Last Hardrock Outsider

KISS - Rock´n´roll v dobách temna (1991-1997) 5/6

Devadesátá léta nezačala pro KISS vůbec optimisticky. Na konci probíhajícího turné uskutečněného k podpoře poslední řadovky („Hot In The Shade“) byl totiž Ericu Carrovi diagnostikován zhoubný tumor na srdci. Přes intenzivní léčbu se rakovinu nakonec nepodařilo zastavit, byť kusé zprávy z tábora kapely hovořily v určitém období o zlepšení bubeníkova zdravotního stavu a brzkém návratu, všechno nakonec dopadlo úplně nejhůř. Eric zemřel na den přesně jako další významná osobnost hudebního světa - Freddie Mercury, tedy 24.listopadu 1991. Zbytek kapely, byť jej po celou dobu léčby podporoval, začal práce na dalším albu, které KISS nakonec logicky věnovali Carrově památce. Bubenické party nahrál zkušený Eric Singer (dříve BADLANDS, ALICE COOPER a chvíli také BLACK SABBATH), který se záhy stal trvalou náhradou. Singer patří dodnes k naprosté špičce americké bubenické školy a vzhledem k tomu, jaké známé kapely o něho vždy jevily zájem a spolupracovaly s ním, zůstává dle mého stále jaksi nedoceněn. Eric Carr byl však nakonec na chystaném albu „Revenge“ (vyšlo na jaře roku 1992) přítomen ve dvou skladbách a sice v hymnické „God Gave Rock ´N ´Roll To You II.“, jež byla uvedena do éteru s více než půlročním předstihem a tudíž se nahrávala o rok dříve než zbytek desky, a pak se ještě blýskl vlastním letitým jamem umístěným v samotném závěru nahrávky, který jej měl připomenout a navždy uctít jeho památku.



Revenge (1992)


Pod producentským dozorem Boba Ezrina se legenda hned záhy po Carrově skonu  představuje v nezvykle temné a moderní nahrávce, která na počátku devadesátých let splňovala přísná kritéria pro moderní hardrockové album jdoucí bok po boku s nezadržitelně měnící se dobou. Ponurý a průrazný zvuk byl sice na počátku devadesátých let hodně k věci, ale pro členy KISS měla tato skutečnost i jiný osobnější podtext. „Revenge“ totiž dokonale naplnilo obraz tehdejšího vnitřního rozpoložení kapely a její naštvanosti po nedávné tragické události. Materiál je doslova natlakován mnoha výtečnými songy od dua Stanley/ Simmons, kteří se v nich jako již tradičně střídali o pěvecké party. Ať už to byly zemité skladby jako „Unholy“, „Thou Shalt Not“ a „Domino“ odzpívané Genem, nebo Paulovy o trochu vzdušnější songy „Tough Love“, „Take It Off“, „Heart Of Chrome“, „I Just Wanna“ nebo balada „Everytime I Looked You“, kapela nic neponechala náhodě. Ve všech případech jde o opravdu skvělé věci. Z dnešního pohledu platí „Revenge“ za jedno z nejlepších a nejenergičtějších alb od KISS za celou jejich dlouhou kariéru. Navíc se jedná zřejmě o úplně nejtvrdší nahrávku, přestože (glam) metalové vlivy ustupují do pozadí a v popředí duní ostrý rockový groove.


(90%)



Alive III (1993)


Třetí živé album KISS nemám příliš v oblibě. Problém ani tak nevidím v samotném výběru skladeb, kde je mi fakt, že zde převládají zejména skladby z těch tvrdších alb, jakými jsou „Creatures Of The Night“ nebo „Revenge“, naopak velmi sympatický, nýbrž v jejich výsledném zpracování. Přijde mi, že se zde hodně partů opětovně nahrávalo a následně domixovávalo až ve studiu, navíc i aplaus diváků působí nepřirozeně, jako by byl ke skladbám dodatečně nahrán. Z toho plyne, že album nepovažuji za stejně autentické, jako tomu bylo v případě prvních dvou živých nahrávek ze slavné éry sedmdesátých let. Je to obrovská škoda, protože mám pocit, že právě s Brucem Kulickem a Ericem Singerem stanuli KISS na svém absolutním muzikantském vrcholu.

