Last Hardrock Outsider

KREATOR, ARCH ENEMY, SODOM, VADER - Mnichov, Tonhalle, 13.prosince 2014

Vždycky je pro Západočecha dobré, udělat si před vánoci čas na nějaký koncertní výlet k našim západním sousedům. Vlastně už se to stalo tradicí a když chuť stále je, není žádného důvodu něco na tom stavu měnit. Tentokrát byla cílem bavorská metropole Mnichov a koncert, jenž se stal oslavou pravověrné thrashmetalové hudby. Soupiska turné byla totiž natolik atraktivní, že zkrátka nešlo akci odolat, byť by se někomu na první pohled mohla zdát jako záležitost plná obehraného metalového formátu, který nemusel přinést nic výjimečného. Ve skutečnosti však tomu tak nebylo a má očekávání byla tudíž dalece překonána. Zvláště když KREATOR, jejichž koncert jsem v minulosti viděl již třikrát, na mne bohužel vždy dříve působili jaksi vyluhovaně, nezáživně a průměrně, tak zde doslova vraždili a od první minuty dokazovali, že jsou stále obrovským pojmem, který navíc jejich oddaní Němci absolutně milují, což potvrdil bez přehánění dvojtisícový dav převážně mladistvých, hlasitých, kelímkáči máchajících Bavoráků, kteří v natřískané Tonhalle vyřvávali s Mille Petrozzou refrény všech jeho varovných hymen. Předně se však přiznám, že jsem do Německa jel hlavně kvůli jiné kapele z této soupisky. Ano, máte pravdu, mým prvotním cílem návštěvy celé akce bylo zejména vystoupení ARCH ENEMY v nové sestavě, jedno z vůbec prvních vystoupení, na kterém se v řadách Amottovi party představil kytarista Jeff Loomis.


 

 

Polské deathmetalové stálice (soustředěné okolo frontmana Piotra) mne zajímali ten večer vlastně nejméně. Zastihl jsem je ideálně, tedy tak akorát na poslední tři skladby jejich dosti energického setu, takže se zde ohledně VADER zdržím nějakých zdlouhavých rozborů. Koncert začal již v šest večer, ale co mne na místě okamžitě překvapilo, byla doslova narvaná dvojtisícová hala plná odpočinutých, mladých, šťastných a bujaře naladěných místních, což bylo hodně v rozporu s klimatem, jaký vládne většinou na metalových koncertech oněch průměrně velkých až větších stálic extrémní scény u nás, kdy udýchaní týpci (věkově přes čtyřicet) si narychlo na směnném provozu v práci domlouvají denní volno, aby shlédli nějaký ten metalový koncert na stovky kilometrů vzdálený od jejich místa bydliště. Respekt k našim nadšencům. Poláci v Mnichově vysekali poctivý vzorek deathmetalového nátěru, u kterého bylo možné uznale pokývat hlavou nad zapáleností muzikantů i precizním zvukem, který se vlastně držel na výtečné úrovni po celý tento metalový mejdan.

 

 

Thrashové legendy SODOM vsadili na prověřenou klasiku osmdesátých let, takže šlo o podobně koncipovaný koncert jako minulý rok u nás na Brutal Assaultu s tím malým rozdílem, že zde to bylo ještě víc hozené do oněch osmdesátek. Začalo se hodně zostra, během prvních pěti skladeb zazněly hned tři z alba „Agent Orange“, konkrétně titulní věc na úvod, „Tired And Red“ a „Remember The Fallen“, což jsou pro mne dalekonosné galaktické vzpomínky na okraj tohoto i jiných životů, tedy do období určitého poflakování s kazeťákem v útrobách betonové džungle padesátitisícového plzeňského sídliště na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Skladby, které nepříslušely do oněch starých dob, by se v případě SODOM daly ten večer spočítat na prstech jedné ruky, takže následovaly věci jako „The Saw Is The Law“, „Outbreak Of Evil“, „Sodomy And Lust“, „Blasphemer“ a hlavně „Ausgebombt“. Pamětník si nemohl přát více, jenže zároveň tím Tom Angelripper dával najevo, že jeho kapela se bez minulosti ani neusere, naopak na ní spoléhá zejména. Trojice působila tak nějak domácky a uvolněně a celkově  bych řekl, že nezklamala ani nějak vyloženě nenadchla, prostě stabilita hodná letitých matadorů držících se svého jistého. A co na to domácí? Brali je tak nějak normálně, bylo vidět, že hudební mejdan pro ně začíná až v okamžiku, kdy bombastické intro ohlásilo příchod následující kapely vedené Michaelem Amottem.


