Last Hardrock Outsider

INSANIA - GRRRotesky

Brněnská INSANIA se po pěti letech hlásí s novou řadovou deskou „GRRRotesky“. Objektivně lze říci, že směr, který si čtveřice před víc než dekádou vytýčila (zhruba okolo úspěšného alba „Kult hyeny“), nadále vybrušuje k spokojenosti rostoucí fanouškovské základny. Znát je větší přímočarost i nekomplikovaný naturel songů. Na INSANII mě vlastně baví hlavně chytlavé vypalovačky pozdního období, takže při pohledu na vývojovou linii jejich rostoucí diskografie se dalo předpokládat, že bych mohl být i letos spokojen. Jenže tomu tak není.


Právě moment, kdy vtipně podaný text dokonale zapadne do harmonií a nosných linek písně a z té je pak cítit trvanlivější potenciál, jsem u letošní novinky zažil pouze párkrát. Víte, ono je pro pisálka vždycky nepříjemné, když se věc nevyvrbí tak, aby o ní v pozitivním duchu referoval. Zvlášť při vědomí onoho úsilí, které svému dílu samotná kapela věnovala. Dalo by se to celé tedy napsat diplomaticky - hlavou mě proplouvají věty jako - INSANIA navazuje přesně tam, kde minule skončila! Sarkastická čtveřice nadále vybrušuje svůj projev k dokonalosti a nikoho nešetří. Poly má v zásobě plné rukávy kvalitních veršů, nápady se odevšad jen hrnou...apod., ale tak to prostě z mého pohledu není. Věřte, rád bych chválil, ale rozhodl jsem se nahrávku popsat přesně tak, jak ji cítím. Jak tedy začít? Asi zjištěním, že zdejší chytlavost, pakliže se na albu nachází, působí z mého subjektivního pohledu trochu nuceně. INSANIA roku 2022 ani není o povedených skladbách, jako spíše o sloganech, kterým se můžeme v tom lepším případě zasmát. Skladeb co nadchnou, zde bohužel až tolik není, což vnímám jako hlavní negativum novinky. Na druhou stranu, po zvukové a produkční stránce si album drží znovu vysokou úroveň.


Co na deskách „Zapal dům poraž strom“ a „Na počátku byl spam“ působilo přirozeně, svěže a chytlavě, případně oplývalo notnou dávkou jedovatého humoru, to z novinky cítím pouze jako úpornou snahu po dosažení obdobných met. Kapela se v podstatě stále drží svého anarcho-crossoveru s předsazenou rolí vokalisty Polyho, jenž jako vždy sází na své textařské schopnosti a uvěřitelně podávanou roli zlodušského kazatele. Žádaný výsledek se u mne však nedostavuje jako v případě několika předchozích alb. Netuším, jestli je to o něco méně silnými texty a jejich tématy, méně silnými songy celkově a nebo prostě jenom mnou.


 


Úhledné riffy a rytmy jsou opětovně drženy pod okovy Tudyho keyboardího aparátu, tomu jedinému je dovoleno výrazněji dovádět, čemuž se zbytek nebrání, ale radostně jej od podlahy podporuje. V minulosti tomu vlastně nebylo jinak, samply, umělé zvuky či všemožné klaksony k INSANII už dávno patří a jsou hlavními nositeli dobrodružnosti v jejich soundu. Od kytar zas o kus pročištěnější songy čerpají z crossoverového narativu let devadesátých, všem je tedy jedno, že industriální zvuky mohou narušovat třeba i nedělní poobědovou pohodu, jakou nám tehdy přál z obrazovky někdejší ředitel Tv Nova. Album po stránce zvuku a produkce drží hezky pohromadě a bez stylových výkyvů jede vstříc rock´n´rollovému peklu, kde se s hesly a hláškami Poly..., no chtěl jsem původně napsat že se s nimi Poly nemaže, ale je mě jasné, že se musel fakt zapotit, neboť snadný vznik z těch věcí letos rozhodně cítit není, tak sorry, že plynulost recenze narušuju další boční úvahou. Tyhle skladby prostě nevznikly na výstřel, to vím jistě. Proč mám pocit, že mu každý verš dal pořádně zabrat? Dojem spontánního vystřelení nápadu zde vážně nemám, spíš mě přijde, že tvorba téhle desky musela fakt bolet.


