Boomer Space

KROKUS - Dirty Dynamite

Veteráni ze švýcarského Solothurnu jsou tady bezmála čtyřicet let, tedy zhruba stejně dlouhou dobu  jako je tomu u kapely, které se po celou dráhu snaží přiblížit – ano, řeč je o AC/DC. Jenže stejně jako je v kinematografii patrný určitý rozdíl mezi zaoceánským westernem a westernem evropským (většinou německým či italským), tak přesně podobný je rovněž mezi legendárními Australany bratry Youngy a právě odžískovanými Švýcary z KROKUS. Zkrátka a dobře, parta okolo zpěváka Marka Storaceho, ačkoliv hraje svůj rock´n ´roll pořádně od podlahy a tradičně v naprosto neměnném provedení, nikdy nemůže dosáhnout síly a autenticity svých velkých vzorů. Pokud však máte rádi svižnou a jednoduchou rockovou hudbu, určenou většinově pro fanoušky motocyklového popojíždění, která je navíc celá založená na rockovém tradicionalismu, boogie riffech a bluesových základech, pak jsou KROKUS zcela jistě vaší kapelou.



Jejich čerstvá novinka je stejně jako tři roky starý a poměrně úspěšný předchůdce „Hoodoo“ stoprocentním rock´n´rollovým albem. Pokud jste čekali alespoň minimální posun, který by šel vstříc nějakým novým zvukovým technologiím, či dokonce naproti novým stylových prvkům, druhdy neslučitelným s tvorbou Švýcarů, budete opětovně uvedeni do omylu. KROKUS se zkrátka svého rocku drží se sveřepím zaujetím a to zhruba stejně jako nějací dva ošátkovaní chlapáci zápolící spolu někde na dálničním odpočívadle v páce. Tvorba této letité party totiž stojí naprosto oddělena od jakékoliv evoluce, ostatně stejně jako je tomu u jejich velkých vzorů z AC/DC. V případě této kapely nelze nikomu vyčítat absolutní neměnnost jejich hudebního vzorce, ani skutečnost, že jejich hudba je vysloveně postavená na známých klišé. Oni prostě takhle hrát chtějí. Naproti tomu musím poznamenat, že ačkoliv je novinka „Dirty Dynamite“ další sbírkou pohodových motorkářských vypalovaček a kapela si jí náležitě užívá, já osobně jí však shledávám nepříliš přínosnou a zastaralou, protože ať se na mě v zemi Helvétského kříže nezlobí, podobných revivalů AC/DC může mít každá evropská země třeba pět.


06.06.2013Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
12.05.2016 18:24

jo, ale nesmí se zapomenout na ACDC axiom - tzn. čím je to tradičněji a jednodušeji hrané, tím hůř se to dá napodobit tak, aby to dávalo smysl a nutilo davy k nákupu:-) neboli hrát boogie může moc kapel, ale kolik z nich bude alespoň zlomkem dosahovat smysluplnosti a úspěšnosti právě ACDC nebo Krokus. Mě třeba napadá Rose Tattoo, švýcarský Killer, americký Jackyl nebo Bang the Union, švédské ABCD a pdobné kapely budou i v dalších evropských zemích... ale ohlas vůči nim je na znatelně jiném levelu, což mě třeba u Rose Tattoo vysloveně mrzí, přál bych jim mnohem víc. Je tu taky ta otázka, proč nahrávat další a další alba zdánlivě vlastně neměnná... - je odpověď v tom, že na albech od Blitz po Stampede bylo boogie mnohem méně slyšitelné a návrat k tradiční boogierockové podobě přinesl od Rock the block znovu prvenství v domácích albových hitparádách, nebo dokonce i v singlových hitparádách (Hodoo Woman)?