Last Hardrock Outsider

KILLING JOKE - Lord Of Chaos EP

Nejsem velkým příznivcem všemožných EPček, maxisinglů a krátkých nosičů, vždy mi je líto povedených skladeb, které se posléze, i díky přítomnosti na podobných „odřezcích“, v mnoha případech ani nenacházejí na velkých řadových albech. Můj vztah ke KILLING JOKE, napříč více než třemi dekádami kdy jejich jméno reflektuji, bych zhodnotil od lhostejnosti a nezaujetí, až k bezvýhradnému nadšení. To bylo zažehnuté v roce 2003 jejich eponymní comebackovou deskou. Tvrdím dnes, že do jejich hudby jsem se musel přes jinošské metalové hledačství prostě vyvinout - rocku, post-punku a indie jsem se už koncem devadesátých let zkrátka přestal bát. Postupem let jsem se dopracoval k sbírce skoro všech (až na jediné album, to z roku 1990) řadových desek KILLING JOKE ve formátu cd, poslech si užívám a to ať už jde o nahrávku z jakéhokoliv období jejich diskografie. K novodobé etapě, začínající právě rokem 2003, mám však o dost silnější vztah. KILLING JOKE zde získali na modernějším vyznění, větší hřmotnosti a divokosti. Jejich apokalyptické vize na mne rázem začaly působit daleko uhrančivěji a zatímco mnozí hrdinové osmdesátých a devadesátých let pomalu obrušují hrany a ztrácí dech, u KILLING JOKE nic podobného nepozoruji.


Měl jsem vždy rád interprety vycházející z post-punkového prostředí, ať už se jmenovali Nick Cave, LORDS OF THE NEW CHURCHFIELDS OF THE NEPHILIM nebo THE CULT, a právě dnešní KILLING JOKE pro mne představují výbornou fúzi mezi ponurým rockem těchto jejich vrstevníků, vyvěrajícím z prostředí bezútěšných osmdesátých let, a moderním tlakem či bouřlivostí. V Jazu Colemanovi má navíc kapela nejen charismatického lídra, ale i inteligentního člověka, který skladby, díky varovné textové složce, opatřuje dalším rozměrem. Mám za to, že všech pět posledních alb, začínajících již výše zmíněným materiálem z roku 2003 a končících albem „Pylon“ z roku 2015, je zkrátka fantastických, a učinilo z KILLING JOKE zcela moderní, současné a mimořádně působivé rockové těleso. I Colemanovi spoluhráči – kytarista Geordie Walker, basák a producent Youth či bubeník Paul Ferguson platí za uznávané osobnosti indie scény a legendy. KILLING JOKE navíc svědčí personální stabilita, kterou si až na nějakou tu vyjímku drží (někdejší smrt baskytaristy Paula Ravena).


 

Co se týče nového mikro-materiálu, který tvoří dva zcela nové a nutno říct vynikající fláky – titulní „Lord Of Chaos“ a „Total“, a také dva remixy sedm let starých skladeb „Big Buzz“ a „Delete“ (ty se v původních verzích nacházely již na minulém albu „Pylon“), pak hlavní myšlenkou je bezesporu upozornění na všude hmatatelný úpadek aktuálního světového řádu, charakterizovaného přeinformovaností, devalvací zaběhlých hodnot, pravdy a morálky, a rovněž také rostoucí agresivitou. KILLING JOKE nezůstávají být nic dlužni své pověsti temných glosátorů společenské atmosféry.


Pokud bych si měl vzít na paškál oba nové kusy, pak jsou bezpochyby dokonalé – temné, dravé a chytlavé vály vás budou rozechvívat jaderným chladem i post-punkovou uhrančivostí, ke které kapela přidává ještě nabombený sound, zcela příznačný pro 21.století, a také nezpochybnitelnou dávku varovného temna. Líbí se mě, jak se KILLING JOKE popasovali s dobovým vývojem a dnes působí silněji a nápaditěji než mnohem mladší a sebejistější formace. Tam kde jejich generační souputníci působí dnes zastarale a vyprahle, Colemanovci maji v sobě stále entuziasmus hydry stojící v epicentru apokalypsy. Ony dva remixy – tanečnějšími rytmy opatřený „Big Buzz“ či Youthův rozvláčnělý experiment „Delete In Dub“, bych si sice dokázal posluchačsky odepřít, ale kvůli dvěma hlavním skladbám nemohu tohle EP zhodnotit jinak než pochvalně.


29.03.2022Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz