George Lynch coby činorodý muzikant a kytarista s útočným herním projevem sice dosáhl největších úspěchů v osmdesátých letech s kalifornskou hair-metalovou kapelou DOKKEN, ale osobně si myslím, že za jeho jménem se toho pozoruhodného ukrývá daleko víc. Ještě po šedesátce je totiž skladatelsky velmi plodný a vysoce aktuální, o čemž stále přesvědčuje skrze celou řadu svých kapel a hardrockových projektů. Možná je pro řadu zkušených a úspěšných hudebníků nepohodlné čelit novým výzvám, ne však pro Lynche. Přestože dlouhodobě jeho hlavní kapela Více

Za poslední tři roky u mě Album roku (mezinárodní) braly kapely s vokalistkou. Po britské scéně v roce 2023 nastoupila Amerika. A to dokonce tak asertivně, že se o samotné první místo popraly hned dvě kapely, které mají hodně společného, a zároveň jako by ani nemohly být více odlišné. Zlato nakonec patřilo PARAMORE, které můžeme zařadit mezi mainstreamovou rockovou scénu. Ale jejich více než zdatným soupeřem ze scény nezávislé se stali právě SCREAMING FEMALES. První paralela bude časová. Obě kapely vznikají v polovině první dekády nového m Více

Šest let od vynikajícího (z mého pohledu dokonce fenomenálního) alba „Firepower“ přichází JUDAS PRIEST s následovníkem, devatenáctým řadovým počinem nazvaným „Invincible Shield“, který má tu nelehkou úlohu se předchozímu blesku z čistého nebe přiblížit. Nutno říct, že se novinka opět povedla a představuje esenciální heavy metal, na jaký má patent právě jenom tahle anglická legenda. Všechno, co jste kdy mohli mít rádi na jejich hudbě, převážně tvořené od konce sedmdesátých let až po nedostižný milník „Painkiller“ z ro Více

Ano, DOGSTAR je ta kapela, ve které hraje na basu Keanu Reeves. Takhle začíná spousta článků o této formaci. A je to škoda, protože i její hudba je minimálně zajímavá. Ale asi to bude úděl všech podobných kapel, ve kterých účinkuje někdo známý z jiného uměleckého oboru, většinou herec, nebo moderátor, nebo jen jinak všeobecně známá osobnost. Takže necháme Johna Wicka dál honit padouchy a Nea zachraňovat svět v boji proti těm internetům a počítačům a podíváme se raději na kapelu samotnou, odkud se vzala a co nám aktuálně servíruje.Historie DOGSTAR se Více

„Fall“ od BORKNAGAR je krásná deska. Je o trochu tvrdší, než byly dvě předchozí „Winter Thrice“ (2016) a „True North“ (2019), ale stále se nese v podobném duchu. Vévodí jí barevný a rozmanitý progresivní metal nesený majestátními zvukovými plochami a občas okořeněný blackovými vložkami. BORKNAGAR začínali jako synové druhé vlny severského black metalu se zakukleným zvukem a rychlými blasty, ale dnes hrají výrazně pestřejší a méně agresivní muziku. Muziku v nejrůznějších tempech, bez zběsilých tremol nebo mnoha bláznivých rubaček. A kdy Více

Nebylo to pro Bruce Dickinsona lehkých devatenáct let od posledního sólového alba „Tyranny Of Souls“. Mám především na mysli jeho prozatím úspěšný boj se zákeřným nádorovým onemocněním. Do toho samozřejmě dlouhé a náročné koncertní aktivity stran IRON MAIDEN, kteří od té doby vydali čtyři řadová alba. Zvlášť pak když si britské legendy heavy metalu stále udržují výsadní postavení na scéně a členství u nich vyžaduje soustavné maximální nasazení. Dokonce od té doby začali jezdit střídavě na dva druhy turné. Jedno propaguje vždy aktu Více

Za vznik kapely TALISMAN může v podstatě náhoda. Na počátku roku 1989 ji spontánně založil Marcel Jacob, tou dobou baskytarista v sestavě sólového bandu Johna Noruma. Když mu totiž John odmítl nápady na celou řadu dalších skladeb, tou dobou připravovaných pro kytaristovu druhou řadovku, neváhal a nastartoval svůj vlastní projekt, jehož smyslem bylo přijít v rámci skandinávské scény s precizním melodickým hard rockem, nejen jaký znali posluchači z počátečního období slavných EUROPE, ale jaký byl tehdy v oblibě tak nějak všeobecně. Písně, které b Více

Začátek roku a asi tu máme vymalováno.:-) Pochybuji, že mě letos ještě něco odpraví podobným stylem. Ale pěkně popořádku. O tituly stále ještě hledajících a objevujících Season of Mist se zajímám už x let. Snažím se k nim přistupovat s respektem, i když se vždy nemusí jednat o můj šálek kávy. Zásluhy zmíněného vydavatele na poli metalového undergroundu jsou totiž nepopiratelné. Kapelu KILL THE THRILL, patřící do alternativnější části jejich portfolia, jsem každopádně neznal. Obal alba „Autophagie“ svou pitchforkovskou nekonfliktností n Více

Tahle recenze při psaní fakt bolela, ne snad proto, že by se mi hudba obsažená na bezejmenné desce norského krále metalového extrému nelíbila, ale prostě proto, že hudebníci zanechávající po sobě ve veřejném prostoru stopu striktně tvůrčí a žádnou jinou, se mě prostě píší špatně. Když navíc ona hudební stránka díla není v globálu zrovna snadnou na vstřebání, podpořena filosofickou textovou nadstavbou, to se pak celá tahle záležitost zdá být ještě neschůdnější. Ihsahnova osmá řadová deska zachází totiž ve svém hledačství ještě o nějaký Více

Kdysi si je vybrali jako jednoho ze svých koní Roadrunner Records, ale nakonec z toho nic nebylo. Přestože mělo být. Dnes jsou u Napalm Records. Není to metalová kapela, ale label je prostě chce mít. Buď věří, že se to jednou prolomí a přijde velký úspěch, nebo je považují za skvělou skupinu, ať to stojí, co to stojí. TAKIDA je po více než dvaceti letech existence a deseti albech stále úspěšná ve Švédsku, ale pořád se nic neděje na mezinárodní scéně. V rámci stáje Napalm je sledovanost kapely spíš menší než větší a po tolika letech fungov Více