Boomer Space

KORN - Untitled

...a pak zbyli tři. Ne nejde o známý titulek, který kdysi dávno ohlašoval novou éru legendárních GENESIS poté, co z této rockové klasiky po Peteru Gabrielovi odešel i kytarista Steve Hackett. Ale situace u KORN roku 2007 se tak trochu podobala té, kterou prožívali třicet let před nimi právě artrockoví klasikové, kteří tehdy nezadržitelně spěli do svého dospěláckého období. Z řad KORN totiž (možná) dočasně odešel i bubeník David Silveria, tedy již druhý člen ze základní pětice. K nahrávání bicích nebyl povolán nikdo menší než Terry Bozzio – machr a virtuóz, který měl za sebou bohatou třicetiletou dráhu. Bylo už tehdy pravděpodobné, že KORN se plynule přehoupli do zcela nové fáze vlastní kariéry. Z dřívějších post-pubertálních rozpolcenců se stali pánové ve středních letech, kterým už moc nešlo o to bořit zaběhlé hudební šablony. Svůj typický styl totiž definitivně dotáhli do všeobecně přijatelnější podoby a jejich alba nám tak každé dva roky nabízela pořádnou dávku osvědčené kvality. Vlastní, léty vypilovaný styl byl už pouze kosmeticky posouván, podle momentální chuti a to směrem k spřízněným temně rockovým či elektronickým žánrům. Vlastně ať na to nahlížím z kterékoliv strany, oni už v první dekádě nového milénia byli KORN také živoucí klasikou.

 

 

 

Druhé bezejmenné album si pod svá ochranná křídla připevnil producent Atticus Ross. Člověk, který byl kdysi mimo jiné zodpovědný za nahrávky NINE INCH NAILS a bylo to na výsledku opravdu znát. Vlivy současného industriálního mainstreamu šlo vystopovat z většiny skladeb, kterými zde prorůstaly, více než kdy jindy, různé samply, ruchy a syntetizátorové zvuky. Album se stalo také dokonalou ukázkou toho, jak moc semknutě může znít takto zvukově bohatý nosič, který vlastně na první poslech působil celkem nenápadně a bez stěžejních bodů. Byl to však velký omyl vyvolaný skutečností, že nové skladby obsahovaly větší počet netradičních partů, riffových proměn i zvukových vrstev přispívajících k panoramatickému efektu nahrávky a tak se na novince dříve bezprostředně viditelná přímočarost mezi to všechno trochu rozmělnila.

 

Na albu se nacházelo několik momentů a skladeb, které neměly v dosavadní kariéře souboru obdoby. Tak třeba artová „Killing“ coby mohutný growl metal s mnoha změnami, melancholickou minifází uprostřed a deathovým finále. Další lahůdkou byla klavírem podbarvená Vinnland tryzna „Do What They Say“, ve vypjatějších chvílích vyztužená pomalou sabbatovskou riffo-palbou a úpěnlivými výkřiky sténajícího leadera Jonathana Davise. Jsou zde i osvědčené nosné pilíře stojící na výrazných refrénech jako hned úvodní „Starting Over“ nebo pouliční aerobic rozzuřených transformerů v „Hold On“. Na jemnější strunu zahrálo hned několik songů patřících zde k tomu nejlepšímu. Vedle pilotního singlu „Evolution“ je to zejména syntetická diskotéka „Love And Luxury“ a okázalá „Kiss“ coby pomalejší věc s chytlavou zpěvovou linkou. Závěrečnou „I Will Protect You“ bylo možné brát jako pravděpodobnou ukázku věcí příštích.

 

Zpěv Jonathana Davise byl už tak nějak dle reálných předpokladů lepší než kdykoliv dříve a dostával se do oblastí, ve kterých byste jej před nějakými třemi až šesti lety hledali opravdu jen velmi těžko. Rytmika ještě více zmohutněla a dostalo se jí sympatické moderní podpory od drásavých elektro podkladů a praskajících diod. Vlastně už na minulém albu „See You On The Other Side“ jsem měl pocit, že KORN velmi touží po odklonu od nu-metalové formy směrem k ohebnějšímu poetickému výrazu, ale zde je vše dotaženo tak, jak mělo být už před lety. Minulé album se dostávalo do paměti snadněji, obsahovalo několik výrazných songů, o jejichž chytlavosti nebylo třeba polemizovat, ale pocit, že se kapela úplně neodevzdala výsledku a stále hledala přidržujíc se svého jistého, byl z něho dost cítit. Přes všechnu chválu, kterou jsem zde na adresu alba vycedil, však musím z odstupem let doříct, že v době vydání byla deska zaházena kritikou a řada lidí jí vytýkala rozmělněnost, malou energii a celkověase upozorňovala především na to, že americká kapela tápe, takže jen doplním, že na těchto poznatcích zpětně také něco bude a je s odstupem času zřejmé, že „Untitled“ vlastně ve výsledku schází ono charisma některých výjimečných věcí minulosti, ale že by KORN vařili z vody, tak takový pocit nemám ani v současnosti. Dobrá práce..


07.04.2017Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
08.04.2017 12:43

To znám. V dnešní době nic neobvyklého. Hlavni je, že to dokáže pretavit do autentické hudby.

 

spajk
08.04.2017 11:21

Četl jsem, že má v sobě velké vnitřní běsy.

 

Stray
08.04.2017 10:33

Jonathan Davis je dle mého pohodář.

 

spajk
07.04.2017 20:53

Terry Bozio u Korn? To je slušný bizar. Ja si tuhle desku snad poslechnu :-) ač to logicky není moje krevní skupina. Moc dobře si pamatuju dobu, kdy se začínali dostávat do povědomí posluchačů. V tu dobu jsem uchcával z Book Of Shadows a číšník od nas z jednoho baru pořád pouštěl Korn. Byl to takový excentrik jako Davis :-)

 

Imothep
07.04.2017 13:48

Zajimavy rozstrel nazoru a v podstate tri rozilne pohledy :o). Ja mam naopak KORN III: Remember Who You Are za to lepsi, co stvorili :o)

 

sicky
07.04.2017 13:11

jj, ta je taky špatná, untitled je ale špatnější

 

Stray
07.04.2017 13:02

Za mne je nejslabším albem diskografie KORN až to příští, tedy KORN III: Remember Who You Are.

 

sicky
07.04.2017 12:50

podle mě jednoznačně nejhorší deska Korn. skladby na untltd nemají ten správný kornovský flow a jsou příliš podřízené elektro experimentům. prostě to nešlape.

 

Imothep
07.04.2017 10:11

Tohle album mam na rozdil od predchudce moc rad. Opet zde mam problem vypichnout stezejni skladby. Album dle meho nazoru nema vyraznejsi hity, ale krasne drzi pohromade a proste prijemne plyne. Opakovane me pri poslechu napada prirovnani zhruba ve smyslu “Korn zkouseji hrat Depeche Mode” – a je to mysleno jen v tom nejkladnejsim slova smyslu :o)Zajimavosti(tu zname, tu mene): Krom Terry Bozzia hraje na albu ve ctyrech skladbach i Brooks Wackerman(Bad Religion, Avenged Sevenfold, a mnoho jinych). Nakolik to bylo zpusobeno tim, ze producent chtel dat nekterym skladbam jiny feel nebo “jinymi okolnostmi” - nevim. Nicmene behem nataceni si udajne Bozzio zacal klast pozadavky, ze chce mimo jine byt plnopravnym clenem kapely a dostavat 25% podil. No, jak to asi mohlo dopadnout je jasne :oD. Pro nasledna turne ho tedy nahradil Joey Jordison(Slipknot).