Last Hardrock Outsider

KRVAVÉ LETOPISY - Koncentráky: Ozvěny v metalové hudbě (5.)

Minulý týden jsme dokončili historii koncentračních táborů, jedna kapitola nám však ještě zůstává. A vlastně ta nejdůležitější – dnes si budeme povídat o metalových kapelách, v jejichž textech nebo vizuálních materiálech se objevuje právě téma koncentráků nebo genocidy.


Anděl smrti



Když spojíme pojmy „koncentrační tábor“ a „metal“, pravděpodobně nás okamžitě napadne ... „Angel Of Death“ ! Tahle píseň od amerických SLAYER z roku 1986 je bezkonkurenčně nejznámější metalovou skladbou na dané téma – svojí hudební kvalitou, proslulostí, ale i díky kontroverzi, kterou rozpoutal její text. Sadistické pokusy na lidech, které v koncentračním táboře Osvětim prováděl nacistický lékař Josef Mengele, byly totiž v půlce osmdesátých let v textu rockové skladby ještě příliš silné kafe. Kapela za něj byla obviňována z nechutnosti nebo z propagace nacismu a album „Reign In Blood“ mělo po určitou dobu dokonce problém dostat se na trh. Přesto se však z „Angel Of Death“ stal jeden z největších milníků thrash metalu a od roku 1986 zřejmě neproběhl jediný koncert SLAYER, na kterém by skladba nezazněla.


Příklady ze Skandinávie



Možná hned druhou nejznámější metalovou kapelou, jejíž tvorba má něco společného s tématem koncentráků, jsou švédští TIAMAT. Ti se totiž na začátku své kariéry jmenovali podle německého vyhlazovacího tábora TREBLINKA. Bylo to na konci osmdesátých let, kdy pozdější doom metalová legenda drhla hluboce podzemní death/black a kdy se lídr kapely Johan Edlund tituloval pseudonymem Lucifer Hellslaughter. TREBLINKA vydala dvě dema a jeden sedmipalcák, krátce před vydáním debutového alba „Sumerian Cry“ ale změnila název na TIAMAT.


Ze stejné země jako TIAMAT pocházejí i heavy metaloví SABATON, kteří se na albu „Heroes“ z roku 2014 tématice nacistických lágrů věnují ve skladbě „Inmate 4859“. Ta vypráví o životě polského odbojáře Witolda Pileckiho, který se nechal uvěznit v Osvětimi, aby pro odboj zmapoval, co se v lágru děje a aby tam podpořil vězeňské hnutí odporu.


Téma Osvětimi pak najdeme i v repertoáru finských KYPCK, kteří na album „Имена на стене“ rovněž z roku 2014 zařadili skladbu „Дети Биркенау (Deti Birkenau)“.


Na domácí půdě



Námi sledovanému tématu se věnovalo také poměrně dost tuzemských kapel. Asi nejznámější příklad nalezneme u DEBUSTROL – ti se v polovině devadesátých let zřejmě inspirovali svými oblíbenci SLAYER a na čtvrtém albu „Vyhlazení“ se v titulní věci také věnovali koncentračním táborům. Text skladby popisuje spíše obecně dění a násilí v lágrech smrti, přímo v Osvětimi ale kapela pořídila promofotky k albu. Cover desky tvoří kombinace černého podkladu s bílým logem a titulem na psacím stroji, který spolu s obsahem textů působí velmi depresivně.


Poměrně známé jsou i protiválečné skladby od thrashových KRYPTOR. Ti už na svém prvním demu „Neřest a ctnost“ z roku 1988 uveřejnili skladbu „Padesátý v řadě (Genocida)“ popisující pocity člověka, který čeká na popravu a sděluje hrůzy, které se mu odehrávají před očima. Píseň se objevila i na debutním albu „Septical Anaesthesia“, kde ji navíc doplnilo pokračovaní „Genocida II“. Na druhém albu „Time 4 Crime“, konkrétně ve skladbě „Zajatci zvůle“, se pak KRYPTOR věnovali tématu věznění člověka za dráty.


I moravští DARK GAMBALLE mají ve své diskografii text s tématem táborů smrti – na prvním demu „Zlá krev“ z roku 1991, přesněji v písni „Tábory nenávratna“. Tehdy ale ještě kapela nesla původní název DARK a produkovala death metal vycházející z thrashových základů.


