Last Hardrock Outsider

KRVAVÉ LETOPISY - Koncentráky: Zrození říše smrti (1.)

Asi se shodneme na tom, že je to právě metal, který ze všech hudebních odvětví ve svých textech nejčastěji zpracovává temné stránky lidské existence. Zvláště subžánry jako thrash, death, doom nebo grind jakoby byly přímo předurčeny, zabývat se v textech tématy jako válka, násilí, psychopatie nebo fanatismus. Lyrika daných kapel navíc inspiruje posluchače, aby se o daných věcech dozvěděli víc – prostřednictvím filmů, knížek, článků v časopisech nebo na internetu. Napadá mě tedy, že by nemuselo být úplně od věci, rozebrat si tady na stránkách Crazy Diamond právě některá témata, která kapely inspirují k uměleckému zpracování. Že budou občas velice skličující, to asi znalého metalistu příliš nepřekvapí. A tak dnes rovnou otevřeme téma, ve kterém se sešla snad všechna negativa a zvrácenosti, kterých jsou lidské bytosti schopné – nacistické koncentrační tábory!



Co je to koncentrační tábor?


Možná by bylo dobré, vysvětlit si hned na začátku, o čem přesně si budeme povídat - pod pojmem „koncentrační tábor“ si totiž může každý představit trochu něco jiného. Třeba stalinské gulagy v Sovětském svazu nebo tábory nucených prací v Severní Koreji, které se mírou násilí a zločinů plně vyrovnají nacistickým lágrům, tentokrát ale o nich mluvit nebudeme. Pod pojmem "koncentrační tábor" si asi většina lidí představí typické dřevěné baráky obehnané ostnatým drátem. To už jsme našemu cíli blíž, ale podobných lágrů za druhé světové války vznikalo obrovské množství a ne všechny z nich byly koncentrační - v některých byli drženi zajatí vojáci, v jiných třeba civilisté nahnaní na otrockou práci. Jak tedy přesně definovat nacistický koncentrační tábor? Nejlépe asi jako zvláštní typ vězení, do kterého nejsou lidé uvrženi na základě soudního příkazu, nýbrž výhradně z rozhodnutí politické moci. Takováto zařízení nacistům sloužila v první řadě k věznění a likvidaci politických protivníků, kromě nich ale v koncentrácích mizela spousta dalších - lidé žijící jinak než to nařizovala diktatura, odpůrci války, oběti rasové perzekuce nebo příslušníci národů, které neměly Hitlerovo Německo příliš v lásce.



Raketový vzestup zla


Většinu lidí asi překvapí, jak rychle se v nacistické říši koncentrační tábory objevily – první byl otevřen pouhý jeden měsíc poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Nacisté si totiž velmi dobře uvědomovali, že se k moci dostali především díky politickému chaosu a že by o ni mohli zase rychle přijít. Okamžitě se tedy zaměřili na likvidaci politické opozice. Pomocí několika dekretů a vlastních zákonů se jim podařilo soustředit v rukou mimořádnou moc, vyšachovat z politického života parlament a v podstatě během několika měsíců zlikvidovat demokracii. Klíčovou roli ve všem hrálo násilí a strach – na základě takzvané „ochranné vazby“ mohli uniformovaní rabiáti z oddílů SA a SS zatýkat obyvatele Německa bez soudního rozhodnutí a téměř neomezeně dlouho je držet ve vězení. Nacisté také postupně ovládli policii a získali tak obrovskou destruktivní sílu – již několik týdnů po převzetí moci po celém Německu probíhaly masivní zatýkací akce, které prakticky zlikvidovaly politickou opozici - komunisty, sociální demokraty, odboráře a další nepohodlná sdružení i jednotlivce.


