Last Hardrock Outsider

INFECTIOUS GROOVES - Groove Family Cyco

Cyco Miko Muir a Robert Trujillo (jinak členové v té době již plně etablovaných SUICIDAL TENDENCIES) měli nápady na švihlou experimentální muziku, které se do domovské kapely úplně nehodily. Nechtěli se ovšem těch poťouchlých funky punky legrácek úplně vzdát, tak si založili bokovku INFECTIOUS GROOVES. K uvedených dvěma pánům přibyli ještě kytaristé Adam Siegel, Dean Pleasants a na bicí Stephen Perkins z JANE´S ADDICTION s tím, že půjde jen o takový nezávazný sranda projekt, který neměl jiné ambice, než hrát ztřeštěnou hudbu. Ironií osudu je, že nakonec tato legrace skončila v historii zapsaná docela tučným písmem.


Vše začalo už v roce 1991, kdy u Epic vyšlo první album „The Plague That Makes Your Booty Move...Its the Infectious Grooves“, které u fanoušků docela nepřekvapivě zabodovalo. Není se moc čemu divit, stylově to bylo zajímavé, hráčské výkony byly nadstandardní, plus to byla sranda a v neposlední řadě začátek devadesátek těmto věcem přál. Možná pomohlo i hostování samotného Ozzyho v klipu „Therapy“, každopádně debut byl úspěšný, a proto se celkem záhy objevila dvojka „Sarsipius Ark“. To ovšem nebylo úplně regulérní album, jako spíš zbytky z prvního nahrávacího session plus nějaké živáky a převzaté věci (pusťte si mj. určitě Immigrant Song z toho alba). Zájem fanoušků však trval i nadále a bylo jasné, že INFECTIOUS GROOVES hned tak končit nebudou a spíš dříve než později se dočkáme dalšího regulérního alba.



To spatřilo světlo světa v roce 1994 a dostalo jméno „Groove Family Cyco“. Stephena Perkinse za bicími vystřídal tehdy Brooks Wackermann, jinak vše zůstalo původní. Stejně tak zůstaly prioritou experimenty a legrace, které byly tentokrát koncipované do příběhu rodiny šílených klaunů. Pravdou ovšem je, že pánové v tomto případě přistoupili k tvorbě více seriózně. Zmizely humorné průpovídky mezi skladbami stejně jako převzaté věci či krátké strohé vsuvky. Všechny skladby jsou plnohodnotné kusy z dílny samotné kapely a instrumentálně jsou maximálně dotažené. Stále jsou však v maximální míře nestandardní a v tom tkví jejich kouzlo.


První kousek „Violent And Funky“ odpálí přísná basová figura, do které vzápětí začnou kytary mastit šílené výjezdy. Skladba má na metal či punk dost nestandardní rytmus a zařadit ji stylově není lehké, je ale jasné, že jde o docela tvrdý crossover. Zvukově vůbec se třetí album jeví o poznání tvrdší než předchozí, a byť jde stále o recesi, duní to z repra docela přísně. Druhá věc má zkraje houpavý rytmus s opět výraznou basovou linkou. Jedna z kytar hraje funky, druhá zemitě riffuje a muzika tak dostává více metalové parametry. Vzápětí však přichází přímočaře nasekaný refrén s textem „Boom Boom Boom“, až si v tu chvíli si říkám, že hoši hulili asi docela silný matroš. Třetí věc „Frustrated Again“ je hardcore punková jízda obsahující však momenty, které ji hází jinam, viz třeba flow v refrénu, kdy namísto zrychlení kapela nečekaně zvolní a nasadí podivně teskný motiv.


Čtvrtá věc je moje nejoblíbenější, jde asi o nejvíce mimózní track z kolekce, kde doporučuji sledovat, jak každá kytara hraje úplně něco jiného a přesto to ladí, k tomu pak pěkně „Fleovsky“ šílená basa a sborový zpěv na téma, že je načase zmáčknout spoušť. „Rules Go Out The Window“ je nakonec docela vystihující název této taškařice, skladba má však šťávu a ve finále je z ní hit. Následuje titulní věc „Groove Family Cyco“, a sice typicky skočný „Infectious“ kus, který by měl každý slyšet jako první, aby si o kapele udělal obrázek.


Druhou půli začíná povedená „Die Lika Pig“, která je výborná znovu v momentu překvapení, kdy se po mocném metalovém rozjezdu, namísto očekávaného thrashe stočí k houpavému funky. Následující „Do What I Tell Ya!“ je údajně věnována pokryteckým kolegům z RATM, kteří na jednu stranu brojí proti korporacím a na druhou uzavírají lukrativní smlouvu se Sony. (zdroj wiki). Dosud hodně rozjařenou kolekci uklidní posléze baladická „Cousin Randy“, aby ale v závěru nahrávka opět doskotačila v crazy rytmu. Poslední dva kusy „Why“ a „Made it“ jsou však celkem seriózní funk metal.


Album ve své době (polovina devadesátek) vygradovalo crossover vlnu, přitom však bylo od typických rap-metalových kapel té doby vzdálené. Ideově patřili INFECTIOUS GROOVES někam mezi FAITH NO MORE a RED HOT CHILLI PEPPERS, instrumentálně byli však náročnější a taky tvrdší. Směs funkové basy, metalových a jazzových kytar, groove bicích vokálně zastřešoval Mike Muir, jehož zpěv byl, díky SUICIDAL TENDENCIES, už v té době dostatečně známý jak na HC, tak na metal scéně, takže se příznivci rekrutovali především z řad ST fans. Obě kapely sice hudebně úplně podobné nebyly nicméně, scéna to byla de facto stejná, takže do klubů, kde se hrál crossover, zapadli INFECTIOUS GROOVES bez problémů.


Další kariéra bohužel následně nepokračovala, protože díky přerušení činnosti ST se v 1996 rozešli cesty zakladatelů M. Muira R. Trujilla, čímž byl přerušen i příběh INFECTIOUS GROOVES. Album „Groove Family Cyco“ sice nebylo nakonec úplně posledním, bylo ale posledním, na kterém se podílel baskytarista Robert Trujillo, který, jak víme, v roce 2003 rozšířil řady megapopulární kapely METALLICA, kde ovšem hraje dost jiné věci. Dle posledních informací však na INFECTIOUS GROOVES úplně nezanevřel a letos má údajně dokonce vyjít nový materiál, na kterém se spolu se Cyco Mikem opět podílel. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli je Robert po těch letech schopný tyhle funky věci ještě zahrát.


Kariéra INFECTIOUS GROOVES v devadesátkách se dá říct, skončila tak rychle, jak začala, pro určitou skupinu posluchačů, kteří je stihli a zažili, však zůstávají uložení v paměti na respektovaném místě. Takový skrytý klenot, který když se mi čas od času nějakým způsobem připomene, tak mám vždy lepší náladu. Taková hudba se totiž moc často neslyší.



17.08.2020Diskuse (32)Sicky

 

spajk
18.08.2020 09:58

"Nu, i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále."

 

jirka7200
17.08.2020 23:25

Není důležité, aby buldozerista uměl vzorce v excelu. Do každý muziky je třeba jinak vybavenej hráč. Takže hráč v punkový sebrance může být stejně dobrej jako Trujillo, pokud hraje přesně to, co se po něm žádá.

 

DarthArt
17.08.2020 18:07

Porovnávání, kdo je lepší, v umění krachuje už na samým začátku. Kdo je lepší? Rembrandt nebo Rubens? Vyberte si. Jediné jisté je, že jsou oba lepší než já. Protože oni uměli malovat skvěle a já to neumím vůbec. Takhle to můžu porovnávat, ale od určitý úrovně jsou už hodnoty jinde než v technice a motohodinách.

Když to budeme brát optikou "tenhle zahraje všechno a tenhle ne", dojdeme k tomu, že nejlepší kytarista je Yngwie Malmsteen. Ale k čemu mu to je, když dokáže složit akorát "týdydýýýýýýýýýýý -vrrrrrrrrrrrr- brrrrrrrrrrrr"?

 

J.Rose
17.08.2020 17:15

Já spíš reagoval na tu konkrétní větu v tvém příspěvku. Miluju Mr.Big a stejně tak TOOL. Každý z těch basáků hraje diametrálně odlišnou hudbu a já osobně nedokážu porovnat kdo z nich je lepší. Částečně je to i tím, že jediná basa které rozumím je ta na 20 kuželek :-)

No ale když jsi to tam tak jednoznačně dal, tak jsem si rýpnul.

Tohle porovnání kdo je lepší je dost subjektivní, tedy břídila samozřejmě pozná asi každý.

Víš už jsem viděl tolik žebříčků třeba o nejlepších bubenících... a pak si stačí pustit jedno video s Buddym Richem a je vymalováno.

 

Stray
17.08.2020 17:02

Rose: Omyl. Nejde o to, že je to týpek z MR.BIG, ale o to, že je to nejlepší basák, on dokáže zahrát úplně všechno, to neznamená, že když někdo hraje za nějakou kapelu, která se vykazuje přímočarým stylem, že je to strop jeho herních schopností, uvědom si, že takhle to nefunguje a nikdy nefungovalo. Je sousta špičkovějších hudebníků v kapelách, který hrajou mnohem jednodušší hudbu, než u těch, co si myslí, že jsou progres. Teď nemyslím na tu selanku, co se tady obecně poslouchá.