Vizuální motivy



Koncentrační tábory se v metalové potažmo rockové hudbě neobjevují jen v textech, nýbrž i v grafickém zpracování alb nebo videoklipech. Patrně nejznámějším počinem v této oblasti je loňské video „Deutschland“ od německých RAMMSTEIN, kde členové kapely vystupují jako herci v různých obrazech z temných okamžiků německé historie. K zahlédnutí jsou tak mimo jiné jako příslušníci SA pálící zakázané knihy nebo jako vězňové i dozorci v koncentračním táboře.


Ještě daleko více skličujícím dojmem působí videa nebo booklety, ve kterých jsou použity autentické záběry z koncentračních táborů nebo fotografie jejich obětí. Nesmírně depresivní je například obal alba „Svet žaluje“ od slovenských punkerů DAVOVÁ PSYCHÓZA, na kterém je přefocen snímek čtyř zubožených dětí z Osvětimi. Podobně děsivá je fotografie desítek mrtvých těl, kterou najdeme v bookletu alba „The Wilderness“ od slovenských metalistů LUNATIC GODS.


A na závěr zmiňme ještě minialbum „No Hope For No One“ z roku 2014 od polské death metalové kapely HORROR OF NAATU, která na obal umístila nesmírně sugestivní a mrazivý snímek kolejiště vedoucího do vyhlazovacího lágru Birkenau. Elektrické ohradníky s ostnaté dráty jsou na této desce zakomponovány dokonce do loga skupiny.


P. S. --- S ohledem na optimální délku tohoto článku jsme zmínili pouze několik kapel a alb, zabývajících se tématem koncentračních táborů a genocidy. Další bychom našli například na gothic rockové scéně nebo mezi punkery a hard coristy. Tak pokud vás napadnou některá další jména, můžeme si je připomenout třeba v diskusi.


06.06.2020Diskuse (11)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Valič
12.06.2020 16:43

Wuxia: To téma je samozřejmě zajímavé, ale na tyhle stránky se opravdu nehodí (a už vůbec ne k článku o koncentračních táborech). Já na podobné kontroverzní osobnosti nemám nějak vyhraněný názor, ale rozhodně bych je neházel do jednoho pytle se skutečnými neonacisty, se kterými pravděpodobně většina z nich nemá nic společného. Představa, že si nějaký ožralý skinhead doma pouští třeba desky Death In June nebo Blood Axis mi přijde vážně dost absurdní. :-)

 

wuxia
12.06.2020 15:59

Valič: Jasně, rozumím a respektuju. Ono je to v tomhle případě fakt někdy hodně přes čáru a tam, kde by se třeba v případě Jeffa Hannemana a jeho nálepek na kytaře za jistých okolností končilo, tady se teprve začíná. Protože tu fakt jde o mnohem hlubší práci se symboly, vizuálem, celkovým vyzněním, nejen s hudbou. Jak už jsem napsal, bylo by to na delší debatu, tohle tímto způsobem nevyřešíme, pokud se to vůbec "vyřešit" dá. I tak děkuji za zmínku o Boydu Riceovi, rád si o těchhle umělcích opravdu na hraně přečtu a podiskutuju.

 

Valič
12.06.2020 14:43

Wuxia: Boyd Rice je určitě inteligentní člověk a jeho vliv na zmíněné žánry rozhodně popírat nechci. Nikdo mě ale nepřesvědčí, že je ten člověk úplně normální. Jeho radikálními misantropickými názory se zabývat opravdu nechci, ale to, jak se prezentuje na koncertech, v časopisech a různých propagačních materiálech, je pro mě už dost přes čáru (a to třeba s Laibach problém nemám). Je možné, že je za tím vším opravdu něco hlubšího, ale já to pod vším tím nacistickým hnojem nemám chuť hledat. Pokud beru jeho tvorbu čistě z hudebního hlediska, pár alb od NON mě celkem zaujalo (God and Beast, Might! nebo Children of the Black Sun), ale u většiny ostatních jsem měl spíš pocit, že jsem strčil hlavu do zapnuté míchačky se štěrkem. O něco stravitelnější pro mě byly ty společné projekty s lidmi z neofolkové scény (nejpovedenější je asi album Heaven Sent od Scorpion Wind, které bylo později vydáno jako řadová deska Death In June).

