Poté co řady Jidášů opustil Rob Halford, skupina nespěchala ve výběru jeho náhradníka. Bylo však předem jasné, že se jím stane někdo, kdo se svému předchůdci hlasově alespoň trochu podobá. V časově rozsáhlém konkursu nakonec na sklonku roku 1995 zvítězil úplně neznámý Američan a obdivovatel JUDAS PRIEST - Tim „Ripper“ Owens. Nutnost nahrátí nového alba si sice všichni uvědomovali, ale skutečnost nenapovídala spěšnému nástupu k jeho přípravám, vždyť v roce 1996 došlo dříve i na první sólové album Glenna Tiptona „Baptism Of Fire“. Navíc s Více

Kdybych měl posluchači, který se nikdy nesetkal s hudbou JUDAS PRIEST, doporučit jenom jediné jejich album, byl by to právě „Painkiller“, protože jde o nahrávku, která představuje tu nejpravější podstatu kapely, a také o nahrávku, která působí (po invenční a zvukové stránce) stále svěže. Ve své době skutečně šlo o dělovku přímo do černého, zasahující svůj cíl zrovna ve chvíli, kdy s legendárními Brity již mnoho metalových fanoušků nepočítalo. Skupina, jež kromě mnoha úspěchů v průběhu celých osmdesátých let minulého století prošla tak Více

Vlastně tomu tak bylo u celé řady jiných metalových kapel, které se snažily zalíbit se v polovině osmdesátých let mnohým fanouškům za Atlantikem a uspět. Severní Amerika, tou dobou zmítaná dosud neslýchaným zájmem o heavy metal, měla v populární hudbě vždy problém akceptovat cokoliv jen trochu zašmodrchanějšího, hlučnějšího, jdoucího k posluchači až z tzv.druhého plánu, takže určité zjemnění a zpřístupnění vlastní hudby, uskutečněné na vlně bezproblémové hitovosti, tehdy mnohé britské stálice neminulo. Byť byli v této době právě JUDAS PRIEST svými Více

Pokračování cesty po albech britské metalové legendy nás zastihuje v průběhu přelomového roku 1980, kdy se JUDAS PRIEST daří definitivně celosvětově prosadit. Tím zásadním důvodem se stává realizace alba „British Steel“, jejich v pořadí šesté studiové desky, se kterou Britové fenomenálně vpluli do osmdesátých let, do doby heavymetalové muzice všeobecně velmi hodně nakloněné. Prostřednictvím tohoto díla totiž dokázal kvintet z Midlands přiblížit podstatu kovové hudby širokým masám, za což samozřejmě mohla aktivnějš Více

Postupný nárůst popularity JUDAS PRIEST v sedmdesátých letech sebou nesl i patrné stylové obměny, kapela totiž v období punkové horečky přizpůsobila výraz zlobičům z nastupující mladé generace, zrychlila a trochu přitvrdila. Ne že by došlo na zapovězení vlastních hardrockových kořenů, ale z nové tvorby téměř vymizel onen epický esprit (až na několik výjimek) a celkově se přidalo na důraze a přímočarosti. Nicméně je nutné přiznat, že celá záležitost kapele prospěla a počínaje právě alby popsanými v tomto d Více

JUDAS PRIEST, jedna z nejvlivnějších heavy metalových kapel všech dob byla založena v roce 1970 v průmyslovém srdci britské Midlands - v Birminghamu. Jidáši si svou pozici vydobyli až postupem mnoha let a to výhradně díky své vytrvalé práci, častému koncertování a vydávání znamenitých alb, která předurčila zásadní vývoj metalového žánru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vlastně se o nich dá mluvit také jako o otcích zakladatelích heavy metalu, protože tento výraz byl uveden ve známost až někdy koncem sedmdesátých let a to právě v souvislosti s Více

Poslední díl příběhu o THE CULT se zaměří na dění od začátku 21.století, kdy kapela absolvovala svůj velký comeback. Jak však dobře víme, tehdejší sjednocení vydrželo pouhé dvě sezóny, protože staré rány mezi oběma hlavními členy nebyly zcela zhojeny a uvnitř souboru to znovu pěkně vřelo. Brzy se tedy rušily celé koncertní šňůry a všechno velmi rychle spělo k druhému rozchodu. Zpěvák Ian Astbury navíc v roce 2003 přijal místo v sestavě koncertně znovuobnovených THE DOORS a absolvoval s nimi celosvětové turné. Co však po oné dvouleté hore Více

Poté co ambiciózní kapela vydatným způsobem koncertně podpořila své třetí album „Electric“, záhy na sebe nenechal zvýšený zájem fanoušků po celém světě dlouho čekat, takže lze říci, že počínaje rokem 1988 se THE CULT přehoupli do období, které pro ně značilo největší komerční úspěchy, jak co se týče prodeje první z trojice (později v textu tohoto dílu) zmíněných nahrávek, tak co se týče zájmu veřejnosti o jejich koncerty. Hudebníci se v té době vlastně natrvalo přesídlili do Spojených států a nový směr jejich hudby (v těsně porev Více

I přestože se dnes o nějakém aktivním fungování těchto americko-britských rebelů dá mluvit jen velmi stěží a pauzy mezi novějšími studiovými alby u nich v posledních dvou dekádách dosahují minimálně pětiletých intervalů, v případě Astburyovců šlo vždy o kapelu, která svým odkazem ovlivnila řadu následovníků. Na počátku své dráhy šlo o striktně britské, indie-rockové těleso, jinak pocházející z Bradfordu v hrabství Yorkshire. THE CULT nakonec nikdy úplně neprorazili do mainstreamu, ovšem svou kultovnost, kterou měli obsaženou i ve svém Více

Moderní člověk se obvykle bojí dělat radikální změny, naopak má rád jistoty, chce předvídat, plánovat, budovat, a na tom co již vybudoval, rád dále staví a nerad to bourá. U umělců je to víceméně stejné, ovšem Andrew Eldritch, neotřesitelný leader THE SISTERS OF MERCY, se v tomto směru zcela vymyká normálu. Když po vydařeném debutu „First And Last And Always“ (1985) nechal utéct kvůli osobním sporům všechny spoluhráče, široká veřejnost se začala tvářit, jako když si dá fotbalista vlastní gól. Andrew Eldritch ovšem záhy překvapil Více