Last Hardrock Outsider

JONATHAN DAVIS - Black Labyrinth

Největší borec ze všech nu-metalových píčusů. Zpěvák outsider, který proslul spíše originalitou svého hlasového projevu než školeností. Rovněž třeba zmínit tu ohromnou energii podávanou publiku během vystoupení KORN. Z mého pohledu neuvěřitelně sympatickej chlápek co se pro hudbu narodil a stojí nohama pevně na zemi. Zkrátka ideální typ do toho nejvyššího rockového byznysu, který je v jeho případě podložen i uměleckou stránkou tvorby. Jonathan Davis. Právě mu (po čtyřiadvaceti letech v branži) vychází debutové sólové album, neboť nikdy netrpěl egocentrickými manýry a podobnými sklony, ačkoliv by klidně mohl. O svém vlastním albu snil dost možná od roku 2002, kdy svůj hlas propůjčil několika gothic-metalovým skladbám v soundtracku k hororovému propadáku, filmu Queen of the Damned. Tehdy leckoho šokovalo, že si přál, aby jeho hudba zněla někde na půli cesty mezi temnou symfonií a chytlavými šlágry od MARILYN MANSON. Po šestnácti letech si tedy Davis prostřednictvím alba „Black Labyrinth“ plní svůj dávný sen a předkládá desku, která jej plně charakterizuje a vystihuje.

 

Jak se mu tedy na sólové dráze vede? Předně je třeba potvrdit, že Jonathan Davis svou roli lídra slovutných KORN vůbec nepopírá a tak deska zní přesně tak, jak by jste asi tušili. Rozdíly mezi „Black Labyrinth“ a pozdními alby Davisovi mateřské kapely jsou opravdu jen kosmetické a týkající se spíše aranžérské práce a zvýšeného počtu melodií a variabilních linek, které až tolik nelpí na hutném zbustrovaném podkladě či nu-metalovém groovu. Přesně tak jak v melodických skladbách KORN vyzpívává Davis všechny ty klenuté refrény, děje se tak i zde. S tím rozdílem, že zde je prostě klenutá a melodická každá skladba. Stejně tak mohu přiznat, že Jonathanova novinka našla zalíbení spíše v pomalejších, rozepjatých a po stránce aranží a orchestrace přeci jen zdobnějších hymnách. Nezní zde položka, která by nevyústila v strhující srdceryvný refrén. A tak je to správně.


 

Spřízněnost s pozdní tvorbou KORN nastíní už úvodní  song Underneath My Skin“, kterému je vlastní jisté hypnotické pnutí a potemnělá atmosféra, stejně tak jako zpěvný a velice chytlavý refrén. Nic pro opravdovčíky vyznávající „Blind“ a „Clown“, naopak fanoušci melodických alb KORN budou jásat. Velice mne zaujala druhá píseň „Final Days“, kde Jonathanův hlas staví dramatické klenby nad bujnými rytmickými party a exotickými zvuky připomínající severoafrický folklór. Krásně blouznivá horečka a song, který musíte slyšet. Během „Everyone“ už jsou zase fanoušci KORN v pozoru, neboť píseň dokazuje, že do toho Davis umí i zde, na své první sólovce, řádně šlápnout a mocné riffy mají parametry slavných valů legendární party z Bakersfieldu. Spojení moderního kytarového zvuku, experimentálních partů, smyčcových aranží či zajímavých zpěvavých linek je vlastní i „Happiness“, jedné z nejpozoruhodnějších položek alba.

 

Po dvou docela tradičních válech „Your God“ a „Walk On By“, připomínajících pozdní tvorbu KORN (já opravdu příliš rozdílu mezi Davisovou sólovkou a současným stylem téhle kapely neslyším), zaujme tajemná a v tomto případě vkusně nazvaná balada „The Secret“ a ještě o něco více pak gothic-metalově vygradovaná, ehm …taktéž balada „Basic Needs“, které jsou v závěru znovu vlastní všechny ty exotické, zejména arabské motivy. Vlastně lze říci, že právě pomalejší, záhadné a chmurné písně se staly tím nejzákladnějším, co deska „Black Labyrinth“ obsahuje, čehož stvrzením je i další pecka „Medicate“ s výstavním post-disco refrénem a psycho atmosférou, umocněnou klávesovým podložím a prapodivně samplovaným dětským kňouráním táhnoucím se strašidelně celou skladbou. „What You Believe“ zas posluchače zavede do království samplů a potvrzuje, že Jonathan byl vždy po skladatelské stránce umělcem s otevřeným hledím, jehož vize mnohokrát překračovaly mantinely jím samotným vybudovaného stylu. Ono skloubení gotiky, groove metalu, experimentálního rocku a elektroniky je vlastně alfou i omegou tohoto tajemného a kouzelně melodického alba, kterým, až po skvostnou závěrečnou singlovku „What It Is“, Jonathan nepopírá vlastní vývoj a historii své tvorby. Na nahrávce s ním spolupracovalo mnoho muzikantů, z nichž nejzásadnější byli zřejmě kytarista Wes Borland, bubeník Ray Luzier, klávesák Zac Baird a baskytarista Miles Mosley. Nemohu dát méně než 80%.