Při tak masivním zatýkání se brzy zaplnila všechna vězení v zemi a nacisté museli hledat prostory, kam by uvrhli další tisíce pozatýkaných odpůrců. A tehdy se zrodily koncentrační tábory, přesněji řečeno jejich prvotní forma – jednoduše se vytipovaly objekty, který bylo možné hermeticky uzavřít, a do nich byli vězňové nahnáni. Často šlo o nepoužívané tovární haly, budovy rozprášených organizací nebo dokonce hrady a zámky – v březnu 1933 byl například jeden koncentrační tábor zřízen na hradě Hohnstein, který před nástupem nacistů sloužil jako letovisko pro mládež, na jaře 1933 se z něj ale stala spíše obrovská mučírna. Za pouhý rok a půl táborem prošlo více než 5000 vězňů a několik desítek jich tam bylo zavražděno. Provizorní věznice ale vznikaly i na hodně překvapivých místech – například v dělostřelecké pevnosti v Severním moři nebo dokonce v odstavené lodi nedaleko města Brémy. Celkově takových táborů v prvním roce nacistické vlády vzniklo zhruba sto a zaplnily mapu celého tehdejšího Německa.



Extrémní násilí


Kdo by si myslel, že pobyt v těchto prvotních lágrech byl méně drastický než později třeba v Osvětimi, velmi by se mýlil. Koncentrační tábory byly zakládány nejen proto, aby vyřadily opozici z veřejného dění, ale také proto, aby byla u vězňů zlomena vůle stavět se nacistům na odpor. Když se pak vraceli domů zbití nebo zmrzačení, byla to dostatečně výmluvná zpráva pro veřejnost, co se bude dít, pokud někdo bude brojit proti novému režimu. Funkci strážných v lágrech vykonávali příslušníci SA a SS. Především SA-mani byli všeobecně proslulí jako pouliční rváči a primitivní agresoři, kteří by v normálním světě žili daleko za hranicí zákona a pravděpodobně často pobývali ve vězení. V nacistickém režimu však nosili uniformy a za své zločiny nebyli trestáni, nýbrž odměňováni. V historii prvotních lágrů se tak objevují doslova apokalyptické scény – v táboře na zámku Hainewalde poblíž Varnsdorfu například zmlátily stráže vězně natolik, že se zpět do cely dokázal pouze plazit po zemi, jiného před očima spoluvězňů utýrali téměř k smrti a jeho zbídačené tělo pak pohodili na poli. V berlínské čtvrti Köpenick dokonce nacisté během takzvaného „krvavého týdne“ mučili své vězně tak strašně, že prý podlaha „vyšetřovny“ byla doslova zalita krví, v níž se povalovaly kusy masa a mozků.



Aby násilí bylo ještě efektivnější, začleňovali nacisté SA a SS-many do státních struktur jako takzvané „pomocné policisty“ a z těžkých kriminálních živlů tak najednou byli "strážci zákona". Zkuste si třeba představit, že by se nejagresivnější jedinec, který žije ve vašem městě, náhle stal úřední osobou s neomezenou mocí. Skutečně příšerná představa – jenže v roce 1933 se přesně tohle dělo. Například ve slezském Breslau (dnes Wrocław) se policejním prezidentem stal generál SA, proslulý agresor a vrah Edmund Heines, který na okraji města provozoval jeden takový tábor, často považovaný za jeho „soukromý koncentrák“. Do toho nechal uvrhnout například bývalého předsedu německého parlamentu Paula Löbeho, se kterým měl z dřívějšího politického boje nevyřízené účty.


Vzestup a pád hnědých košil


Všeobecně se tvrdí, že prvním německým koncentrákem bylo Dachau, není to ale úplně pravda. Skutečně první státní koncentrační tábor byl zřízen v městečku Nohra, přesněji řečeno v budově na blízkém letišti. Shodou okolností jen o několik kilometrů dál o čtyři roky později vznikl nechvalně proslulý lágr Buchenwald, ve kterém přišlo o život velké množství Čechoslováků.


