Last Hardrock Outsider

IRON MAIDEN - Brave New World

Zprávy o Bruceově návratu do řad IRON MAIDEN se sice fanoušci dočkali již na jaře 1999, ale ony velké věci se začaly dít až s vypuštěním comebackového alba o rok později. Konkrétně 29.května 2000 vyšla u EMI dvanáctá řadová deska „Brave New World“ a ihned se vyhoupla na přední místa mnoha národních charts. Její název byl odvozen z titulu anti-utopistického a znepokojivého literárního díla meziválečné éry (u nás je kniha známa pod názvem Konec civilizace) od britského spisovatele a filosofa Aldouse Huxleyho. Autor zde popisuje společnost, která, díky přípravkům reprodukční medicíny, uměle zvyšuje svou spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. Tato společnost je následně konfrontována s člověkem, který tímto vývojem neprošel (tzv. divochem). Ironickým způsobem jsou zde nasnímány změny, kterými procházela americká společnost 20tých a 30tých let 20.století, tou dobou zasažená rozmachem průmyslu, automobilové výroby a nově i konzumním stylem života, jenž se mladé generaci zdál tolik nový a vzrušující. 


Materiál, na kterém se Maideni poprvé představili v šestici a to hned se třemi kytarami, vznikal v průběhu mnoha měsíců druhé poloviny roku 1999 a počátku roku následujícího, a byl zaznamenán v osvědčeném a z pohledu mnoha známých jmen hudební historie i renomovaném pařížském studiu Guillaume Tell. Poprvé se v roli producenta IRON MAIDEN předvedl uznávaný Kevin Shirley a načal tak svou dosud nepřetržitou spolupráci s nejslavnější britskou heavymetalovou kapelou. Ta ostatně pokračuje až do dnešních dnů, neboť na září 2021 chystaná novinka „Senjutsu“ bude již šestým studiovým zápisem kapely pod režijní taktovkou právě Shirleyho.


Nejvýraznější skutečnosti, které v roce 2000 napomáhaly vysokým očekáváním nové desky, se týkaly samozřejmě návratu dvou členů z nejdůležitější sestavy IRON MAIDEN, zpěváka Bruce Dickinsona a kytaristy Adriana Smitha. Oba byli tou dobou již hladoví po spolupráci se svými někdejšími parťáky, stejně tak IRON MAIDEN potřebovali po letech nezdaru vzkřísit a vrátit svému jménu adekvátní lesk. Celý projekt okolo návratové desky s velkolepým a s nemalými nadějemi do budoucnosti hledícím titulem se nakonec bezezbytku vydařil. V mnoha zemích Starého kontinentu, ale poněkud překvapivě i ve Spojených státech, se ve velmi krátké době prakticky vyprodaly všechny lístky chystaného celosvětového turné. Rovněž zlatý certifikát (za prodeje novinky ve většině zemí západního světa) byl, v době počátku krize nahrávacího průmyslu, rozhodně vzpruhou.



Deska trvající všeho všudy něco přes hodinu nakonec obsahovala deset skladeb, což ve výsledku značilo pokračování v trendu delších kompozic z časů působení Blaze Bayleyho. Ve výsledku byl však materiál poskládán velmi vyváženě a dokázal umně kloubit typický projev IRON MAIDEN ze starých časů s novou cestou, kterou charakterizovaly progresivistické ambice některých členů (především pak Steva Harrise) vtesávané právě do delších skladeb. Tyto ambice však na „Brave New World“ ještě nepřekračovaly únosnou mez a tak deska nabízí jen velmi málo nastavovaných fází a hluchých míst. Kapele se zkrátka podařilo dokonale vyvážit komerční stránku věci, charakterizovanou chytlavostí některých hymen, s narůstajícími progresivistickými ambicemi. 


Za připomenutí stojí i obal celého díla, na kterém se objevuje obličej maskota Eddieho v podobě jakéhosi temného mraku nad futuristicky vizualizovanou britskou metropolí. Horní část obrázku, ta jenž obsahuje právě rysy Eddieho obličeje zapasované do hustých mračen, pocházela od Dereka Riggse, původního tvůrce obalů IRON MAIDEN z osmdesátých let, zatímco spodní polovina s digitální vizualizací futuristického velkoměsta patří Stevu Stoneovi. Obal do dnes patří k těm zdařilejším od IRON MAIDEN a postupem let se stal doslova památným. Bohužel se obdobnou úroveň coverů nepodařilo v následujících letech udržet a fanouškům byly mnohdy předloženy doslova šílenosti (viz. třeba některá další řadová alba „Dance Of Death“ a „The Final Frontier“).



Přejděme tedy k materiálu. Úvodní stadiónový vál „The Wicker Man“ je klasickou heavymetalovou vypalovačkou, kterou zdobí heroický náboj a neskrývaný potenciál chytlavosti. V rámci alba jde o skladbu s nejpřímočařejší strukturou, díky čemuž byl song nominován do role pilotního singlu a slavil velký úspěch (několik prestižních ocenění). Nejde však o jednoznačnou úlitbu komerčním zájmům, Maideni si zde totiž drží všechny atributy svého projevu a do nové etapy vstupují se sebevědomím a úctou k vlastnímu odkazu a minulosti. Skladba posluchače zavádí až kamsi do časů alba „Powerslave“ a vlastní všechny atributy starých dobrých IRON MAIDEN.


Druhá „Ghost Of the Navigator“ se rovněž stala klasikou. Platí do dnes za jednu z vrcholných věcí nové etapy IRON MAIDEN. Song upoutává krásnými kytarovými plochami a majestátně pojatým zvukem. Opět dochází k naprosté vyváženosti mezi chytlavostí a progresivní ambicí. Autorem lyriky je Bruce Dickinson a ta vypovídá o kormidlování do nekonečných dálav, ať už vzduchových či, tak jak bylo myšleno, mořských. Jde o oslavu cestování po vlastní ose a za stále novými dobrodružstvími, což trochu nabourává verzi některých, že song vypovídá pouze o létání. Titulní „Brave New World“ potvrzuje, že IRON MAIDEN k atributům svého zvuku minulosti právě na této desce přidali jakousi omračující blankytnou vzdušnost. Skladba vzešlá ze spolupráce Harrise s Davem Murrayem se rozjíždí v pozvolném tempu prostřednictvím tklivých kytarových tónů a je jí vlastní postupná gradace k její finální majestátnosti. Znovu se jedná o jeden ze stěžejních kusů alba, který se v koncertním programu velmi uchytil. Dechberoucí záležitost.



Nejslavnější balada novodobých IRON MAIDEN má název „Blood Brothers“ a připomíná s úctou oběti válek, tragédií a všech neštěstí, kterými je naše epocha zmítána. Hlavním mottem je empatie a background textu vychází z myšlenky, že současná přeinformovanost jaksi devalvuje závažnost všech těch odchodů a tragických událostí. V roce 2000 kapela samozřejmě nemohla tušit, jak se svět za následujících dvacet let změní a ještě zdivočí, tehdy zkrátka cítila nutnost tohle téma připomenout a dát mu důstojný rozměr. Asi nejsvižnější a nejdivočejší skladbou na albu je však „The Mercenary“. Svým způsobem je song pocházející ze skladatelské spolupráce Janicka Gerse se Stevem Harrisem opakem k předchozí písni „Blood Brothers“ a vyšívánkovitým stylem hry kytarového trojzápřahu připomíná asi nejvíce časy alba „Piece Of Mind“. Nabízí onu nepoklidnost, s jakou byl styl kapely spjat v dávných časech. Skladba však není samoúčelně frenetická, ale nabízí celou řadu skvělých nápaditých motivů, ať už rytmických partů, vyhrávek či nebesko-pekelných sól.


Z devadesátých let Stevu Harrisovi zůstala v šuplíku „Dream Of Mirrors“, další ze skvostných záležitostí dodávajících hudbě IRON MAIDEN rozmáchlost a epičtější rozměr. Na této omračující písni pracoval Harris již v časech „Virtual XI“ spolu s Janickem Gersem, v roce 1998 ji však nestihli dostat do požadované podoby. Sny vždy budou fascinovat svou nekonečností a abstrakcí. Lidé, kteří často trpí nočními můrami, bez tak nedokážou říct, co tyto zážitky v rámci jejich života vyjadřují. Svět podvědomí nabízí ještě řadu nepoznaného a záhadného, budiž shrnutím námětu této rozmáchlé písně. Skladba „Dream Of Mirrors“ proslula pozvolnějšími tempy a snovými kytarovými vyhrávkami a stála zcela v souladu se zvukem nových progresivnějších IRON MAIDEN. Na celosvětovém turné i ona byla součástí set-listu. Další song staršího data se jmenuje „The Fallen Angel“. Chytlavá a zpěvná věc patří na desce k těm přímočařejším, avšak do hitovosti úvodní jízdy „The Wicker Man“ jí cosi scházelo. Ve výsledku jde o píseň vycházející z kytarového stylu THIN LIZZY, jejíž náplní v lyrické složce je odvěký boj dobra se zlem. Zajímavě se jeví i skutečnost, že právě tyto dvě písně jsou na albu jedinými, u kterých má zapsán spoluautorský kredit kytarista Adrian Smith.



Velmi zajímavou položkou na seznamu se stal „The Nomad“, charakterizovaný exoticky znějícími kytarovými motivy, jenž evokovaly hudbu středního východu. Šlo navíc o jednu z vůbec nejtvrdších věcí od IRON MAIDEN v celé jejich historii. Emotivní náboj písně podporoval naprosto dokonale pějící Dickinson a celé to kytarové kouzlení tria Murray/Smith/Gers, které se hnalo nekompromisně prostorem ve stylu tornáda, jakoby podtrhlo onen varovný ráz skladby, mnohými považované za metalovou obdobu Zeppelinovské „Kashmir“. V autorských kreditech znovu svítí dvojice Murray/Harris, což značilo, že dříve skladatelsky nepříliš aktivní kytarista chytil opravdovou formu. Posléze přichází na řadu další z hitových vrcholů kolekce, song „Out Of the Silent Planet“. Ten navazuje na velká hymnická čísla, jakými v osmdesátých letech byly songy typu „The Evil That Men Do“. Song byl umístěn do pozice druhého singlu a v časech koncertování kapely na podporu alba „Brave New World“ ještě umocnil hype, který se okolo IRON MAIDEN v roce 2000 vzepjal. Je pravda, že „Out Of the Silent Planet“ vládne takovou tou bezproblémovou melodikou, ale na druhou stranu se i navzdory dvěma typům refrénů nedokáže zbavit jisté kolovrátkovosti.


Na závěr přichází typicky progresivistický kousek z pera Steva Harrise, uvážlivá suita „The Thin Line Between The Love And Hate“, která nejenže trvá přes osm minut, ale v celé své šíři nabídne posluchači vhled do budoucího světa IRON MAIDEN. Jedná se o docela komplexní ukázku Harrisova stylu komponování, s jakým bude kapela v budoucnosti často zacházet a stavět na něm v případě nahrávek následujících. Rozmáchlý kus charakterizuje celá řada atmosféricky rozličných prostředí (osobně při poslechu cítím určitou tesknost a nostalgii), proměnlivá struktura a očekávané změny temp. Svým způsobem jde o velmi důstojné zakončení alba, které v době vydání prostě nikoho nemohlo zklamat.