(50%)



Letitý odkaz KISS


Mimo rozsáhlou diskografii bych zde rád připomenul jedno celkem zajímavé album obsahující předělávky klasických skladeb KISS, které vyšlo v průběhu roku 1994, tedy v době kdy se KISS začali ohlížet po vlastní minulosti, vydávat různé kompilace, videonahrávky a přemýšlet o tom, co bude dál, neboť jejich hair-metalovému pojetí doba zrovna nepřála, což se zatím nijak neprojevilo na prodejnosti alb vydaných v první polovině devadesátých letech. Ovšem stále tady byla ta otázky, jakým směrem pokračovat? I když si kapela za celou svou éru získávala hromady příznivců a následovníků a silně ovlivnila například právě celou hair metalovou scénu osmdesátých let, je paradoxní, že šlo vůbec o první oficiální kompilaci tohoto druhu. Jednalo se o výběrovku s poměrně nesourodým shlukem amerických interpretů, pro které měli při jejich vlastním hudebním růstu Kissáci nějaký větší význam. Realizace alba kuriozně nazvaného „Kiss My Ass“, se nakonec účastnily jak kapely úplně neznámé, tak již ostřílené hvězdy tehdejší zaoceánské scény. Z těch známých bych rád upozornil zejména na všestranné bostonské rockery z EXTREME, alternativce DINOSAUR JR., všudypřítomné Newyorčany z ANTHRAX nebo třeba na Lennyho Kravitze, který právě tehdy zažíval obrovské úspěchy se svým posledním albem „Are You Gonna Go My Way“. Hovořilo se také cosi o účasti Cobainovy NIRVANY, avšak její přítomnost byla nakonec odpískána, a to díky dobře známé události z dubna zmiňovaného roku 1994. Výsledek celé kompilace byl takový, že se stala prvním impulsem, který nahlodal ve dvojici Simmons/ Stanley myšlenky na opětovný návrat v původní sestavě. Reunion však nepřišel zas tak rychle, ale každému pozornému sledovači této legendy bylo jasné, že zkrátka a dobře někdy nastane.



Unplugged  (1996)


K armádou fanoušků bedlivě sledovanému vystoupení se nakonec připojili i dva členové původní sestavy KISS. Peter Criss a Ace Frehley zde velmi sympaticky doplňovali aktuální line-up a celý záznam si drží vysokou úroveň. Letité hitovky převedené do akustické podoby neztrácely nic ze své poutavosti, naopak trochu jiný pohled na rock´n´roll Kissákům slušel. Hodně také udělalo, že se na pódiu objevila kapela s velkým počtem muzikantů, kteří jsou stejně tak instrumentalisty, jako velmi obstojnými zpěváky. Deska tak, i přes své poklidnější vyznění, neztrácí náboj a působí vcelku různorodě. Šlo vlastně o jednu z prvních událostí, která rozvířila myšlenky na velký comeback KISS v maskách a v původní sestavě. Nevím co si tou dobou mysleli Eric Singer a Bruce Kulick, každopádně vše směřovalo do bodu, kdy se kapela vrátí ke své původní show ze sedmdesátých let a bude ji do nekonečna prezentovat za přispění moderních technických podmínek a vymožeností.


(70%)



Carnival Of Souls: The Final Sessions   (1997)


Jediné grungeové album v kariéře KISS se sice začalo nahrávat ještě před velkým reunionem v původní sestavě a v maskách, tedy na počátku roku 1995, avšak díky pozdějšímu rozhodnutí hlavních členů kapely pozdržet jeho vydání spatřilo světlo světa až s dvouletým zpožděním. Deska předběžně nazvaná „Carnival Of Souls“ byla, jak již jsem zmínil v úvodu, slyšitelně ovlivněna grungeovou horečkou té doby. Působila tedy oproti starší tvorbě jaksi nehitově, ponuře a neoptimisticky. Podladěné kytary, songy táhnoucí se středními tempy, hutné riffy a nepřeslechnutelný nádech negace a beznaděje, to všechno dělalo z tohoto díla jakéhosi před veřejností velmi dlouhou dobu schovávaného outsidera celé diskografie KISS. Deska však i přesto své kvality má a myslím si, že je dobře, že nakonec vyšla, protože některé skladby, jako třeba „Childhood´s End“, „Rain“ nebo „I Will Be There“, určitě stojí za poslech. Jde však o nahrávku, která snad nejméně reprezentuje nablýskanost fenoménu KISS. Z tohoto důvodu nakonec nebyla veřejností příliš pochopena. Osobně k ní mám rovněž určité výhrady, ale na druhou stranu jí nepovažuji za nějakou fatální chybu. Prostě KISS měli tenkrát chuť udělat album odpovídající té podobě rocku, jaký se v jejich okolí hrál, takže vlastně rezignovali na své největší zbraně, což byly samosebou vypjaté stadiónové hymny s výrazným nájezdem na refrén. Nicméně muzikantské výkony všech členů včetně dvojice Kulick / Singer (tehdy u KISS nuceně končící) jsou zde velmi profesionální.


