Boomer Space

JUDAS PRIEST - Redeemer Of Souls

Pokud patříte k dlouhodobým příznivcům britských heavymetalových veteránů JUDAS PRIEST, musí vám být jasné následující. Všechno zásadní a podstatné tahle legenda řekla už dávno. Konkrétně tedy v rozmezí let 1975-1990, kdy úspěšná řada alb vyvrcholila nepřekonatelným milníkem „Painkiller“. Ty časy se už nikdy nevrátí a opravdu nemá cenu hledat vinu v kapele, protože ta dělá dodnes co může, aby fanouškům předhodila další porci čehosi, co bude alespoň trochu upomínat na jejich slavnou epochu. Ono to vlastně dnes není ani fyzicky možné, nahrát kvalitativně stejný nebo dokonce lepší materiál než tehdy. Jednak Halfordovi hlasivky po šedesátce přeci jen nejsou ( a ani nemohou být) v takové formě jako v časech, kdy tento výtečný zpěvák překračoval čtyřicítku a byl na vrcholu sil, za druhé se dnes jedná již o bůhví kolikáté album, které je vařené z toho, co je zrovna k mání a v jakém rozpoložení se staříci pro změnu nacházejí. Studnice nápadů v úzce vyprofilovaném stylu kapely nemůže do nekonečna překypovat dary a to ani když se tato vydá na území pro ni neprobádané, což opravdu není případ letošní novinky.

 

Předlouhá kariéra JUDAS PRIEST však rozhodně stojí neobeznámeným za prozkoumání. Vždy však budu doporučovat klasiku zakončenou albem „Painkiller“. Vše co přišlo posléze, již takovou důležitost nemá, nikdy nemělo a rovněž nikdy nebude mít, byť je jasné, že třeba s Timem „Ripperem“ Owensem u mikrofonu se senioři snažili naladit na modernější notičku a zněli tvrdě a aktuálně. Nicméně obě desky jím nazpívané se nakonec většinově nezapsaly do srdcí metalové armády, stejně jako se to nestalo o pár let později u dalších dvou alb – jmenovitě tedy u comebacku, který byl pojat jako staromilská hra na jistotu - „Angel Of Retribution“, ale ani u následného konceptu „Nostradamus“. Na obou těchto počinech pěl znovu Rob Halford.  Koncept z roku 2008 však vnímám po šesti letech jako zbytečně dlouhou, obtěžkanou a nudnou porci klišovitých postupů, kde nenalézám ani špetku progresu, tolik zmiňovaného mnohými internetovými diskutéry. O takových albech jako „Nostradamus“ většinou tvrdím, že mají těžkou prdel. Jakoby záhadně působící  JUDAS PRIEST zde zkrátka dobrovolně složili své největší zbraně (důraz, divokost a říznost) a vrhli se plácat v jakémsi nasládlém klávesoidním pudinku.



Posléze přišel čas na překvapivý odchod kytaristy K.K.Downinga. Ten platil spolu s Glenem Tiptonem za jeden z nosných pilířů kapely. Náhradník Richie Faulkner však na následných několika turné potvrdil, že bude dobrou náhradou, tedy alespoň co se živé prezentace týče. Byl jsem tedy zvědav, jak dobře si s ním JUDAS PRIEST povedou i letos poprvé ve studiovém provedení. „Redeemer Of Souls“ je tedy první album, na kterém nehraje K.K. Downing a rovněž první album JUDAS PRIEST od roku 2008. Avizovaný návrat k tvorbě z osmdesátých let se nakonec koná. Jak to tedy s novinkou slyším?

 

Když řeknu, že novinka dost pravděpodobně nemá na žádnou z nahrávek, kterou kapela vypustila mezi roky 1975-1990 (snad s výjimkou slabších „Point Of Entry“ a „Ram It Down“, s kterými to vidím tak na plichtu), nikoho to asi nepřekvapí. Problém však nemám s tím, že se JUDAS PRIEST hudebně vrací o více než třicet let vzad a že tak činí právě nyní. Slabiny totiž určitě neslyším v hudebních nápadech, v postupech, protože mne nové dílo přijde detailně propracované, stačí se na něj jen soustředit a ne jej vlivem předsudků ihned hodit do kopru. Tím pravým důvodem jediné mé zdejší kritiky bude totiž skutečnost neovlivnitelná. Na albu totiž nespatřuji tolik potřebné životní energie jako tomu bylo v oněch památných osmdesátých letech. Věc s přihlédnutím k věku protagonistů zcela logická. Na druhou stranu však tvrdím, že novinku vidím jako to nejvěrnější podobenství časů plných síly, už  právě díky zmiňované propracovanosti jednotlivých skladeb. Schválně si všimněte kytarového zdobení, všech těch vyhrávek a klokotavých sól ve skladbách jako je titulní „Redeemer Of Souls“, nebo následné „Halls Of Valhala“ a „Sword Of Damocles“ a zjistíte, že spolupráce mezi zkušeným Glenem Tiptonem a relativně mladým Richie Faulknerem funguje opravdu výtečně, zvláště pak v těchto skladbách opředených mytologií.


 

Songy jako „March Of The Damned“ nebo „Crossfire“ zas vypovídají cosi o tom, že JUDAS PRIEST letos opravdu nehodlají dobývat nová hájemství moderních metalových směrů, ale naopak udržují těsný kontakt se svými kořeny, s ostrovní rockovou scénou let sedmdesátých. Tzv. příznivci progrese běžte se bodnout, AC/DC se taky nikdy nesnažili překonat v tvrdosti FEAR FACTORY a fungovali náramně. Buzeroval je snad za to někdo? Proč by se o aktuálnost za každou cenu měli snažit JUDAS PRIEST? Vždyť už dávno víme jak to dopadlo. „Jugulator“ dnes beru s vypletím sil, ale je mi jasné, že podnětných nápadů tam je nemnoho a „Demolition“ snad ani nepovažuji za album od JUDAS PRIEST. Novinka je reminiscencí pravověrnosti a velmi příjemnou vzpomínkou na dobu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Opravdu mne těší, že právě dnešní odrhovačky v sobě mají nápad a zaujetí. Což také nemusely mít. Mohlo to všechno dopadnout úplně opačně, tedy naprostým provarem. Nestalo se. Vezměte třeba „Down In Flames“, to je prostě hymna jako svého času třeba  „Running Wild“ nebo „Exciter“, nebo všechny ty démony, které zde pohánějí hypnotickou „Secrets Of The Dead“, vždyť to je epická skladba ve stylu „Touch Of Evil“. Zkrátka ryzí JUDAS PRIEST. Velmi dobré jsou i „Cold Blooded“ nebo „Metalizer“, naprosto skvělé záležitosti vystihující etapu celosvětového nástupu heavy metalu v prvé půli osmdesátých let. Zdařilých skladeb ve starém provedení se zde nachází opravdu dostatek a proto mám tohle album prostě mnohem radši než těch několik předchozích, které pouze okukovaly, kde se co na scéně děje a jak by se vlastně měly prezentovat.

 

Album „Redeemer Of Souls“ zní velmi uvolněně, protože kašle zvysoka na všechno co se v roce 2014 hodí či nehodí. Tím působí podstatně přirozeněji a nápaditěji (mnohem více onoho kytarového vyšívání a melodií doléhajících tzv. z druhého plánu) než třeba „Jugulator“, „Angel Of Retribution“ nebo „Nostradamus“ dohromady. Alespoň tedy z mého pohledu. Staromilský přístup a lpění na tradičních hodnotách jejich hudby je totiž to poslední, co mi na novince vadí. Naopak mám pocit, že se to všechno právě až letos povedlo vystihnout nejvěrněji. Body strhávám zejména za věci, se kterými už asi nic dělat nešlo a těmi jsou slabší intenzita, dravost a někdy snad i místo pro nějaký ten vyluhovanější postup. Ono dle mého vážně není jednoduché po šedesátce držet krok se svou vrcholnou formou. Osmdesátky už se stejně nevrátí, ale tohle je prostě dobré.


16.07.2014Diskuse (16)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
24.02.2016 10:11

slabých 60% !