Není náhodou, že pilotní singl „Jedeme peklo“ je jednoznačně nejhitovějším songem kolekce. Ten jediný má v sobě onu lehkost vypalovaček z předešlých dvou alb (když poslouchám Spam, tak se nestačím ani otočit a už kolem mě sviští osmá skladba a zároveň je mě jasný, že ani jedna z předešlých neminula cíl, zkrátka hit za hitem, tohle tady postrádám, takže jak to celé nazvat? Díky aspoň za to Peklo!), nechybí mu tah na branku, správně punková divokost a rovněž chytlavý, chlapácky bodrý refrén. Jízdu na ohnivé pouťové lochnesce permanentně dokola pohání právě nejrůznější sirény a nepoklidné umělé zvuky, které svým vyzněním upomínají na americké šílence z MINISTRY


Pokud bych neslyšel úvodní song „Vytěsňuju“ (jinak nakonec rovněž jednu z povedenějších položek celku), ani by mě nenapadlo, jak nedílnou, nutnou a každodenní součástí života vnímavého jedince v současném přeinformovaném světě může být právě ono záhadné vytěsňování. Tento úvodní song alba mě jako s mírným předstihem zveřejněný singl nezaujal, ale coby součást celé desky, respektive její rozjezd, vlastně funguje dost dobře. Text o nutném šetření mozku působí vtipně, skladba je vrstevnatá a má potenciál růstu, jen je třeba dát jí trochu čas a uvědomit si i ony aranže a detaily. Následuje několik vcelku banálních a ne moc vtipných vyřvávaček typu „Narvi svůj testosteron jinam“ nebo „Haka starýho Nicka“, které vypovídají zřejmě o přebujelém machismu kolem nás. Druhá jmenovaná platí za asi netvrdší jízdu z celého alba, ale její divokost neguje právě málo nápadu. Záhy ji střídá vcelku úsměvná „Ses ztrapnil“, která zřejmě hlásá moudro, že bejt trapnej je vlastně nejvyšší meta fungování („...jako James Bond akorát trapnej...“).


Asi nejsilnější text vlastní song „Placatej svět“, vedle vypalovačky „Jedeme peklo“ nepochybně druhý vrchol celé desky. Skladba se otevřeně strefuje do vcelku početného zástupu našich spoluobčanů, kteří jsou ze své podstaty přesvědčeni, že se řídí především selským rozumem, následkem čehož jsou schopní popírat zaručená fakta a naopak věřit úplným nesmyslům, dezinformacím a blábolům. Vždyť přeci tou nejvyšší školou je právě vysoká škola života, to dá rozum, ne? Líbí se mě, jakým způsobem je text podán. Ve své komplexnosti postihuje širokou škálu myšlenkových zvěrstev, odhalených snáze i díky internetu a sociálním sítím, za druhé má Poly talent dát celé té věci potřebný nadsázkový feeling a vdechnout jí život. „Placatej svět“ je vlastně asi úplně nejlepší song na desce a jedna z nejlepších skladeb INSANIE vůbec. Skvělá záležitost o těch, co se ze své podstaty nehodlají za žádnou cenu omezovat, natož pak přizpůsobovat.


Z druhé poloviny nahrávky trochu zaujme gangsterka „Bomba v kabaretu“, znázorňující spletitý chod světa coby nekonečně navazujícího potravního řetězce/procesu, který má svůj vnitřní řád a dává zaručeně smysl. Halucinační náladou oplývá refrén skladby „Víc než platonicky“, ten vnímám rovněž jako originální i bez potřeby porozumění textu, bohužel zbylé skladby mě nenabídnou příliš zajímavého ani v rovině melodiky, ani po stránce textové náplně. Novinka vlastně není vůbec groteskní a to ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Jakkoliv je po zvukové a strukturální stránce promakaná, na mne působí jako materiál, kde se s vymýšlením kvalitních nápadů kapela tak trochu prala. Ve srovnání s několika předchozími alby nejsem zdaleka tak nadšen, i když to určitě nebude tím, že by si INSANIA vybrala oddechový čas. Naopak je znát, že nic nebylo podceněno. Prostě to někdy vyjde jinak.


