Last Hardrock Outsider

JINJER - Wallflowers

JINJER za sebou mají zhruba dekádu existence a stále rostou. Ukrajina jim byla záhy malá. V Napalm Records vědí o komerčním potenciálu dost, s nahozením lana proto neváhali. Sympatická skvadra talentovaných muzikantů produkující kvalitní moderní metal však ještě obchodní terno neznamená. Takových je dnes plný Bandcamp. Rozdílovým činitelem, díky kterému se kapela z kovaného Východu upsala vyššímu/střednímu labelu ze Západu, je bezesporu zpěvačka Teťana Šmajljuková, nad jejímž výkonem zůstává rozum stát. Stačí zhlédnout některá koncertní videa.


V podstatě jsem rád, když trend v rámci metalu reprezentují kapely typu JINJER. Po řemeslné stránce jim stěží něco vytknete a obsah také není k zahození, vlastně je velmi dobrý. Mám navíc pocit, že dotyční oproti minulému albu „Macro“ chvílemi mírně přitvrdili a ubrali na hitovosti, zejména na tak trochu abecedním střídání výrazné melodie s tvrdostí. Lyrické momenty samozřejmě nepostrádá ani novinka „Wallflowers“, pracuje se s nimi však o něco komplexněji a se stínem na duši. Někdy znějí, jako třeba ve vynikajících skladbách „Disclosure!“ a „Pearls and Swine“, až grungeově, resp. doomově. Jemnější polohy hlasu, zvláště ve chvílích, kdy se blíží až k projevu Anneke van Giersbergen, Teťaně moc sluší. Doufám, že si to její namakaná suita včas uvědomí. Budoucnost JINJER totiž netkví v řevu uprostřed submisivních bodyguardů ošlehaných vražednými rytmy. Potenciál cítím jinde a Teťana mu kráčí v ústrety už nyní.



Aktuální výsledek studiových galejí tudíž není úplnou hrou na jistotu ve smyslu zopakování úspěšného mustru, dokonce může fanoušky minulé kolekce lehce odrazovat. Nejde o to, že by se hustými kytarami maskoval nedostatek hitových nápadů. Pánové s jednou dámou v čele prostě nechtěli zůstat na místě, k růstu komerčnímu přidali růst hudební. Zkusili (zas?) něco jiného, resp. nejen ve zvuku se pokusili o decentní posun a ten, myslím, vyšel. Přišli s nekompromisní nahrávkou, na které se střetávají méně odlidštění MESHUGGAH, LAMB OF GOD a další spolky definující moderní groove metal s výraznou melodickou nadstavbou. Na maximum se při tom využívá potenciál instrumentalistů a jednoho mocného hlasu, který nad jejich nápaditou hrou dominuje. Pokud zní trendy kytarová (metalová) hudba určená mladším ročníkům takto, nejsme na tom vůbec špatně.


Znovu nicméně zdůrazňuji neoddiskutovatelný fakt, popularita JINJER staví především na atraktivním (sexy) ženském prvku fascinujícím svou stále se zlepšující pěveckou potencí. Teťana se zdá být na vrcholu. Odráží se k němu z robustního základu, který pro ni s velkou lehkostí buduje „hrající si“ zbytek kapely. Invenční rytmika s variabilní kytarou předvádí vyzrálý výkon, hodný doprovodného jazzového tria. Instrumentální party by velmi dobře fungovaly i samostatně. Na styl koketující s djentem relativně uměřené hraní nenarušuje písňový celek. Skladby se neslévají.



Produkce a mix umožnují hluboký ponor včetně virtuálního odmáznutí hlasu. Stačí se jen zaposlouchat. Podobně „odmáznout“ lze ovšem i detaily z doprovodu, který se poté rázem promění v angažovanou a loajální podporu mocného hlasu. Zvuk „Wallflowers“ se jednoduše povedl, všechny nástroje mají dostatek prostoru, tvrdost čerpá převážně z perfektní dynamické souhry. Kašírovanou mohutnost a ostrost jsem nezaznamenal. Překvapení! Progresivní hudba mířící pod povrch, do neklidného nitra, reflektujícího pozorované i prožívané. S tím ostatně koresponduje textová náplň, která se slovy Teťany tentokrát „nezabývá žádnými sociálními ani globálními tématy, neodráží ekologické problémy ani válku“. Jde o přirozený vývoj, podmíněný větší životní zkušeností, proto také působí přirozeně, a tudíž sympaticky.


V první polovině alba se koncentruje vztek provázený pochybnostmi a podléháním drtivému tlaku.


Ty jsi ten dobrý

a oni ti špatní

odkdy se stalo osudem svatého

nenávidět člověka?

(„Disclosure!“)


Od zmiňované „Pearls and Swine“ prakticky až do samotného závěru se hraje na progresivní notu a já se bavím, nejvíce asi během titulky. Výjimku z jasné progresivní linie, nasvícené potemnělými barvami, představuje pouze závěrečný nářez „Mediator“. Sám jsem zvědav, jak se fanoušci s uvedeným faktem vyrovnají. Nejlepší bude zajít na koncert, což tímto vřele doporučuji. Přeji uši otevřené a dobrý zvuk!


13.09.2021Diskuse (0)Pekárek
hackl@volny.cz