 

DarthArt
17.08.2020 16:58

Kropis: Ok, u Metallicy a Megadeth je to těch deset let. Máš pravdu. Tou tmou jsem mínil to, co psal Sicky - dobrý, ale udržovačka. Tj. u Metalliky od Reload a u Mustaineho od Cryptic Writings (i když tu desku mám osobně hodně rád).

 

J.Rose
17.08.2020 16:53

Já myslím že týpek z Mr.Big zvyklý na styl "sloka, refrén, sloka, refrén, mezihra, refrén, refrén"... by riskoval mozkovou příhodu, pokud by se pokusil správně zahrát byť jedinou věc od TOOL... Peace :-)

 

Stray
17.08.2020 16:33

Sicky: To je taky pravda, to s tím autopilotem. Trujillo ale není případ člověka, od kterého by se čekala kreativita. Rozhodně si myslím, že není nějakým uctívaným song-writerem, on je instrumentálním nabušencem, což je zcela jiná disciplína. Asi jako gymnastika a hod koulí.:-) V jeho lize to občasné polevení sice zapříčiní mírnější výkonnostní zručnost (mírnější ve smyslu - bude tedy hrát chvíli druhou lajnu místo první v teamu NHL, ne že odejde k HARLEJ):-), ale rozhodně ne úpadek mezi dobré. Když vysadí Billy Sheehan z MR.BIG , rovněž jeden z nejuznávanějších basáků rocku, tak je možný, že klesne na úroveň týpka z TOOL, ale určitě ne níže, lidi jako basák z Dillingerů jsou furt dalece pod ním. Ta liga, ve který se tihle hráči pohybujou je mega nad vším, to ne že vysadí rok hraní a jde si stopnout vedle bicích Trávy na puntík Iana Hilla do JUDAS PRIEST.:-)

 

Kropis
17.08.2020 16:32

Ty vole tak Infectious Grooves bych tady fakt nečekal... SUPER! Debut mám ale nejradši.
DarthArt: Tak zrovna Metallica a Megadeth bych nepovažoval za krátké časové odbobí a už vůbec ne záblek geniality a tma. Vždyt ty kapely byly na výsluní minimálně 10 let a to je kurva dlouho. A to si osobně myslím, že to bylo stejně déle než 10 let.

Obecně k tomu muzikanství, vždyt zrovna Metallica je geniánlní ukázka toho, jak to dopadá, když se na to sere, Ulrich budiž (ten byl slabý vždy) ale Hammett je definice totální laxnosti. Staré věci nehraje, trapně improvizuje, hraje furt stejně a nová sola absolutně postrádaji jakýkoliv nápad, melodičnost, kreativitu, zábavnost. Na druhou stranu si myslím, že Trujillo je ten typ profesionála, který hraje v Metallice to nutné, ale v postraní trénuje pořád stejně a v jiném projektu by opět patřil ke špičce. Ale to je jen můj dojem, působí na mě jako ten typ dříče. Viz jeho oprašování starých sol Burtona apod.
Na druhou stranu máme tady seriál AC/DC a nikdo racionálně uvažující neřekne, že hudba AC/DC je jednoduchá jenom kvůli tomu, že tak na první pohled působí. Každá bubenická špička žánru vám řekne, že Phil Rudd je monstrum, který drží jednoduchým beatem groove, který není schopný nikdo napodobit a to nemluvím o semknutosti Younga, Williamse a Rudda a tak bych mohl pokračovat.

Ty výjimky by mě zajímaly, mě napadá Prince, ale ten šel vyloženě proti proudu. POkud tedy kreativní nerovná se sypat desky co dva roky, protože takových kreativců je mraky :D Prince je snad jediný hudebník, který pošle celý stadion do prdele elegentním způsobem: "Určitě jste si přišli poslechnout ty nejlepší hity, Purple Rain apod, to máte ale smůlu, dneska se bude hrát jazz". Což je podle mě taky důvod naprostého nepochopení Prince v ČR, všichni si asi myslí, že hraje popík nabušený klávesy a zpívaný fistulí, ale to není vůbec pravda. A další takový chameleon je David Bowie, další ryze kreativní výjimky mě nenapadají. Jakkoliv si myslím, že vysoce kreativní umělec je pro mě třeba Glenn Hughes, Dave Mustaine, Richie Kotzen atd

 

DarthArt
17.08.2020 15:45

sicky: Souhlas. Většina slavných kapel má svoje nejlepší období tak maximálně pět let - pak je to sice pořád slušný, ale jak říkáš, udržovačka. METALLICA, SLAYER, MEGADETH, ti všichni to svoje podstatné řekli v krátkém časovém období ... záblesk geniality, výbuch ... a tma.

Je pár výjimek, ale to je opravdu na prstech jedné ruky.