Last Hardrock Outsider

KREATOR - Cause For Conflict

Postupující střed devadesátých let je možné brát jako krizovou etapu i optikou tak velké a žánrově etablované kapely, jakou do té doby byli essenští matadoři germánského thrash metalu KREATOR. Možná to dnes někomu bude připadat zvláštní, ale fanouškovské základny podobně zavedených kapel z osmdesátých let se počaly v té době dramaticky tenčit a celkové naladění posluchačské obce bylo, i díky médiím, výrazně anti-metalové, neboť zde existovaly jisté tendence označit podobnou hudbu jako přežitou a zastaralou. My už však dávno dobře víme, že šlo o trend vztahující se pouze k několika sezónám uvnitř poslední dekády 20.století a vše se nakonec vrátilo do správných kolejí.


Když se přeneseme na začátek devadesátých let, stanuli právě KREATOR na svém dosavadním tvůrčím a kariérním vrcholu. Přesto je však celosvětový úspěch alb „Extreme Aggression“ a „Coma Of Souls“ neodradil od stylového pohybu do tak trochu jiných vod. Jakkoliv následující a dosti novátorská deska „Renewal“ je z dnešního pohledu velmi ceněna a to pro svůj netradiční, chladně industriální zvuk, ve své době u skalních příliš nebodovala. Navíc Mille Petrozza brzy musel ve vlastních řadách řešit i několik personálních změn. Z kapely se totiž v roce 1994 poroučela do té doby stabilní rytmická sekce Rob Fioretti/ Ventor. Zatímco u Roba šlo o definitivní opuštění bárky, Jürgen Reil alias Ventor se do KREATOR po několika letech vrátil a je nedílnou součástí kapely až do současnosti. Náhradou za odcházející dvojici se stali - baskytarista Christian Giesler a také americký bubeník, do té doby známý z kapely WHIPLASH, Joe Cangelosi. A možná právě díky Cangelosiho strojově přesné hře a zvuku jeho bicích se deska „Cause For Conflict“ z léta roku 1995 poměrně rázně odlišovala od staršího materiálu Němců, byť samozřejmě značila návrat k tvrdému metalu, přesněji řečeno nabroušenému thrashi, kterému nebyl cizí ani dobový groove a hardcoreová neurvalost.


 

 

Dobře si pamatuji, jak jsem od počátku tuhle nahrávku neměl moc v lásce a považoval jsem jí za nejméně charismatický materiál, jakým se do té doby KREATOR prezentovali, což bylo zřejmě způsobeno tím, že se kapela tak trochu zbavila svého typicky nakřáplého a ryčného zvuku a strukturovanějších skladeb s neutěšeným počtem krkolomných riffů známých z osmdesátých let a působila v podstatě mnohem více přímočaře, osekaně a proč to neříct, i tak nějak uniformně, jakoby se v době po obměně klimatu v oblasti tvrdé hudby KREATOR snažili hrát a znít co nejvíc jako post-disorderští SLAYER.

 

 

Joe Cangelosi byl dost pravděpodobně, soudě dle ohlasu bubeníků a muzikantů obecně, lepším a techničtějším bubeníkem než Ventor, nicméně skladbám chyběly výraznější nápady a vše se točilo kolem stále tak trochu podobných agresivních partů, nadupaných riffů a celkové nařezanosti. Když jsem si tak několik let před tím pouštěl všechna ta skvělá thrashová alba KREATOR, vždy jsem věděl, kde se na nich zhruba nacházím a právě v tomhle byla „Cause For Conflict“ tak trochu jiná, šlo o moderní thrash dělaný pro thrash a vše zde splývalo do jakési uniformní agresivity. Jedinou výjimkou byla závěrečná, poněkud táhlejší a ponurá skladba „Isolation“. Mille Petrozza navíc mnohem více civilně hulákal, než aby se do toho krvežíznivě opřel jako v dobách milníku „Extreme Aggression“ a celkově deska trochu postrádala osobitost a typické kreatorské koření, k čemuž rovněž přispělo razantní snížení účasti sólové kytary na nějakých jiskrnějších vyhrávkách skladeb, popřípadě také sólech. Těchto momentů zde opravdu mnoho nebylo. Většina materiálu byla tudíž velmi přímočará a podřídila se touze dělat za každou cenu nářez, až se z té snahy vytratila ona myšlenka. Když máte v týmu pět let kytaristu typu Franka Blackfirea a omezíte jeho vklad na nejnutnější riffovité minimum, je to dle mého velké mrhání potenciálem, vždyť také Frank odešel hned krátce po realizaci materiálu. Ten vyšel u nové značky Gun Records, kam KREATOR přestoupili v roce 1995 spolu s RAGE a to od krachujících Noise.

 

 

Celkově vzato deska vlastní značné množství vzájemně si podobných tříminutových nářezů, jmenovitě skladeb jako jsou „Prevail“, „Catholic Despot“, „Crisis Of Disorder“ nebo „Lost“ či „Dogmatic“, ve kterých se řeší tradiční témata příznačná pro poněkud rebelsky naladěné KREATOR, kteří se ve svých textech vždy stavěli na stranu utlačovaných a slabších, takže zde si to znovu rozdávají s fanatickými církvemi, průmyslovými korporacemi a dalším zlořádem světa, ať už se jednalo o mocné osoby a instituce, nebo psychicky pomatené a nevypočitatelné jedince. V této době KREATOR patrně prožívali své komerčně, ale vlastně i umělecky, nejméně podnětné a zřejmě i nejméně úspěšné období.


20.01.2017Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
21.01.2017 11:00

90% Celkem chápu, že velká část fanoušků Kreator tohle album nesnáší, a taky uznávám, že ta jeho kritika je do jisté míry i oprávněná. Já mám tu desku ale celkem rád a to, že zní trochu jinak než jejich desky z 80. let, mi nevadí (pokud mám chuť na klasické Kreator, můžu si kromě té klasiky pustit třeba některou z posledních čtyř řadovek).

 

AldA20.01.2017 21:26

Ze všech (zatím) třinácti řadových alb je za mě toto nejslabší. A těším se na novinku!