Last Hardrock Outsider

KISS - Ve víru nevázané zábavy (1982-1990) 4/6

Problémy s kytaristou Acem Frehleyem narostly v průběhu roku 1982 do takové míry, že nebylo možné s ním nadále počítat pro jakékoliv potřeby kapely. Navíc předchozím prodejním neúspěchem alba „Music From The Elder“  dezorientovaní KISS nějak stále nemohli najít svůj nový hudební směr. Nakonec se po prvních sporadických krůčcích, kdy v rychlosti umístili několik nových songů na kompilaci „Killers“, prostřednictvím které svou fanouškovskou základnu spíše zmátli než nějak obstojně nažhavili, se tedy rozhodli pro návrat ke halasně rockové podstatě, jenže s tím zásadním rozdílem, že nový materiál bude znít po všech stránkách moderně a bude stylově náležet do právě probíhající dekády, tedy se později připojí k rychle nastupující americké glam-metalové vlně. Vlastně to byl krok logický a KISS se v novém věku světskosti, kde se hlavní role chopily zejména peníze, zabydleli přirozeněji, než by kdo ještě před lety čekal. V osmdesátých letech americkou mládež sice už nějaké vesmírné nadpřirozenosti, obludy a komiksová témata nebraly, dávala totiž přednost životu na plný plyn a světským radovánkám všeho druhu, z toho důvodu se uvažovalo i o odmaskování, na které logicky došlo o sezónu později, v roce 1983. S tvorbou jejich prvního heavymetalového díla („Creatures Of The Night“) probíhal konkurs na Aceova následovníka. Některé kytarové party hlavních uchazečů jsou ostatně ve skladbách použitých na albu slyšet. Nakonec byl vybrán Vinnie Vincent (Vincent Cusano), který přijal masku faraóna a odjezdil s kapelou poslední evropské turné odehrané v maskách a dokonce si zahrál i na monstrózním koncertě v Riu před dvěstětisíci diváky, což byla největší návštěva KISS v jejich historii. Zde je stručný rozbor alb KISS napříč osmdesátými lety. Snad procházka věkem hair-metalu, stadiónového bombastu a MTV potěší.



Creatures Of The Night (1982)


Jedno z vůbec nejlepších alb KISS a energický návrat ve velkém stylu. Temné, svěží a ve své době moderně znějící glam-metalové album doslova zdrtilo valnou většinu svých předchůdců a dodnes patří k tomu nejlepšímu z celé jejich rozsáhlé sbírky. Hřmotný metalový sound a primární divokost, jaká se později objevila u kapel typu W.A.S.P., to byli znovuzrození KISS nového desetiletí. Mezi skladbami je těžké hledat slabší položku, takže ať už jde o nabušený titulní song, zlověstné songy „Killer“ a „Danger“, hymnické dusárny „I Love It Loud“ nebo „Rock N´Roll Hell“ (obě fantasticky odzpívané Simmonsem) nebo Paulovu baladu „I Still Love You“, kde se rovněž i on blýskne svým nejlepším pěveckým partem do té doby, vždy bylo co poslouchat. Sóla Vinnieho Vincenta jsou parádní, stejně tak nový hřmotný směr kapely svědčil Ericu Carrovi, který byl vždy mnohem více silovým, hardrockovým bubeníkem než jeho předchůdce Peter Criss. Zajímavost: na obale stále figuroval Ace Frehley, přestože již na desce neúčinkoval. KISS totiž do poslední chvíle jeho vyhození tajili.


(90%)


Lick It Up (1983)


V té době čerstvě odmaskovaná kapela ještě přitvrzuje a aktualizuje svůj zvuk. Dravý sound se nese již zcela v kontextu s tehdejší americkou glam-metalovou scénou. Stejně jako předchozí deska, platí ještě dnes „Lick It Up“ za jedno z nejsilnějších alb od KISS, za což dost možná může i přispění fantastické kytarové hry Vinnieho Vincenta, kterého muselo vůdčí duo v průběhu nahrávek mírnit a upravovat jeho krkolomné party, tak, aby lépe vyhovovaly přímočařejšímu stylu KISS. Nicméně Vincent se výrazně podílel na valné většině zdejších skladeb. Na svůj rostoucí hlad po prostoru uvnitř slavné kapely však posléze doplatil předčasným ukončením spolupráce ze strany Simmonse a Stanleyho. Nicméně v případě „Lick It Up“ jde od začátku do konce o sbírku napěchovanou kvalitními songy, kdy Gene doslova perlil v divočinách typu „Not For The Innocent“, „Young And Wasted“ a „Fits Like A Glove“, a Paul naopak v hymnách jako „Exciter“ a „A Million To One“. Největšími hity se však nakonec staly titulní „Lick It Up“ a „All Hell´s Breakin´ Loose“, jež podpořila emise post-apokalypticky nastylizovaných klipů (ostatně téma „země po jaderné katastrofě“ bylo tehdy, právě ve finální fázi Studené války, v hudební a filmové sféře velmi často znázorňované a používané).