 

Stray
31.07.2015 09:40

Chystá se seriál JUDAS PRIEST. Bude mít sedm dílů, momentálně začínám práci na šestém. Předběžně tedy názvy: 1. Oběti měnící se doby, 2. Kult bodců a kůže, 3. Věk bohů heavy metalu, 4. Pozor, ...budoucnost? 5. Painkiller: Ohnivá jízda nebem, 6. Nastal čas demolice, 7. Druhé zrození, Nostradamus a další události.

 

zdenos03.11.2014 17:01

80%

 

Duch29.08.2014 18:23

Upřímně řečeno,jsem šťastný ,že tuto desku vůbec vydali....

 

Ryan23.08.2014 14:57

Naprosto souhlasám s Kropisem,mě se hlavně líbí bonusovky co totálné válí zbytek alba,newím kdo je tady hluchej,jestli producent,judasi nebo vy,album stejne jako novinka od Accept blind rage,se vydalo zajímavým staronovým směrem s 80tkovým patosem,ale bohužel euforie se nekoná.Album se mi zdá utáhané a Halford tam především jen mluví,ani nezpívá natož aby ječel jak se sluší a patří(k Painkilleru se ani nebudu vracet).Velice nadprůměrné album s divným zvukem,se zajimavými avšak vůbec nedotaženými nápady co se struktury skladby a refrénů týče.Takže čekal jsem víc,ale na podzimní odpoledne co se poslechové muziky týče,může být.Ryan Cody (DORO PESCH REVIVAL,JUDAS PRIEST REVIVAL OLOMOUC)

 

Stray30.07.2014 21:40

Mě se ty bonusy právě že vůbec nelíbí a když jsem si je vyslechl, tak jsem ocenil citlivost kapely i producenta jak je dokázali oddělit od alba, přesně tyhle songy totiž na regulérní desku nepatří, jsou to prostě nedodělky a zbytky, volil bych úplně stejně, takže když jsem vyšel do krámu pro CD, měl jsem jasno na limitku srát, pěkně jednoznačně normální verzi za 340,-Kč.

 

Kropis
30.07.2014 21:28

Docela paradox jsou ty bonusové písně, já bych to teda přeházel úplně jinak, spousta z nich je lepších než to, co je na základu :) Tears of Blood a hlavně Bring it on, to jsou pecky jak sviňa :)

 

Stray30.07.2014 17:39

Halford sólově to je hodně širokej pojem. Debut se mu povedl, ale to už je taky 14 let, ty věci pak - no neřekl bych, že je to nějak výrazně lepší než tohle.:-) Je to modernější, ale jsou to alba, kde si z pěti skladeb najdu dvě dobrý a z deseti tak čtyři. Novej JUDAS PRIEST mi přijde ucelenej a vlastně tam ani moc vaty nenacházim, je pravda, že je to hodně velký retro, trochu dýchavičnost, zastaralost, ale sračková skladba tam není, naopak "Secret Of the Dead" považuji za nejlepší song JUDAS PRIEST od dob Painkillera.:-)

 

gotta30.07.2014 12:23

Nevim...po pár prvních posleších si myslím, že je to slabota. Možná to ještě naroste, ale moc tomu nevěřím. Dobrý heavy metal by měl mít daleko větší drive než tenhle Redeemer... Halford sólově ukazuje docela příkladně jak se to má hrát.

 

myšák max21.07.2014 20:59

Nač hodnotit, do jaké míry se jedná o dobré nebo naopak špatné album? Aktuálně vznikají napříč metalovou scénou stejně věci spíš diskutabilní, které rozhodně nijak neovlivňují vývoj žánru/ů. V šedi táhnoucí se dobrých 20, možná i více let, budou JP i po ztrátě K.K.D. působit v dané kategorii spíš nadprůměrně. Vzhledem k tomu, že už dávno nevyšlo nic, co by stálo aspoň za řeč, v ČR pak už vůbec ne,je Redeemer of Souls v podání JP řekněme vycpávkou v čase, než se stav konsoliduje a nebo napopak než vše vyšumí. Obé pak bude pochopitelným a víceméně očekávaným vývojem. JP měli tyto menopauzy již několikrát, a pokud je odchod víc než jen důležitého člena má položit, pak ať se tak stane. Já osobně očekávám spíš renesanci. Třeba takoví Deep Purple nebo Black Sabbath to také zvládli s přehledem, tak proč ne Judas Priest?

 

 

 

 

TOPlist