Vzestup raných koncentračních táborů byl nesmírně rychlý, samotná zařízení ale obvykle nefungovala příliš dlouho, většinou pouze několik měsíců nebo dokonce týdnů. Vězňové, dostatečně „poučení“ o podstatě nacistického režimu, byli buď propuštěni nebo přemístěni do jiných lágrů. Řada vězňů zatčených na jaře 1933 se ale na svobodu dostala až po dvanácti letech na konci druhé světové války. Jiní nepřežili již prvotní řádění nacistů a brány koncentračních táborů opouštěli v roce 1933 v rakvi – ubiti k smrti, utýráni hlady nebo dohnáni k sebevraždě.



Provozovatelé lágrů se mohli cítit nepřemožitelně – chaotický běh dějin ale i pro některé z nich nachystal krvavou lázeň. Organizace SA měla sice v letech 1933 a 1934 obrovskou sílu několika milionů členů, podstatná část z nich ale vzešla z kriminálního podsvětí a nebyla schopna se zcivilizovat, což brzy začalo překážet i samotnému nacistickému státu. Bezuzdné řádění SA se neomezovalo pouze na koncentrační tábory, nýbrž děsilo i běžné obyvatele německých měst. Když pak velitel SA Ernst Röhm začal znevažovat samotného Hitlera a chtěl si pro SA vynutit vysoké funkce v německé armádě, rozhodl se diktátor proti svým bývalým stranickým druhům zasáhnout. Prostřednictvím SS byla připravena radikální čistka a na konci června 1934 byla generalita SA pozatýkána a vyvražděna. Celá organizace tak ztratila své výsadní postavení a byla odstavena i z velení v koncentračních táborech. Ty se pak dostaly plně pod kontrolu neméně násilných, avšak systematičtěji řízených SS a v dějinách nacistického vězeňství se začala psát další temná kapitola. A to nejzásadnější se mělo tentokrát odehrát v už zmíněném Dachau!



14.04.2020Diskuse (59)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
21.04.2020 01:37

Pekárek: To je velmi silné téma - ve čtvrtém dílu ho okrajově taky zmíním.

 

 

josef
18.04.2020 19:25

DarthArt: Teda zajimavý seriál co jsem od tebe nečekal.Němci se inspirovali vyvražďovaním, které dělali Turci na Arménech.

 

DarthArt
17.04.2020 23:47

Walram: Taky díky - příští týden bude druhý díl.

Na KINGA DIAMONDA jsem si před nějakou dobou brousil zuby, ale nemůžu zatím sehnat odpovídající podklady. Aby to mělo patřičnou úroveň...

 

Walram
16.04.2020 22:58

Zdravím a díky za velmi dobře napsaný článek na zajímavé téma.
O Kingovi (Stephenovi i Diamondovi) bych si také velmi rád početl :) Mě zanedlouho čeká novinka od Kinga Povznesení...

 

wuxia
16.04.2020 21:16

Tomu se říká "já o koze, druhý o voze".

 

S.C.A.Lytch
16.04.2020 21:12

DarthArt: Přesně tak. Nebo Metallica - Balady. Svýho času se to nechalo koupit třeba v Globusu :))

 

Stray
16.04.2020 20:43

S.C.A.Lytch: V originále nevím, ale uznávám chybu Nadaný žák u nás před mnoha lety skutečně vyšel. To jsem nevěděl.

 

DarthArt
16.04.2020 20:21

S.C.A.Lytch: Podle vzoru "To nejlepší z Beethovena". Takovýhle cédéčko jednoznačně existuje, ale nic takhle nazvaného Beethoven nikdy nenapsal. :):)

 

DarthArt
16.04.2020 20:19

Mimochodem, kdyby se někdo .... NĚKDO ... J. P. .... chopil pera a udělal třeba článek o Kingovi, jako inspiraci pro čtenáře ... taky by to nebylo marný, což? A v metalu by se určitě našly i styčný plochy - podle čeho se třeba jmenuje kapela THE SHINING? Já bych za takový informační servis byl rád ...