Last Hardrock Outsider

JOE SATRIANI - Shockwave Supernova

Někdy se vyplatí v zájmu utříbení názorů odložit připravovanou recenzi o několik měsíců později. Ze své zkušenosti s občasným psaním můžu říci, že mi občas pauza vadí, protože rád sdílím svoje prvotní emoce s komunitou, ale v zájmu zachování integrity je prostě jistý odstup vždy lepší. Druhá polovina letošního roku byla a stále ještě je velice nadupaná na novou muziku a já už teď vím, že spoustě desek bych už tak vysoké hodnocení jako v týdnech po vydání nedal. Například GHOST dokonale vyšuměli a jejich 60 % je za mě nyní maximum. Na novinku svého oblíbence Satche jsem se poměrně dost těšil, protože mě jednak nikdy nezklamal a druhak je jeho hudba ideálním společníkem do chmurných podzimních večerů. Patnáctý kytarový zákusek si u mě prošel velmi klikatou cestu. V době vydání jsem byl zklamán, jak nudně a nenápaditě tahle deska zní. Přitom Joe rozhodně nestagnoval, v posledních letech svoje alba obohatil o klávesy a tlačil písně směrem k poutavým melodiím. A tak jsem to celé silově tlačil do hlavy a až na pár ojedinělých písní jsem veškeré úsilí po pár týdnech vzdal. Další poslech jeho novinky nastartoval až blížící se koncert v ČR a najednou už nový materiál zafungoval. Ne že by se stal nějaký zázrak, ona to je opravdu jedna z těch průměrnějších věcí, ale pořád platí, že Satriani pro mě na poli instrumentální tvorby jasně dominuje. I když si vybere slabší chvilku, pořád to pro mě bude příjemný poslech, na rozdíl od všech těch technicky precizních a zaručeně nudných Loomisů, Malmsteenů a jim podobných. Diplomatičtěji řečeno - Joe Satriani dokáže zabavit mnohem větší okruh lidí svým tíhnutím k prostému rocku.



Myslím si, že se dalo z aktuální sestavy vymáčknout více. Minnemann, Colaiuta, Keneally a nováček do party Brian Beller, to jsou jména, která si dokážou ukrást písně jen pro sebe a i takový velikán, jakým je Satriani, by se mohl v poklidu držet v pozadí. Naštěstí (nebo bohužel?) se tak nestalo a bez zbytečných průtahů lze vytáhnout alespoň pár skvělých písní. Předchozí deska „Unstoppable Momentum“ se mi líbila kvůli údernějším rockovějším skladbám a celkově svižnějšímu tempu a to je vlastně případ i aktuální novinky. Otvírák „Shockwave Supernova“ opravdu nemá chybu a pak je tu typicky Satrianovské trio energických instrumentálek - „On Peregrine Wings“, „Scarborough Stomp“ a „If There Is No Heaven“. Zbytek je místy slabší, místy silnější, což je vlastně vcelku málo na hodinový materiál. Zklamaný nejsem, ale musím být tentokrát trošku přísnější…


20.10.2015Diskuse (1)Kropis
kropacekmichal@gmail.com

 

Zetro
21.10.2015 14:50

Pre mna je fajn nahravka 75%