Na koncert běloruských IRREVERSIBLE MECHANISM jsem se opravdu těšil. V únoru v Praze jsem účast zazdil, takže když mi nedávno zavolal „pán“ Sluje a řekl mi, co se chystá, vyryl jsem do kalendáře křížek hodný nadrženého magora z nějakého béčkového hororu. Cestu na místo činu mi zpříjemnily poslech jedničky NEVERMORE, pokec s kámošem a pomyšlení na exkluzivní koncert.Tentokrát se naštěstí nezačalo v době, kdy se třeba v takovém Paláci Akropolis pomalu končí, ale už kolem půl deváté. Na místě samém mě nemile překvapila slabší návštěva. Později j Více

Čtvrteční večer v Paláci Akropolis jsem si hodlal tak nějak průzkumnicky užít. LEPROUS mám velmi rád a považuji je za jednu z nejsvěžejších forem progresivní rockové hudby posledních let, ačkoliv jsem s nimi nevyrůstal a přifařil se k nim až zpětně, konkrétně zhruba rok před vydáním alba „Malina“. Akci jsem si vyhlédl s tím, že jsem ji považoval za prezentaci moderní rockové hudby v několika jejích podobách, s šancí objevit pro sebe i nějakou další zajímavost. Rozhodně jsem tam nebyl z toho důvodu, abych s hudebníky zpíval každou větu, na Více

Čekal jsem všechno možné, ale že si mě Gaahl podá takovým způsobem fakt ne. Doma se mi určitě pár desek s tímto famózním vokalistou válí, na jejich poslech ovšem nebylo nikdy moc času. To se změní. Klíčový přínos páteční návštěvy klubu MeetFactory tedy tkví právě ve znovuobjevení Gaahla. Další dojmy pak hned na úvod shrnuji do těchto bodů: Za prvé, hodně ostrá kombinace taneční hudby s blackem a gotikou se dá v pohodě přežít. Za druhé, produkce GAAHLS WYRD živě zabíjí. Za třetí, Gaahl je opravdový Mistr. Za čtvrté, best of z „De Mysteriis Dom Sathanas“ Více

Na pražský koncert SACRED REICH jsem měl políčeno s půlročním předstihem. Všichni víme, že arizonská thrashová klasika dlouhých dvacet let pauzírovala. Ještě nedávno nebyla šance, jejich koncert zažít. Čtveřice z Phoenixu samozřejmě předskakovala v roce 1991 v Havířově brazilské SEPULTUŘE a dost pravděpodobně se v Čechách ještě někdy postupem devadesátých let objevila (jistý si tím nejsem), ale hlavní koncertní aktivity na našem území Američané zažívají až nyní, v době svého koncertního i albového comebacku. Dvojnásobná účast na festivalu Bru Více

V prostorách Fóra Karlín došlo v pátek na dlouho dopředu avizovanou událost, kterou bylo zároveň možné chápat jako svátek většiny příznivců amerického metalcoru, neboť si kalifornští AS I LAY DYING na své aktuální evropské turné přizvali hned trojici předskokanů podobného stylového zaměření. Po šesti letech jsou AS I LAY DYING zpět a dnes propagují svou aktuální desku „Shaped By Fire“, která měsíc od vydání zaznamenává poměrně nadšené ohlasy a reakce, nutno říct navzdory hodně pošramocené pověsti jejich frontmana. O jejich neuvadající popularit Více

Velmi těžké rozhodování. Jablonec s noblesním thrashovým triumvirátem, krásný Tábor a srdečné pozvání na Žižkův vraždící palcát, no a drsná Boleslav s exkluzivním vystoupením black deathové veličiny ve Farářově Sluji. Jedna akce lepší než druhá. Nakonec zvítězila loajalita ke kmenovému ústavu. Nelitoval jsem. Singapurští rouhači INFERNAL EXECRATOR sice během svého krátkého vystoupení nepředvedli ďábelskou negaci hudby jako před časem DEIPHAGO, ale od tónů soundtracku k filmu Sestra v akci dělily návštěvníky sobotní akce pořád ještě světelné roky. Leč Více

Rozhodně zajímavý výlet. Mini-busem jsme dorazili do Jablonce nad Nisou coby dvacetičlenná skupina plzeňských thrash fans zhruba okolo čtvrté odpolední. Centrum severočeského města postavené na kopcovitém terénu určitě zaujalo. Čas na aklimatizaci byl využit pobytem ve dvou místních pohostinstvích. Ostatně na náměstí zrovna probíhal nějaký cvrkot a tak bylo všude lidí plno. Vzhledem k nápadnému houfování metalistů muselo být místním brzy jasné, že se někde poblíž koná koncert daného ražení. Okolnostmi cesty nechci zdržovat a vrhnu se tedy rovno Více

Poslední den festivalu byl ve znamení poměrně vytrvalého deště, který v několika více než hodinových intervalech řádně zkropil josefovský areál a z mnoha jeho částí učinil zabahněná prostranství. V ten den mě napadlo, a to nejen kvůli náhlým problémům s terénem, proč už se příjezdová cesta a zejména hlavní plocha před velkými pódii nedočkala nějaké znatelné rekultivace a zarovnání? Netvrdím rovnou zaasfaltování. I když by to zde bylo vlastně mnohem příhodnější než v řadě jiných případů, kdy jsme svědky v místech bydlišť nadměrného kyd Více

Třetí den festu. Únava už nabírá na intenzitě. Přikrmována každodenním a víc než malým počtem Urquellů do skla. Ačkoliv ty si dávám ve volném tempu především abych poseděl a relaxoval. I tohle všechno je metal! „My to bahno prostě pijem!“ něco podobného přeci hulákal ten jouza v tovární putyce ve Vorlově filmu Kouř. Vždyť je to vlastně logický. Koho by bavilo sedět a nic nepít? Napěchovanost a bodrá atmosféra prostoru, kam se z placu vždy zdekuju, mě tuhle filmovou scénu občas připomene. Na člověka se zde Více

Jak už jsem v prvním dílu utrousil, letos jsem se často nacházel v kině. Nejlepší položkou se pro mne stal korejský  thriller Hwanghae (Žluté moře). Film měl pouze anglické titulky, přišel jsem na něj vyloženě náhodně a zhruba až po třičtvrtěhodině děje a přesto mě dokonale vtáhnul a uzemnil. Ještě další hodinu a půl jsem totiž sledoval únik nějakého korejského týpka z opravdu velkého průseru, neboť po něm šla, vlivem ať už smolných nebo přímo děsivých okolností, jak tamní policie, tak především dva brutální ma Více