IRON MAIDEN poprvé v šestici a se třemi kytarami dokázali složil velmi atraktivní a zajímavou sbírku, která vrátila heavy metal po delší době do centra dění. Celosvětové koncertní tažení se stalo obrovským sukcesem s vrcholem v podobě fantastické show v rámci akce Rock In Rio, ze které vyšel obrazový záznam v několika verzích a edicích. Kapela se tak konečně po slabší desetiletce vyhoupla zpátky na absolutní vrchol. Začala tak překrásná nová epocha, kdy IRON MAIDEN bez problému vyprodávali největší arény a svá turné, na které létali dokonce vlastním letadlem, na střídačku rozdělovali (po uvážlivě připravované strategii Roda Smallwooda) na ta první, aktuální, kterými se bude podporovat vždy nově vydaná deska, a na ta druhá, retrospektivní, která se stala oslavou jejich odkazu a historie.



09.08.2021Diskuse (58)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
04.09.2021 12:25

Dnes znovu. Top skladba dnešního poslechu "The Thin Line ..." Kytarové legáto s nástupem Dickinsona v samém závěru prostě nemá chybu. Myslím, že museli tenkrát docela čumět, jak to tam narval.

 

Prowler80
19.08.2021 15:56

*byly desítky - soráč sobě samému
V letech 1998 a 2000 byli předkapelou IM tihle (tehdy s tím delším názvem), koukám v sestavě figuruje RF, ale zřejmě jsou neaktivní:
https://www.metal-archives.com/bands/Deeds/791


 

Petr
13.08.2021 09:49

Iron Maiden vrátili heavy metal do mainstreamu. V roce 2000 jsem byl v Chorvatsku na dovolené a z několika obchůdků každý večer hrálo album Brave New World. I CD jsem si tam koupil. Bylo to období euforie a jsem rád, že jsem si ho mohl prožít.

 

svydby
13.08.2021 08:04

lukáš: Gamma ray na turné k Brave new world předkapela nebyli. To byli až na turné k Dance of death.

 

Stray
12.08.2021 15:38

Letos ani nechtěl. Někdy v budoucnu možná, ale to bych věnoval jen nahrávkam, na které jsem v průběhu let názor znatelně změnil. Prostě nějak ten článek diferenciovat od tradičních oslav některých děl. Jinak mě strašně času zabiraj ty Maiden a už se těším, jak od října pojedu celý rok jen nově objevenou hudbu. Žádný podobně objemný retra, to ať si píše někdo jinej.

 

lukáš
12.08.2021 14:58

To Stray :
Nechtěl by si tu napsat nějaké recenze na slavné metalové desky , které měly či mají v tomto roce výročí ? Nebo pár vět k oné desce - jak si jí viděl v době vzniku a dnes ? Ve slovenském Rock hardu vyšel právě takový zajímavý článek o 30 deskách a pár větách ke každé desce. díky

 

Prowler80
12.08.2021 14:51

Tak to chápu. Ale zrovna v tom 88. roce byla burza většinou v neděli dopoledne. Tam bys klidně mohl zajít. Pamatuji, jak jsem tam o velikonoční neděli zamířil po skončení Metalového matiné v Lucerně. Toho dne byly tržby rekordní. No nic, měj se.

 

lukáš
12.08.2021 14:43

To Prowler 80 :
V roce 86 mi bylo 9 let.

 

lukáš
12.08.2021 14:38

Na florenci v roce 88 prodávali kazety z Polska, kde sis mohl koupit Kreator, King Diamond či running wild. Já si koupil kreator .

 

Prowler80
12.08.2021 14:22

lukáš: Proč na Florenci? Od roku 1986 byla oficiální burza ve velkém sále Slovanského domu. Postupem času se z toho stal doslova ráj pro všechny metalisty. Celej sál plnej metalu. Sám jsem tam měl dva stoly s prodejci/kámoši. Já dodal, voni prodali. Zisk jsme si dělili napůl. Nová LP, CD, časáky, nášivky, trička, překlady textů atd., vše s požehnáním oficiálních úřadů. Podobných tam byli desítky, moje zboží bylo nejlevnější.