Last Hardrock Outsider

INSANIA - Hudba s konceptem trójského koně (rozhovor)

Brněnská INSANIA chystá právě za pár dní několik koncertů. Shodou okolností jsem si od začátku léta průběžně nacházel čas na poslech jejich nahrávek z posledních deseti let. Budu tedy v rozhovoru pokládat otázky vycházející převážně z dojmů, jaké ve mně roznítily ony letní poslechy a tyto se budou týkat hlavně jejich posledního a dvěma soškami Anděla ověnčeného alba „Zapal dům poraž strom...“, ale vlastně i vývoje jejich hudby v průběhu zmíněné poslední dekády, tedy zejména toho, co mi bylo na něm nejvíc nápadné. Na otázky odpovídala polovina kapely, jmenovitě lídr Poly a klávesák Tudy.


Mám za to, že co se týče celkového zvuku, je na vašich albech nápadné postupné zlepšování. Hlavně je to dost slyšet u bicích a hlavně na poslední desce „Zapal dům poraž strom...“, byť už „Kult Hyeny“ byl po této stránce výš než jeho předchůdci. Co k tomu můžeš říci?


Tudy: Na tom se samozřejmě nejvíc podílí změna studia a taky způsobu nahrávání. Desky před albem „Kult hyeny“ se točily klasickým způsobem do pásu, kdy se bicí nahrávaly společně s basou a kytarou. To dávalo větší prostor pro živost nahrávky, ale na druhou stranu bralo možnost víc si s nahrávkou hrát a případně pracovat na aranžích ještě při samotném procesu nahrávání. Poslední dvě desky jsme již točili ve studiu Šopa, do digitálu a navíc s producentem, takže těch změn, které vedly k výrazně lepšímu zvuku, bylo několik současně. My si navíc myslíme, že živou energii předvedeme nejlíp na koncertě, takže od studiové nahrávky chceme, aby nabízela něco víc v jiné rovině.



Všiml jsem si rovněž jistého ubrání na masivnosti soundu. Mám na mysli postupné  ubírání až stažení kytarových válů a s tím související větší příklon k pročištěnější formě songů (zjednodušení), které (když to řeknu blbě) dnes jaksi bigbítovatí a stávají z mého pohledu srozumitelnější. Texty jsou rovněž výraznější, blíže každodenní realitě. Ten přerod v poslední dekádě vnímám jako velmi plynulý a nenásilný. Jak to slyšíš ty?


Poly: Na posledních deskách hodně sázíme na sdělení, atmosféru. A pokud chceme využívat i nižší polohy zpěvu, úchylnější výraz, a chceme, aby bylo zároveň rozumět v ideálním případě každému slovu, tak nemůžou od začátku do konce skladby řvát kytary. Proto používáme i odlehčenější pasáže, hlavně ve slokách. Objevujeme si pro sebe nový svět, ve kterým není nutný, aby tvrdý kytary hrály bez ustání, ale skladba měla vývoj a gradaci.


S minulou otázkou souvisí i příklon k hitům, pokud to tak mohu nazvat, jakkoliv vím, že mainstream je mnohdy v textech bombardován. Někdy mám pocit, že se skladby dostávají svou chytlavostí a přímočařejší strukturou na jeho území, byť textově to je zcela o něčem jiném. Chcete pokračovat v tvorbě chytlavých vypalovaček a hymen typu „Božská komedie“, „Ať shoří všechny kapely světa“, „Píšu ti švabachem“ nebo „Sfoukni za mě svíci“?


Poly: Proti chytlavosti nic nemáme, nesmí být ale vlezlá. Vždycky se mi líbil koncept „trójského koně“: pašování podvratných myšlenek v nezávadným obalu. Podobně to dělá např. kapela CHUMBAWAMBA. Myslím ale, že my máme k mainstreamu hodně daleko i hudebně. Jsou to sice často melodický nápady, ale jsou ironizovaný zpěvem, rozbíjený špinavými zvuky, nasáklý jedem.


Song „Píšu ti švabachem“ vlastní hodně zajímavou pasáž odzpívanou dívčím hlasem, koho tohle napadlo a o koho se jedná? Myslím, že právě zde se podařilo docílit oné neobyčejné atmosféry. Pro mne tahle píseň určitě znamená jeden z vrcholů alba.


Poly: My jsme jen navázali na naši tradici starších desek, kde jsme rádi využívali dětské sbory a dívčí hlásek. Mám rád ten kontrast dětské nevinnosti s plíživým zlem a temnotou. Jedná se o náhodnou holčičku z dětského folklorního kroužku v Lipově, kde jsme točili. Poprosili jsme zvukaře Staňu Valáška, aby nám přes své lokální konexe nějaké takové dítě opatřil.