15.03.2022Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
18.03.2022 15:08

Tak my už tu máme s Polym rozhovory dva, vždy dopadly skvěle...

k Domu/stromu

http://www.crazydiamond.cz/insania_hudba_s_konceptem_trojskeho_kone_rozhovor/461

k Spamu

http://www.crazydiamond.cz/insania_bavi_nas_jedovate_synteticke_zvuky_rozhovor/1221

...a i kdyby to snad byla pravda, vůbec se nestydím si o sobě po těch letech myslet.:-)
Prakticky jako když dá góla nějakej Mbappé a pak běží k rohovýmu praporku, kde se za bouře zaplněných tribun natáhne na bok a stoicky si podepře loktem hlavu.

 

Igor Stríž
18.03.2022 13:42

dávnou tvorbu vyhledávám jen během temných nocí uzavřen sám samotinký ve své kanceláři pohroužen do svých děsivých plánů a to výhradně TORem či skrze VPN, pač ta tvorba je opravdu hodně svobodná, anarchystická a bláznivá. Pokud vím, tak současná Insania se k starším deskám pramálo hlásí (nyní hráli dva kusy) a současnost nyní datuje Freudem. Můj osobní pocit je, že je to otázka věku a Poly, ačkoli se snaží v textech “nasrávat až žluč kupí” a být “free” tak je reálně velmi konzervativním člověkem. Což je samozřejmě jenom dobře, tal to má být. Každopàdně na CD máte Anatchy a Ritual za 100% a ty desky jsou prostě parádní - parádní - parátádní. A také vyšla reedice God is insane. Prostě Insanie stojí za pozornost kompletní. Rozhovor nevím, něco už jsem četl, viděl metalshopTV očekávání nemám velká - Poly není rozhovorový typ (myslím), každopádně těší mne, že 80% hodnocení nepreferuji sám a rozhodně jsem si ho po přečtení 60%CD opakovaně potvrdil. Prostě Insania, Dying Passion, Ghost jsou mé současné radosti za 80% nyní vstřebávám Godspel of the future a jako zklamání zatím beru Umbrtku.

 

Mordred
18.03.2022 08:41

Já chci ten rozhovor o kterým se píše tady v diskusi!!!:)

 

Kelly
16.03.2022 19:44

Já sleduji Insanii od dob Skimmedu - New Insanity 1990. To byla ve své době neskutečná nahrávka a pecka mezi oči (jako Radegast - Otrávená generace). A postupně se prokousali prazvláštním hard core až do současnosti - 32 let na scéně. A podobně jako Našrot nebo Krucipusk si našli svojí naprosto osobitou hudební polohu, kterou nelze nepoznat. Ale počítat s nějakou zásadní změnou kurzu může očekávat jen velký snílek. Do původní hrubosti už se nikdo z nich nepustí. Starší pánové jednou svojí parketu a jedou jí dobře. Všichni tři.

Je to velmi dobrá deska, prima se poslouchá a opakovanými poslechy roste.

 

Michal
16.03.2022 19:36

Já na Insanii narazil někdy v půlce 90.let, kdy hráli ve třech, na basu Calvera. Takže jsem zažil i nějaký ten koncert pro 15 platících, ale byla to paráda. Rock n Freud jsem pak nesl trochu hůř, ale dostal jsem se z toho :). Desky bych asi úplně porovnat nedokázal, nejsou to závody a na každé je několik megahitů :), a to včetně těch Grrrotesek. Mám radost, že bude rozhovor a že po těch 60% nebude vedený servilně :))).

 

Stray
16.03.2022 17:34

Tak holt zůstane jenom u čtyř, co naplat, díky za příspěvky.:-)

Názor Dartha by mě taky zajímal, ale asi šest týdnů o něm nevím. Ono je třeba se taky na chvíli umět odstřihnout :-), je luxus když si to někdo může dovolit. Kdybych mohl, tak bych regeneroval od podzimu 2019 do loňského vydání alba IRON MAIDEN.

