Last Hardrock Outsider

KORN - The Paradigm Shift

Již delší dobu očekávaný, albový návrat KORN s Headem u kytary patří při letošním podzimu bezesporu mezi události, kterým se bude věnovat náležitá pozornost. Předně musím říct, že se deska nakonec opravdu povedla a reprezentuje kapelu zhruba tak, jak jí velmi dobře známe z jejich pozdních nahrávek, patřících k (někým vcelku kritizované, jiným chválené) uplynulé desetiletce. Třebaže někoho v létě vyděsil opravdu plytký singl „Never, Never“ (song je zdaleka nejslabší položkou seznamu), desce nakonec nechybí kvalita,  masivně energetický spád, ani čerstvý závan invence, prezentované zde zejména prostřednictvím vkusně dávkované chytlavosti, jež je zasazena do moderního výraziva. Jde o typické moderní album KORN, které na jednu stranu čerpá z bohaté historie kapely, na druhou však nezůstává na místě a útočí zas o trochu něčím jiným, než tomu bylo v případě jeho bezprostředních předchůdců. Jestliže nepovedený a patřičně vyluhovaný „KORN III: Remember Who You Are“ stavěl na alibisticky proklamovaném návratu ke kořenům, aby odvážné „The Path Of Totality“ vzápětí naopak mnohé konzervy „šokovalo“, díky skloubení stylu KORN s prvky dubstepu, elektra a tanečních vlivů, a plně tak potvrdilo, že KORN opravdu jsou kapelou, které evoluce svědčí, pak novinka všech těchto poloh a ingrediencí užívá jen k dochucení, protože to hlavní o co usiluje, jsou zejména chytlavé songy.

 

 

 

Je zde řada hitovek a songů, jež většinu posluchačů doslova strhnou svým potenciálem, takže se nebojím říct, že je „The Paradigm Shift“ zřejmě nejblíže k mnohými  uctívanému Mont Everestu jejich diskografie, který dle mého představuje na melodie a moderní vlivy neslýchaně bohaté dílo „Untouchables“ z roku 2002.  Věční remcálkové a uctívači debutu mám pro vás jeden vzkaz, který vám to trápení s vaší oblíbenou kapelou, která vás navíc už tolik let ne a ne plně uspokojit, snad trochu usnadní - zapomeňte tedy na jejich první čtyři alba, stůjte pevně nohama na zemi, zhluboka dýchejte a zapojte mozek, doba už je vážně patnáct let jinde.  Jak potvrdila většina nahrávek počínaje právě u páté řadovky „Untouchables“, samotní KORN už jsou daleko více spjatí s kulturou „gothic“, než s nějakou devadesátkovou crossoverovou scénou, nebo nedej bože s klubovým hardcorem. To je skutečnost, od které je nutné se odrážet.  

 

Pokud by však tahle povedená deska vyšla před deseti lety, rozhodně by se jednalo o logičtější krok v porovnání třeba se syrovou ždímačkou  „Take A Look In The Mirror“, prostřednictvím které se vlastně onehdy KORN snažili vymluvit a zároveň uspokojit stejnou část fanoušků, jako tomu bylo pár let poté u jejich jednoznačně nejslabší desky „KORN III: Remember Who You Are“, tedy právě tu část posluchačstva, kterou by už dávno měli odstřihnout z té tkaničky, na které tito patetičtí uctívači kapsáčů, volného oblečení a skateboardové scény visí. Beztak jen visí a nadávají.

 

KORN se zřejmě právě před dekádou nacházeli v osobní rovině velmi blízko vnitřní krizi, což později vyústilo v odchod jejich dvou původních členů (včetně zmiňovaného Heada), takže brzy došlo k určitým přeskokům mezi melodičtějšími alby a naopak návratům k syrovosti. Dle mého tak jako tak platí za jeden z nejdůležitějších a nejinovativnějších rockových souborů posledních dvou dekád a z nějakých 90% svými alby nikdy nezklamali, ať tyto prezentovaly rozdílné póly jejich rozsáhlé sbírky. Ani novinka neklesá pod nastavenou laťku a přináší sadu výtečných songů, z nichž nejvýše řadím vypalovačky s hitovým potenciálem „Love And Meth“, „What We Do“ nebo „Mass Hysteria“, temnou baladu „Lullaby For A Sadist“ nebo dvě věci stále držící kontakt s elektrem a taneční scénou „Victimized“ a „Spike In My Veins“. Rozhodně další povedená deska od kapely, která těch nepovedených vlastně ani moc nemá a přestože jejich koncerty patří v současnosti na rockové scéně k tomu úplně nejlepšímu, stále o nich určitá část věčných remcálků pochybuje. Proč? To opravdu netuším. KORN svým novým albem potvrzují, že jsou nejdůležitější americkou rockovou kapelou posledních dvou dekád.


10.10.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz