Last Hardrock Outsider

KAMELOT - The Shadow Theory

I když se dříve americká (nyní už spíše mezinárodní) powermetalová stálice KAMELOT prakticky nehne stylově ani skladatelsky z místa, jejich nahrávky mají pořád určité kouzlo a vlastní nemalý potenciál chytlavosti. Jsou především vytvořeny v kvalitních studiových podmínkách prvotřídními hudebníky, tedy letitou kapelou, která přesně ví, jak jejich hudba má vyznívat. Ne nadarmo tedy formace okolo kytarového šéfa Thomase Youngblooda patří k tomu úplně nejlepšímu, co v současnosti jejich žánrová škatulka nabízí obdivovatelům inteligentně pojatého, melodického i když značně nazdobeného metalu. Švédský rodák a pozoruhodný zpěvák Tommy Karevik do projektu před šesti lety zapadl a po albech „Silverthorn“ a „Haven“ je novinka „The Shadow Theory“ jeho již třetím zápisem v řadách KAMELOT. Kdo čekal oproti minulosti něco na způsob větších obměn, ten se rozhodně spletl, pětice stále vybrušuje svůj styl v intencích toho, co si každý představí pod pojmem symfonický power metal. Jediná věc, tak trochu nápadná během srovnávání s tvorbou minulosti, je na novince pouze ta, že jen jedna skladba přesáhne délku pěti minut (a to jen mírně), ale naopak všechny se drží času okolo tří až čtyř minut. Sladkobolné a tklivě dramatické hymny jsou navíc složeny, aby se zkrátka co nejdříve zapsaly do paměti.  Už tomu tak asi bude, KAMELOT nyní pravděpodobně chtěli nahrát hitovou, vzdušnou a v intencích zdobného metalu chytlavou desku.


 

V první polovině alba se jim plán velmi daří, protože hned po tajemném intru „The Mission“ se do posluchačovi paměti vydatně zapíše dravý symfo-metalový vál „Phantom Divide (Shadow Empire)“, kterému nechybí kytarová říznost ani vznosné refrénové melodie podbarvené bombastickými zvuky kláves. V dobrém rozpoložení KAMELOT pokračují na „Raven Light“, skladbou charakterizovanou sugestivnější atmosférou, ale stále dostatečně líbivou na to, aby oslovila širší pole posluchačů heavy metalu. Hradby kláves zdárně sekundují cupitavým rytmům i bujarým kytarovým valům, zatímco Karevik je hlasově bezchybný a Youngblood coby sólový kytarista snad ještě přesvědčivější než v roli neoblomného riffaře. Následuje futuristický power metal „Amnesiac“, což je rovněž jeden z hitových vrcholů celé desky. Skladba oblaží posluchačovi uši poutavým charakterem, ponurou atmosférou, nástrojovou bohatostí, ale hlavně nápadnými refrénovými melodiemi. Po tak trochu rozehřívací „Burns To Embrace“, kde se kapela nadechuje před dalšími většími věcmi a využívá k zvýraznění svého zvuku i dětský pěvecký sbor, přichází parádní duet v podobě balady „In Twilight Hours“, kde se Karevik u mikrofonu střídá s hostující zpěvulí Jenniffer Haben. Když něžnost rozetne řízný kytarový riff v úvodu následné „Kevlar Skin“, dosahuje spád alba absolutního vrcholu, protože zmíněná mohutná divočina nepostrádá ty nejlepší možné vlastnosti kvalitního power metalu. Do tohoto momentu je album jednoduše parádní.

 

Bohužel však musím říct, že po této skladbě už se žádná další píseň nedokáže přiblížit těm z první půle nosiče, takže jak patetická radio-friendly hitůvka „Static“, vzniknuvší patrně pro někoho jako fanoušky AMARANTHE ze skandinávských a germánských částí Evropy, tak docela rutinní „Mindfall Remedy“ s co chvíli štěkajícím hostujícím hlasem (dost možná zas někdo jako Alissa White-Gluz?) zde kontrastujícím s Karevikovým vibrátem, přeslazená „Stories Unheard“, nebo i v rámci melodického metalu až příliš optimisticky pidlikavá „Vespertine (My Crimson Bride)“, nedokáží zbytek materiálu nějak posouvat a ozvláštnit. Jedinou výjimkou je tak dravé finále v podobě „The Proud And The Broken“, které ještě dokáže posluchače, usínajícího nad  hudebními sladkostmi, trochu vyburcovat. Přes slabší a příliš konformní druhou půli se však jedná v rámci melodického metalu o nadprůměrný počin. Ve srovnání s některými alby minulosti KAMELOT však deska bohužel spíše neuspěje. 


18.04.2018Diskuse (12)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Kinco
03.07.2018 11:40

No podla mna prave posledne 3 albumy mam najradsej. Minuly rok som ich konecne videl nazivo. Velmi dobre bolo. Haven je podla mna ich najlepsi album.

 

Dr_Sten
27.04.2018 20:07

Pohodová deska i recenze.
Co takhle recenze některého z alb "domovské kapely" zpěváka Tommyho Karevika Seventh Wonder? Díky

 

zdenos
19.04.2018 13:00

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamelot_(folkov%C3%A1_hudebn%C3%AD_skupina)

 

Roonagu
19.04.2018 10:43

Částečně ano, ale né kvůli středním polohám a hloubkám, ty měl/má stále skvělé. Ale výšky mu začali od Black Halo "upadat". Na Poetry for the Poisoned už si tuším na polohy nad vysoké C ani netroufal. (Sám trochu zpívám (vyšší baryton), o věci před Ghost Opera se pokouším jenom v dobré dny, pozdější už jdou výrazně jednodušeji).

 

Louža
19.04.2018 10:15

Neuváděl Khan jako důvod odchodu, že už mu nejde zpívat, nebo něco podobného? No rozhodně to na to nevypadá...kurefsky dobrej přednes!

 

Roonagu
19.04.2018 10:06

Nějak tak, potešilo mě u nich když opustili typický power na albech Epica - Black Halo. (Karma mě krom pár věcí už příliš nebere). Další alba z Khanem už byla slabší ale baví..alba z nové éry si pustím jednou a už se k tomu nemám chuť vracet..a jak píšete, Tommy za to nemůže, ale těžko říct jak velký skladatelský vklad Khan měl (btw na apríla vydal první nahrávku od jeho odchodu https://www.youtube.com/watch?v=rlRJAb2p24I).
Už jsem je zmiňoval v co právě poslouchám, ale třeba ačkoliv čeští Eagleheart nedisponují tak skvělým zpěvákem/zpěvem, tak hudebně pro mě jejich poslední album Kameloty překonává.
https://www.youtube.com/watch?v=425O1wKFgAA

 

Louža
19.04.2018 09:26

Tak, tak. One Cold Winter´s Night je skvělé završení jedné éry. Osobně s odstupem času považuji za nej dílko Karmu. A Nějakým zvláštním způsobem mám rád i poslední album s Khanem. Ty nový alba jsou v podstatě úplně zbytečný.

 

Fenris 13
19.04.2018 09:06

Já to mám podobně jak Louža . The Fourth Legacy, Epica a Karma jsou bezchybné desky, pak se ještě dalo Black Halo - a to hlavně díky skvělé March Of Mephisto s hostujícím skřehotalem Shagrathem. Pak už je to pro mně lehce sterilní nuda. Co si rád pouštím, je živák One Cold Winter´s Night na dvd, tam byla kapela ještě s Khanem v ohromné formě.

 

Carloss
18.04.2018 23:01

Je to dobrá deska.Nedosahuje kvalit jejich nejlepšího období,ale bída to rozhodně také není.

 

Stray
18.04.2018 18:38

Zdravím pane kolego. Věděl jsem, že budeš zklamán. Chybí tam totiž dvě desetiminutove stotunove symfo kompozice, co by představovaly tzv."umění pro umění". Příště recenzi opatrim dovetkem "Silné album, ale Louzovi se nebude libit!" :-) Je to prostě dobrá deska.