(60%)



Zbytečné výběrovky a kompilace


Od poloviny devadesátých let, kdy se pomalu ale jistě naplnil předpoklad, že se KISS opětovně vrátí k maskám, nás kapela pravidelně zásobila nejrozličnějšími kompilacemi své staré tvorby, které měly jediný cíl - vydojit ještě něco peněz z fanoušků nadšených velkým koncertním comebackem ohlášeným na začátku roku 1996. Jednou z nejprofláklejších je právě „You Wanted The Best, You Got The Best!“. Deska vydaná souběžně s probíhajícím reunionovým turné. Tohle album bylo totiž poslepované ze skladeb použitých již na prvních živácích KISS ze sedmdesátých let, takže opravdu jediným smyslem této placky bylo vydělat na právě probíhajících událostech. V původní sestavě opětovně namaskovaní KISS na svých mamutích celosvětových turné v letech 1996 a1997, se stali nejvíce výdělečnou událostí v oblasti dinosauřího rocku na sklonku minulého století. Osobně jsem byl hned v prvním roce na dvou koncertech (prosinec 96´Sportovní hala na Výstavišti - na sezení, červen 97´Juliska - v první řadě), které dodnes řadím k úplně největším zážitkům týkajícím se muziky. Další nespočetné kompilace, z nichž byly mnohé rovněž vydány oficiální cestou, zde uvádět nebudu, protože se rovněž jednalo o výběry z tvorby sedmdesátých let, ke které (stejně jako v případě této) nebylo přidáno zhola nic nového.


09.01.2016Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
02.09.2016 10:58

Patrik: To byla nadsazka, kterou jsem chtel jen zduraznit, ze Paul a Gene byli proste vzdycky hodne "do kseftu", nema to nic spolecneho se zasti k zidum = zadnou takovou nemam :o)

 

Bluejamie65
30.08.2016 20:24

Neexistují nemonitorované a nesledované weby. To je jen iluze Nepřítel naslouchá a velký bratr sleduje.

 

spajk
30.08.2016 18:40

Nekrmte trolla.

 

Patrik
30.08.2016 16:04

Jako sorry, ale nešlo by to bez těch antisemitskejch podpásovek? Já chápu, že každej není jako ty, že bys těch blbejch pár dolarů nechal plavat, ale tohle je fakt hnus.

 

Imothep
30.08.2016 14:43

add Carnival of Souls: no ono to ani nebylo tak, ze se clenum Kiss zdalo skoda to nevydat. To album vzhledem k reunionu v maskach a obratu zpet vlastne nemelo nikdy spatrit svetlo sveta, jenze nejaky sikula to pustil do eteru a zacaly kolovat piratske kopie. No a to by samozrejme zidacky duo nevydychalo, aby z toho nekaplo par dolaru, takze spis proto bylo dodatecne oficialne vydano.

 

Bluejamie65
15.01.2016 18:39

Tím přinucením jsem myslel spíš okolnosti než osoby a to, že jsem album jen po poslechu v mp3 jaksi vnitřně nepřijal, v důsledku toho neznám ani texty, ani jsem si o něm nic nepřečetl. V důsledku té mým trucem vyprodukované neznalosti vznikla i ta má konspirační teorie, ale už to, že tomu říkám konspirační teorie znamená, že to zlehčuju a netrvám na tom, aby s tím i ostatní souhlasili.

 

Stray
15.01.2016 18:21

Hele víš, opravdu si nemyslím, že kapelu někdo nutil k natočení skladeb tak trochu odpovídajících dobovému nazvučení -> směr grunge. To album bylo nahráno už v průběhu roku 1995 a mělo vyjít v březnu 1996, jenže reunion, který odstartoval americkjou částí turné v maskách už právě někdy na jaře 1996 vše oddálil a díky tomu bylo Carnival of Souls odkládáno, jenže členům KISS se stále zdálo, že by byla škoda desku nezveřejnit kvůli změně situace (návrat k maskám a v původním složení) a tak jí vypustili až po zmíněných turné, v době kdy se dotáčelo Psycho Circus, potichu a bez větších reklam. Ale že s ní KISS nejsou spokojeni, se v té době nezdálo, naopak - za tím materiál si stáli, určitě tedy Kulick i Simmons.

 

Bluejamie6515.01.2016 17:14

Asi je pravda, že jsem zanevřel po pár posleších, ale myslím, že Carnival of souls je kvadratura kruhu. Tzn. představoval jsem si to tak, že bylo těžké přinutit Kiss k tomu, aby usilovali o grungeový výraz a zvuk, tzn. přestože nakonec přece jen použili devadesátkově znuděný přístup, pro grungery to určitě bylo příliš cítit po sedmdesátkách a tím pádem těžko přijatelné a tradiční fanoušci tím byli příliš překvapeni, ve výsledku se pak album prodávalo blbě. Chvíli jsem tehdy také uvažoval o konspiraci tohoto druhu. Bylo nutné to udělat z toho důvodu, aby lidé, kteří si zvykli na Erica Singera, nehatili nějakými námitkami chystaný dinosauří reunion Kiss.

 




 

 

 

 

 

 

TOPlist