INSANIA - Crossfade

90%

„Kapela hraje už tak dlouho, že ji ještě v roce 1988 stačili zakázat !“ 

Takhle nějak kdysi moderátor Pavel Anděl v televizi uvedl skupinu, která se letos na kraji léta dožije třiceti let existence a která navíc před pár týdny předhodila světu své deváté studiové album. Řeč je pochopitelně o brněnské smečce INSANIA, jednom z nejoriginálnějších a v posledních letech i nejoblíbenějších tvrdě rockových seskupení na domácí scéně. Takže určitě nebude od věci připomenout si trochu jejich příběh a nahrávky...

Pravěk

Prvopočátky INSANIE nalezneme v brněnských gymnaziálních kapelách TORMENTUM a RUČNÍ BRZDA, kde se vyskytovalo několik týpků toužících zaplnit svět nebo alespoň bezprostřední okolí nejrychlejší hudbou na zeměkouli. Plány tehdy osmnáctiletých kluků těsně po maturitě v roce 1987 vykrystalizovaly do seskupení v sestavě Petr „Poly“ Pálenský (kytara, zpěv), Martin „Vrba“ Vrbík (basa) a Martin „Malcev“ Maleček (bubny), která po nahlédnutí do latinského slovníku dospěla k poznání, že bude svět terorizovat pod názvem INSANIA. Brzy byla k mání nahrávka ze zkušebny a o něco později – v roce 1988 – „studiové“ demo „Possessed by Insania“, obsahující čtrnáct pekelně rychlých songů na pomezí metalu a hardcore, plných textů o satanovi, smrti a podobných žánrových klišé. Kvalita skladeb ani nahrávky nebyla z dnešního pohledu žádná velká sláva, ale takhle v té době zněly prakticky všechny domácí undergroundové kapely. Fanoušci byli spokojeni. Méně spokojena ale byla brněnská StB, které se tvorba „nesocialisticky“ znějící kapely vůbec nelíbila a mladíkům s kytarami dala jasně najevo, že buď svůj rámus ukončí, nebo můžou zapomenout na vysokoškolská studia. Protože tehdy bylo ještě těžké odhadnout, kdy se rudý absurdistán odebere na smetiště dějin, kapela se naoko stáhla, ve skutečnosti ale pokračovala dál, zatím v soukromí pro pár kámošů a s novým názvem. Tak se zrodil SKIMMED. Uplynulo pár měsíců a režim se skutečně sesypal. Estébáci měli najednou na práci úplně jiné věci než vyhrožovat partě metalistů a pro SKIMMED se otevřela možnost znovu normálně hrát. Ještě v revolučním oparu vydávají nové demo ze zkušebny a v září 1990 dokonce vinylové album „New Insanity“, údajně první nezávislou desku v Československu. Obal alba zdobí legendární malůvka potměšilého medvěda, který ujíždí na lyžích s ukradenou pláství medu, což dokladuje fakt, že kapela se v té době již odpoutávala od čertů a ďáblů a v její tvorbě se začal usídlovat humor. Deska se dobře chytla a kapela vyrazila na koncerty dokonce i na „západ“, což v té době byla hodně velká frajeřina.

Nová Insania

Netrvalo ale dlouho a SKIMMED dospěl ke konci. Sám Poly rozpad později komentoval v tom duchu, že kapele šlo především o to, hrát co nejrychleji, což v určitém bodě přestávalo dávat smysl. Pánové se tedy rozešli různými směry a osamocený Poly začal myslet na obnovení INSANIE pod původním jménem a s novou hudební náplní. My si ale ještě musíme připomenout dva projekty, které pro pozdější INSANII byly klíčově důležité. Po epizodě s estébáky, kdy kapela neměla šanci zahrát si naživo, nastoupil Poly zhruba na rok do brněnských ROOT, kde působil pod pseudonymem Mr. Death. Byla to prý dobrá hudební škola, hlavně se tady ale setkal se svým budoucím spolubojovníkem Rosťou Mozgou alias Black Drumem. Druhým důležitým projektem byla Polyho sólová demokazeta „Revolta per chitarra“ z jara 1992, obsahující 18 instrumentálních skladbiček, zachycujících různé nápady pro elektrickou i akustickou kytaru. V těchhle kouscích se poprvé objevila později pro INSANII tak typická melancholie a odkazy na tvorbu J. R. R. Tolkiena. Nová INSANIA se pomalu začala drát na svět...! Poté co byl bubeník Black Drum propuštěn z pekelných služeb ROOT, oslovil ho Poly a spolu začali nacvičovat nový materiál. Třetím do party se později stal baskytarista Marek Loučka a výsledkem snažení bylo nové demo „R. U. Dead?“, natočené ve třech říjnových dnech roku 1992. No, demo – ona vlastně nahrávka spíše odpovídala standardům nezávislého alba – vymakaný obal, originální potisk kazety a na demo mimořádně dobrý zvuk, navíc ze stejné nahrávky vzešel i třískladbový vinyl pod názvem „Vertigo“. Hlavní ale byla naprostá změna v muzice – zběsilou rychlost nahradila střední tempa, členitá struktura skladeb, vynikající melodické i rytmické nápady a vyzrálá instrumentace. Texty a melodie kytar i zpěvu/řevu až na dřeň prostoupila melancholie, smutek a přírodní mystika – to všechno způsobovalo u naprosto nepřipravených fans šok a kroucení hlavou – žádná jiná byť jen trochu podobná muzika v širém okolí prostě neexistovala. Sám si dobře pamatuju, jak jsem s otevřenými ústy nechápal, co se to vlastně děje...

