V souladu se stále většími tužbami ACCEPT (konkrétně tedy kytaristy Wolfa Hoffmanna a basáka Petera Baltese) po dobytí amerického trhu se měla tvorba této kapely obracet všeobecně přijatelnějším směrem. Album „Russian Roulette“ v roce 1986 bylo v podstatě kompromisem, neb kapela stavěla na úhlednějších strukturách a chytlavých refrénech, které kolikrát umocňovaly mnohohlasé sbory. Od někdejší řevnivosti z časů alba „Restless And Wild“ se kapela čím dál nápadněji začala vzdalovat. Uvnitř docházelo k neshodám mezi výše zmíněnou, po Více

Mluvme zde o jedné z nejautentičtějších heavymetalových nahrávek na evropské scéně nejen roku 1987, ale celých osmdesátých let. Albová trojka hamburských bukanýrů „Under Jolly Roger“ se nakonec stala zlomovým albem RUNNING WILD. Ti na ní opustili satanistickou tematiku z dob prvních dvou řadovek „Gates to Purgatory“ a „Branded and Exiled“ a hrdině vypluli na své galeoně vstříc budoucím dobrodružstvím. Šlo o jejich zcela první a posléze i slavné pirátské vzplanutí. Navzdory nápadnému tématickému vybočení si RUNNING WILD ve svých písních Více

Kalifornští bojovníci CIRITH UNGOL patří mezi vůbec nejstarší zaoceánské metalové kapely, neboť byli založeni již v roce 1971 a jsou dost možná vůbec první kapelou, témata jejíž textů se týkala světa fantasy a stylizace ovlivněné literaturou Sword and Sorcery. Kapela sice dlouho hledala svou tvář a strávila celou dekádu bez jediné nahrávky (albově jakž takž prorazila až v první polovině osmdesátých let, kdy patřila mezi vůbec první průkopníky heavymetalového hnutí za Atlantikem), ale za to každý nakonec věděl, co od nich dostane. CIRIT Více

Dobyvatelka – navždy silná a pyšná! Tak zní název nové řadovky od DORO a já nad ním kroutím hlavou. Co to jako má být? To jako vážně? Být to někdo méně etablovaný, méně populární a méně sympatický, asi by jsem začal uvažovat nad nedostatkem pokory dotyčného. Zkrátka a dobře, jsem zděšen tímto prvoplánovým výplodem marketérského teamu té naší heavymetalové mámy. Od podobně zkušené interpretky bych zkrátka čekal umírněnější proklamaci, neb DORO byla vždy snad trochu jinde než MANOWAR. Silná snad ano, ale pyšná? To určitě ne. Po pravdě, všechno co vnímám Více

K domácím blackmetalistům NĀV jsem přistupoval vcelku opatrně. Debutní „Smrtci“ sice zaujali dost, „Arcizlo“ také, ale poslechově zůstali Jindřichohradečtí na periferii. Zlom přišel na koncertě. Ve Farářově sluji mě prostě smetli. Kde jinde si také člověk může (mohl?) poslechnout zvuk jak ze zkušebny.:-) Místní podmínky šly dotyčným k duhu. Ve třech dokázali vyvolat černotu s až zarážející lehkostí. Totálně syrový sound jako by kapelu posouval ještě o level výš. Zároveň mi však onoho večera přišli jak hráčsky, tak úrovní materiálu v podstatě na maximu. Př Více

AUTOPSY jsou dnes poprávu vzývaným kultem a již dávno v jejich případě můžeme prohlásit, že jejich comeback, započatý již před dvanácti lety deskou „Macabre Eternal“ a obalený další pěticí opravdu hnusných albových balíčků, se vyvedl. Na novince nazvané prapodivně „Ashes, Organs, Blood And Crypts“ to znovu labužnicky mlaská a přes onen autentický hluboký zvuk si uvědomujeme hlavně onu krásnou prostorovou čitelnost každého nástroje. Jakoby snad Chris Reifert a jeho kumpáni ty songy nahrávali ve studiu, kde by byly stěny vypolstrovány cáry vnitřnos Více

Holandská goth-metalová stálice WITHIN TEMPTATION nikdy nepatřila k mým favoritům, nicméně se vždy nacházela poblíž sféry mého zájmu. Období sněžných královen vlastně ustála se ctí a svou tvorbu nadále rozvíjela směrem k vděčnějšímu posluchačskému prostředí, takže ze všech kapel, vykazujících se bombastickým zvukem a krásnou zpěvačkou v popředí, jsem je měl vždycky nejradši. Ani mě nepohoršovalo, že Holanďané byli vždy stejní kýčaři jako třeba Finové.   První dvě desky „Enter“ (1997) a „Mother Earth“ (2000) šly úpl Více

Pouhý rok po návštěvě fantastické „Opery“ nás němečtí EDGUY čekají s další porcí nespoutané energie a jedinečných melodií přede dveřmi „Theatre Of Salvation“, a přestože z nich mládí stříká na sto kroků, jsou zas o něco zkušenější. Zatímco před vydáním „Vain Glory Opera“ měli chlapci za sebou jen hrstku koncertů, a to pouze v rodném Německu – po odpálení operní nálože se počet jejich vystoupení téměř zdesetinásobil, a především se ukázali naživo i zvyšujícímu se počtu fanoušků ve Švédsku, Francii či Itálii. Jednoduchý, ale velkými ambic Více

Souběžně s právě vydanou novou deskou DOKKEN vychází rovněž albová novinka i LYNCH MOB, tedy americké hardrockové kapele, která se stala hlavním působištěm bývalého kytaristy právě od DOKKEN George Lynche, nemilosrdného kytarového střelce a hudebního workoholika, který se v řadách DOKKEN nenachází již od roku 1997. Dnes totiž, mimo právě LYNCH MOB (založeni 1989), dělí hudební aktivity hned mezi několik svých dalších projektů. Mám na mysli sólovou dráhu čítající okolo deseti alb, v poslední pětiletce účinkování v kapele THE END MACHINE s bývalými členy D Více

Brazilská kočka potřetí tasí drápy nablýskané „italským lakem“, drápy, kterými vám s klidem urve kus zadku a ani se u toho moc nezapotí. Protřelý harcovník Fabio Lione před pár lety vytrhl Brazilcům trn z paty, když nastoupil na místo zpěváka po Edu Falaschim. Na aktuální desce „Cycles of Pain“ spolu s ostatními uzavírá trilogii, která se stala základem zatím poslední kapitoly příběhu s názvem ANGRA.Jméno ANGRA se za poslední desetiletku tak nějak podivně ztratilo, společně s ústupem melodického metalu ze širšího povědomí, což je jednoznačně škoda. Hlavně pr Více