Hodně vysoko na albu mám song „Polevil jsem v modlitbách“, který celkem šije do maloměšťáctví, protože jak je pouze někomu dobře známo, věci kolikrát nejsou takový, jak se tváří. Na desce snad není skladba, která by výstižněji popsala ten neviditelnej boj mezi jedinci s vlastní hlavou a stádem. Pasáž: „Televizní národ miluje zábavu, která je vkusná. Tolik lásky nelze unést, proto naše hudba je hnusná.“ – považuji snad za nejvtipnější moment z celého alba. Můžeš o této skladbě něco říci?


Poly: No, snad jen, že skladbu „Polevil jsem v modlitbách“ jsem přinesl načrtnutou jako spíš takovou úchylnou náladovku, ne regulérní písničku. Schválně jsem v ní rozbil i klasickou písničkovou stavbu (nechtěl jsem aby na albu byly jenom samý jednoduchý, průhledně stavěný věci). Proto i tak rozpačitě končí. A není to klasická vypalovačka. To všechno byly důvody, proč se klukům od začátku nelíbila. Pak jsme na ní při předprodukci zapracovali (i s producentem Robotomem) a s tím textem si to sedlo. Já mám tyhle netypický temný věci rád, ale je fakt, že na koncertech vyznívají rozpačitě, proto živě hrajeme spíš skladby, který odsýpají.


Song „Démoni jsou mezi námi“ se rovněž povedl. Textově dle mého navazuje na věci z alba „Kult Hyeny“, ale je pozitivnější. Je tam zakomponovaná ona rozpačitost z poměrů, ze společnosti, ale tak nějak se nepřesouvá do onoho morbidního a beznadějně temného Joeova světa, což věta „Démoni jsou mezi námi, peklo osiřelo, mami!“ podtrhuje. Ve skladbě je zakomponovaná notoricky známá klávesová pasáž. Myslím, že jde o věc od Jeana Michela Jarreho, skvěle se tam hodí, náladu rozradostní.:-) Můžeš říci i něco k této srandičce?


Tudy: Jo jo, je to melodie ze skladby „Popcorn“, kterou Jarre proslavil, ale pár let před tím ji složil a s trochu jiným frázováním nahrál Gershon Kingsley. Souhlasím s tebou, že v tom refrénu „Démonů“ sedne jak hudebně, tak i docela zvláštním způsobem posouvá vyznění textu.



Právě u poslední řadovky je nejzjevnější především textové odlehčení. V textech je více nadsázky a vtípků, což v případě negativistického a ponurého alba „Kult hyeny“ ještě neprobíhalo. Mám pocit jako bych se prostřednictvím „Zapal dům poraž strom“ pozvolna vyhrabával na světlo. To musela být solidní depka před těmi čtyřmi lety, ne?


Poly: Nebyla to ani tak depka, jako spíš vztek. „Kult hyeny“ opravdu vznikal ve fázi jisté nasranosti z poměrů kolem. Já osobně jsem vztekle plival kolem sebe (i když nadhledu jsme se nikdy úplně nevzdali) a třeba text „Pověsíme celebrity“ už bych dnes nenapsal. Jsme teď jaksi víc nad věcí a navíc: do některých věcí asi nemá smysl se trefovat, protože člověku za to nestojí.


Takže zde se nabízí prostor pro spontánní doplňkovou úvahu. U klipu „Pověsíme celebrity“ jsem se totiž na jednu stranu celkem zasmál a na druhou podivil nad tím, že vám to za onu akci vůbec stálo. Vždyť váš svět a svět bulváru jsou přeci tak odlišné věci, které na sebe při troše snahy vůbec nemohou narazit. Jeden případ: Zrovna jsem se vrátil z nákupu odněkud z Alberta, kde nějaký tři ženský ve středních letech zrovna (ve snaze co nejrychleji zjistit jisté informace) tahaly ze stojanu bulvární časopisy. Co jiného kolemjdoucí člověk může udělat, než je politovat? Ano, i mě třeba obtěžuje, když si na nějakém zpravodajském serveru zaškrtnu u sekce bulváru tlačítko – NEZOBRAZOVAT, a oni mě tu dostupnost stále obnovují a podsouvají před ksicht. Mám vlastně pocit, že právě z tohoto důvodu je vlastně dobře, že ta skladba vznikla.


Poly: Utíká se před tím hrozně těžko. Tohle všechno je balast. Ale ano, uznávám, nemá smysl se tím špinit. Tenkrát jsme byli v takovým rozpoložení, že nám přišlo vtipný takovej krvavej klip udělat. Dnes se raději tvářím, že to vůbec neexistuje a nijak se mě to nedotýká.


Má oblíbená punková dělovka z vaší poslední desky má název „Bioprodukt podsvětí“. Zastane pozici takové té rychlé vypalovačky. Přesně tak si totiž představuji skladbu, která kolem sebe na místo jedu šíří pozitivní energii a vyloženě nabíjí. Jakkoliv je to proti vašemu programu, je to vlastně dobré zjištění, ne?


Poly: Hele, já teda myslím, že náš program má s pozitivní energií naopak hodně společného! Soudím tak podle toho, že dost lidí se na našich koncertech usmívá. Cítí v tom ten nadhled… že tady nejde o žádnou zaťatou pózu. Ani my nejsme smrtelně vážný lidi, střílíme do vlastních řad. „Bioprodukt“ je dobrý příklad. Další je třeba „Ať shoří v pekle všechny kapely světa!“


Všiml jsem si v průběhu těch posledních alb zvýraznění pozice synťáků, zejména je to slyšet ve skladbách jako „Sfoukni za mě svíci“ a „Až se to tu otočí“. Je tohle nová cesta nebo jen charakteristika současnosti u kapely INSANIA? Třeba song „Božská komedie“ má vyloženě takovou tu formu osmdesátkového hitu, vzpomněl jsem si při jejím poslechu na staré FAITH NO MORE a sice v dobách, kdy ještě s Chuckem Moselym u mikrofonu útočili hitovkou „We Care A Lot“ z alba „Introduce Yourself“.


Tudy: Jsem rád, že jsi „We Care a Lot“ poznal. FAITH NO MORE jsou naši velcí oblíbenci, takže není divu, že Polymu při skládání z podvědomí pronikl nejeden jejich harmonickej postup. A když už to tam bylo, tak proč ten odkaz nezvýraznit a nepoužít i podobnej klávesovej zvuk, že?


Poly: Ono se docela často stává, že přinesu nějakej nápad, kterej v původní verzi vyznívá trochu (či úplně) jinak, a pak během práce na té písničce, v součinnosti s klukama, z toho vyplyne něco trochu (či úplně) jinýho. Ale dobrý, FAITH NO MORE beru, to nás opravdu neuráží.



Z dnešního pohledu je pro mne těžší dostat se do vaší starší tvorby, než je tomu v případě novějších věcí. Co pro vás bylo vlastně tím impulsem k pozvolné proměně, která začala už zhruba před těmi deseti lety?


Poly: Propracovávali jsme se k tomu postupně. Nejdřív jsme se shlédli v podladěným zvuku kytar – zněly temněji a tvrději. A zároveň jsme je chtěli podmalovávat i nekytarovými zvuky, hlavně syntezátorem. Koketovali jsme s tím už na albu „Out“, ale to bylo ještě na půli cesty. Tah na branku to dostalo, teprve když přišel do kapely Tudy. Nebyl přínosem jenom jako klávesista, ale hodně jsme se posunuli i pokud jde o produkci, o aranže, o celkovej zvuk, protože tu byla možnost experimentovat v jeho domácím studiu.


Letos jste získali dva Anděly, což je určitě úspěch. Pokud bych o tom nevěděl a někdo by mi pustil vaše čtyři poslední desky a zároveň by mi řekl, že jedna z nich bude takto oceněna, uhádl bych to. Co vy a podobné ceny?


Tudy: Ať si každej říká, co chce, žánrovej Anděl je v týhle zemi nejvyšší hudební ocenění a vzhledem k tomu, jací lidi jsou v porotě, tak si toho neskutečně vážím. Ta soška Anděla, kterou jsme dostali za „Rock ‘n‘ Freud“ (poznámka autora: Aha, tak i tahle deska jej dostala? Omluva. Já to prostě tenkrát zas tak bedlivě nesledoval.), je pro mě navíc skvělá motivace a dohlíží na mě při předprodukci, abych to neflákal.  


Poly: Samozřejmě nás to potěšilo, ale mnohem větší cenu pro nás měly koncerty, který jsme jeli v zimě ještě před Andělama k nový desce, a na kterých jsme první náklad CD prakticky vyprodali. Díky všem, pro který jsme na těch koncertech hráli, protože tohle je pro nás větší zadostiučinění než všechny sošky. Nejsme už nejmladší a práce na albu nás stála hodně sil.


Jak vůbec vidíš budoucnost tvorby kapely INSANIA? Na nový materiál je dnes asi ještě stále brzo?


Poly: Vážně nemám zdání. Tudy a Klíma se teď čerstvě rozmnožili, budou mít trochu náročnější období, takže my teď s novým materiálem spěchat nebudeme. To si zase musí trochu sednout, musíš začít mít pocit, že se ti moc chce, musíš mít čistou hlavu…


Poslední dotaz. Co můžou fanoušci očekávat na právě nadcházejících koncertech? Počítám, že převládat budou věci z posledního alba. Půjde tedy o vystoupení plné hitů? 


Poly: My hrajeme vždycky jakýsi průřez alby s tím, že nejvíc nevergreenů je samozřejmě z poslední desky. Bohužel na koncertech nejde hrát všechno, vždycky někdo za námi přijde, proč jsme nehráli tohle nebo tamto, ale věřte nám, že ty věci, které v současnosti naživo hrajeme, jsou pro nás zásadní.


Fotografie: DNT2

 


14.09.2014Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Garfield
08.10.2014 22:19

Mně naopak spíš sedí starší tvorba, poslední dobou je té přímočarosti už trochu moc. Z textů se jakoby vytratila atmosféra tajemství, chybí mi tam víc abstrakce. Ale spousta lidí to asi vnímá jinak.

 




 

 

 

 

 

TOPlist