 

 

Je zde nutné hned zkraje potvrdit, že dvě ústřední formace celé této koncertní karavany jednoznačně předčily ony dvě předskakující kapely. A rovněž je nutné upozornit na skutečnost, že kytarista Jeff Loomis je skutečnou posilou v kádru ARCH ENEMY a Alissa White-Gluz parádní frontwoman jakou Švédům mohou ostatní jen závidět. Mladá Kanaďanka, krásná jako posvátný obrázek, působila nanejvýš sympaticky v komunikaci. Skvěle vypadající, makající ve prospěch celé této severské mašiny, dodala vystoupení pověstnou třešničku. Co na tom, že její pózy a pódiové pohyby působily jaksi schématicky (občasné ohlédnutí na Michaela zdali je vše tak nějak v cajku :-), třepání hlavou, rázné nákroky, rozmáchlá gesta - prostě jela na doraz jak žačka před životní šancí nebýt od tohoto okamžiku již žačkou, ale metalovou ikonou celé nové generace), každý musel vidět, že se v jejím případě jedná o skvělý tahák už tak nabušeného vystoupení stálic současného thrash/death metalového mainstreamu. Člověk si v hlavě dokonce začal přehodnocovat, zdali to patnáct let staré rozhodnutí se sundáním všech metalových plakátů ze stěn nebylo tenkrát předčasné? Což bylo na tom místě, kde mne přes hlavu každou chvíli přelít nejeden rozjařený Němec, docela vtipné. Skladby staršího data, které na deskách zpívala ještě předchůdkyně  Angela Gossow, byly Alissou prezentovány v autentickém, tedy v o něco blackovějším/vřískavějším provedení, za to novinky vyznávaly, co se právě vokálu týče, větší zalíbení v hutnějším deathmetalovém growlu.


Co se hrálo? Samozřejmě stěžejní pecky z novinky „War Eternal“: titulní věc, „Never Forgive, Never Forget“, „“As The Pages Burn“ nebo „You Will Know My Name“, které byly doplněné letitou klasikou jako „Dead Eyes See No Future“, „Ravenous“ nebo „We Will Rise“. Co mne však bezprostředně bouchlo do uší bylo bezprizorní dovádění dvojice hvězdných kytaristů, kdy se Michael Amott v tandemu s Jeffem Loomise změnili v metalové Bohy, zde nekonečně trilkující a nadýmající skladbovou hmotu tak, jakoby se to dělo tehdy, když by se spojil Ritchie Blackmore a Michael Schenker na pozadí nějaké melodické deathmetalové vánice. Parádní metalový koncert i skvělý zážitek od kapely, jenž má nakročeno k tomu, stát se v současnosti jednou z úplně těch nejoblíbenějších.


 

Nestoři germánského thrashe KREATOR měli tudíž ten večer hodně těžkou úlohu popasovat se s vystoupením této vitální a stále populárnější severské úderky, což ovšem zvládli nanejvýš výborně. Já osobně, jak jsem již výše zmínil, jsem měl možnost v minulosti jejich vystoupení vidět několikrát, o tomhle mnichovském však tvrdím, že naprosto překonalo veškerá očekávání a představilo legendu osmdesátých let doslova v životní formě. V porovnání se SODOM právě essenští thrashers nebazírují tolik na svých klasikách z dávnověku, což je udržuje stále mezi formacemi, které nespoléhají a netěží pouze ze své minulosti, nýbrž svůj odkaz rozvíjejí prostřednictvím nových a stejně dobrých skladeb. Myslím, že právě tohle z nich ještě dnes dělá kapelu, která působí na výsluní metalového mainstreamu dekády a to absolutně bez známky většího úpadku zájmu fanoušků, právě naopak. V průběhu jejich koncertu jsem se vlastně dokonale seznámil s mentalitou německého publika, které vydatně spolupracovalo a přecházelo z jednotného pokřikování v hromadné skandování. Ano, Milleho KREATOR jejich Němci oddaně milují a podporují. Vždyť ten dvoutisícový dav metalových návštěvníků byl (jak se zde brzy ukázalo) v natřískaném baráku zejména kvůli nim, takže když Mille Petrozza (jako nějaký varovný prorok) zval na procházku diskografií, ohlas měl obrovský. Co bylo však zajímavé a oproti Česku jiné? Na KREATOR tam chodí výrazně mladší publikum než u nás.


