Last Hardrock Outsider

INFECTED RAIN - Ecdysis

Moldavská republika nikdy nebyla žádnou metalovou baštou, tamní hrstka aktivních kapel má naopak exotický punc a budí zájem přesycených hudebních fanoušků už jen svým původem. Pro mě osobně jsou INFECTED RAIN úplně první partou z této post-sovětské země, se kterou mám tu čest a hned z kraje musím uznat, že svoji vlast reprezentují více než povedeným způsobem. Aspoň tedy na horké novince „Ecdysis“, která je už pátým dlouhohrajícím pokusem o průnik do podvědomí širšího spektra rockových a metalových posluchačů.


Co si budeme namlouvat, kromě zmíněné domoviny budí INFECTED RAIN zájem i díky osobě atraktivní frontmanky vystupující pod jménem Lena Scissorhand. Ženský element v drsném provedení zkrátka v dnešní době umí upoutat pozornost a táhne o to víc, oč je dračice za mikrofonem pohlednější. Netroufnu si tipovat šance „Střihoruké Leny“ na pomyslné soutěži Miss Metal, ale mezi čistě pěveckou konkurencí určitě obstojí a nejspíš strčí do kapsy od kapsáčů i leckterou novopečenou divu. Nicméně „Ecdysis“ není žádná exhibiční sólovka, kde kapela hraje nutný (a mnohdy nudný) doprovod, jenž pouze sekunduje hlavní star. Dvě kytary a rytmická sekce totiž produkují vcelku zajímavý nu-metalový sound, který sice šikovně vyzdvihuje kvality zpěvu, ale současně má dostatek prostoru k vlastní instrumentální show. V ní příjemně překvapí pouze nízká hladina prvoplánové metalcoreové agresivity, která je v současnosti oblíbenou uniformou mnoha mladých skupin, přičemž se mnohdy stává i jejich jedinou zbraní.



INFECTED RAIN tedy staví na zmíněném nu metalovém základu, který je dostatečně chytlavý i přes určitou okleštěnou uhlazenost, kterou vnímám jako vstřícný krok ke komerčnímu proudu. Důležitou roli hrají nasamplované melodie a beaty, ať už v tandemu se zpěvem nebo jako podkres nástrojovému výrazivu. Nejsilnější elektronické vlnění se odráží v takřka popových vsuvkách a refrénech, místy se rozduní až metalový devadesátkový eurodance s typickou východní „TATU“ příchutí. Jakkoli jsem spíš nepřítelem podobných hudebních gulášů, tak uznávám, že moldavská varianta má něco do sebe. Chutě se přelévají přirozeně a nenuceně, v jednu chvíli zapálí ostrý riff podpořený Leniným mohutným řevem a okamžik nato se rozprostře sladkost čistého ženského vokálu na pozadí space soundtracků. Pro někoho může být té průmyslové šlehačky až příliš, ale to už záleží na vkusu toho kterého soudruha.


Pěvecký projev Leny Scissorhand oplývá slušnou variabilitou a odzbrojující sebejistotou ve všech formách. Drsné metalové frázování má obdobné nakopávací vibrace jako hlasový fond švédské hříšnice Liv Jagrell; samozřejmě v mladším a extrémnějším podání. Čistý zpěv je jemně vyhlazený a přitom zřetelný, když exceluje ponejvíc ve snových předivech samplů. Svojí paradoxní intimností vysokých tónů připomíná Lena přístupnější verzi islandského skřítka Björk. Další vokální polohu odhaluje píseň „Nine, Ten“ složená z čistě popově ambientních kulis, která naznačuje slibné možnosti případných vedlejších projektů nebo hostovaček nadějné zpěvačky mimo rank vlastního žánru. Když jsme u těch výpomocí, tak na „Ecdysis“ si přišla zanotovat barbína Heidi Shepherd z BUTCHER BABIES, která se v průměrnější a možná zbytečně natlakované skladbě „The Realm Of Chaos“ snaží navzájem překřičet s paní domácí.



Tucet svižných příspěvků na desce trpí možná částečnou šablonovitostí, může se ovšem opřít o solidní songwriting. Skladatel a kytarista Vadim "Vidick" Ojog má čich na přímočaré linky, které využívají bezprostřední líbivosti a soustředí v sobě vlastní muzikantské vize společně s tužbami publika. Výsledkem jsou kupříkladu nahypované songy jako šité do reproduktorů moderních fitness center v podobě neústupné „Fighter“ nebo melodické „Showers“, ve kterých se zřetelně zrcadlí vliv alternativně mainstreamových hitů LINKIN PARK. Poněkud náladovější tvář nastavuje kapela v rozjitřené skladbě „Goodbye“, případně v listopadové hymně „November“, kterou uvozují překvapivé synthpopové melodie kláves. Celé album se pak poslouchá relativně snadno a hladce, předávané emoce sklouzávají jen po povrchu a nezanechávají hlubší otisk. „Ecdysis“ je v jádru nekomplikovaná, ale solidně zpracovaná záležitost, která potěší, pokud k ní přistoupíte bez předsudků, ale také bez větších očekávání. Muzikanti z Kišiněva evidentně ví, co si žádá současné multižánrové obecenstvo a servírují mu hudební drama s dopředu avizovanou zápletkou, která zabaví přesně po dobu svého trvání.


07.02.2022Diskuse (3)Hivris
riha.kamil@gmail.com

 

Hivris
09.02.2022 19:57

Majk: přesně. Současné trendy mi vcelku míjí, ale proč se občas nepodívat po něčem, co poslouchají "ti dnešní mladí":). A vůbec to není blbý, jen v tom nehledat žádnou hloubku.

Pekárek: prubni to, má to svou energii.

 

Majk
08.02.2022 20:46

Slyšel jsem a v podstatě s recenzí souhlasím ve všech bodech. Vlastně mě to ze začátku docela bavilo, provedení je skvělé, ale při druhém poslechu už jsem vlastně nevěděl, proč to poslouchám. Tahle muzika jako oživení pro moje uši dobrý, ale jinak mě to pořád míjí. Rozumím ale, že podobné kapely frčí a děcka zatřepou hlavama. Proč ne.

 

Pekárek
08.02.2022 20:33

Díky za upozornění, určitě zkusím, namanou-li se:-)