(90%)



Animalize (1984)


Samotní KISS o albu „Animalize“ hovoří jako o sourozeneckém dílu předchozího „Lick It Up“, skladby však ve všech směrech zaostávají, byť zvuk a stylizace je shodná. Vinnieho Vincenta nahradil další rychloprstý hrdina Mark St.John, který ovšem bohužel vydržel pouze sedm týdnů, protože po odehrání kytarových partů ve studiu (hned zkraje nastupujícího světového turné), onemocněl zánětem šlach, znemožňujícím mu věnovat se hudbě na vrcholné úrovni. Mark byl brzy nahrazen Brucem Kulickem, který vydržel dvanáct let. Stěžejním šlágrem tohoto úspěšného alba se stala „Heaven´s On Fire“, jednoduchá a přímočará vypalovačka se stadiónovým refrénem. Dalšími skladbami, které stojí za připomenutí, jsou „I´ve Had Enough (Into The Fire)“, „Burn Bitch Burn“, „Under The Gun“ a „Thrills In The Night“, zbytek ovšem za moc nestojí a KISS mají rázem co dělat, držet krok s novými ambiciózními štikami hair-metalové scény.


(60%)



Asylum (1985)


Oproti několika předchůdcům méně kovové robustnosti a dravosti a naopak více nevázaných párty popěvků. Zhruba shodná kvalita s předchůdcem však byla udržena a tak je album rovněž složeno z několika líbivých singlů („Tears Are Falling“, „Who Wants To Be Lonely“ a „Uh! All Night“), doplněných o celou řadu skladeb průměrnějšího ražení. Ostatně jak bylo v polovině osmdesátých let zvykem i jinde, také KISS pluli na vlně načančané povrchnosti, kdy do detailů vypiplaná moderní stylizace, aktuální zvuk a melodie chytající na první signální převážily před tvorbou něčeho trvanlivého. „Asylum“ je albem, které se velmi dobře poslouchá, ale nějaký větší dlouhodobý dojem v posluchači nezanechává. Já s ním však žádný problém nemám a vždy se k němu rád vrátím. Zkrátka KISS ve víru radostných osmdesátek, hození do pestrobarevných hadříků, tančí v zástupu polonahých dívek, je jedno, zdali se tak děje v zámeckých komnatách, ve sprchách nebo v zákulisí bombastických pódií, rázem je toho pózerství všude plno. Někdy v té době byl naplno zažehnut odpor od nově se formující alternativní scény, jenž zažehla v devadesátých letech revoluci vůči všem podobným parádivcům. Paul Stanley se na souhrnné (a mimochodem vynikající) VHS „Ex-posed“ z roku 1986 (kde jsou k vidění nejen aktuální klipy a ukázky z koncertů sedmdesátých let, ale je zde všechno prokládáno komenty muzikantů a zábavnými scénkami) ukazuje jako velmi zdatný aerob. :-)


(70%)



Crazy Nights   (1987)


Dílo ukuchtěné pod dozorem mistra nablýskaných pop/rockových produkcí té doby – Rona Nevisona, bylo ovlivněno celou řadou o půlgeneraci mladších vlasovitých kapel, které tehdy v USA zažívaly obrovský úspěšnostní boom, a sice prostřednictvím klipů často pouštěných na hudebních televizních stanicích. „Crazy Nights“ obsahovalo celou řadu působivým singlů, na jejichž vzniku se podílel rovněž odborník na hity Desmond Child. Titulní song „Crazy, Crazy Nights“ slavil překvapivě obrovské úspěchy i v Británii, což se KISS už celou řadu let nepovedlo. Zvuk alba byl vyšlechtěn užitím dobových syntezátorů, které jsou nejvíce slyšitelné v několika posluchačsky vstřícnějších položkách, jakými zde byly zejména balada „Reason To Live“ nebo hymny „Turn On the Night“, „My Way“ nebo „I´ll Fight Hell To Hold You“. Bruce Kulick považuje (ještě dnes) tohle album za nejlepší, jaké s KISS v osmdesátých letech nahrál, a já s ním celkem souhlasím. Jde o dílo, kde Paul Stanley podává nejlepší pěvecké výkony, a v podstatě je jeho hlavním strůjcem, kdežto Gene Simmons se drží v pozadí, díky čím dál větší zainteresovanosti ve filmovém průmyslu. Nahrávce by tudíž možná neškodilo větší přitvrzení, ale rovněž i zkrácení o dva songy.


