„Fall“ od BORKNAGAR je krásná deska. Je o trochu tvrdší, než byly dvě předchozí „Winter Thrice“ (2016) a „True North“ (2019), ale stále se nese v podobném duchu. Vévodí jí barevný a rozmanitý progresivní metal nesený majestátními zvukovými plochami a občas okořeněný blackovými vložkami. BORKNAGAR začínali jako synové druhé vlny severského black metalu se zakukleným zvukem a rychlými blasty, ale dnes hrají výrazně pestřejší a méně agresivní muziku. Muziku v nejrůznějších tempech, bez zběsilých tremol nebo mnoha bláznivých rubaček. A kdy Více

Nebylo to pro Bruce Dickinsona lehkých devatenáct let od posledního sólového alba „Tyranny Of Souls“. Mám především na mysli jeho prozatím úspěšný boj se zákeřným nádorovým onemocněním. Do toho samozřejmě dlouhé a náročné koncertní aktivity stran IRON MAIDEN, kteří od té doby vydali čtyři řadová alba. Zvlášť pak když si britské legendy heavy metalu stále udržují výsadní postavení na scéně a členství u nich vyžaduje soustavné maximální nasazení. Dokonce od té doby začali jezdit střídavě na dva druhy turné. Jedno propaguje vždy aktu Více

Za vznik kapely TALISMAN může v podstatě náhoda. Na počátku roku 1989 ji spontánně založil Marcel Jacob, tou dobou baskytarista v sestavě sólového bandu Johna Noruma. Když mu totiž John odmítl nápady na celou řadu dalších skladeb, tou dobou připravovaných pro kytaristovu druhou řadovku, neváhal a nastartoval svůj vlastní projekt, jehož smyslem bylo přijít v rámci skandinávské scény s precizním melodickým hard rockem, nejen jaký znali posluchači z počátečního období slavných EUROPE, ale jaký byl tehdy v oblibě tak nějak všeobecně. Písně, které b Více

Začátek roku a asi tu máme vymalováno.:-) Pochybuji, že mě letos ještě něco odpraví podobným stylem. Ale pěkně popořádku. O tituly stále ještě hledajících a objevujících Season of Mist se zajímám už x let. Snažím se k nim přistupovat s respektem, i když se vždy nemusí jednat o můj šálek kávy. Zásluhy zmíněného vydavatele na poli metalového undergroundu jsou totiž nepopiratelné. Kapelu KILL THE THRILL, patřící do alternativnější části jejich portfolia, jsem každopádně neznal. Obal alba „Autophagie“ svou pitchforkovskou nekonfliktností n Více

Tahle recenze při psaní fakt bolela, ne snad proto, že by se mi hudba obsažená na bezejmenné desce norského krále metalového extrému nelíbila, ale prostě proto, že hudebníci zanechávající po sobě ve veřejném prostoru stopu striktně tvůrčí a žádnou jinou, se mě prostě píší špatně. Když navíc ona hudební stránka díla není v globálu zrovna snadnou na vstřebání, podpořena filosofickou textovou nadstavbou, to se pak celá tahle záležitost zdá být ještě neschůdnější. Ihsahnova osmá řadová deska zachází totiž ve svém hledačství ještě o nějaký Více

Kdysi si je vybrali jako jednoho ze svých koní Roadrunner Records, ale nakonec z toho nic nebylo. Přestože mělo být. Dnes jsou u Napalm Records. Není to metalová kapela, ale label je prostě chce mít. Buď věří, že se to jednou prolomí a přijde velký úspěch, nebo je považují za skvělou skupinu, ať to stojí, co to stojí. TAKIDA je po více než dvaceti letech existence a deseti albech stále úspěšná ve Švédsku, ale pořád se nic neděje na mezinárodní scéně. V rámci stáje Napalm je sledovanost kapely spíš menší než větší a po tolika letech fungov Více

Může kapela po 30 letech existence vydat vynikající album? Asi se shodneme, že ano. A může kapela po 30 letech existence vydat svoje NEJlepší album? Můžete nesouhlasit, můžete mě kamenovat, můžete si o mě myslet co chcete, ale nic s tím nesvedete – můj vkus je možná pokřivený, ale od prvního vyslechnutí alba „HovnoZle“ jsem cítil, že je výjimečné. Tak se na to podívejme ze širší perspektivy. Liberečtí KRUCIPÜSK si v roce 2023 připomínali 30 let od vydání debutu „Ratata“. A kapela samotná je ještě o nějaký ten rok starší. No, starší. Jak se to vezme. Více

Králové (a královna) elektrometalu jsou zpátky s novým albem. A přinášejí na něm to, na co jsme už od nich zvyklí. Živou a velmi hybnou porci metalové muziky v tanečním hávu, kterou od nikoho jiného neuslyšíte. Komu se jejich styl dlouhodobě nelíbí, toho nepotěší ani nová deska. Kdo se (jako já) vždy těší na každý jejich nový singl, ten bude spokojen.Jsem vlastně pořád překvapený, že tahle kapela není mnohem větší. Sedm alb za posledních 13 let, skvěle zazpívaných a skvěle zahraných, uhlazený zvuk, nevysychající studnice chytlavých melodií a přímočaré a Více

Příprava prvního sólového alba od dlouholetého a dnes již bývalého kytaristy kalifornských nespoutanců MÖTLEY CRÜE trvala rozhodně déle, než uběhlo od doby, kdy byl kytarista prakticky vyšachován ze sestavy nejdříve rozpadlé a posléze znovu zaktivizované slavné kapely. Pokud vím, tak o své první dlouhohrající sólovce Mick Mars uvažoval již před deseti lety, bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet jeho zdravotní indispozice, či zdali ještě někdy vstoupí na pódium po boku svých kumpánů. MÖTLEY CRÜE sice za tu dobu realizovali koncertní comeback Více

Vůbec se nedivím nominaci poslední řadovky „LP XXIII“ od Davida Kollera na cenách Anděl za rok 2023. Jde v podstatě o album, kde známý hudebník zúročuje to nejlepší ze svého skladatelského portfolia posledních několika let. Moderní zvuková stránka, solidní produkce, silný songwriting jsou základy pro zdařilý výsledek, takže dostáváme matro neztrácející kontakt s přítomností, ani s děním jinde ve světě. Když tradiční Kollerův zpěv dokáže předávat smysluplné texty, které nejen že baví, ale dokáží tnout do lecjakého společenského neduhu dnešních Více