30.05.2018Diskuse (23)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Dave78
12.06.2018 23:16

Ideální soundtrack k předpůlnoční procházce městem v mírně podroušeném stavu (6 plzní:-)). Závěrečná What It Is je neskutečná, stejně tak Everyone nebo Basic Needs, za mě absolutní spokojenost. Jonathan holt udělal sólovku, kdo čekal další Korn, bude zklamán, kvalitu to ale má...

 

Vatutin
06.06.2018 07:10

jinak nakonec se mi pořadí novinkových desek, které mne zajímají, jsou si něčím podobné a věnoval se jim, nebo bude věnovat, CD, seskládává takto ... 1. A Perfect circle -nebojím se 100% novinka je úžasná - obsahuje skvělé skladby, je tajemná i přístupná, hloubavá, melancholická i tvrdá. Materiál není na první dobrou a stále znovu člověka láká. Prostě překvapení se vším všudy. 2. Ghost nakonec 90% novinka překvapila není to žádný nadčasový matroš ve kterém budeme objevovat ještě za rok dva. Prostě květnová jahoda, která bude plesnivět, ale člověk se stejně nechá unést a nacpe to do sebe. Je zde jen pár skladeb, ale všechny jsou vlastně hitové. Paleta vlivů je ohromující a fascinují, metal, disko, muzikál, art rock. Image je dotažené a skvělé. Výsledný dojem je masivní 3. Jonathan Davis 50% opravdu zklamání. Řada recyklovaných motivů, řada nedotažených motivů. Deska možná navazuje na tu eletronickou desku Kornů ... ale ta vyšla již hodně dávno a možná tehdá něčím překvapila, současný JD vůbec ničím. Ještě a je to jen můj subjektivní názor je, deska prostě otravná a v podstatě se nedá doposlouchat. -- tolik takový výlev u ranního kafe :)

 

Vatutin
05.06.2018 16:35

bylo to k debate ghost / davis

 

Vatutin
05.06.2018 16:34

JJ já vím, že máš pravdu, je to krátké, hezké navoněné ... ale mne to baví moc ... rozhodně deska kterou nejde přehlédnout a jako 40+ zažívám dávno zapomenuté pocity :) Nadbytek navoněnosti vyrovnávám Táborem radosti :), kterej jsem nedávno objevil :) Pokud jde o Jonathana tak mám špatný pocit a stále horší neroste to a mám rostoucí problém to doposlouchat/ poslouchat ... poslední dvě desky Korn jsou paráda, ale tohle není OK, fakt ne.

 

Valič
05.06.2018 10:12

Tobias Forge a Martin van Drunen zřejmě nebyli jediní metaloví muzikanti, kteří vyrůstali na Rolling Stones. :-)

https://youtu.be/DDXdhLeFV-g?t=313

 

Valič
04.06.2018 15:18

Já na tom taky nevidím nic divného, jen mě to zaujalo v souvislosti s nedávnými diskusemi na Crazy Diamond. :-)

 

Stray
04.06.2018 15:14

Valič: natom nevidím nic divného, že fanoušek rocku má mezi nejoblíbenějšími kapely jako MÖTLEY CRÜE nebo ROLLING STONES. Horší by bylo, kdyby fanoušek rocku měl mezi nejvíce oblíbenými kapely jako THE GATHERING nebo WALTARI.

 

Valič
04.06.2018 14:44

Santo: Díky za odkaz na zajímavý rozhovor s Ghost, který mě určitě bavil víc než poslech jejich aktuálního alba. :-) Nejvíc mě zaujala informace, že mezi kapely, které jejich frontmana v dětství nejvíce ovlivnily, patří i Mötley Crüe a Rolling Stones. :-)

 

Stray
04.06.2018 14:06

Ano, jsou to krásné písně, jen zamrzí, že si při jejich prezentaci kapela nesundá ty hloupé škrabošky a stoupne si, pějíc je zpříma, tváří v tvář zaujatému posluchači. Více tento týden v recenzi.

 

Santo
04.06.2018 12:20

Stray: presne to som si myslel po prvých dvoch posluchoch, že sú tie melódie až príliš jednoduché na to, aby obstáli skúšku časom. Momentálne som na nonstop repeate albumu a nemôžem sa toho nabažiť. Kus mi vadí, že je Prequelle kratší, aký by som ho chcel, ale melódie ma uspokojujú. A čo sa týka vizuálu a vecí okolo, tak som takisto žrút všetkého, čo si Tobias zamanie. Toto môj svet (a možno nielen môj) potreboval - odľahčenú hudbu znejúcu sviežo, ktorá má potenciál ísť vysoko a pritom neskĺznuť z cesty. Čo sa rekonštrukcie týka, tak samozrejme áno, ale z optimistickejšieho pohľadu radšej volím slová pocta a inšpirácia :)

Valič: mne sa práve páči kombinácia, ako ty píšeš "neškodného pop rocku" a textov s vizuálom kapely, pretože je to viac pre masy. No a texty o temnom pánovi, verím, veľa ľudí počúvajúcich GHOST ani poriadne nevie, o čom sú, čo ma dosť baví. Inak odporúčam Forgeovu bývalú kapelu Repugnant. Krásny kontrast k tomuto "teplému" spevu.

Tu som našiel veľmi zaujímavý článok o pozadí jeho života, dobré čítanie: https://www.revolvermag.com/music/ghost-true-story-death-religion-and-rock-roll-behind-metals-strangest-band