(80%)



Smashes, Trashes And Hits  (1988)


Výběrovka z největších šlágrů kariéry KISS, doplněná o dvě nové skladby „Let´s Put The X In Sex“ a „(You Make Me) Rock Hard“, včetně nové verze legendární balady „Beth“, zde odzpívané Ericem Carrem. Co se týče dvou nových položek, jde o velmi průměrné a obyčejné záležitosti, dělané zcela v kontextu s dobovou hudební módou a všudypřítomnými sexuálními narážkami. K oběma byly natočeny z dnešního pohledu celkem úsměvné videoklipy, ve kterých působí členové kapely (po boku dvacetiletých modelek) jako parta čtyřicetiletých, nátřásajících se strejců s černými kudrnatými vlasy. Jediným kladem nové výběrovky je skutečnost, že se neomezuje na známá čísla z namaskované éry, ale jde i po singlech z pozdějšího období napříč osmdesátými léty, takže ideální pro posluchače, kteří nejsou a nikdy nebudou fanoušky KISS a nemají nijaký zájem se jejich kariérou zdlouhavě prodírat. 



Hot In The Shade (1989)


Návrat k syrovějšímu rockovému vyznění, avšak bez očekávaných a tolik potřebných želízek v ohni. Je znát, že se kapela chtěla vrátit k tvrdší kytarovější poloze, ale nenašla dostatek odvahy na nové velké věci, takže deska působí jakoby bez charisma a vlastního názoru. Hodně obyčejná záležitost, u které se musím k poslechu jednou za pár let vyloženě dokopávat, která by na druhou stranu vůbec nemusela být obyčejnou, kdyby se vyhodilo klidně třeba šest skladeb z celkových šestnácti. Album je velmi dlouhé, dramaturgicky nezvládnuté a nekonečně se táhne, někdy lepšími, často však velmi zbytečnými momenty, takže u konce zůstáváte už jen ze zvědavosti, dozvědět se, jak to vlastně celé skončí a zda-li přijde nějaká nutná gradace. Nepřijde, lepší věci jsou v prvních dvou třetinách nekonečného nosiče. Produkce „Hot In The Shade“ rovněž nefunguje, takže jde určitě o jedno z těch horších alb KISS. Výjimkou je pouze výtečná balada „Forever“ a ještě snad pár dalších položek jako „Hide Your Heart“, „Silver Spoon“ nebo „King Of Hearts“.


(60%)


07.01.2016Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Patrik
26.01.2016 08:39

Stray: Díky za vyčerpávající info. ;-)

 

Stray
15.01.2016 23:49

Patrik: Pokud ses ptal na čtenost a návštěvnost stránek. Tak po třech letech se věci maj asi takto. Po prvním roce jsem byl na 100 návštěvách denně, po druhém na 200 denně, nyní lze říci, že jsem na třech stovkách, i když probíhaj určité vlny. Ten nárůst je pomalý a velmi lineární. V pracovním týdnu se denní návštěvnost pohybuje zhruba mezi 270ti až 350ti IP adresami denně, když od toho odečteš těch zhruba patnáct-dvacet adres, které sem přijdou dvakrát, třikrát, čtyřikrát, občas přijde někdo ojedinělej jako Kropis, Valič nebo DarthArt klidně šestkrát, musíš od denní návštěvnosti odečíst zhruba 50. Takže příklad: 320 (denní návštěvnost) - 50 (těch pár adres co přijde víckrát než jednou) = 270 lidí denně, nejsem kecací server, takže lidi se za den zas až tolik nevrací (pokud se někdo vrátí do hodiny, možná i o trochu dýl od první návštěvy, nic se nepřičte), většina přijde skoukne, někdo možná čte, odchází. O víkendu je návštěvnost menší, tam se to ustaluje mezi 200 a 250 IP adresami denně, pokud budu rozdělovat na stálé návštěvníky, tak bych řekl, že denně (tím myslím opravdu každý den) nechodí víc než několik desítek, např. odhadem 60 stejných lidí každý den, pak je obrovská skupina těch, kteří chodí jednou za pár dní, několikrát týdně, ale ne každý den, a snad ještě větší skupina jsou Ti, kteří o webu ví, ale dorazí obhlídnout situaci méně než jednou týdně, a ještě čtvrtá skupina jsou ti, kteří se sem proklikaj náhodně, přes český google. Ze zahraničí - opravdu velmi, velmi malé procento a přeji si, aby to byli Češi pracující tam. Celkově bych to nyní viděl na průměrnou návštěvnost zhruba: 270 lidí denně, průměrný počet kliknutí je zhruba čtyřnásobný, tedy řekněme 1060 clicků denně. Ale kolik lidí ví o těchto stránkách a cíleně na ně chodí a to alespoň jednou za měsíc (nepočítám ony náhodné vstupy), to ti opravdu neřeknu, ale odhadoval bych to na počet, který není vyšší než 1500, ale zas není nižší než 900, tak si to nějak přeber. Třeba je to v tom posledním údaji trochu jinak, lepší. Tyhle stránky jsou (vzhledem k tomu že nejsou tolik zaměřený na interakci a diskuse) navštěvovaný vcelku dost. :-)

 

Louža
13.01.2016 13:55

Dovolím si při té příležitosti trochu té statistiky : Počet recenzí : 518,Počet koncertů : 71,Počet profilů : 96,Počet rozhovorů : 20,Počet asylum : 25,Článků celkem : 730,Smekám. Na jednoho člověka při zachování kvality velmi slušný výkon.

 

Louža
13.01.2016 13:51

Gratulujeme! :-)

 

Stray
13.01.2016 13:44

Crazy Diamond má dnes 3.výročí od zahájení provozu. :-)

 

Stray
11.01.2016 17:14

"Lidi většinou píšou jen když kritizujou"...no, hm, taky to někdy pozoruju, víš jak, já už hudbu poslouchám pár let přes čtvrt století, prakticky od mých čtrnácti a C.D. je důsledkem pouze hudebního nadšenectví, sběratelského, takže když si doma tak nějak poslouchám, proč bych k tomu i něco nenapsal? A když můžu pečovat o nějakou svou pisatelskou zahrádku, proč tedy ne? Vždyt mě to stojí jenom čtyři tisíce ročně a určitou část času, nicméně jeho "ztrátu" kompenzuju jinak, hodně si jej rozplánovávám, využívám k psaní všelijaké mezírky, kdekoliv, kdykoliv, dělám si třeba poznámky v tramvaji a pak to doma vychrlím, moc se neučastním netových diskusí a na jiné weby také moc nechodím, pravda jenom čas od času na ten mateřský metalopolis.net, kde taky čtu jenom někoho: (paradoxně toho s kým moc v lásce nemáme) Dalas, Marigold, dokonce se podle Marigolda orientuju na csfd.cz :-)) no a pak samozřejmě ten Rudi, ten mi přijde mainstreamově nejúnosnější, přívětivý, i když bych slovo jazz metal v recce na Bowieho užil jen při značné míře mozkové perverze. :-)

 

Patrik
11.01.2016 15:27

Víš jak, lidi většinou píšou jen když kritizujou. :-)Nevím kolik a jakých máš ohlasů na tehle web kromě diskusí a neznám tě osobně, takže nevím nakolik jsi seběvědomý a věříš si. Tak je potřeba tvé ego pošimrat, abys měl motivaci. :-)Postupem času se to u mě vytříbilo tak, že čtu jen tebe a občas metalopolis, ten jenom když potřebuju najít info k nějakým starším deskám.

 

Stray
09.01.2016 15:42

Patrik: Dík, zůstávám nohama na zemi. :-)

 

Bluejamie6508.01.2016 21:14

Tady je otázka, jak to album chápat. V době před vydáním a souběžně se zahájením prodeje Simmons v tisku a prohlášeních varoval, že album bude jiné, než lidé čekají (že by se bál zopakování neúspěchu The Elder?). Já jsem si k albu cestu našel, protože mi připomnělo mé úplně dětské hudební lásky, tzn. bublegum, hotrod a Chucka Berryho..- tzn. měl jsem pocit, jako by mi mi Kiss zahráli variace na mé dětské hity podobným způsobem jako to s hudbou přelomu čtyřicátých a padesátých let dělají ska kapely. A protože jsem v albu hledal celé dětství, nevadilo mi, že je dlouhé. A navíc jsem bral song Little Caesar jako odkaz na "Někdo to rád horké".

 

Patrik
08.01.2016 11:42

Opravdu u nás bezkonkurenční články. Díky moc za ně.

 




 

 

 

 

 

 

TOPlist