Crossfade

Excelentní demo INSANIA podporovala prakticky nekončící koncertní šňůrou (vždy dva až tři koncerty o víkendech) a jejich živá vystoupení se brzy stala pojmem díky kvantům energie, kterou kapela prala do svých fanoušků. Na tom měl velkou zásluhu i nový baskytarista Calvera (občanským jménem Jan Krátký), jenž do kapely nastoupil někdy po natočení dema – velmi charismatický chlapík, který na pódiu působil dojmem naprostého šílence. Takhle vybavená se INSANIA v červnu 1994 vydala do studia CS Sound Jalovec, aby konečně připravila první album. Kluci na něj moc nespěchali, chtěli, aby muzika vyzrála a točilo se, až bude perfektní. Podařilo se a devítiskladbové album „Crossfade“ (Prolínání) bez řečí patří do zlatého fondu kapely. K dokonalosti dotahuje to, co bylo předestřeno na demu, složené napůl z nových skladeb a napůl ze starších songů, nově zaranžovaných a opatřených různými vychytávkami. Navíc si kapela na desku přivedla několik netypických hostů, z nichž jednoznačně nejvíc šokoval dětský pěvecký sbor Rosa z jedné brněnské základky, kde děti před nahráváním svůj part nacvičovaly během hodin hudební výchovy. Poměrně netradiční byl i výpravný mnohastránkový booklet k albu s titulní fotkou prastarého stromu, který překrývá čárový kód. Tenhle motiv předznamenává název alba a vlastně i tehdejší životní filozofii kapely – útěk do přírody a fantaskních světů se prolíná s realitou supermoderní doby.

Slovy popisovat jednotlivé skladby není jednoduché (což platí u hudby obecně), daleko jednodušší je si desku pustit. Shrňme to alespoň tak, že větší část skladeb na „Crossfade“ se nese v duchu melancholie, emocí a smutku, naopak několik dalších písní je spíše svižných, hardcorových nebo metalových. K nejlepším položkám patří určitě úvodní manifest „Zimní varování“, který je spolu s „U. R. Dead“ dodnes součástí koncertů INSANIE. Za naprostý vrchol desky považuji rozložitý hymnus „Vertigo“, těsně následovaný skladbou „Good Night“, kde Poly i Calvera vyřvávají s takovým zoufalstvím v hlase, až mrazí. Nezapomenutelný je i opus „The Changing of the Guard“, vyprávějící o jakémsi městě, na které útočí kolonie slizu. Tu mezihru, kde se zběsile střídají divoké rytmy a do ní křičí zoufalí bojovníci a mlaská onen neviditelný hnus, tu prostě musíte slyšet! Naopak obešel bych se bez předlouhé „The Riddles In The Dark“, která zřejmě měla velké ambice, ale v určitých pasážích působí trochu hluše. To je za mě jediné negativum desky, i když nutno vzpomenout, že některé posluchače ve své době iritovaly v nahrávce hodně vytažené bubny.

Na závěr vzpomínek na „Crossfade“ bychom ještě neměli zapomenout na Cult Insania – v užším smyslu fanklub kapely, v širším pojetí volné společenství lidí, kteří se kolem kapely motali a měli s ní něco společného. Z bran Cultu se do světa v masivních kadencích šířily propagační materiály stylizované stejně jako muzika a texty – plné přírody, mystiky, odkazů na Pána prstenů a poťouchlého humoru. Číst si ty staré letáky, profily nebo rozhovory je pro mne i dnes vyložená radost a vřele je všem doporučuji, pokud se k nim skrze nánosy prachu a desetiletí ještě dostanete. Pokud ne, můžeme si něco ze světa INSANIE připomenout zase příště...

26.05.2017	Diskuse (4)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz