickém pojetí, což je cesta, které si v případě LEPROUS cením. Skvělé je, že si kapela vytvořila originální projev a že nelpí na té debilní škatuli prog-metal a vzdaluje se jí jak to jen jde. LEPROUS mají svůj vlastní svět a to je přeci mnohem lepší.


04.09.2017Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
07.09.2017 09:48

Imothep: Omlouvám se tedy, ale tyhle úlety ke mně asi už patří, budu se snažit je eliminovat a dál na všech frontách růst. :-) Slovo "debilní" tam být nemělo, ale kdybys poznal ten pocit, to když dáš někomu pěstí pouhým slovem, ... :-) Je to prostě droga.

 

Louža
07.09.2017 09:32

Sons of Apollo? Říkal ti někdo Sons of Apollo? Na to se opravdu neskutečně těším. Ty skladby které zatím uvolnili vyráží dech. A to nemám tyhle all star projekty úplně v lásce (viz svého času Liqid Tension Experiment apod.), ale tohle zní narosto super.

 

Imothep
07.09.2017 09:12

Nadhera, parada, krasa. Opet se posunuli dal, kaslou na to, co se od nich ocekava a opet to delaji vyborne. Kdysi jsem nekde rekl nebo napsal, ze Leprous jsou pro me budoucnost prog rocku, tak ted to poupravim – Leprous jsou budoucnost pro rockovou muziku obecne. V jejich hube se potkava skoro vsechno, co v muzice hledam, takze me to oslovuje maximalne. Nevim, ktere kapele se tohle podarilo naposledy(mluvim ted jen za sebe). Duraz na atmosferu se jeste zvednul, pritom si zachovavaji svuj typicky nezamenitelny zvuk I styl. Pisne jsou mozna vic “listeners friendly”, ale to vybec neznamena, ze ustoupili z technickeho standard, rekl bych, ze je to prave naopak. To, co se kolikrat odehrava v doprovodnych figurach kytar a basy a rytmicke sekci obecne mi casto dava dost zabrat. Leprous ten prog ale prave predvadeji tim pro me nejsympatictejsim stylem – na provni poslech se skladby jevi jednoduche, pohodicka 4/4 takt. Ovsem tech synkop, co tam maji nasekanych – TAKHLE se dela prog a ne jebat za sebe jeden lichej rytmus za druhym, jak mnozi samozvani kralove stylu.
Co na tom, ze deska dle mnohych neobsahuje vyrazne hitovky jako na predchudcich? Me osobne to nevadi, nikdy jsem k hitovkam netihnul – kdyz jsou, postesi. Kdyz ne, ale kvalita drzi – v poradku :o)

Stray: “nelpí na té debilní škatuli prog-metal” ….. mno, myslim si, ze podobne vyrazy do recenzi nepatri, nehlede na to, jak ten styl mas/nemas rad. Tohle je zbytecna poznamka, ktera v mych ocich clanek dost shazuje nehlede na to, ze tim davas zcela jasne najevo svuj postoj k posluchacum onoho zanru. A ted fakt nemluvim jako jejich zastupce, tu eru uz mam za sebou.

Jinak to vypada, ze Dream Theater dostalou letos na prdel zrejme z vice stran(mj Sons of Apollo)

 

Stray
07.09.2017 09:03

Pokud někdo někoho vyrazí bez ohledu na zápal a nespornej talent a ten vyhozenej tomu šéfovi pak ukáže prostředník, tomu všemu naprosto rozumím :-), ALE nechápu - proč pokračování jeho dráhy nemá nějakej ustálenej směr, proč Lombardo nepostaví a nebuduje nějakou dlouhodobou fakt kvalitní kapelu?

Ti LEPROUS jsou furt dobrý. .-)

 

wuxia
06.09.2017 21:14

Stray: Vidíš a mě se zrovna ta jeho fluktuace líbí. Když už ho velký šéf King de facto vyrazil, tak aspoň týhle zkostnatělý thrsashový mašině ukazuje zdviženej prostředníček :). A tím už fakt končím, zkusím si poslechnout ty Leprous :)

 

Stray
06.09.2017 17:49

Dneska jako bych odpovídal s černým mrakem nad hlavou. :-) Vysvětlím jak vidím Lombarda - bezesporu vynikající bubeník, jeden z nejlepších v historii metalu bez pochyb, jeho party žeru, hlavně v době South of Heaven a Seasons In The Abyss, a právě už z toho důvodu nechápu vychvalování jeho kariérní různorodosti a účasti na lecčems, v podstatě tohle na něm nesnáším, mě prostě vadí jak Lombardo mrhá s talentem na nějaký bezejmenný věci, když jsem ho viděl na Brutale s PHILM, tak jsem si říkal, "jestli se jako nezbláznil?" Chápu odchod z kapely formátu SLAYER, ale jen v případě když je člověk v kapele jedinej KING a ostatní jsou Lombardové. :-) Jsem na straně pevné ruky, řádu a budování značky.

A teď už prosím o LEPROUS, ta kapela letos vydala lepší desku než QOTSA a to se počítá.

 

wuxia
06.09.2017 16:15

Stray: Hele, sorry, ale ten argument ohledně Sickyho recenze Dead Cross je naprosto nesmyslnej. V tom textu přece nikde nezpochybňuje zásluhy Slayer v 80. a 90. letech, na druhý straně ale se nelze pořád jen hajcat s minulostí. Já osobně bych Dead Cross napálil ještě mnohem víc procent, protože je to jednoduše výtečná deska. A promiň, ale v porovnání s tou upocenou dřinou, kterou teď předvádějí Slayer, jim dává Lombardo s Pattonem těžce na prdel. Píše se rok 2017, Slayer už mají to nejlepší hodně dlouho za sebou a Dead Cross je věc, kterou má smysl poslouchat a zabývat se jí jinak než jen prizmatem "legend".

 

Valič
06.09.2017 15:36

Já v té recenzi na Dead Cross nic takového nevidím a ani se mi nezdá, že by Sicky tu desku nějak přeceňoval (ostatně 70% není bůhvíjak vysoké hodnocení). O tom, že by Lombardo patřil mezi nějaké "divnolidi", nic nevím, ale Patton je samozřejmě všech divnolidí král. :-) To, jestli je to dobře nebo špatně, si už musí každý posluchač přebrat sám.

 

Stray
06.09.2017 15:25

Sicky: Tak holt asi mám nějaký problém/nějaký permanentní svrbění. :-) Pro čtenáře možná dobře.

 

sicky
06.09.2017 15:20

Stray : já tam ale nikde nepíšu, že to je lepší nebo horší než Slayer
?