Převládaly songy z úspěšných alb poslední dekády jako „Phantom Antichrist“ nebo „Enemy Of God“, takže základ tvořily: „Civilization Collapse“, „Phantom Antichrist“, „From Flood Into Fire“, „Impossible Brutality“, Enemy Of God“, „Suicide Terrorist“, „Dystopia“ nebo „Hordes Of Chaos a vše zahajující „Violent Revolution“. Dokonale semknutá mašina s upřímným projevem předčila veškerá očekávání. Vzduchem poletovali chasníci odhodlaní nechat se bezstarostně nést na rukou armády malými nášivkami vyzbrojených džísek. Prostě pozitivní atmosféra jak má být. Když jednomu takovému kaskadérovi vypadl v průběhu jeho kreací mobil, kterým se plujíc na rukách ještě filmoval, na onu ztrátu nereagoval ani gestem. O nějakých šest skladeb dál jsem jej viděl dokonce i bez trička, na rukách davu proplouval s radostným výrazem ve tváři. Starou klasiku reprezentovaly v tom neuvěřitelně dlouhém reji (KREATOR hráli sto minut) pouze čtyři songy: „Extreme Aggression“ v základní části a „People Of The Lie“, „Pleasure To Kill“ a „Flag Of Hate“ v přídavcích. Co říct více? Oslava metalu pro rok 2014.


16.12.2014Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
24.12.2014 09:51

Já jsem na Metle tehdy v Brně byl a byl to zážitek - měsíc jsem z toho koktal. Taky to byl můj první takhle velký koncert - navíc Metallica tehdy fakt jela a dle mně to byla poslední příležitost vidět ji v plné síle. - Taky jsem hrozně rád, že mě vítr zavál na pražský koncert Pink Floyd, protože to byla poslední šance vůbec. A z toho jsem nesral dva měsíce :) :)

 

Stray
23.12.2014 11:57

Neuvěřitelně mi to tenkrát deptalo, ta Ostrava. Prubnul jsem až SLAYER s MACHINE HEAD v 94´roce, předtím Prahu NAPALM DEATH, OBITUARY, DISMEMBER červen 92´, CARCASS, DARKSIDE únor 94´, BLACK SABBATH, CATHEDRAL květen 94´a možná ještě něco, za své největší zaváhání považuji neúčast na akci GUNS N ROSES, FAITH NO MORE a SOUNDGARDEN na Strahově a METALLICA v Brně (den před maturitou, další koncerty už jsem ani jeden neprováhal, ale Brno jo a dodnes z toho mám mindrák), což bylo zásluhou školního vypjetí a bojů o záchranu s předměty jako matematika.:-) KRABATHOR - fandil a sledoval jsem je asi rok před debutovou deskou, byli dost propagovaní v Gung Ho, a rok po debutové desce "Only Our Death Is Welcome, kterou jsem si koupil na kazetě a šel na koncert v Plzni v září 1993, jinak z celkového pohledu ta kapela pro mne nic zásadního vlastně ani neznamená, mám radši z českého metalu česky zpívané věci.

 

DarthArt
23.12.2014 10:56

Stray: No a zrovna koncerty kapel v nejlepším období - Slayer po Seasons, Sepultura po Arise, Iron Maiden ještě před X-Factorem. To jsme trochu prosrali! :):)Jinak jsem hodně zvědavej, kolik přijde v Praze na jaře na Kraba. Fakt se mi nechce kupovat lupen v předprodeji, ale mám obavu, abych pak neostrouhal... zrovna Kraba chce vidět každej včetně sešlých dědoušků s pyramidama na francouzských holích... :)

 

Pekárek
23.12.2014 09:22

Sicky: Moje znechucení nad návštěvnosti pramení hlavně z návštěv několika us power-thrashmetalových kapel. Je pravda, že ten styl už asi nikoho nezajímá:), nicméně na víc jak milión lidí v Praze připadá aktivních metalistů fakt málo:). No vomrknu asi tu Vopici teď na Skeletal Remains, i když předtím jsou Obituary a s nimi také zajímavé kapely, to bude těžké. No minimálně z hlediska návštěvnosti se ukáže:)Na "Obituáry" tipuju tak 300.

 

Stray
22.12.2014 19:23

Sicky, kamaráde, ale radši nic, s takovým pragmatikem je to marný, užívej Wohnouty a Kabáty, opít se na podobných akcích je rozhodně příjemnější než přispět recenzí někam, kde z toho nic nekápne. :-) DarthArt: Ano, to si pamatuju, i když jsem poslouchal metal aktivně od konce roku 1988, mohl jsem jako Plzeňák vyrazit do Prahy na velký koncert zahraniční kapely až v roce 1992. Vše bylo v Ostravě (KREATOR s Death bez Chucka, SEPULTURA v době Arise, SLAYER s debutujícím Bostaphem a předkapelou Testament, IRON MAIDEN k Fear of the Drak jako rozluška S BRUCEM).

