Necítím se vůbec zaujatý, ale hudba americké heavymetalové grupy AVENGED SEVENFOLD mne, ani přes jejich značné úspěchy z deset a více let vzdálené minulosti, nikdy nedokázala donutit k změně postoje z tradičního - „nenadchne/neurazí“. A protože se svou osmou řadovou deskou se tento soubor letos v červnu pokusil odbočit kamsi do umělečtějších sfér vlastního všehomíra, byl jsem zvědav, co se u nich po dekádě přešlapování kýblů vlastního zelí změnilo.Abych řekl pravdu, nadšen znovu moc nejsem. Novinka „Life Is But a Dream...“ je toti Více

V poslední době je o australských VOYAGER hodně slyšet, za což může především (ale nejen) probojování se této kapely do finále letošní Eurovize, kam byla nominována a následně posluchači vybrána právě jejich píseň „Promise“ (jinak vítězný song v rámci nejmenšího kontinentu planety). Nenechte se však mýlit, nejde o žádné zelenáče, či nové módní ikony vezoucí se na vavřínech prvních úspěchů, ale o poměrně zkušený band, který již funguje na scéně přes dvě dekády, koncertuje po celém světě a na svém kontě má i s novinkou osm řad Více

Protože právě čelíme spíše volnějšímu ročnímu období stran vydávání zajímavých aktuálních desek, rozhodl jsem se dohnat další rest v podobě recenze na takřka tři roky starou desku „Arcizlo“ od tuzemského blackmetalového tria NÁV. V roce 2020, kdy album vyšlo (nejprve ve formátu mp3 a na kazetě, o rok později přišel na řadu vinyl), měl projekt za sebou již rok starý debut „Smrtci“, který se však druhou běsnící jízdou podařilo po všech stránkách překonat. V útrobách díla se totiž ukrývá poměrně vitální blackmetalový masakr, který se jednak drž Více

Vlastně až do dnes jsem se s hudbou GODFLESH míjel a to jsem kapelu zaregistroval již v roce 1992, kdy jsem v jednom zahraničním metalovém časopise zahlédl článek s fotografií, na které se nacházeli dva podivíni, svými detailními pohledy hypnotizující objektiv fotoaparátu, jakoby pomocí telepatie vábili na svůj ponurý metal s industriálními prvky. Několikanásobný poslech jejich letošní novinky „Purge“ je však nyní za mnou a já mám konečně více jasno, kam letitý britský band, proslulý mimo jiné i naprogramovanými bicími, vlastně zařadit. Více

V případě klatovských ASMODEUS se jeví ona šestiletá pauza mezi alby zcela oprávněnou a vlastně i nutnou, neboť jejich díla jsou vždy pečlivě a do detailu připravovaná, mají vesměs vrstevnatý naturel a tudíž dokáží okupovat mysl posluchače v dlouhodobějších časových intervalech. V jejich výrazu se koncentruje směs umělečtějších forem thrashe a heavy metalu, navíc prezentovaná s potřebným muzikantským know how. Přestože jsou ASMODEUS metalovou kapelou staré školy, vždy dbají na to, aby každé jejich dílo znělo aktuálně, což na Více

Jídlem utlumené bipolární šílenství už mi nějaký čas rozechvívá ušní bubínky. Odstup byl nutný. Vysvětlím. V předstihu zveřejněná skladba „Carne Diem“ totiž udeřila silou převelikou. Oslava chutného masíčka dostala v hudebně-vizuálním pojetí Necrococka až hororovou podobu. Přes spoustu temných tónů a podtónů jde o totální hit, aspirující na jednu ze skladeb roku. Očekávání byla tudíž obrovská. Když mi však přistálo ve schránce cd a celou kolekci jsem si v klidu poslechl, dostavilo se mírné zklamání. Zdálo se, že další neotřelé téma, trefně uvedené výtvarnou Více

Se svou druhou deskou „Dva trámy na kříž“ jsou západočeští POVODÍ OHŘE již pevně ukotveni nejen po obou březích řeky, jež jim dala název, ale celkově na naší současné klubové scéně. Byť tahle nahrávka vyšla u komunitního vydavatelství Naše hudba na počátku období pandemie, konkrétně hned v roce 2020, kdy nebylo možné vystupovat a kapela dílo tak nemohla koncertně propagovat, jsem přesvědčen, že ani v době temna nezapadla a spousta lidí si k ní beztak našla cestu. POVODÍ OHŘE na ní totiž potvrdili svou svébytnost i to, že nejde jen o nějaký krátkodechý Více

Existuje jen málo rozumných důvodů, proč se Kai Hansen rozhodl v roce 2007 pojmenovat devátou řadovku GAMMA RAY názvem, odkazujícím na pravděpodobně nejlepší desku jeho navždy druhé kapely. To jméno zní „Land Of The Free II“, a posouzení toho, proč tak náš milý Kai učinil, si dovolím nechat na každém z vás. Přesto, že od „No World Order!“ žádnou nahrávku GAMMA RAY nevlastním, a tak jsem „zemi svobody dvojku“ neslyšel opravdu dlouho a pro účely recenze jsem si ji musel zapůjčit, mé vzpomínky na ni zůstaly téměř stejně čerstvé, jako je menu, kte Více

Novinkou „In Times New Roman…“ jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE snažili zbavit kytarovým popem načichlého pozlátka získávaného v průběhu minulých dvou albových etap, spolu s tímhle se bohužel kamsi dozadu přesouvá i náklonost k chytlavějším vypalovačkám. Jejich typický zastřený zvuk však písním udržuje onen skladatelský génius loci, takže i když se k jádru letošního materiálu budete prokousávat obtížněji, přes ty hromádky zvukových detailů a špinavějících se aranží vlastně získáte dojem setkání se zcela typickým albem této kapely. Uf... není to moc s Více

K recenzování „Majestic“, osmé řadovky GAMMA RAY, která vyšla nekonečné čtyři roky po skvělém „No World Order!“, jsem se odhodlával velmi dlouho. Prala se ve mně chuť dokončit seriál recenzí mé druhé nejoblíbenější metalové kapely spolu s tím, že album není dobré a že nechci mé favority po právu zpražit. Že by tedy kapele došel dech a čtveřici špičkových muzikantů nápady? Nebo snad dokonce začali kluci opisovat? Z části je to bohužel pravda, ale nakonec jako vždy platí, že nic není tak špatné, aby nemohlo být ještě hůř. Ale hezky popořádku. &nb Více