 

wuxia
12.06.2020 13:16

Valič: Nakousl jsi téma, které se asi nedá úplně odbýt několika odstavci v diskusi na serveru, který je zaměřený na zcela jinou hudbu, než jakou provozovali NON a Boyd Rice. Tohle by bylo asi fakt na delší diskusi, kterou bych se vlastně rád zúčastnil. Nicméně musím a chci říct aspoň tohle - Boyd Rice není "totálně vyšinutý magor". Stejně jako třeba Throbbing Gristle, kteří přirovnávali hudební průmysl ke koncentračnímu táboru a zacházeli po svém s nacistickou symbolikou, nechtěli jen planě provokovat, ale jít mnohem hlouběji. Máme tu blbce jako Sid Vicious, který si oblékl tričko s hákovvým křížem a myslel si, kdovíjaký to není rebel. Ale pak tu máme Genesise P-Orridge (dej mu prvotní hybatel věčnou slávu a odpočinutí), který šel mnohem hlouběji. S tou "zapovězenou" symbolikou nějakým způsobem pracoval, používal ji v souvislostech, které by ty hodné a konformní pankáče vůbec nenapadly. Jedna věc je napustit se jak vana a pak jako debil někde ve venkovské hospodě hajlovat, druhá věc je zkusit se zamyslet, jak by se takhle symbolika dala využít nejen k provokaci, ale i k něčemu víc. A to dělal Boyd Rice, Genesis, kapely jako Whitehouse a další.

 

Valič
12.06.2020 12:15

U Zyklon-B a Zyklon (další Samothova kapela) šlo pouze o ten provokativní název a nic dalšího za tím pravděpodobně nebylo. Členové Zyklon k tomu ostatně vydali i nějaké oficiální prohlášení. Texty na minialbu Blood Must Be Shed nicméně nejsou zrovna altruistické: „Cokoliv, co přispívá k vylidnění Země, je dobré.“ nebo „Život nic neznamená. Vražda je umění. Čím nižší motiv, tím lepší vražda.“

Z těch známějších black metalových kapel z devadesátých let byli v tomhle směru daleko kontroverznější Impaled Nazarene, kteří měli na albu Latex Cult německy zpívanou skladbu Zum Kotzen (K zblití) s refrénem „Eins, zwei, drei, Arbeit macht frei!“. Text, který navíc obsahuje i větu „Nadčlověk už bude brzy vládnout.“ mi ale přijde jako naprostý blábol a nemám tušení, co jím chtěl vlastně básník říct. Na předchozím albu Suomi Finland Perkele zase použili část skladby Total War od projektu NON, jejíž text je postaven na otázce „Chcete totální válku?“ pocházející z Goebbelsova projevu.

Autorem původní verze je Boyd Rice, kterého asi většina black metalistů nezná, ale v rámci žánrů jako jsou industrial, noise nebo ambient je považován za celkem kultovní figuru. Spíš než svou převážně neposlouchatelnou „hudební“ produkcí na sebe ale upozornil svými extrémními názory, častým používáním fašistických symbolů a různými aktivitami v rámci LaVeyovy Církve Satanovy. Vzhledem k tomu, že k jeho zálibám patří i poslech girl popu z šedesátých let a sbírání panenek Barbie a jeho snem je otevřít si v Denveru vlastní bar v havajském stylu, bych neřekl, že se jedná o nějakého typického neonacistu. Spíš na mě působí jako totálně vyšinutý magor. :-)

 

DarthArt
11.06.2020 13:37

čubírková: No ono by se o něm dalo mluvit hodiny, ale to nebylo cílem zrovna tohoto článku. Byl to vůl, ale ten text propagací nebyl.

Jinak všem díky za doplnění. NSBM v článku samozřejmě nemají co dělat. Jinak když jsem si dal na Discogs název jakéhokoli koncentráku, vždycky něco takového vyjelo, často to byli taky různí pankáči nebo HC, ale v těch se absolutně nevyznám a nemělo by smysl vyjmenovávat padesát osm různcýh alb a skladeb.

Hodně je toho taky na gotické scéně - třeba polští DEATHCAMP PROJECT, kteří se prý inspirovali od CHRISTIAN DEATH, kteří mají na to téma jedno celé album. Tam tu motivaci nedokážu posoudit, ale myslím, že jde spíš o umělecké zpracování něčeho mimořádně temného.

