Norské KVELERTAK mám v merku už od první bezejmenné desky z roku 2010. Podle toho co kapela nabízí i po citlivé obměně na postu zpěváka, to spíše vypadá, že se jim budu věnovat i nadále. Tudíž i pátou řadovku „Endling“ vnímám jako velmi slušnou a koupím si jí. Předně, na jejich hudbě je jasně rozpoznatelný vývoj. V jejich skladbách postupně ubývalo extrémně rychlých temp i onen lehce blackmetalový nádech, který provázel jejich první dvě řadovky. Tento příklon k civilnosti mne nikterak nevadí, on totiž neandrtálský válečník Erlend Hjelvik byl sice Více

Je obdivuhodné, s jakou dávkou entuziasmu a niternosti dnes, tedy po více než třiceti letech existence a patnácti řadových deskách, na scéně působí švédští zlouni z MARDUK. Jejich novinka „Memento Mori“ je totiž výborná a tak bych se hodně divil, kdyby se v konečném zúčtování za rok 2023 nenacházela mezi nejlepšími metalovými alby sezóny. Na Brutal Assaultu vše letos  seveřané ještě stvrdili nabombeným vystoupením coby pomyslnou tečkou za aktuálním ročníkem prestižní akce. Své dnes v řadách ďábelského komanda odvádí především Více

Pětice švédských punk-rockových vtipálků v černobílých fracích je po jedenáctileté pauze zpět. Donedávna takřka odepisovaní, předčasně odsunutí mezi kapely za zenitem, se dnes snaží prostřednictvím nových aktivit znovu nakopnout svou rock´n´rollovou dráhu. Na půlhodinové novince zní velmi vitálně a životaschopně, a tak znovu budí pouze sympatie. THE HIVES však i mimo album potvrzují, že zůstávají věrní své pověsti silné koncertní jednotky, se kterou je velká zábava a jejíž koncerty je nutné vidět. I současné skladby v sobě mají onen typický punk-rockový driv Více

Z novinky jihomoravských PAČESS je poznat, že se kapela snažila otevřít širší posluchačské obci a vytvořila skladby, které jsou schopné dosáhnout onoho vábivějšího nastavení. Bez ohledu na to, aby u nich byly popřeny temně metalové kořeny souboru. I když temně metalové? Jak se to vezme, u black metalu zabývajícího se vším okolo piva a vyznívajícího takto životamilovně, který září jako zlaté klasy obilí pokrývajícího zvlněnou krajinu moravského toskánska, prostě musím brát černotu s rezervou. Vzhledem k tomu, že album obsahuje pouze šest skladeb Více

Naprosto fantastický a mnohé říkající cover od dnes již velmi žádaného kreslíře Elirana Kantora zdobí novinku „Goliath“ kanadských deathmetalových bijců KATAKLYSM. Motiv symbolizující především kurážnost má pro mne specifické kouzlo. Postavení se za svou věc, i když je člověku jasné, že jeho protivník vládne mnohem větší silou a že toho v přímé konfrontaci s ním dost pravděpodobně také hodně schytá, u mne budí velké sympatie. S myšlenkovým kontextem kresby jsem tudíž zcela ztotožněn. Z druhého plánu výběr tohoto obrazového díla dokonale o Více

Druhé album kapely MAMMOTH Wolfganga Van Halena předčilo veškerá má očekávání, neboť se na něm syn před časem zesnulého kytarového génia Eddieho Van Halena ukázal především jako vyzrálý autor dobře poslouchatelných hardrockových písní s trvanlivým potenciálem a hlubším naturelem. To vše, aniž by dával nemístně najevo umělecké hledisko díla. Navíc se zde, i přes existenci vlastní koncertní kapely, Wolfgang ukazuje rovněž jako hráčský všeuměl, který je schopný zastat hru prakticky na jakýkoliv nástroj z oněch instrumentů pro rock základních. Celé album Více

Tohle snad nahrál automat a nemám tím na mysli jen bicí. Tak sterilní a neškodnou produkci už jsem dlouho neslyšel. Evropský power metal zde koketuje s něčím jako death/symfo black metalem. Kytarista Per Nilsson se svým bandem prostě vzývá sílu melodie stejně tak sveřepě jako chirurgicky. MALMSTEEN, JORN, STRATOVARIUS a další dostávají moderní oblek čistoskvoucí metalické barvy. Zapomenout se však nesmí ani na sci-fi atmošku AYREON, prog EVERGREY, DREAM THEATER se SYMPHONY X a povinné djent závary. Ve výsledku tudíž posluchač poslouchá současně znějící death Více

Už dávno nejsem primárně nastaven na podobný druh hudby, natož abych brazilskou akvizici posledních sezón - CRYPTA - shledal něčím mimořádným. Poměrně dobře vypadající šelmy s výtečnou instrumentální vybaveností totiž před posluchačem pózují pouze s osvědčenou death/black formulkou. Pokud by byla kapela tvořena muži, ani bych si té přehrávané krvežíznivosti nevšiml. Na druhou stranu zde jistá kvalita je, takže to není jako s ženským fotbalem, kdy člověk sice holkám drží palce, ale tak nějak ho sere na jejich hru delší dobu koukat, tady Více

Kalifornská kapela SAVAGE GRACE patřila v první polovině osmdesátých let k několika desítkám strůjců heavymetalového hnutí za Velkou louží. Stejně jako mnozí z jejich současníků se i tahle kapela zúčastnila kompilačního albového seriálu Metal Massacre, nad kterým dlel Brian Slagel, zakladatel stáje Metal Blade Records . U této firmy SAVAGE GRACE realizovali v roce 1983 EP „The Dominatress“. Nepochybné inspirace u NWOBHM si stejně jako další začínající zaoceánské metalové kapely (např. kalifornští ABATTOIR a ARMORED SAINT, Kanaďané EXC Více

Co jsem si odnesl z poslechů tohoto alba? Mnohem víc než jen zjištění, že se parta někdejších devadesátkových sígrů shluklých okolo Romana Holého rozhodně nechystá do důchodu. Až do teď mne hudba J.A.R. prakticky příliš neoslovovala. S novinkou „Jezus Kristus Neexistus?“ se však situace diametrálně mění. Nemůže za to ani můj otevřenější přístup, ani bůhvíjaká změna hudebního vkusu, to kdybych jako celoživotní rocker snad začal ve velkém obdivovat funk, rhytm and blues či dokonce hip hop, ale prostě jen fakt, že se J.A.R. podařilo sl Více