 

DarthArt
22.12.2014 12:11

Jinak ještě pár slov ke koncertům v Praze - já si dodnes užívám, že na větší kapely mi to trvá jen hodinu a půl do Prahy. Horší to bylo na začátku devadesátých let, kdy mi bylo 16-17 a všechny koncerty se tehdy konaly na Ostravsku (první Slayer, Paradise Lost, Deicide, Cannibals ad.), to bylo pro mne naprosto nedosažitelné. Zlomilo se to tak 93-94, kdy se začalo pořádat v Praze. Jo, to byly časy, řekl bych "pionýrské", kdyby to slovo nemělo komunistický nádech...

 

DarthArt
22.12.2014 12:08

sicky: Jasně, já měl na mysli spíš metalovou scénu. Rampa je výborná, je to mimořádný fenomén, který kombinuje rockáč, alternativní hnízdo, klubovnu, kavárnu, hospodu a přitom je tam čisto, příjemně a inteligentní prostředí. Na koncerty tam chodí spousty lidí, pokud jde o z našeho pohledu střední proud (viz Fixa, Vltava, Nightwork nebo právě Wohnout), bývá plno a většinou fantastická atmosféra. Horší je to právě s metalem, teď na Insanii v listopadu bylo pouhých asi čtyřicet lidí, přes masivní propagaci v JBC i LBC, přišlo pár jabloneckých metalistů/coristů/nějakých -istů, něco z Liberce, většina nepřišla. To si pak pořadatel hodně rozmyslí, jestli to zkusí ještě někdy. Jinak na Rampě metal prakticky vůbec není, nemá to cenu pořádat.Jinak Jablonec vůbec je kulturně výrazně aktivnější než celé okolí, metropole Liberec je poměrně chcíplá (ale zas je tam bezvadný Azyl, který dělá hromadu core/crust/punk akcí), takže lidí odtamtud jezdí na kulturu do Jablonce. V JBC jsou ještě dvě další zařízení, která pořádají koncerty (spíš větší typu Müller, JAR atd.), a zajímavý je, že i když často jedou přímo ve stejný den proti sobě, obojí se naplní. Což je dobrá zpráva, že by to tak mohlo být i dál. Ale na klasický metal a jeho odrůdy to holt chce vyrazit radši někam jinam, u nás téměř výhradně jen akce local bands (V.A.R., Pikodeath apod.), větší nebo mimoregionální kapely jen zcela výjimečně.

 

sicky
21.12.2014 16:39

Na známější metalovou kapelu se to v Praze většinou sejde v ucházejícím počtu, za poslední roky většinou všude kam jsem šel, bylo plno. Pokud ale jde o ug-metalovou akci (na 007 nebo ve Vopici), nelze čekat zázraky, tam je návštěvnost kolem 100 hlav víc než v pohodě. i když občas se i tam vyskytne překvapivý počet (jako třeba teď na ty Ulcerate). Takže Praha určitě ok, a ne trága :-)DathArt: ani na severu si nemyslím, že by to bylo úplně mrtvý. Nedávno jsem byl Na Rampě na Wohnoutu a bylo úplně narváno a jela ukrutná kalba až do rána. jedna z nej akcí, co jsem za poslední dobu zažil:-)

 

Pekárek
19.12.2014 12:17

Stray: Jo, vnímám to vše podobně. Praha co se týče metalistů, docela trága -, no teď alespoň ta Vopice pro pár věrných, kde jsem ovšem ještě nebyl:)DathArt: Ano, Orthodox club alias Farářova sluj. Je tam taková volná komunita lidí, kteří vlastně ani netuší, co tam díky majiteli mají, no, hlavně že většinou chodí:)

 

Stray
19.12.2014 12:05

1.) V Německu je cena vstupenky více méně stejná. Málokdy je dražší a když už, tak jen o velmi málo - rozdíl 2 Eura (pajcka). 2.) Západní čechy - nejkultovnější jsou tu zábavy a nejnavštěvovanější především kapely jako EXTRABAND. Publikum minoritních umělečtějších směrů více méně malé, náročné a chladné.:-) 3.) Já osobně vím (proč, to si nechám pro sebe, ale vím to), že nejveselejší je to s návštěvností ať už mainstreamových (tak i malých) akcí na jižní Moravě, což nahrává verzi, že je to podnebím a větším počten dnů, kdy svítí sluníčko.:-) 4.)Ovšem ani severní Mporava není špatná, východní čechy a východ středních čech, pro malé kapely je mrtvá Praha, pro velké spíš Ústecký, karlovarský, Plzeňský a Budějovický kraj.