A ještě jsem měl v prvotním seznamu kapelu ZYKLON-B, což byl projekt Ihsahna a Samotha z EMPEROR, Aldrahna z DODHEIMSGARD a Frosta ze SATYRICON. Tam taky nevím, fotky v bookletu, kde jsou ti dva z EMPEROR vyfoceni v kožených kabátech a s dobrmanem na vodítku, z toho jsem měl docela osypky, ale zas jinak jsou to celkem normální lidi, vyjma Samotha samozřejmě, ten býval v té době dost radikální (kriminál). Název je to extrémní, na druhou stranu NAPALM DEATH maj název taky podle bojového plynu, kterým se zabíjeli lidi, a těžko je někdo může obvinit z extrémismu. Je to poměrně balancování na hraně, takže jsem ty ZYKLON-B z článku nakonec vypustil.

 

čubírková
11.06.2020 12:45

Angel of death - Slayer - Jeff Hanneman - je k tomuto tématu co dodávat?

 

zdenos
08.06.2020 20:10

dobrý článek i diskuze.
Seriozní je i poměrně jednoduchá skladba Holocaust od maďarských EKTOMORF.

 

Valič
06.06.2020 21:59

Jsem rád, že se článek zaměřil převážně na skupiny, které k dané tématice přistoupily seriózně a zcela ignoruje třeba kozomrdy z NSBM scény. Já bych ještě pro zajímavost zmínil pár interpretů, kteří už se pohybují dost na hraně nebo mírně za ní. Mám na mysli kapely, které se inspirovaly nechvalně proslulým nízkorozpočtovým krvákem Ilsa, vlčice SS (1975), jenž patří k nejznámějším snímkům patrně nejkontroverznější odnože pokleslých exploatačních filmů sedmdesátých let zvané nazisploitation (DarthArt se tu kdysi rozhořčoval nad perverzitou a nemorálností italských kanibalských hororů, ale tohle je ještě o několik pater níž). Jedná se o pozapomenuté thrashery At War, hardcorové Murphy´s Law, experimentální Diabolos Rising (všechny tři skupiny mají v repertoáru skladby, jejichž text odkazuje na zmíněný snímek), goregrindové průkopníky Impetigo (na svém debutu Ultimo Mondo Cannibale slouží dva úryvky z filmu jako intra) a sludge metalovou skupinu Ilsa (ti zase použili jako svůj název jméno hlavní „hrdinky“).
Co se týče umělecké hodnoty filmu, o mnohém svědčí už to, že samotný režisér Don Edmonds označil jeho scénář za nejdebilnější slátaninu, jakou kdy četl, někteří členové filmového štábu se za účast na jeho natáčení styděli natolik, že se skryli za pseudonymy (například střihač je v titulcích uveden jako Kurt Schnit) a Dyanne Thorne (představitelka hlavní postavy volně inspirované „děvkou z Buchenwaldu“ Ilse Kochovou) prý uvedla, že si tímto snímkem zkazila celou svou kariéru. To jí ovšem nebránilo přijmout role ve třech pokračováních tohoto relativně komerčně úspěšného braku, o jejichž obsahu dost vypovídají už samotné názvy: Ilsa, strážkyně harému ropných šejků; Ilsa, tygřice Sibiře a Ilsa, zlovolná dozorkyně (tento film byl distribuován mimo jiné i pod názvem Šílená řeznice Greta).
Dobová kritika všechny díly série samozřejmě označila za absolutní odpad, později si ale tato „popkulturní ikona“ našla své obdivovatele zejména mezi příznivci BDSM a jistý obdiv k ní celkem překvapivě vyjádřily i některé filmové kritičky z řad radikálních feministek, které Ilsu označily za předobraz moderních emancipovaných hrdinek, které mají svůj život pevně pod kontrolou. K fanouškům těchto filmů patří (v tomto případě zcela nepřekvapivě) i režiséři Quentin Tarantino a Rob Zombie (viz upoutávka na fiktivní film Vlkodlačice SS, která byla součástí projektu Grindhouse, na němž se oba podíleli).

 

DarthArt
06.06.2020 15:19

Jirka: Díky za doplnění - vím o něm, ale zatím jsem ho neslyšel. Znám jen debut.