U mě je ten základ, že INSANII sleduju až od roku 2006 a určitě k nim nepřistupuji nekriticky. Naopak, jsou věci, co se mi na nich líbí, a vlastnosti, co moc ne. Jsem zvědav na profilovej rozhovor, kterej zrovna pečeme.

Žebříček posledních pěti alb, ty starší neznám:

1.Na počátku byl spam
2.Zapal dům poraž strom
3.Rock N´Freud
4.Kult Hyeny
5.GRRRotesky

 

Hooya
15.03.2022 11:16

Naprostý souhlas s recenzí.

 

Tovaryš pátera Koniáše
15.03.2022 11:14

S recenzí souhlasím, skutečných nápadů jako šafránu. 60%/100%.

 

Michal
15.03.2022 09:11

Já jsem ohledně Insanie dost nekritickej fanda a desku si užívám. Jedeme peklo, Placatej svět a Víc než platonicky jsou perfektní a třeba se vyloupne ještě něco dalšího. Rád jsem si přečetl zdejší recenzi, která nesdílí všeobecné nadšení. Článek je zajímavý a s textem bych většinou i souhlasil, jen se mi to celé "líbí víc" (80%). Přál bych si přečíst si v diskusi i názor DarthArta... :)
Naživo můžu současnou Insanii doporučit, mají parádní formu.

 

Igor Stříž
15.03.2022 08:32

ajta krajta, nejdříve jsem zvažoval udělení nepodmíněného trestu v podobě krasopisného napsání 100 x na flip "GRRRotesky jsou výborná deska za 80%" a připnutí flipu na stránky CD. Nicméně neučiním tak a opoziční i minoritní pohled na desku budu tentokráte tolerovat. On je vlastně CD tímto "rebelským", byť občas podivným postojem dobře znám. Což nevadí a rozhodně lze s některými tezemi i souhlasit a ani kapela sama je nepopírá. Zejména hovoříme o tom, že nahrávka pravděpodobně nevznikala lehce a autoři po letech na scéně hledali cesty jak dál. Kde se již poněkud rozcházíme je výčet podařených skladeb a z toho pak vzniká i nesoulad v hodnocení. Podobně jako třeba Fobia i já nacházím minimálně o tři další pecky více (Hvízdání, Haka (před několika měsíci, když vyšla jsme jí nesnášel, ale narostla a textově má hodně co říci), Neber si to osobně …) a taktéž vidím novinku jako pestřejší kolekci, než kterou byl Spam (který nijak neodstřeluji). Prostě myslím si, že věnuje-li CD desce další čas, tak hodnocení poroste. Samostatnou kapitolou jsou koncerty a Testostosteron. Byl jsem před týdnem v Liberci a nové kusy, celkem pochopitelně fungují velmi, velmi dobře. Naopak kusy ze Spamu zanikají. A nechtěně a tragicky dostal Testosteron díky aktuálnímu dění i další rozměr, což bylo živě docela akcentováno a mělo to sílu. Přesto Testosteron rád vážně moc nemám. Další věcí, kterou bych zmínil v negativním slova smyslu a tímto souhlasím s CD i Fobií … je současná stylizace kapely (obal, merch). Vše je jedno z nejhorších v historii kapely, vlastně mi to připomíná momentální hvězdičky Panoptiko. Prostě triko s čárovým hyena kódem hrdě nosíme já i syn .. ale tohle vážně NE. Působí to na mne tak, že se textově nepřístupná kapela, pokusila zpřístupnit alespoň vizuálně a vyznívá to nelogicky, nedotaženě. Závěr: Po zamlženém Spamu, měla kapela na výběr … pokračovat v zachmuřování, nebo to zkusit naposledy odbrzdit. Vybrali si variantu 2, dalo to práci, ne vše se povedlo, ale přesto tvrdím, že jsou Grotesky lepším kusem, než napovídá 60%. Uvidíme, kam se bude naše scéna dále ubírat, ale dovoluji si tvrdit, že na konci roku se bude Insania smát, neb Grotesky budou patřit do CZ best of 2022